Klementina Belgická (celým jménem Clémentine Albertine Marie Léopoldine de Belgique; 30. července 1872 Laken – 8. března 1955 Nice), byla dcera belgického krále Leopolda II. a jeho první manželky, belgické královny Marie Jindřišky, původem rakouské arcivévodkyně. Přišla na svět tři roky po smrti svého staršího bratra Leopolda, dědice trůnu a její rodiče očekávali, že se narodí vytoužený syn. Po jejím narození ze vzdali naděje a následníkem trůnu se stal mladší bratr krále Leopolda II., princ Filip a po jeho smrti (zemřel dříve než Leopold II.) jeho syn Albert; jeho potomci vládnou v Belgii dodnes. Klementinina sestra Stephanie byla manželkou následníka rakousko-uherského trůnu Rudolfa Habsburského.
Klementina sama se v 17 letech zamilovala do Viktora Bonaparta zvaného Plon-Plon, vnuka Jérôma Bonaparta (nejmladší bratr císaře Napoleona), otec však nechtěl dát ke sňatku svolení. Pár se tak vzal až rok po smrti Leopolda II., 14. listopadu 1910, když už bylo Klementině 38 a jejímu snoubenci 48 let. Ze šťastného manželství přišly na svět dvě děti, Klotylda (1912) a syn Ludvík Jeroným Bonaparte (1914–1997); jeho syn, Klementinin nejstarší vnuk Charles je současnou hlavou rodu Bonapartů.
Za první světové války rodina prchla před německou invazí do Anglie, kde žili u příbuzné, bývalé francouzské císařovny Evženie ve Farnborough. Klementina zde působila jako ošetřovatelka v lazaretu pro raněné anglické důstojníky, který císařovna zřídila ve svém paláci. Evženie si rodinu velmi oblíbila a v závěti jim odkázala kromě jiného i palác ve Farnborough se všemi sbírkami.
Klementina zemřela ve věku 82 let 8. března roku 1955 ve své vile Clairvallou v Nizze. Pochována byla po boku svého manžela v Napoleonem vybudované Císařské kapli v Ajacciu.
Život
Původ, mládí vlevo|náhled|307x307pixelů|Princezna Klementina Belgická, c. 1880 Třetí dcera belgického krále Leopolda II. a královny Marie Jindřišky, Clémentine Albertine Marie Léopoldine, se narodila v paláci Laeken 30. července 1872 v 18 hodin, tři roky po nečekané smrti svého staršího bratra prince Leopolda, vévody brabantského, jediného přímého králova dědice. Král živil naději, že se dočká druhého syna, a proto obnovil intimní život s královnou; po potratu v březnu 1871 se však narodila další dívka: Klementina, poslední dítě královského páru. Pokřtěna byla 3. září 1872 v paláci Laeken během krátkého obřadu, po němž následoval slavnostní oběd za účasti asi 80 hostů. Její křestní jméno vzdává hold její kmotře a pratetě, princezně Klementině Orleánské, zatímco prostřední jméno odkazuje na jméno jejího kmotra, arcivévody Albrechta, vévody těšínského, bratrance rakouského císaře Františka Josefa I.
Královský pár měl již dvě dcery, Luisu a Štěpánku, kterým bylo 14 a 8 let, takže narození nové dcery krále hluboce zklamalo. Chlad, který se usadil mezi Leopoldem II. a Marií Jindřiškou, se promítl i do jejich vztahu k nejmladší dceři a především královna byla odtažitá a zahořklá. Kvůli své velikosti přezdívala Klementinu Reuske („malá obryně“). Stejně jako její sestry dostávala Klementina lekce francouzštiny, němčiny, hudby, dějepisu a literatury. Klementina byla horlivou studentkou, projevovala zálibu v historii a literatuře, zatímco její matka se starala o to, aby jí vštípila pečlivé hudební vzdělání díky lekcím klavíristy a skladatele Augusta Duponta.
Princeznina starší sestra Luisa se v roce 1875 provdala za bratrance, prince Filipa Sasko-Kobursko-Gothajského, a usadila se ve Vídni. Před prestižním sňatkem s rakouským korunním princem Rudolfem v roce 1881 hrála Štěpánka u své mladší sestry, matkou poněkud zanedbávané, mateřskou roli. Od osmi let byla Klementina jediným dítětem belgického královského páru, které zůstalo v Belgii, a strávila smutné a osamělé dětství v paláci Laeken. I když se každý týden vídala se sestřenicemi Henriettou a Josefínou Karolínou, její okruh se v podstatě omezoval na dospělé, včetně její vychovatelky Omérine Drancourtové.
Klementina byla velmi zbožná a rodiče jí dovolili, aby navštěvovala paní Cléry, představenou Collège du Sacré-Cœur de Jette nedaleko Laekenu. Tam se ve čtvrtek a v neděli na několik hodin potkávala s dalšími šlechtičnami, jako byly Markéta de Limburg-Stirum a Nathalie de Croÿ. V dubnu 1889, dva měsíce po smrti svého švagra Rudolfa za podivných okolností v Mayerlingu, pobývala Klementina se svou matkou u Štěpánky, nyní ovdovělé, na zámku Miramare. Obě sestry upevňovaly své pouto a s radostí spolu muzicírovaly. Na jaře tohoto roku také Klementina objevila kouzlo Benátek. náhled|287x287pixelů|Královna Marie Jindřiška (stojící vpravo) se svými třemi dcerami v roce 1889. Zleva doprava: Luisa, Klementina a Štěpánka. V prosinci 1889 její studium oficiálně skončilo, ale stále ještě navštěvovala hodiny náboženství, angličtiny a němčiny. Její vychovatelku nahradila družka, aristokratka a klavíristka ve volném čase, Zoé d'Oldeneelová, a rodiče jí přidělili obývací pokoj, kde mohla přijímat hosty. Klementininu radost však kalilo drama: Zatímco Klementina byla 1. ledna 1890 sama v Laekenu s Omérine Drancourtovou a její služebnou Toni, Klementina se usadila v pokoji své matky, která se nepřítomně účastnila novoročních oslav u krále, a hrála na klavír. Toni na Klementi zakřičela, aby slezla dolů, a pak varovala Omérine Drancourtovou, aby utekla, protože v paláci vypukl požár. Omérine Drancourtová se začala modlit, než se pokusila vzít si osobní věci. Omérine, kterou Klementina chtěla, aby sluha hledal, nemohli najít, protože hustý dým bránil jakékoli záchraně. Klementina musela bezmocně pomáhat z trávníku paláce až k zásahu hasičů, kteří nakonec objevili bezvládné tělo Omérine Drancourtové.
V roce 1890, když se Klementina blížila ke svým osmnáctým narozeninám, se naučila řídit kočár: Pod vedením své matky se učila řídit nádražní vozy. Dařilo se jí to velmi dobře a tento koníček považovala za zábavný. Projevovala zálibu v jezdectví a dokázala rozpoznat různá plemena koní, s nimiž se setkala. V létě navštěvovala koňské výstavy v Bruselu, což bylo jedno z jejích oblíbených rozptýlení s vymoženostmi, které jí poskytoval park paláce Laeken, kde ráda obědvala na trávě a někdy i nakládala seno. V červenci doprovázela rodiče do Ostende.
První lásky vlevo|náhled|255x255pixelů|Princ Baudoin Belgický, 1889 V dospívání se Klementina zamilovala do svého bratrance prince Baudouina, který byl považován za budoucího následníka trůnu. Mladíka, který nesdílel city, jež k němu jeho sestřenice chovala, a nelíbila se mu atmosféra, která panovala v domě jeho strýce v Laekenu, v jeho odmítnutí podpořili rodiče, což jen podtrhlo ochlazení vztahů mezi Leopoldem II. a jeho bratrem hrabětem Flanderským, otcem zamýšleného ženicha. Ten považoval svou neteř za „krásnou dámu, ale příliš vysokou a afektovanou." Všechny naděje se rozplynuly, když princ Baudouin 23. ledna 1891 ve věku 21 let zemřel na zápal plic. Princezna čerpala z víry odvahu překonat smrt svého bratrance a první lásky.
Královna Marie Jindřiška stále častěji utíkala od belgického dvora a uchýlila se do Spa, kde si v roce 1894 pořídila vilu; v době matčiny nepřítomnosti plnila Klementina funkci „první dámy“ po boku krále Leopolda II., který ji chránil před matčinou rozhořčenou povahou a poskytl jí nezávislost, jaké se v té době mohlo těšit jen málo svobodných princezen. Své sestře Štěpánce Klementina napsala: „Mám velmi pěkné postavení, mám svůj malý majetek, své koně; dostala jsem od tatínka, abych už nejezdila do Spa, protože už nemohu, takže v létě budu volná."
Majetek, o němž mluvila, byl zámek Belvédère, postavený na panství Laeken. Klementina také měla „láskyplné přátelství“ s baronem Augustem Goffinetem, tajemníkem a důvěrníkem Leopolda II. Povaha vztahu s baronem, který byl téměř o 15 let starší než ona a nebyl královské krve, však zůstávala platonická.
Na podzim roku 1896 se jako nápadník na její ruku objevil věrohodnější zájemce, bavorský korunní princ Ruprecht, ale princezna tento svazek odmítla, protože se otci svěřila, že se jí kandidát nelíbí a že ji v životě děsí neznámé. I přes naléhání svého otce, který Ruprechta hodnotil kladně a považoval ho za výhodnou politickou volbu pro Belgii, Klementina trvala na svém odmítnutí sňatku s bavorským nápadníkem a Leopold II. nakonec ustoupil.
Rodinné skandály Zatímco Klementina získala určitou svobodu, její starší sestry byly postupně z belgické královské rodiny vyloučeny. Nejstarší z nich, Luisa, propadla v roce 1895 kouzlu chorvatského důstojníka Gézy Mattachiče (chorvatsky Gejza Matačić), s nímž navázala cizoložný vztah známý po celé Evropě. Král Leopold II. a královna Marie Jindřiška zakázali Štěpánce stýkat se se svou sestrou Luisou, která již nebyla v Belgii přijata. V roce 1898 vyprovokoval princ Filip Sasko-Kobursko-Gothajský, Luisin zhrzený manžel, svého soka k souboji. Poté musel uhradit velké dluhy, které Luisa zadlužila, ale požadavky mnoha věřitelů se mu nepodařilo splnit. Princ Filip a rakouský císař František Josef I. byli odhodláni přivést Luisu zpět do Rakouska a udržet ji od Mattachiče dál. Princ Filip, podporovaný ve svých záměrech belgickými panovníky, pak nechal svou ženu prohlásit za nesvéprávnou a přesvědčil rakouského císaře, aby ji nechal zavřít do psychiatrické léčebny. Tam zůstala internována až do roku 1904, než se v roce 1906 definitivně rozvedli. náhled|Princezna Klementina, 1898 Štěpánka se již také vzdálila svým rodičům, kteří ji nechtěli navštěvovat kvůli její blízkosti ke skandálům, které se týkaly Luisy. Král však Klementině povolil, aby se v dubnu 1898 se sestrou znovu setkala, protože se zotavovala z těžkého zápalu plic. Leopold II. dokonce Klementinu doprovázel v Dolomitech, takže zůstala u Štěpánky, která se zotavovala. Když se však Štěpánka v roce 1900 navzdory radám svých rodičů znovu provdala za hraběte Eleméra Lónyaye de Nagy-Lónya et Vásáros-Namény, uherského šlechtice nižšího postavení, belgičtí panovníci uražení tím, že jim Štěpánka nesvěřila své sňatkové plány, přerušili jakýkoli vztah s dcerou, které také zakázali návrat do Belgie.
Zrušené zásnuby V zimě 1899-1900 strávila Klementina na doporučení lékařů několik měsíců v Saint-Raphaël na varském pobřeží, kde trpěla průduškovými chorobami. Tam panovala naprostá izolace a princezna se poprvé v životě ocitla bez jakéhokoli člena své rodiny. Věnovala se fotografování, a to díky fotoaparátu, který jí nabídla její teta, hraběnka z Flander. V březnu 1900 však její pobyt přerušila nemoc královny, která ji v lázních vídala jen několik minut denně. Na druhé straně se Marie Jindřiška přihlásila o své psy, což způsobilo návrat Klementiny, raněné malým mateřským přístupem královny, z jižní Francie.
Čas od času dostávala Klementina pozvání od evropských královských rodin. Byla pozvána královnou Viktorií (která rovněž pobývala na Azurovém pobřeží) a do Cannes hrabětem a hraběnkou z Caserty (hlavami rodu Bourbon-Obojí Sicílie), kde se na popud své sestry Štěpánky setkala s princem Karlem Bourbonskp-Sicilským (přezdívaným „Nino“), druhým synem hraběte a hraběnky. Na Klementinu udělal tento o dva roky starší mladík zřejmě příznivý dojem: „Nino je velmi dobrý, velmi hezký. Podle mého názoru je seriózní, přímý a čestný. Je velmi chválen. Je velmi zbožný a má, jak se mi zdá, všechny vlastnosti potřebné k tomu, aby žena byla šťastná“. Tisk se zmínil o zasnoubení a Klementina se domnívala, že ho musí zrušit, protože už není okouzlena princem, kterému se však princezna líbila.