Martiněves je obec a vesnice v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Obec tvoří čtyři části: Martiněves, Pohořice, Charvatce a Radešín. Žije zde obyvatel. Zástavba stejnojmenné místní části bezprostředně navazuje na Pohořice; obě vsi leží v jediném katastrálním území Martiněves u Libochovic.
Ves je písemně doložena od roku 1226. Na jejím jihozápadním okraji se nachází památkově chráněný hospodářský dvůr čp. 1, v jehož obytném domě se zachovaly konstrukce tvrze z konce 16. století. V tomto domě se narodil estetik a hudební vědec Otakar Hostinský.
Poloha, sídelní struktura a příroda Martiněves leží v zemědělské krajině Podřipska, v geomorfologickém celku Dolnooharská tabule. Martiněves a Pohořice dnes vytvářejí souvislý sídelní celek, jejich historicky odlišný původ však připomínají dvě návsi a dvě řady čísel popisných. Obecní úřad sídlí v Pohořicích.
Západně od Martiněvsi leží přírodní památka Na Dlouhé stráni o rozloze 12,6407 hektaru, vyhlášená v roce 2012. Chráněné území se nachází již v katastru Mšeného-lázní a chrání polopřirozené suché trávníky a křoviny na vápnitém podloží. Z chráněných rostlin zde rostou například bělozářka liliovitá, hvězdnice zlatovlásek, kozinec rakouský, kozinec dánský a kozinec vičencový.
Údolím při západní hranici obce protéká Mšenský potok. Podél něj jsou vymezeny regionální biokoridory a biocentrum; v těchto plochách byl zaznamenán výskyt zvláště chráněných rostlin, mimo jiné okrotice bílé a bělozářky liliovité. Starší regionální texty používají označení Vrbecký potok, doložené roku 1922 a ještě v roce 2004. Státní databáze Geonames uvádí u názvu Mšenský potok datum standardizace 5. března 1977. Názvosloví pro státní mapy tehdy standardizovala Názvoslovná komise Českého úřadu geodetického a kartografického. Pro dolní tok Geonames navíc zaznamenává název Budyňský potok platný k roku 1952.
Název Název vesnice je odvozen z osobního jména Martin ve významu „Martinova ves“. V historických pramenech se objevují tvary Martinowez (1226), Martinawez (1267), Martinowawez (1273), in Martineuez (okolo roku 1290), de Martiniewsy (1393), Martiniewes (1463), w Martiniewsy (1550), ve vsi Martiniewsy (1595) a Martinowes (1785 a 1845). Používal se také lidový tvar Martiňoves.
Historie Středověk Nejstarší známá písemná zmínka o Martiněvsi pochází z roku 1226, kdy král Přemysl Otakar I. potvrdil majetek doksanského kláštera. Doksanský díl vsi je doložen také roku 1273. V roce 1267 se připomíná místní držitel Vykel a přibližně roku 1340 získal část vsi roudnický klášter augustiniánů kanovníků. Jednotlivé díly Martiněvsi tehdy náležely různým držitelům.
Po husitských válkách se držitelé zdejšího majetku několikrát vystřídali. Roku 1585 koupil Martiněves spolu s Mšeným Ladislav starší Popel z Lobkovic. Hospodářský dvůr je doložen k roku 1595 a mezi lety 1595 a 1603 v něm vznikla tvrz, poprvé výslovně uvedená při prodeji statku Janu Bořitovi ze Lhoty v roce 1603.
Tvrz, dvůr a průmyslové podniky Tvrz, patrně poškozená za třicetileté války, byla v letech 1652–1664 rozšířena na raně barokní zámek. Jako panské sídlo sloužil objekt do roku 1835 a jeho pozdější klasicistní úprava souvisela s provozem cukrovaru. Základy původní tvrze se zachovaly v přízemí obytného domu čp. 1.
V první polovině 18. století získali statek Kinští. Rozvoj dvora připomíná barokní sýpka z roku 1722 s kamennou deskou nesoucí rodový erb. V roce 1765 byla Martiněves připojena ke zlonickému panství.
Po nástupu Josefa Jana Maxmiliána Kinského vznikl ve dvoře po roce 1728 provoz na spřádání vlny z ovcí chovaných v Martiněvsi a Charvatcích. Roku 1840 byl v někdejším panském sídle založen cukrovar. Zpracování řepy v něm zprvu probíhalo ručně, později pomocí zvířecího pohonu a od roku 1856 parním strojem.
Obecní kronika zachycuje i praktické obtíže modernizace cukrovaru: nové parní kotle neprojely branou dvora, takže musely být vybourány její boční sloupy. Kvůli velké spotřebě se voda dovážela od studánky zvané Božena a studna v areálu byla prohloubena na 40 metrů. Roku 1865 byly použitelné stroje z již neprovozovaného cukrovaru převezeny do nového knížecího závodu ve Zlonicích; roku 1875 byly části uvolněných prostor upraveny na hostinec. Ve druhé polovině 19. století zde krátce fungovala také továrna na kostní moučku. V obci existoval rovněž pivovar neznámého stáří, který připomínají pomístní názvy Na pivovaře a Pod pivovarem a dochované kamenné sklepy.
Pod vsí se dochovaly dva bývalé mlýny, horní pochází ze 16. a dolní z 18. století. Starší mapy a zápisy zachycují v Martiněvsi pět menších rybníků a větší rybník u horního mlýna; z někdejší soustavy vodních ploch se dochoval jen zlomek. Pivovarský rybník ve spodní části vsi byl v roce 2022 obnoven a zvětšen.
Společný sbor dobrovolných hasičů pro Martiněves, Pohořice a Charvatce byl založen 28. dubna 1884 a měl 41 činných a 15 přispívajících členů. Jeho prvním zásahem byl zářijový požár chléva v Pohořicích; téhož měsíce byla vysvěcena sborová stříkačka a konalo se veřejné cvičení. Roku 1920 vznikly tělovýchovné jednoty Sokol a DTJ.
Ostatní části obce Charvatce jsou písemně doloženy od roku 1301 a po staletí byly farním střediskem také pro Martiněves, Pohořice a Radešín. Dne 19. března 1926 se oddělily od společné obce a samostatně hospodařily do opětovného sloučení s Martiněvsí v roce 1960. V polovině dvacátých let zde vznikla První podřipská továrna na zpracování surového hedvábí, zvaná „broukárna“; po přerušení provozu jej nový vlastník roku 1936 obnovil. Pokusný chov bource morušového, který založení továrny předcházel, začal roku 1923. V roce 1925 zahrnoval asi 70 tisíc housenek; ze 100 kilogramů kokonů se získalo přibližně devět kilogramů surového hedvábí a v okolí bylo vysazeno přes 30 tisíc morušovníků.
Radešín je poprvé doložen roku 1318 jako majetek Macka z Radošína. Roku 1911 v něm byla otevřena škola, kterou zpočátku navštěvovalo 122 žáků; pro nedostatek dětí zanikla v roce 1965. K Radešínu náleží drobná osada Radešínek, jejímž historickým jádrem byl zájezdní hostinec na staré formanské cestě.
V Radešíně stály dva větrné mlýny. Starší dřevěný mlýn přestal pracovat na konci sedmdesátých let 19. století. Novější mlýn postavila v osmdesátých letech firma bratří Kunzů z Hranic v hospodářském dvoře; kromě mletí poháněl řezačku krmiv a vodní čerpadlo. Před první světovou válkou jej poškodila vichřice a byl rozebrán. O osudech obou mlýnů se zachovala dvacetisloková kramářská píseň.
Místní tradice Západně od vsi je známá lokalita nazývaná Vodičkova jeskyně; pod tímto názvem ji v roce 2025 zachytila také databáze BioLog Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky.
Dle pamětníků se ve Vodičkově jeskyni za války ukrývali dva muži, označovaní jako vlasovci nebo partyzáni. Místní obyvatelé a lidé z nedalekých lázní jim měli tajně nosit jídlo.
Postava poustevníka Vodičky se objevuje v novodobém místním kulturním životě. TJ Sokol Martiněves uspořádala nejméně tři dětské noční výpravy, při nichž účastníci nosili poustevníkovi „vzácnou vodu“, aby nevysychaly prameny, a za odměnu jim otevíral truhlu s pokladem nakredeným zbojníkem Babinským.
Další skalní dutina na Dlouhých stráních se v geocachingové komunitě označuje jako Jeskyně Dlouhé stráně (kód keše GCA5XAY); pod stejným názvem ji v roce 2026 uvedl také obecní čtvrtletník.
Obecní čtvrtletník zachytil také další novodobé vyprávění spojené s místní krajinou: dětská výprava Martiněveský poustevník 2019 vedla přes Močidla a Dlouhé stráně k jeskyni, v níž byl podle připraveného loupežnického příběhu ukryt poklad. Místní pověst z Charvatec zase vypráví, že na návrší zvaném Buštěhrad jsou zakleti staří čeští rytíři; zpravodaj ji výslovně přebírá z obecní kroniky.
Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 2021 měla obec 800 obyvatel. Nejvíce jich žilo v Charvatcích (247), následovaly Radešín (243), Pohořice (229) a místní část Martiněves (81).
+ Části obce podle sčítání lidu 2021 Část obce Katastrální území Obyvatelé Domy celkem Charvatce Charvatce u Martiněvsi 247 91 Martiněves Martiněves u Libochovic 81 37 Pohořice Martiněves u Libochovic 229 124 Radešín Radešín u Martiněvsi 243 118 Obec celkem 3 katastrální území 800 370
+ Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Martiněves 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 214 264 247 262 230 260 177 131 436 379 99 99 97 78 81 Domy 35 32 39 39 39 45 47 43 210 132 28 32 35 38 37
Obecní správa Obec se skládá z částí Martiněves, Pohořice, Charvatce a Radešín. Martiněves a Pohořice společně tvoří katastrální území Martiněves u Libochovic; dalšími katastrálními územími jsou Charvatce u Martiněvsi a Radešín u Martiněvsi. Charvatce byly k obci připojeny roku 1960 a Radešín roku 1976.
Obecní symboly Podobu obecních symbolů navrhl heraldik Stanislav Kasík. Jejich příprava začala na jaře 2015; počátkem roku 2016 obyvatelé hlasovali mezi dvěma konečnými návrhy a zastupitelstvo v březnu vybralo vítěznou variantu. Znak a vlajku získala obec rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny ze dne 8. listopadu 2016; slavnostně je převzala v únoru následujícího roku.
Koruna a lilie v modrém poli odkazují k Panně Marii, patronce kostela v Charvatcích; lilie současně připomíná sousední kapli svaté Anny. Červené pole odkazuje k roudnickým augustiniánům kanovníkům a rodu Kinských ze zlonického panství. Čtyři zlaté klasy vyjadřují zemědělský charakter krajiny a čtyři části obce. Při veřejném představení symbolů 16. září 2017 v kulturním domě v Charvatcích starosta Luboš Tydlitát popsal jejich vznik a farář Jiří Čepl znak i vlajku požehnal.
Doprava Územím dnešní obce procházela dálková formanská cesta z Prahy přes Radešínek, okolí Charvatec a Pohořice do Drážďan, Lipska a Berlína. Její provoz ustal v polovině 19. století. Trasou dnes vede převážně polní cesta a připomínají ji bývalý zájezdní hostinec čp. 37 v Pohořicích, kamenné milníky a kaple svatého Jana u křížení se silnicí mezi Martiněvsí a Račiněvsí.
V roce 2022 vyznačil Klub českých turistů přes obec dvě nové trasy. Zelená značka vede ze Mšeného-lázní přes Charvatce, Martiněves a Pohořice po někdejší formanské cestě do Vrbky a Budyně nad Ohří. Žlutá Cesta Otakara Hostinského spojuje Mšené-lázně přes les a Dlouhé stráně s Martiněvsí.
Územím obce prochází Železniční trať Vraňany–Libochovice, vybudovaná roku 1907, na níž se nacházejí zastávky Martiněves u Libochovic a Charvatce. Pravidelná osobní doprava v úseku byla ukončena v prosinci 2006; později zastávky využívaly sezonní turistické vlaky. V jízdním řádu pro rok 2026 byly vedeny jako linka T5 na trati 096 Roudnice nad Labem–Libochovice.
Pamětihodnosti
náhled|Kaple v Martiněvsi
V místní části Martiněves se nacházejí čtyři nemovité kulturní památky: Hospodářský dvůr čp. 1 na jihozápadním okraji vsi zahrnuje památkově chráněný obytný dům, sýpku a ohradní zeď s brankou. Obytný dům v sobě uchovává konstrukce tvrze z konce 16. století a pozdějšího barokního panského sídla. Patrová sýpka byla postavena roku 1722. Ministerstvo kultury v roce 2022 nevyhovělo žádosti vlastníka o zrušení památkové ochrany obytného domu a sýpky; ministr kultury v roce 2023 zamítl následný rozklad a rozhodnutí potvrdil. Podle rozhodnutí oba objekty navzdory havarijnímu stavu nadále vykazují významné historické, architektonické a urbanistické hodnoty a jejich obnova je možná. Kaple v Martiněvsi je drobná zděná stavba s pozdně barokním portálkem a šestibokou zvoničkou. Památkový katalog ji uvádí bez známého původního zasvěcení. Na nadpraží portálu je vytesán letopočet 1824; kaple byla upravena roku 1908. Po obnově dokončené v roce 2021 ji farář Jiří Čepl 18. září 2022 zasvětil svatému Martinovi. Současně byl do zvoničky osazen nový zvon s nápisem „Martiněves LP 2021“. Sloupová boží muka na severním okraji vsi, někdy označovaná za milník, jsou asi 4,5–4,8 metru vysoká. Žulový sloup s kapličkou a kovovým křížem nese na podstavci nápis s letopočtem 1727.