Medvěd kodiak, medvěd hnědý kodiak, nebo jednoduše kodiak (Ursus arctos middendorffi), je patrně největší poddruh medvěda hnědého rozšířený na ostrově Kodiak a dalších přilehlých ostrovech stejnojmenného souostroví u jižního pobřeží Aljašky, ale i jedna z největších suchozemských šelem planety.
Fyziologicky i fyzicky je medvěd kodiak velmi podobný ostatním poddruhům medvěda hnědého, jako je medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis), medvěd kamčatský (Ursus arctos beringianus) a vyhynulý medvěd kalifornský (Ursus arctos californicus), přičemž hlavním rozdílem je velikost, neboť medvěd kodiak roste v průměru do největších rozměrů. Navzdory rozdílům v parametrech se medvěd kodiak způsobem života a preferovanou potravou příliš neliší od ostatních medvědů hnědých, ale na rozdíl od nich se vyskytuje v oblastech, kde je potrava po celý rok snadno dostupná a hojná.
Medvěd kodiak je všežravec, přičemž hlavní složkou potravy jsou lososi. Období páření probíhá v průběhu května až června. V lednu nebo únoru příštího roku samice porodí obvykle jedno nebo tři mláďata. Novorozeňata váží okolo 450 g. Samice je kojí několik měsíců a z doupěte mláďata vylézají v průběhu května až června. Většina mláďat zůstává s matkou po dobu tří až čtyř let. Asi polovina mláďat se nedožije dospělosti, přičemž jedním z hlavních důvodů je Infanticida.
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje medvěda hnědého, pod něhož spadá poddruh kodiak, jako druh za málo dotčený, ale konkrétnější (ohledně jednotlivých poddruhů) není. Aljašské ministerstvo pro ryby a zvěř (Alaska Department of Fish and Game) spolu se Správou Spojených států pro ryby, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy (U.S. Fish and Wildlife Service) však rámcově sleduje velikost a životaschopnost populace na souostroví Kodiak, jakož i dodržování stanovených kvót v případě lovu.
Taxonomie a nomenklatura O medvědovi kodiakovi coby odlišném zástupci se prvně zmínil americký zoolog Clinton Hart Merriam na konci 19. století a pojmenoval ho jako Ursus middendorffi na počest známého ruského přírodovědce Alexandra von Middendorffa. V následujících letech však došlo k sloučení všech severoamerických medvědů včetně kodiaka a spadají nyní společně pod jediný druh – medvěda hnědého (Ursus arctos). Medvěd kodiak je tedy považován za jeden z poddruhů medvěda hnědého (coby medvěd hnědý kodiak – Ursus arctos middendorffi).
Kodiaci jsou někdy nazýváni „grizzly“, kvůli fyzické podobnosti s medvědy grizzly (Ursus arctos horribilis), nebo je někteří odborníci považují za populaci medvědů grizzly. Areály těchto dvou poddruhů se však nepřekrývají.
Výskyt a populace vlevo|náhled|Oblast výskytu medvěda kodiaka (červeně, zcela vlevo) Medvěd kodiak žije na stejnojmenném severoamerickém souostroví Kodiak v Aljašském zálivu (viz Kodiak, Afognak, Shuyak, Raspberry, Uganik, Sitkalidak a další přilehlé ostrovy). Populace těchto medvědů není ohrožena a pravděpodobně roste, těší se relativně nedotčeným biotopům.VAN DAELE, Larry J. Population dynamics and management of brown bears on Kodiak Island, Alaska. 2007. Doctoral dissertation. University of Idaho, Moscow, U.S. Dostupné online (anglicky) V roce 1998 činil odhad 1 800–2 600 jedinců, v letech 2005/2006 cca 3 500 jedinců (z toho 2 800 až 3 000 dospělých), což zhruba odpovídá hustotě populace okolo 270 medvědů na 1 000 km² v rámci samotného ostrova Kodiak a cca 140 medvědů na 1 000 km² ve zbylých oblastech. Přibližně 65 % jedinců (2 300) obývá území Národní přírodní rezervace Kodiak (Kodiak National Wildlife Refuge). Ve většině lokalitách je povolen odstřel medvědů a každoročně bývá zabito zhruba 180 jedinců, především samců (z více než 70 %). Lov je nicméně regulován a pravděpodobně pod kontrolou (více zde). náhled|Mapa souostroví Kodiak Na souostroví Kodiak, jehož členité a rozmanité prostředí zahrnuje pobřežní roviny i vysokohorskou tundru, panuje subpolární oceánské klima často doprovázené nízkými teplotami, zataženou oblohou, mlhou, silnějším větrem a mírnými až silnými srážkami po většinu roku. Husté lesy, odlehlá horská úbočí, úrodné louky a toky plné táhnoucích se lososů poskytují medvědům dostatek úkrytů, velký prostor a spoustu potravy.
Na souostroví Kodiak, které je cca 300 km dlouhé a 100 km široké, žije asi 12 787 lidí (k roku 2021), především ve městě Kodiak a jeho okolí a v několika dalších nedalekých vesnicích. Silnice a další lidská infrastruktura jsou obecně omezeny na ostrov Afognak a severovýchodní část ostrova Kodiak. Asi polovina oblastí v rámci celého souostroví spadá do Národní přírodní rezervace Kodiak.
Popis vlevo|náhled|Medvěd kodiak I když jsou mezi medvědy hnědými značné rozdíly ve velikosti, většina z nich váží mezi 115 a 360 kg.PASITSCHNIAK, Maria A., Mammalian Species: Ursus arctos. The American Society of Mammalogists, 1993 (PDF). [cit. 2025-01-01]. Dostupné online (anglicky) Oproti tomu medvěd kodiak odpovídá takzvanému ostrovnímu gigantismu, neboť běžně dosahuje hmotnosti 300 až (či přes) 600 kg; samice váží obvykle 136 až 318 kg (nebo 160 až 340 kg / 225 až 315 kg), samci 272 až 635 kg (či 340 až 680 kg / 480 až 535 kg). Rekordní divoký samec ulovený v roce 1894 vážil 750 kg a zadní tlapu měl dlouhou 46 cm. Na základě těchto hodnot je považován za jednu z největších či nejmohutnějších žijících suchozemských šelem na Zemi společně s medvědem ledním a případně ještě některými pobřežními poddruhy medvěda hnědého z Aljašky a Ruska. Nejvyšší hmotnosti dosahují na konci léta a během podzimu a nejnižší na jaře, kdy hladoví vylézají ze svých úkrytů. Stejně jako u jiných živočichů mohou v zajetí chovaní medvědi vážit podstatně více než divoce žijící jedinci, neboť jsou na rozdíl od nich pravidelně krmeni a mají omezený pohyb. Jeden takový medvědí samec dosáhl na sklonku svého života hmotnosti až 1 090 kg. Dospělý medvěd dosahuje délky 200 až 270 cm a v kohoutku měří až 150 cm. Pokud se postaví na zadní nohy, může dosáhnout výšky přes tři metry. Samice jsou o cca 20 % menší a o cca 30 % lehčí než samci. náhled|Mládě s typickým světlým límcem Srst kodiaků může být světle hnědá až oranžová či zlatá, ale i tmavě hnědá (v závislosti na lokalitě a ročním období). Medvíďatům během prvních dvou let života zůstává kolem krku bílý límeček. Podobně zbarveni jsou i medvědi grizzly. Na konci léta vypadá srst kodiaků poněkud uhlazeněji, protože jim znovu dorůstají vnější chlupy. Nejhustší srst mají na podzim, těsně před tím, než ulehnou k zimnímu spánku. Stejně jako jiné poddruhy medvědů hnědých má i kodiak charakteristický svalovitý hrb na plecích, který zvyšuje jeho výkonnost (sílu) při vyhrabávání podzemních částí rostlin, obracení kmenů nebo při stavbě doupat. A podobně jako jiní medvědi má výborný čich, dobrý zrak a ne moc dobrý sluch (medvěd se proto snadno vyleká, pokud příchozího, například člověka, zaslechne až na poslední chvíli).
Chování Medvědi kodiakové jsou většinou samotáři, menší skupiny tvoří hlavně samice s mláďaty. S výjimkou období páření se shromažďují snad jen u bohatší nabídky potravy (např. u skládky odpadků nebo řeky plné ryb) a vytvářejí sociální hierarchii podle věku a velikosti. Dominantní jsou především velcí samci, ale na rozdíl od grizzlyů – kteří potravu častěji získávají lovem, žijí v oblastech s nižší koncentrací potravy o kterou tak soupeří s ostatními predátory a jejichž populace je více rozptýlená (méně častěji se medvědi dostávají do kontaktu) – kodiakové nejsou tak agresivní, naučili se sdílet svá teritoria a mají vyvinutější sociální dovednosti, v důsledku čeho jsou tolerantnější i k lidem.
Medvěd kodiak je přirozeně aktivní během dne, ale čelí-li konkurentovi nebo potenciálnímu nebezpečí, kterému se chce raději vyhnout, aktivní je spíše v noci. Toto chování je zvláště patrné u medvědů, kteří žijí poblíž měst a jiné lidské infrastruktury. Většinu času tráví hledáním a konzumací potravy. Medvědi kodiakové sice nebrání svá teritoria, ale rádi se zdržují v určitých oblastech, pokud jim nabízí vše potřebné (dostatek potravy, prostoru, klidu apod.) Vzhledem k bohaté nabídce potravy na souostroví Kodiak mají zdejší medvědi jedny z nejmenších domovských okrsků ze všech populací medvědů hnědých a okrsky jednotlivých medvědů se do značné míry překrývají. Koncem října se začínají medvědi přemisťovat do svých brlohů. Jako první se do brlohů obvykle vydávají březí samice a zůstávají v něm nejdéle. Samci začínají vylézat z brlohů počátkem dubna, samice s novými mláďaty mohou v brlozích zůstat až do konce června. Medvědi žijící v nejchladnějších oblastech souostroví Kodiak svůj pobyt v úkrytech prodlužují. Někteří jedinci si však úkryt nezajišťují a zůstávají relativně aktivní po celou zimu.
Hlasové projevy náhled|Hrající si mláďata Medvědi komunikují především řečí těla, a proto jsou většinou tiší. Hluk vydávají nejčastěji během nějakého konfliktu. V takových situacích medvědi někdy zafuní, což se podobá rychlému vydechnutí, a tento zvuk vydávají po překvapivém setkání s člověkem nebo jiným medvědem, nebo tím upozorňují na nebezpečí svá mláďata. Klapavý zvuk, při kterém medvědi opakovaně otevírají a zavírají tlamu, může signalizovat nervozitu nebo rozrušení. Vrčí pouze ve chvíli, kdy je situace zcela vyhrocená a doprovází ji souboj. Mláďata si hrají většinou v tichosti. Jsou-li však oddělena od svých matek, hlasitě vykřikují podobně jako lidská miminka. Také kňučí, pokud jsou hladová, nebo naopak spokojená (většinou u sání mléka).
Útoky na člověka Lidem se medvědi obvykle vyhýbají. K napadení člověka dochází zejména ve chvíli, když jsou medvědi překvapeni, ohroženi nebo přilákáni lidskou potravou, odpadky či zvěří zabitou lovci. Vzhledem k jejich inteligenci jsou někdy nepředvídatelní a zvědaví (čím vyšší inteligenci zvíře má, tím více „osobnostmi“ vyniká – tj. různorodostí ve způsobu řešení situací). Potenciálně nebezpečné mohou být také medvědice s mláďaty. Do roku 2010 bylo za posledních 75 let známo jediné střetnutí s medvědem kodiakem, při kterém byl člověk usmrcen (v roce 1999 na ostrově Afognak), ale přibližně jednou za dva nebo tři roky se medvěd kodiak dostane do konfliktu s člověkem, při němž ho minimálně zraní. Takový medvěd pak bývá utracen. Pokud medvěd na člověka zaútočí, odborníci radí, aby se schoulil do klubíčka, nehýbal se a hrál mrtvého, aby tím dal medvědovi najevo, že pro něj není hrozbou.
Potrava náhled|Medvěd kodiak s uloveným lososem Medvěd kodiak je všežravec. Typickou potravou jsou lososi, hlodavci a mláďata bizonů, domácího skotu či vysoké zvěře, mršiny; výhonky ostřic a traviny, byliny, kořínky a cibule; bobule a ořechy.
Na jaře, poté, co vylezou z brlohů, medvědi konzumují vegetaci (např. trávy a byliny) a zvířata, která uhynula během zimy. Díky tomu rychle naberou hmotnost, kterou ztratili během zimního spánku. S postupujícím létem zajišťuje potravu široká škála rostlin až do návratu lososů, kteří tvoří až 64 % jejich stravy. Na většině území souostroví Kodiak probíhá tah lososů od května do září a medvědi se živí až pěti druhy tichomořských lososů, kteří se třou v místních potocích a jezerech. Při krmení často dávají přednost mozku, jikrám a tučné kůži lososů pro jejich vysokou výživovou hodnotu. Koncem léta a začátkem podzimu medvědi konzumují několik druhů bobulí, které jsou již zcela vyzrálé. Vzhledem k tomu, že v důsledku klimatických změn dozrávají bobule dříve, překrývá se nyní sezóna bobulí s obdobím lososů a někteří medvědi proto opouštějí tah lososů, aby se zaměřili opět na bobule. V pobřežních oblastech se medvědi po celý rok živí také chaluhami (řasami) a bezobratlými živočichy, ale nepohrdnou ani mořskými savci.