Tonga, plným názvem Království Tonga, je ostrovní stát v Polynésii, která je součástí Oceánie, v jižním Tichém oceánu. Leží jižně od Samoy, západně od Niue, východně od Fidži a jihovýchodně od Wallisu a Futuny. Souostroví se táhne 800 km ze severu na jih a skládá se ze 171 ostrovů, z nichž je 45 obydlených. Menší část ostrovů, tvořící západní řetězec, je hornatá, sopečného původu, zbytek jsou nízké korálové vápencové případně i písčité ostrovy. Podnebí je tropické rovníkové. Tonga se správně člení na 5 ostrovních skupin, na ploše 748 km² žije 100 000 obyvatel, rozlohou je tak šestým nejmenším samostatným státem v Oceánii. Hlavním a největším městem je Nuku'alofa. Drtivá většina obyvatel jsou domorodí Tonžané. Úředními jazyky jsou tongánština a angličtina, drtivá většina obyvatel se hlásí ke křesťanství.
Tonga byla poprvé osídlena přibližně před 3 000 lety lidmi, kteří byli součástí lapitské kultury, polynéskými osadníky, kteří postupně vyvinuli výraznou a silnou etnickou identitu, jazyk a kulturu jako Tonžané. Rychle si vybudovali silné postavení v jižním Pacifiku a toto období tonganského expanzionismu a kolonizace je známé jako Tonžská říše, která dosáhla svého vrcholu v období let 1200–1500. Od vlády prvního tonganského krále ʻAhoʻeitu se Tonga rozrostla v regionální mocnost. Jednalo se o námořní velmoc, která dobyla a ovládala bezprecedentně rozsáhlé oblasti Tichého oceánu, od částí Šalomounových ostrovů a celé Nové Kaledonie a Fidži na západě až po Samou a Niue a na východě dokonce až po části dnešní Francouzské Polynésie. Tonžská říše se proslavila svým ekonomickým, etnickým a kulturním vlivem na Tichomoří, který zůstal silný i po samojské revoluci ve 13. století a objevení ostrovů Evropany v roce 1616.See writings of Ata of Kolovai in "O Tama a Aiga" by Morgan Tuimaleali'ifano; writings by Mahina, also coronation edition of Spasifik Magazine, "The Pacific Islands: An Encyclopedia," edited by Lal and Fortune, pp. 133–
V letech 1900 až 1970 mělo Tonga status britského protektorátu. Spojené království spravovalo zahraniční záležitosti Tongy na základě Smlouvy o přátelství, ale Tonga nikdy nepřenechala svou suverenitu žádné cizí mocnosti. V roce 2010 učinila Tonga rozhodný krok od své tradiční absolutní monarchie a stalo se polokonstituční monarchií poté, co legislativní reformy připravily půdu pro první částečné zastupitelské volby.
Království Tonga je unitární parlamentní polokonstituční monarchií, hlavou státu je král, zákonodárná moc je rozdělena mezi vládu a jednokomorové zákonodárné shromáždění. Má ekonomiku s vyššími středními příjmy, která se vyznačuje rozsáhlým nepeněžním sektorem a silnou závislostí na peněžních převodech od poloviny obyvatelstva, která žije v zahraničí. V indexu lidského rozvoje se umístilo na 98. místě. Tonžané mají silnou kulturní identitu a vazbu na tradice, díky čemuž, že nikdy nebyli zcela kolonizováni. Tonga je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Fóra tichomořských ostrovů, Tichomořského společenství (SPC), Organizace afrických, karibských a tichomořských států, Britského společenství národů a Aliance malých ostrovních států.
Název V mnoha polynéských jazycích, včetně tongánštiny, pochází slovo „tonga“ (tongansky: [ˈtoŋa]),Churchward, C.M. (1985) Tongan grammar, Oxford University Press, z výrazu „fakatonga“, což znamená „na jih“, a souostroví je tak pojmenováno proto, že se jedná o nejjižnější skupinu ostrovů mezi ostrovními souostrovími západní Polynésie. Slovo tonga je příbuzné havajskému slovu kona, které znamená „na závětrné straně“, což je původ názvu okresu Kona na Havaji.
Tonga se na Západě proslavila jako „Přátelské ostrovy“ díky vřelému přijetí, kterého se kapitán James Cook dočkal při své první návštěvě v roce 1773. Přijel v době každoročního festivalu „ʻinasi“, jehož ústředním bodem je darování prvních plodů Tuʻi Tongovi (monarchovi ostrovů), a tak byl pozván na oslavy. Ironií je, že podle spisovatele Williama Marinera političtí vůdci ve skutečnosti chtěli Cooka během shromáždění zabít, ale neuskutečnili to, protože se nemohli shodnout na plánu, jak toho dosáhnout.Mariner, William a Martin, John (1817). An account of the natives of the Tonga islands in the south Pacific Ocean: With an original grammar and vocabulary of their language. Compiled and arranged from the extensive communications of Mr. William Mariner, several years' resident in those islands, Volume 2, pp. 64–65 . Retrieved 3 November 2010.
Historie Podle tongské mytologie vytáhl polobůh Maui z oceánu skupinu ostrovů, přičemž jako první se objevily Tongatapu, ostrovy Ha'apai a Vava'u, které se spojily do území, z něhož vzniklo dnešní Tonga. náhled|Příjezd Abela Tasmana na Tongatapu, 1643; kresba Isaacka Gilsemansa náhled|Přivítání Jamese Cooka, Ha'apai, Tonga, 1773–1784 Skupina mluvící austronéskými jazyky, spojená s tím, co archeologové nazývají lapitskou kulturou, obývala oblast od ostrovní Melanésie po Samou a poté se někdy mezi lety 1500 a 1000 př. n. l. usadila na Tonze.Kirch, Patrick Vinton (1997) The Lapita Peoples, Wiley, . Vědci stále diskutují o tom, kdy přesně byla Tonga poprvé osídlena, ale datování pomocí thoria potvrzuje, že osadníci dorazili do nejstaršího známého obydleného města, Nukuleky, nejpozději v roce 888 př. n. l., s odchylkou ± 8 let. Historie Tongy před příchodem Evropanů byla předávána ústně z generace na generaci.
Ve 12. století si Tonžané a tonžský panovník, Tuʻi Tonga, získali pověst v celém středním Pacifiku – od Niue, Samoy, Rotumy, Wallisu a Futuny, Nové Kaledonie až po Tikopii, což vedlo některé historiky k tvrzení, že v tomto období existovala Tonžská říše. Je známo, že v Tonze došlo v 15. a 17. století k občanským válkám.
Tongánci se poprvé setkali s Evropany v roce 1616, kdy holandská loď Eendracht pod velením Willema Schoutena krátce zakotvila u ostrovů za účelem obchodování. Později dorazili další holandští průzkumníci, mezi nimiž byli Jacob Le Maire (který navštívil severní ostrov Niuatoputapu) a Abel Tasman (který v roce 1643 navštívil Tongatapu a Haʻapai). Mezi další významné evropské návštěvníky patřili James Cook z britského královského námořnictva v letech 1773, 1774 a 1777; španělští námořní průzkumníci Francisco Mourelle de la Rúa v roce 1781; Alessandro Malaspina v roce 1793; první protestantští misionáři v roce 1797; a wesleyánský metodistický kněz, reverend Walter Lawry, v roce 1822. náhled|William Mariner byl anglický námořník v pubertálním věku, kterého adoptovala tonžská královská rodina Mezi prvními pravidelnými západními návštěvníky byly velrybářské lodě. První z nich, o které existují záznamy, je loď Ann and Hope, která byla údajně spatřena mezi ostrovy Tonga v červnu 1799.Robert Langdon (ed.) (1984), Where the whalers went: an index to the Pacific ports and islands visited by American whalers (and some other ships) in the 19th century, Canberra, Pacific Manuscripts Bureau, p. 234. Posledním známým velrybářským návštěvníkem byla loď Albatross v roce 1899. Tato loď připlula do Tongy, aby se zásobila vodou, jídlem a dřevem. Ostrovy, které západní návštěvníci navštěvovali nejčastěji, byly Ata, 'Eua, Ha'apai, Tongatapu a Vava'u. Někdy byli tonžští muži najímáni jako členové posádky na těchto lodích. V roce 1840 navštívila Tonga americká průzkumná expedice.
V roce 1845 sjednotil Tonga do jednoho království ambiciózní mladý tongský válečník, stratég a řečník jménem Tāufaʻāhau. Nosil kmenový titul Tuʻi Kanokupolu, avšak v roce 1831 byl metodistickými misionáři pokřtěn jménem Siaosi („George“). V roce 1875 s pomocí misionáře Shirleyho Waldemara Bakera prohlásil Tonga za konstituční monarchii, formálně přijal západní královský styl, osvobodil „nevolníky“, zakotvil právní řád, držbu půdy a svobodu tisku a omezil moc náčelníků.
Tonga se stala protektorátem na základě Smlouvy o přátelství s Británií dne 18. května 1900, kdy se evropští osadníci a soupeřící tonganští náčelníci neúspěšně pokusili svrhnout muže, který nastoupil po Tāufaʻāhauovi na trůn. Smlouva nestanovila pro Tonga žádného vyššího stálého zástupce než britského konzula (1901–1970). Pod britskou ochranou si Tonga zachovala svou suverenitu a zůstala jediným tichomořským státem, který si udržel monarchistický systém vlády. Tongská monarchie má nepřerušenou linii dědičných panovníků z jedné rodiny.George Woodcock, "Tonga: The Last of the Victorians." History Today (1975) 25#1 pp. 31–39.
Pandemie španělské chřipky v roce 1918, kterou do Tongy přivezla loď z Nového Zélandu, zabila 1 800 Tonžanů, což představovalo úmrtnost asi 8 %.
Smlouva o přátelství a status Tonga jako chráněného území skončily v roce 1970 na základě ujednání, která uzavřela tonžská královna Salote Tupou III. před svou smrtí v roce 1965. Díky svým vazbám na Británii se Tonga v roce 1970 připojila ke Společenství národů (což je neobvyklé, protože se jedná o zemi, která má svého vlastního panovníka, a nikoli panovníka Spojeného království, stejně jako Malajsie, Brunej, Lesotho a Svazijsko). Tonga se stala členem Organizace spojených národů v září 1999. Ačkoli byla Tonga vystavena koloniálním tlakům, vždy se spravovala sama, což ji činí v Tichomoří jedinečnou.
V lednu 2022 došlo k erupci sopky Hunga Tonga–Hunga Haʻapai, která se nachází 65 km severně od hlavního ostrova Tongatapu, a která vyvolala tsunami, jenž zaplavilo části souostroví, včetně hlavního města Nukuʻalofa. Srovnatelná s velikostí erupce Krakatoa v roce 1883, sopka Hunga vyvolala atmosférickou explozi, která nebyla nikdy předtím zaznamenána v moderních geofyzikálních záznamech (s výjimkou umělých explozí). Erupce měla na Tongu těžký dopad, přerušila většinu komunikací a zabila čtyři lidi na Tonze. Oprava podmořského kabelu používaného pro připojení k internetu a telefonní spojení trvala přibližně pět týdnů.
Státní symboly Vlajka
Tonžská vlajka je tvořena červeným listem o poměru stran 1:2 s bílým kantonem, ve kterém je červený, zkrácený, středový kříž.
Vlajka byla roku 1866 změněna pro svou podobu s vlajkou nově vzniklého Mezinárodního červeného kříže.Tonžská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 87, březen 2023
Znak
Tonžský znak je tvořen čtvrceným štítem – v prvním, zlatém poli tři stříbrné šesticípé hvězdy; ve druhém, červeném poli zlatá koruna; ve třetím, modrém poli letící, stříbrnou holubicí ve čtvrtém, zlatém poli trojice zlatých mečů. Srdeční štítek je tvořen šesticípou hvězdou s červeným křížem. Za štítem jsou dva zkřížené, tonžské prapory s listem v podobě plamene. Nad znakem je zlatá, královská koruna,obklopená dvěma zelenými větévkami místní dřeviny inokarpu (Inocarpus fagifer). Štít je orámován zlatou kartuší, pod ním je stříbrná stuha s černým mottem „KOE ʻOTUA MO TONGA KO HOKU TOFIʻA“ ().
Geografie náhled|371x371pixelů|Mapa Tongy Tonga je malá ostrovní země v Polynésii, která je součástí Oceánie, v jižním Tichém oceánu. Leží přímo jižně od Samoy (vzdálenost od nejsevernějšího ostrova Tongy je 300 km), 450 km západně od Niue, 500 km východně od Fidži a 600 km jihovýchodně od Wallisu a Futuny. Leží přibližně na 1/3 cesty mezi Novým Zélandem a Havají. Souostroví se táhne 800 km ze severu na jih a skládá se ze 171 ostrovů, z nichž je 45 obydlených, které se dělí do tří hlavních skupin – Vavaʻu, Haʻapai a Tongatapu. Celková rozloha je pouhých 747 km², což je o něco více než Andorra, avšak vzhledem k rozptýlenému uspořádání ostrovů má Tonga 40. největší výlučnou ekonomickou zónu na světě o rozloze 659 558 km² . Leží mezi 14° až 23° jižní šířky a 170° až 177° západní délky. Menší část ostrovů, tvořící západní řetězec, je hornatých, sopečného původu, zbytek jsou nízké korálové vápencové atoly případně i písčité ostrovy. Podnebí je tropické rovníkové.
Největší ostrov, Tongatapu, na kterém se nachází hlavní město Nukuʻalofa, má rozlohu 257 km², zabírá tedy třetinu plochy celého souostroví. Druhý největší ostrov je ʻUtu Vavaʻu ve skupině Vavaʻu, má rozlohu 97 km². Nejvyšší bod souostroví je bezejmenné místo na ostrově Kao 1 030 m.
Geologie