Typologická klasifikace jazyků pojednává o způsobech dělení různých typů jazyků podle různých hledisek. Nejvíce propracovaná je morfologická typologie, jazyky je však možné rozlišovat například i z hlediska fonologie, syntaxe, pravopisu atd.
Přiřazení jazyka k určitému typu se děje podle převládajícího rysu. Je běžné, že se v jazyce vyskytují i rysy charakteristické pro jiný jazykový typ.
Morfologická typologie
Jazyky se tradičně dělí na: flektivní aglutinační introflektivní izolační polysyntetické
U prvních tří typů se vyjadřují syntaktické vztahy ve výpovědích především pomocí bohatství tvarů (ohýbání, tj. skloňování a časování). Izolační jazyky mají tuto možnost omezenou, syntaktické vztahy vyjadřují slovosledem.
Syntaktická typologie Z hlediska syntaxe se jazyky dělí zejména podle slovosledu, který může být buď volný, nebo pevný – tj. rozlišuje se, do jaké míry je pevně dáno postavení jednotlivých členů ve větě (výpovědi). Míra volnosti slovosledu obvykle souvisí s morfologickým typem jazyka. Volný slovosled je charakteristický pro jazyky s bohatou flexí (flektivní a aglutinační). Pevný slovosled mají především izolační jazyky.
Podle převládajícího pořadí větných členů se jazyky dělí do těchto slovosledných typů: SVO SOV VSO VOS OSV OVS
S = podmět (subjekt), V = přísudek, tedy sloveso (verbum), O = předmět (objekt) Fonologická typologie Fonologie dělí jazyky z různých hledisek: přízvuk – pevný x pohyblivý; tónový x netónový jazyk; charakter slabiky; typ systému samohlásek a souhlásek; a jiné.
Literatura Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004. .
Kategorie:Klasifikační systémy