Vanuatu, plným názvem Republika Vanuatu, je ostrovní stát v Melanésii, která je součástí Oceánie, v jižním Tichém oceánu. Leží asi 1 750 km východně od severní Austrálie, severovýchodně od Nové Kaledonie, východně od Nové Guineje, jihovýchodně od Šalomounových ostrovů a západně od Fidži. Vanuatu je souostroví asi 80 hornatých ostrovů sopečného původu s úzkými pobřežními nížinami a aktivními a potenciálně aktivními sopkami, kde panuje tropické rovníkové podnebí. Vanuatu se dělí na 6 provincií, na ploše 12 000 km² žije 341 000 obyvatel. Hlavním a největším městem je Port Vila, které se nachází na třetím největším a nejlidnatějším ostrově Efate. Drtivá většina obyvatel jsou Vanuaťané. Úředními jazyky jsou bislamština, angličtina a francouzština, drtivá většina se hlásí ke křesťanství.
Vanuatu bylo původně osídleno melanesijským obyvatelstvem. Prvními Evropany, kteří ostrovy navštívili, byla španělská expedice vedená portugalským mořeplavcem Fernandesem de Queirósem, který v roce 1606 dorazil na největší ostrov, Espíritu Santo. Queirós obsadil souostroví pro Španělsko jako součást koloniální Španělské Východní Indie a pojmenoval jej La Austrialia del Espíritu Santo. V 80. letech 19. století si Francie a Spojené království nárokovaly části souostroví a v roce 1906 se dohodly na rámci společné správy souostroví pod názvem Nové Hebridy prostřednictvím anglo-francouzského kondominia. V 70. letech 20. století vzniklo hnutí za nezávislost a v červenci 1980 vyhlásilo nezávislost pod názvem Republika Vanuatu.
Republika Vanuatu je unitární parlamentní republika, hlavou státu je prezident a zákonodárnou moc má jak vláda, tak jednokomorový parlament. V indexu lidského rozvoje se umístilo na 146. místě. Vanuatu je rozvojovou zemí, kde velká většina obyvatel pracuje v zemědělství. Hlavními zdroji devizových příjmů jsou vývoz ryb, lodí a rostlin pro výrobu parfémů. Vanuatu je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Fóra tichomořských ostrovů, Tichomořského společenství (SPC), Organizace afrických, karibských a tichomořských států, Britského společenství národů a Mezinárodní organizace frankofonie.
Název Název Vanuatu je odvozen od slova vanua („země“ nebo „domov“), jehož příbuzná slova se vyskytují v několika austronéských jazycích, v kombinaci se slovem tu, což znamená „stát“ (z proto-oceánského *tuqur).See Entry *tuqu in the Polynesian Lexicon Project. Společně tato dvě slova vyjadřují nezávislý status země.
Historie Vanuatu bylo původně osídleno melanesijským obyvatelstvem.
Jako první Evropan připlul na Vanuatu portugalský mořeplavec ve španělských službách Pedro Fernandes de Queirós. V roce 1606 přistál na největším ostrově Espiritu Santo a souostroví pojmenoval jako La Austrialia del Espiritu Santo. Předpokládal, že dorazil do Terra Australis. Španělé založili osadu na severu ostrova na pobřeží velkého zálivu, která existovala jen krátce. Evropané se na souostroví nevraceli, až 22. května 1768 je znovu objevil francouzský mořeplavec Louis Antoine de Bougainville, který je nazval jako Velké Kyklady. V roce 1774 James Cook ostrovy pojmenoval jako Nové Hebridy a tento název se udržel do vyhlášení nezávislosti v roce 1980. vlevo|náhled|Muži z ostrova Tanna na lodi, kolem roku 1905 Obchodník Peter Dillon v roce 1825 objevil na ostrově Erromango zdroje santalového dřeva. Nastal příliv přistěhovalců, který ustal v roce 1830 po konfliktech s domorodci. V 60. letech 19. století byli domorodci odvážení na práci na plantážích v Austrálii, na Fidži, v Nové Kaledonii a na ostrovech Samoa. V 19. století na ostrovy přišli také římskokatoličtí a protestantští misionáři. Přistěhovalci zde začali pěstovat bavlnu a později kávu, kakao, banány a kokosové ořechy. Na ostrovech měli převahu Britové z Austrálie, od roku 1882 už zde byli dominantnější Francouzi. 16. října 1887 založili Britové s Francouzi komisi na ochranu svých občanů. V roce 1906 vytvořili společné britsko-francouzské kondominium. V letech 1923–1937 na souostroví přišlo několik tisíc Francouzů z jižního Vietnamu. V roce 1947 mezi nimi docházelo k sociálním a politickým nepokojům. Během druhé světové války byly ostrovy pod správou USA. Dne 30. července 1980 země vyhlásila nezávislost na Francii a Spojeném království. V roce 1996 zde proběhl pokus polovojenské skupiny o státní převrat.
Vanuatu vede územní spor s Francií o neobydlené ostrovy Matthew a Hunter na jihu souostroví, které Francie v roce 2007 prohlásila za území Nové Kaledonie.
Státní symboly
Vlajka
Vanuatská vlajka je tvořena dvěma vodorovnými pruhy, horním červeným a dolním zeleným. U žerdi je umístěn černý trojúhelníkový klín, jehož ramena jsou žlutě a černě lemovaná. Toto lemování přechází do vodorovných proužků, které jdou středem vlajky, oddělují tak od sebe oba dva široké pruhy, a vytvářejí ležaté písmeno Y. V černém klínu je umístěn žlutý emblém pocházející ze státního znaku: zatočený kančí zub a dvě zkřížené ratolesti kapradiny, taktéž ve žluté barvě.Vanuatská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 1, červenec 2001
Znak
Vanuatský státní znak je tvořen melanéským bojovníkem s kopím. Za ním jsou zelené, zkřížené listy kapradiny namele, krajina s horou a zatočený kančí zub. Vše v přirozených barvách. Pod výjevem je žlutá stuha s mottem: „LONG GOD YUMI STANAP” ().
Geografie náhled|Mapa Vanuatu s hlavním městem Port Vila, které leží na třetím největším ostrově náhled|Rentapau, zahrada plná divokých květin Vanuatu je ostrovní stát v Melanésii, která je součástí Oceánie, v jižním Tichém oceánu. Leží asi 1 750 km východně od severní Austrálie, 540 km severovýchodně od francouzské Nové Kaledonie, východně od Nové Guineje, jihovýchodně od Šalomounových ostrovů a západně od Fidži. Jde o souostroví ve tvaru písmene Y, které tvoří přibližně 83 relativně malých, geologicky mladých ostrovů sopečného původu (z nichž je 65 obydlených). S celkovou rozlohou 12 189 km² je Vanuatu šestý největší samostatný stát v Oceánii (po Austrálii, Papui Nové Guineji, Novém Zélandu, Šalomounových ostrovech a Fidži). Země leží mezi 13° a 21° jižní šířky a 166° a 171° východní délky, přičemž vzdálenost mezi nejsevernějším a nejjižnějším ostrovem činí asi 1 300 km. Dva z těchto ostrovů (Matthew a Hunter) si nárokuje a spravuje také Francie jako součást francouzského území Nová Kaledonie. Podnebí je tropické rovníkové.
Celkem 14 ostrovů má větší rozlohu než 100 km², největší jsou Espiritu Santo (3 956 km²), Malakula (2 041 km²), Efate (900 km²), Erromango (888 km²) a Ambrym (678 km²). Většina ostrovů je strmá, s nestabilními půdami a malým množstvím stálých zásob sladké vody. Podle jednoho odhadu z roku 2005 se pouze 9 % půdy využívá k zemědělství (7 % s trvalými plodinami a 2 % považované za ornou půdu). Pobřeží je převážně skalnaté s okrajovými útesy a bez kontinentálního šelfu, prudce klesající do hlubin oceánu. Nejvyšším bodem Vanuatu je hora Tabwemasana, vysoká 1 879 m, na největším ostrově Espiritu Santo. Největšími městy země jsou hlavní město Port Vila na ostrově Efate a Luganville na ostrově Espiritu Santo.
Na Vanuatu se nachází několik aktivních sopek, mezi nimiž jsou Lopevi, Mount Yasur a několik podmořských sopek. Sopečná činnost je zde běžná a neustále hrozí nebezpečí velké erupce; v listopadu 2008 došlo v blízkosti k podmořské erupci o síle 6,4 stupně, která si nevyžádala žádné oběti, a k erupci došlo také v roce 1945. Vanuatu je uznáváno jako samostatný suchozemský ekoregion, známý jako vanuatské deštné pralesy. Je součástí biogeografické australské oblasti, která zahrnuje Novou Kaledonii, Šalamounovy ostrovy, Austrálii, Novou Guineu a Nový Zéland.
Populace Vanuatu s ročním přírůstkem obyvatel přibližně 2,5 % vyvíjí rostoucí tlak na půdu a zdroje pro zemědělství, pastvu, lov a rybolov. 90 % domácností na Vanuatu loví ryby a konzumuje je, což způsobilo intenzivní rybolovný tlak v blízkosti vesnic a vyčerpání pobřežních druhů ryb. Ačkoli jsou ostrovy dobře porostlé vegetací, většina z nich vykazuje známky odlesňování. Na ostrovech se těží dřevo, zejména cenné druhy, provádí se zde rozsáhlé zemědělství založené na vypalování lesů a půda se přeměňuje na kokosové plantáže a dobytčí farmy, což nyní vede ke zvýšené erozi půdy a sesuvům půdy.
Mnohá povodí v horských oblastech jsou odlesňována a znehodnocována a pitná voda se stává stále vzácnější. Správná likvidace odpadu, stejně jako znečištění vody a ovzduší, se stávají palčivými problémy v okolí městských oblastí a větších obcí. Navíc nedostatek pracovních příležitostí v průmyslu a nedostupnost trhů společně uvěznily venkovské rodiny v režimu obživy nebo soběstačnosti, což vyvíjí obrovský tlak na místní ekosystémy. Země dosáhla v roce 2019 průměrného skóre 8,82/10 v indexu integrity lesních krajin, což ji řadí na 18. místo ze 172 zemí.
Na souostroví se nachází také několik činných sopek, k nejznámějším patří Lombenben, Lopevi, Marum a Benbow. Zvláštností je sopka Gaua, jejíž kráter vyplňuje jezero Letas. Na ostrovech jsou častá zemětřesení. Při jednom z nejničivějších 26. listopadu 1999 zahynulo asi 10 lidí.
Flora a fauna náhled|Sopečná pláň hory Yasur na ostrově TannaNavzdory svým tropickým lesům má Vanuatu relativně málo suchozemských druhů rostlin a živočichů. Flóra Vanuatu se rozvíjí v tropickém vlhkém podnebí, které umožňuje zejména výskyt četných epifytů, jako jsou orchideje. Flora na severu se podstatně liší od flory na jihu. Na severu převládají tropické lesy, kde rostou stromové kapradiny, santalové stromy a týky. Na jihu se rozprostírají savany a suché lesy se vzácnými stromy kauri.
Mlžný les s bujnou vegetací se nachází v nadmořských výškách mezi 500 a 1000 m a tvoří jej typicky horské rody, jako jsou Metrideros, Syzygium, Weinmannia, Geissois, Quintinia a Ascarina, stejně jako ojedinělé exempláře Agathis a Podocarpus. Nachází se především na východních svazích hor Pico Santo a Tabwemasana. V nadmořských výškách nad 500 metrů je oblačnost přítomna prakticky po celý rok, s výjimkou občasných ranních hodin. Kombinace maximální vlhkosti, silného slunečního svitu a tepla vede k extrémní biodiverzitě a biomase, díky čemuž jsou tato stanoviště skutečnou oázou života. Na větvích stromů lze nalézt četné epifyty, jako jsou orchideje Dendrobium, Astelia a Freycinitia, zatímco hojně se vyskytují stromové kapradiny, zejména Cyathea a Dicksonia. A konečně, jeden druh palmy Clinostigma se vyskytuje pouze v mlžném lese na ostrovech Erromango, Anatom a Ambrym. náhled|Pláž Erakor na ostrově Efate Na Vanuatu hrají důležitou roli při obnově deštných pralesů a lesních porostů kaloňové. Opylují a šíří semena řady původních stromů. Živí se nektarem, pylem a ovocem, a proto se jim běžně říká „ovocní netopýři“. Jejich populace v celém areálu výskytu v jižním Pacifiku klesá. Jedním z místních druhů kaloňů je druh Pteropus anetianus.
Existuje zde 8 endemických druhů plazů. Leguán fidžijský (Brachylophus fasciatus) zde byl vysazen v 60. letech 20. století a následně zdivočel. Žije zde jedenáct druhů netopýrů (tři z nich jsou endemické pro Vanuatu) a šedesát jedna druhů suchozemských a vodních ptáků. Zatímco malá krysa ostrovní je považována za původní, větší druhy se sem dostaly s Evropany, stejně jako domestikovaná prasata, psi a skot. Druhy mravenců na některých ostrovech Vanuatu katalogizoval sociobiolog Edward Osborne Wilson.
V regionu se vyskytuje více než 4 000 druhů mořských měkkýšů a velká rozmanitost mořských ryb. Homolice a odranci produkují jed, který je pro člověka smrtelný. Suchozemští achatinovití se zde objevili teprve v 70. letech, ale již se rozšířil z oblasti Port Vila do Luganville. V mangrovových porostech Vanuatu žijí tři nebo možná čtyři dospělí mořští krokodýli a v současné době zde není žádná rozmnožující se populace. Říká se, že se krokodýli dostali do severní části ostrovů po cyklónech, a to vzhledem k blízkosti tohoto ostrovního řetězce k Šalamounovým ostrovům a Nové Guineji, kde jsou krokodýli běžní.
Podnebí náhled|Zkáza způsobená cyklónem Pam v roce 2015