Krach na newyorské burze

Krach na newyorské burze (též zvaný Černý čtvrtek, anglicky Black Thursday) 24. října 1929 byl největší burzovní krach v dějinách. Většinou je ale ve Spojených státech nazýván Černé úterý, anglicky Black Tuesday, protože největší propad nastal v úterý 29. října 1929, které bývá v anglickojazyčných zdrojích označováno za počátek krachu.Pohled do historie: jak začala velká hospodářská krize v roce 1929, iDNES.cz, cit. 7. 3. 2017

Došlo k němu po předchozím mnohaletém soustavném růstu, v němž byl 3. září 1929 vytvořen nový rekord tzv. Dow Jonesova indexu. Jenom mezi lety 1927 a 1929 došlo ke zdesetinásobení celkového jmění investičních společností.VOLEK, Stanislav: Krach na newyorské burze v roce 1929, článkek na serveru peníze. cz publikovaný 18.10 2002

První známky recese se začaly projevovat již na jaře roku 1929, přestože kurz stále mírně stoupal. Pouhé dva dny po historickém maximu, 5. září 1929, varoval před hrozícím pádem akcií významný finanční analytik Roger Ward Babson s tím, že akcie jsou nadhodnoceny. Jeho varování však většinou nebylo bráno v potaz a po krátkém propadu opět následoval růst, který ovšem nepřekročil rekord ze 3. září.

Na přelomu září a října opět došlo ke krátkodobému propadu. Investoři byli neklidní. Ještě 15. října ujišťovali představitelé bank investory o „výborném zdraví amerických burz“. 20. října noviny informovaly o tom, že ceny mnoha akcií klesly na kritickou úroveň a velcí obchodníci s akciemi stojí před jejich nuceným prodejem. Další varovné signály přišly o den později, v pondělí 21. října. Tyto zprávy způsobily zvýšený prodej akcií investorů, kteří se obávali finanční ztráty.

Ve čtvrtek 24. října došlo po počátečním zklidnění k další mohutné vlně prodejů. Šlo o prodeje investorů, kteří si na nákup akcií předtím otevřeli úvěr. V průběhu pouhých 30 minut bylo prodáno zhruba 1,6 miliónů akcií. Došlo k vyčerpání nákupních příkazů a investoři podlehli panice. Následovala nová vlna prodejů akcií, v té chvíli již za jakoukoli cenu. Několikrát dokonce došlo k uzavření burzy a přerušení obchodování. Celková finanční ztráta dosáhla 24. října 11,25 miliard dolarů.

Krach na newyorské burze předznamenal Velkou hospodářskou krizi. Následující pokles akcií byl ukončen až roku 1932, kdy kurz dosáhl minima a nastal vzestup.

Následky krachu zasáhly postupně celý demokratický svět. Již následující den, tzv. Černý pátek, následky krachu dospěly také do Evropy, na jejíchž burzách došlo ke shodnému efektu. V Evropě ovšem došlo k podobnému dění v menší míře již o dva roky dříve, v pátek 13. května 1927, kdy došlo k nenadálému a citelnému propadu kurzů na berlínské burze. V Americe došlo k podobné události předtím již roku 1869, konkrétně 24. září. V amerických dějinách je také tato událost označována slovy Black Friday.

Časová osa lang=cs|náhled|Vývoj burzovního indexu Dow Jones Industrial Average v roce 1929 s označeným krachem|408x408pixelůDesetiletí 1920 až 1929, které předcházelo krizi, byla dobou bohatství a nadbytku. Na základě poválečného optimismu se venkovští Američané v obrovských množstvích stěhovali do měst s vidinou šťastnějšího života ve stále více prosperujícím americkém průmyslovém sektoru. Zatímco americká města prosperovala, nadprodukce v zemědělství vyvolávala sílící finanční zoufalství mezi americkými zemědělci. To bylo později označeno za hlavní faktor, který vedl k zhroucení akciového trhu v roce 1929. Navzdory nebezpečí spekulací se obecně věřilo, že akciový trh bude růst navždy. 25. března 1929, poté, co Federální Rezervní Systém (Fed) varoval před nadměrnými spekulacemi, došlo k malému krachu, neboť investoři začali prodávat akcie rychlým tempem, čímž odkryli vratký základ trhu. O dva dny později bankéř Charles E. Mitchell oznámil, že jeho společnost, National City Bank, poskytne úvěr ve výši 25 milionů dolarů, aby předešel skluzu trhu. Mitchellův tah dočasně pozastavil finanční krizi, nicméně americká ekonomika vykazovala neblahé známky potíží: produkce oceli se snižovala, stavělo se pomalu, prodej automobilů klesal a spotřebitelům rostly vysoké dluhy kvůli snadnému úvěru. Navzdory všem těmto známkám ekonomických problémů i přerušení růstu v březnu a květnu, akcie v červnu obnovily svůj vzestup a zisky rostly téměř až do začátku září (Dow Jones vzrostl mezi červnem a zářím o více než 20%). Trh za 9 let znamenal desetinásobný nárůst hodnoty Dow Jones Industrial Avarage (Dow Jonesův index). Vrcholu 381,17 dosáhl dne 3. září 1929. Optimismus z finančních zisků velkého býčího trhu byl otřesen již 5. září po zveřejnění předpovědi finančního experta Rogera Babsona, že „se blíží krach.“ Počáteční zářijový pokles byl proto v tisku nazván „Babsonův zlom“. Ovšem mnoho investorů si vykládalo “Babsonův zlom“ jako „zdravou korekci“ a příležitost k nákupu. 20. září se zhroutila londýnská burza, když přední britský investor Clarence Hatry a mnoho jeho spolupracovníků byli uvězněni za podvody a padělání. Londýnský krach značně oslabil optimismus amerických investic na zámořských trzích. Ve dnech vedoucích ke krachu byl trh velmi nestabilní. Období prodeje s vysokými objemy byly střídány krátkými obdobími rostoucích cen a zotavení. Dva týdny před krachem pak ekonom Irving Fisher vyslovil větu, která se stala jednou z nejcitovanějších frází v historii akciového trhu: „Ceny akcií dosáhly stabilně vysoké hladiny“. náhled|394x394pixelů|Obchodní plocha Newyorské burzy v roce 1930, šest měsíců po krachu roku 1929 Prodej se zintenzivnil v polovině října. Dne 24. října (“Černý čtvrtek”) při horečném obchodování Dow Jones ztratil 11 % své hodnoty. Obrovský objem znamenal, že zpráva o cenách se dostala do makléřských kanceláří se zpožděním několik hodin, takže investoři neměli představu, jak to v té které chvíli s akciemi je, čímž stoupala panika. (Informace napříč světem o objemech obchodů na významnějších burzách poskytovala služba Ticker Tape krátce Tape.) Několik vedoucích bankéřů na Wall Street se setkalo, aby se pokusili zamezit panice a chaosu na obchodní půdě. Setkání se zúčastnil Thomas W. Lamont, jednatel společnosti Morgan bank; Albert Wiggin, ředitel Chase National Bank a Charles E. Mitchell, předseda městské banky v New Yorku (dnes Citibank). Vybrali Richarda Whitneyho, viceprezidenta burzy, aby jednal jejich jménem.

S finančními zdroji od bankéřů Whitney podal nabídku k odkoupení velkého bloku akcií společnosti US Steel za cenu, která byla vysoko nad tehdejším trhem. Jak obchodníci sledovali, Whitney pak umístil podobné nabídky na další akcie největších a nejziskovějších společností tzv. „blue chip“ (modrý žeton). Tato taktika byla podobná taktice, která úspěšně ukončila paniku z roku 1907. Díky tomu se den uzavřel s Dow Jones Indexem jen o 6,38 bodů nižším než předchozí den. Shromáždění pokračovalo v pátek 25. října a v sobotu 26. října, ale na rozdíl od roku 1907 byl úspěch bohužel jen dočasný.

Přes víkend se noviny zaplnily těmito událostmi po celých Spojených státech. Dne 28. října „Černé pondělí“ se více investorů potýkalo s vyrovnáním marží a rozhodlo se opustit trh. Pokles pokračoval s rekordními ztrátami; v Dow Jonesově indexu za den 38,33 bodů, respektive13 %.

Druhý den „Černé úterý“, 29. října 1929, kdy panika dosáhla vrcholu, bylo obchodováno rekordních asi 16 milionů kusů akcií. Miliardy dolarů byly prodělány a tisíce investorů zkrachovalo. Některé akcie vlastně neměly toho dne žádného kupce za žádnou cenu. DJIA ztratil dalších 30 bodů, respektive 12 %. Objem akcií, se kterými se obchodovalo 29. října 1929, byl rekordem, který nebyl překonán téměř 40 let. Ještě týž den se William C. Durant spojil se členy Rockefellerovy rodiny a dalšími finančními giganty za účelem koupit velké množství akcií, aby veřejnosti prokázali svou důvěru v trh, ale jejich úsilí nedokázalo zastavit velký pokles cen. Vzhledem k masivnímu obchodu s akciemi ticker toho dne běžel až do 19:45. Trh za dva dny ztratil více než 30 miliard dolarů, z čehož 14 miliard bylo v průběhu 29. října. +Dow Jones Industrial Average během Černého pondělí a Černého úterýDatumzměna% změnazavřeno28. října 1929 −38,33 −12,82260,6429. října 1929 −30,57 −11,73230,07 Po jednodenním zotavení 30. října, kdy Dow získal zpět dalších 28,4 bodu (12 %) a zavřel na 258,47, pokračoval trh v pádu až k prozatímnímu dnu 13. listopadu 1929, kdy Dow zavřel na 198,60. Trh se poté zotavoval několik měsíců, kdy před koncem obchodování 14. listopadu získal 18,59 bodu a zakončil na 217,28; dosáhl tak 17. dubna 1930 druhotného maxima (tzv. oddech medvědího trhu) s 294,07 při zavření trhu. Následujícího roku se DJIA pustil do dalšího a mnohem delšího vytrvalého pádu od dubna 1931 do 8. července 1932, kdy skončil na 41,22 – nejnižší úrovni od 20. století a završil tak 89 % ztrátu pro všechny tržní akcie.

Od 15. března 1933 Dow Jones začal růst a nabírat stabilitu, kterou si udržel po zbytek třicátých let. Největší procentní nárůst DJIA nastal na počátku růstu a pak kolem poloviny třicátých let. Ke sklonku roku 1937 nastal prudký propad na burze, ale ceny se udržely výrazně nad minimy z roku 1932. Do maxim z 3. září 1929 se však trh nevrátil až do 23. listopadu 1954.

Analýza

Ekonomické základy Pádu burzy předcházel růst ekonomiky ve 20. letech 20. století. Během druhé poloviny dvacátých let rekordně narůstal obrat v ocelářském, stavebním a automobilovém průmyslu, železniční dopravě a v maloobchodu.  Síť 536 výrobních a obchodních společností měla rekordní 36,6% nárůst zisku v první polovině roku 1929 oproti roku předchozímu. Železo a ocel zaznamenaly během této doby zdvojnásobení ceny. Tento utěšený trend vedl velké i drobné investory ke spekulativním investicím. Miliony Američanů začaly kupovat akcie a mnoho z nich si na nákup půjčovalo. V srpnu 1929 běžně půjčovali makléři malým investorům více než dvě třetiny hodnoty kupovaných akcií. Celková zadluženost byla více než 8,5 miliard dolarů, což je více, než bylo peněz v oběhu v USA v té době.

Čím více ceny akcií stoupaly tím více to lidi povzbuzovalo k investicím, protože doufali, že se ještě zvýší. Tyto spekulace podpořily zvýšení cen akcií a vytvořila se tak ekonomická bublina. Kvůli výnosu hrozila investorům ztráta velkého množství peněz, pokud by ceny začaly klesat, nebo pokud by nestoupaly dostatečně rychle. Poměr cena/zisk akcií firmy S&P Composite byl 32,6 v září roku 1929, historicky nejvyšší. Podle ekonoma Johna Kennetha Galbraitha tato hojnost vedla k tomu, že spousty lidí začaly své úspory dávat investičním firmám jako “Blue Ridge Trust” a “Shenandoah Trust” Goldmana Sachse. Ty také roku 1929 zkrachovaly což vedlo k bankovním ztrátám 475 miliard dolarů (hodnota v roce 2010, 533,06 miliard v 2017). náhled|312x312pixelů|Sir George Paish Dobré úrody nahromadily masu 250 milionů bušlů pšenice, která zbyla do dalšího roku 1929. V květnu byla také připravena sklizeň ozimé pšenice v objemu 560 bušlů v Mississippi Valley. Tento přebytek způsobil propad v cenách pšenice tak velký, že farmářům hrozilo, že zisky z pšenice budou skoro nulové. Burza je vždy citlivá na budoucí ceny komoditního trhu, ale tento propad naštěstí předpovídal Sir George Paish. V červnu 1929 nastala sucha v Dakotách a na kanadském východě, a navíc špatné načasování setby v Argentině a Austrálii zachránily ceny pšenice v USA. Z 97 ¢ za bušl v květnu stoupla cena na $ 1,49 v červnu. Takže akcie stoupaly nahoru.

V srpnu zase cena pšenice klesla, když ve Francii a Itálii měli bohatou sklizeň a situace v Austrálii se zlepšila. To zatřáslo Wall Street a ceny prudce klesly, což ale přilákalo amatérské investory. Kongres odhlasoval pomocný balíček se 100 miliony dolary pro farmáře ve snaze stabilizovat ceny pšenice. V říjnu ale ceny klesly na $ 1,31 za bušl.