USS Enterprise (CV-6) byla druhá americká letadlová loď třídy Yorktown. Byla sedmou lodí toho jména ve službě US Navy a byla též známa pod přezdívkou Big E. Do služby byla zařazena v roce 1938 a spolu s USS Saratoga a USS Ranger přežila druhou světovou válku. Zbývajících pět letadlových lodí postavených před válkou bylo během ní ztraceno. Zúčastnila se mnoha významných operací a střetnutí během bojů v Pacifiku – mimo jiné například Doolittlova náletu, bitvy u Midway, zasáhla do četných střetnutí v souvislosti s boji o Guadalcanal včetně bitev u východních Šalomounů a u Santa Cruz. V pozdější fázi války pak například bitev ve Filipínském moři a u Leyte. Od prosince 1944 se specializovala na noční letecké operace a její kód byl změněn na CV(N)-6. Byla několikrát poškozena a i když ji Japonci třikrát prohlásili za potopenou, vždy se ji podařilo zachránit a po opravách opět nasadit do bojů.
Během druhé světové války obdržela 20 battle star, čímž se stala nejčastěji dekorovanou lodí US Navy. Dne 25. listopadu 1945 obdržela vlajku britské AdmiralityViz NavSource Online: Aircraft Carrier Photo Archive USS ENTERPRISE (CV-6) a stala se tak první válečnou lodí cizího námořnictva, na které tato vlajka od svého zavedení v 16. století zavlála.
Stavba a předválečná služba náhled|vlevo|USS Enterprise je spouštěna na vodu 3. října 1936. Za povšimnutí stojí teprve rozestavěný můstek. Enterprise byla objednána 3. srpna 1933, její kýl byl položen 16. července 1934 v loděnicích Newport News Shipbuilding v Newport News ve Virginii. Měla to být druhá a poslední jednotka třídy Yorktown, neboť limity sjednané na washingtonské konferenci pak již nestačily na stavbu třetí jednotky (ta byla postavena až po expiraci washingtonských dohod). Umožnily stavbu už jenom lehké letadlové lodi USS Wasp. Stavba byla financována z fondů úřadu veřejných prací (), který vznikl na základě Nového údělu a stavba obou letadlových lodí třídy Yorktown tak měla být způsobem, jak dát lidem práci.
Na Enterprise byla nová loď pokřtěna 3. října 1936 manželkou amerického ministra námořnictva Claude A. Swansona paní Lulie Swanson. Jejím prvním kapitánem byl Newton H. White, kterého 21. prosince 1938 vystřídal Charles A. Pownall. Po převzetí námořnictvem v květnu 1938 zamířila na cvičnou plavbu do Rio de Janeira a po návratu se zúčastnila spolu s USS Yorktown námořního cvičení Fleet Problem XX (únor 1939) v Karibiku. Během něj byla Enterprise „potopena“ překvapivým leteckým úderem z Rangeru, který jí lokalizoval pomocí HF/DF.Viz Enterprise CV-6 in Fleet Problem [email protected] Letecký park (Letecká skupina Enterprise) byl v této době složen ze stíhacích Grumman F3F Goblin, střemhlavých bombardérů Curtiss SBC Helldiver a torpédonosných Douglas TBD-1 Devastator.Viz Enterprise Air Group cv6.org Fotografie z roku 1940 zachycují na palubě navíc střemhlavé bombardéry Northrop BT-1.Viz Enterprise CV-6 at North Island NAS @cv6.org a Enterprise CV-6 @cv6.org
Enterprise nesla v této době (až do června 1941) nátěr „Standard Navy Gray“ na trupu a nástavbách, dřevěná letová paluba z Douglasovy jedle byla v barvě mahagonového mořidla a vodorovný povrch kovových palub byl v „Deck Gray“.Viz Big E's hull color(s) @cv6.org a USN WWII Aircraft Carrier [email protected]
Dne 10. března 1939 došlo k nehodě, když se TBD-1 (6-T-1, BuNo 0322) propadl při startu a skončil v moři. Posádka vyvázla bez zranění. V dubnu 1939 byla Enterprise přiřazena k pacifické flotě () s domovským přístavem v San Diegu v Kalifornii. Ke 12. květnu 1939, tedy po jednom roce služby, měla Enterprise za sebou 34 809 mil (56 019,7 km) plavby, na které spotřebovala celkem 4 720 191 galonů (17 867 866,6 l) paliva.Viz First Commissioning Anniversary @cv6.org
V následujících dvou letech prodělala několik cest mezi Havají a San Diegem (především transport letadel ze Západního pobřeží na ostrovy) a zúčastnila se i natáčení filmu Dive Bomber.Viz USS Enterprise CV-6: 1933-1940 @cv6.org. Více informací o filmu samotném viz Dive Bomber (1941)@imdb.com V květnu 1940 vyměnila domovský přístav San Diego za Pearl Harbor na Havaji, kam se přesunula i většina jádra tichooceánské floty.
Dne 21. března 1941 se novým velitelem Enterprise stal Murray.Viz Captain George D. Murray, USN cv6.org V červnu 1941 dostala Enterprise novou kamufláž Measure 1, kterou nesla i během prvních válečných měsíců. Mírová služba pro Enterprise skončila 28. listopadu 1941 bojovým rozkazem číslo jedna, kterým byl pro loď vyhlášen válečný stav.Viz Battle Order Number One: Nov. 28, 1941 @cv6.org a Battle Order Number One cv6.org
Vypuknutí války (1941 a 1942) náhled|Trasa Enterprise a japonského úderného svazu letadlových lodí (機動部隊 Kidó Butai) Dne 28. listopadu 1941 vyplula Enterprise a její doprovod z Pearl Harboru, aby dopravila na atol Wake 12 stíhaček Grumman F4F-3 Wildcat od VMF-211. Celé uskupení vyplulo jako Task Force 2, které velel viceadmirál William F. Halsey z můstku Enterprise. Po vyplutí Halsey vyčlenil Enterprise, tři těžké křižníky a devět torpédoborců z TF 2 a s takto nově vytvořenou TF 8 zamířil k atolu Wake.Lundstrom I, str. 4
Transport VMF-211 pro Enterprise znamenal, že mohla nést pouze 16 vlastních Wildcatů místo standardních devatenácti. Při přeletu z NAS (Naval Air Station ~ Námořní letecká základna) Pearl Harbor na loď se ale ukázalo, že jeden Wildcat VF-6 a jeden od VMF-211 nejsou letuschopné a jejich piloti k přeletu na Enterprise využili volných míst v torpédonosných TBD-1. Jelikož tím klesl stav přepravované VMF-211 na jedenáct strojů, VF-6 jí předala jeden svůj F4F-3. VF-6 tak zbyl pouze jeden F4F-3 a třináct F4F-3A.Lundstrom I, str. 3 až 5 a 14
Po přistání pilotů seznámil kapitán Murray posádku s Halseyho bojovým rozkazem číslo 1 a z něj vyplývajícím vyhlášením válečného stavu (war conditions), který byl později upřesněn bojovým rozkazem č. 2.Viz Battle Order Number Two: Nov. 28, 1941 @cv6.orgLundstrom I, str. 5
Stíhačky VMF-211 odstartovaly k přeletu na Wake v 7:00 2. prosince a Enterprise obrátila k návratu do Pearl Harboru, kam měla dorazit ráno 7. prosince.Lundstrom I, str. 6 Naštěstí pro Američany byla ale zdržena bouří (tou samou, která zasáhla japonský svaz) a nedělní svítání 7. prosince jí zastihlo asi 215 námořních mil (398,2 km) západně od Oahu.Lundstrom I, str. 15 Průzkumná eskadra VS-6 a střemhlavá bombardovací VB-6 byly ráno odeslány na havajská letiště. Celkem 18 jejich střemhlavých bombardérů SBD-2 Dauntless ale přilétlo nad Pearl Harbor právě v době probíhajícího útoku a tak VS-6 přišla o šest strojůJednalo se o: 6-S-4 (BuNo 4570), 6-S-9 (BuNo 2158), 6-S-14 (BuNo 4572), 6-S-3 (BuNo 2160), 6-S-15 (BuNo 2159) a 6-S-16 (BuNo 4521). Viz Scouting Squadron Six Action Report: 7 December 1941 @cv6.org a VB-6 o jeden (6-B-3Viz Scouting Squadron Six Action Report: 7 December 1941 @cv6.org). Minimálně jeden z nich byl sestřelen vlastní protiletadlovou palbou a další byly poškozeny. Poručík (LTJG) Clarence E. Dickinson (6-S-4, BuNo 4570) a jeho střelec William C. Miller si nárokovali sestřelení jednoho A6M2 Zero.Viz Report of LT C. E. Dickinson: 7 December 1941 @cv6.org Ze šesti stíhacích F4F-3A Wildcatů od VF-6 odeslaných večer po útoku na ostrov byly tři sestřeleny vlastními protiletadlovými dělostřelci při pokusu o přistání na Fordově ostrově v Pearl Harboru – každé letadlo bylo považováno za nepřítele i přesto, že všechny lodě v přístavu byly informovány o příletu vlastních stíhaček.Lundstrom I, str. 19 O život přitom přišli poručíci (LT) Francis F. Hebel (6-F-1, BuNo 3906) a Eric Allen (6-F-12, BuNo 3938) a podporučík (ENS) Herbert H. Menges (6-F-15, BuNo 3935). Podporučík David R. Flynn (6-F-4, BuNo 3909) musel svůj stroj opustit na padáku poté, co mu došlo palivo. Podporučík Hermann (3-F-15, BuNo 3982) přistál na golfovém hřišti na Fordově ostrově a tak pouze podporučík Daniels (6-F-5, BuNo 3916) dokázal přistát na letišti na Fordově ostrově.Viz VF-6 Evening Strike Escort: 7 December 1941 @cv6.orgSériová čísla viz Lundstrom I, str. 18
Enterprise pátrala po japonském svazu. Pátrání ale kvůli špatnému odhadu předpokládané polohy Japonců probíhalo v prostoru jihozápadně od Oahu. Japonský svaz se pohyboval severně od Oahu a tak naštěstí pro Enterprise ke kontaktu nedošlo. V opačném případě by musela sama čelit přesile 6 letadlových lodí a jejich doprovodu. Po odvolání pátrání vplula Enterprise navečer 8. prosince do Pearl Harboru, kde doplnila palivo a zásoby a v 6:00 ráno následujícího dne opět vyplula na moře. Dne 10. prosince potopil SBD-2 Dauntless z VS-6 pilotovaný poručíkem (LTJG) DickinsonemViz Wake Island: Dec. 7-23, 1941 @cv6.org a DAUNTLESS IN PEACE AND WAR @midwaysaircraft.org japonskou ponorku I-70V této souvislosti se hovoří (např. v 1941 - The Defense of Wake Island @cv6.org, ale i jinde) o tom, že I-70 byla první válečnou ztrátou japonského námořnictva. Toto tvrzení ale není zcela správné. Již v ranních hodinách 7. prosince 1941 potopil americký torpédoborec USS Ward japonskou miniponorku typu A u vjezdu do Pearl Harboru. Jediné co může ospravedlnit pravdivost tvrzení o prvenství potopení I-70 je argument, že v době, kdy Ward zaútočil na miniponorku, nebyly ještě USA s Japonskem formálně ve válečném stavu i když samotné vniknutí miniponorky do Pearl Harboru bylo dostatečným důvodem pro Ward k zahájení palby. severně od Havajských ostrovů na pozici
Následující dva týdny strávila Enterprise hlídkováním západně od Havaje (jako TF 8). 20. prosince zaútočily Dauntlessy omylem na ponorku USS Pompano, která ale unikla. 7. ledna 1942 se Enterprise vrátila do Pearl Harboru a po krátké zastávce vyplula 11. ledna, aby spolu s Yorktownem poskytla letecké krytí konvoji s posilami pro Samou. Na cestě jí doprovázely těžké křižníky USS Chester, USS Northampton, USS Salt Lake City, tanker USS Platte a torpédoborce USS Dunlap, USS Balch, USS Maury, USS Ralph Talbot, USS Blue a USS McCall.Stafford, str. 41 Cesta byla plná více či méně tragických událostí: 16. ledna na palubě Enterprise havaroval při přistání jeden SBD-2 Dauntless, přičemž smrtelně zranil jednoho člena posádky a ještě téhož dne se z hlídky nevrátil jeden TBD-1 Devastator (6-T-14 (?), BuNo 0335) od VT-6.SBD Dauntless po selhání záchytného zařízení sjel do galerie ochozu na levoboku. Při tomto ranním incidentu byl těžce zraněn George F. Lawhon, který se tam zdržoval na svém stanovišti a kolem 19:00 zranění podlehl. Pilot i střelec bombardéru vyvázli nezraněni. Trojčlenná posádka TBD-1 Devastator, který se večer nevrátil z hlídky, strávila na moři 34 dní, než přistála na ostrově Pukapuka (). Asi 1 200 km od místa havárie. Viz Marshall Islands Raid @cv6.org, War Information Bulletin No. 31 @cv6.org a Stafford, str. 42-43. Nakonec ale Enterprise doplula na Samou podle plánu a po několik dní hlídkovala severně od ostrova.
První nájezdy (únor–duben 1942)
Nájezd na Marshallovy ostrovy (únor 1942) náhled|vlevo|Střemhlavé bombardéry SBD-2 Dauntless se připravují ke startu, aby zaútočily na cíle na Marshallových ostrovech. Provedení markingu, velké znaky s červeným středem a červeno-bílými pruhy na směrovce, je důsledkem velkých ztrát způsobených „přátelskou palbou“ nad Pearl Harborem.Lundstrom I, str. 45 a 46 Každý SBD je vyzbrojen jednou 500lb (226,7 kg) a dvěma 100lb (45,4 kg) pumamiKe složení výzbroje útočících SBD viz The Raid on the Marshall and Gilbert Islands: http://ibiblio.org/hyperwar/USN/USN-CN-Raids/USN-CN-Raids-1.html