Turkobijec či turkobijce je tradiční označení evropských křesťanských panovníků a vojevůdců, kteří dosáhli výrazných úspěchů při bojích proti pronikání Osmanské říše do Evropy (od 14., ale hlavně v 17. a 18. století) a při zatlačování této mocnosti zpět. V české literatuře 19. století byli jako turkobijci nazýváni balkánští Slované, zejména Černohorci. V dnešní době se tento termín užívá pouze zřídka a s jistou mediální nadsázkou (např. byl takto označen francouzský prezident Emmanuel Macron kvůli své vytrvalé kritice zahraniční politiky Turecka).
Příklady Za největší z vojevůdců-turkobijců jsou považováni: Jan III. Sobieski (1629–1696), poslední z velkých polských králů, který vedl s Turky válku po většinu svého života a v bitvě u Vídně zastavil jejich expanzi do nitra Evropy. Ludvík Vilém I. Bádenský zvaný Türkenlouis (1655–1707), markrabě Bádenska-Badenu a polní maršál SŘŘ, proslavený především velkým vítězstvím nad Turky u Slankamenu Princ Evžen Savojský (1663–1736), generalissimus vojsk rakouských Habsburků, jenž navázal na Türkenlouise a připravil Turkům zdrcující porážky u Zenty, Sarajeva, Petrovaradína a Bělehradu, takže je natrvalo vyhnal z Uherska a Sedmihradska. K dalším slavným bojovníkům proti Osmanům patřili: Jan Hunyadi zvaný Turkobijce (1407–1456) Adolf Schwarzenberg (1551–1600) Jan Špork (1600–1679) Raimund Montecuccoli (1609–1680) Karel V. Lotrinský (1643–1690) Maxmilián II. Emanuel zvaný Modrý kurfiřt (1662–1726) Ernst Gideon von Laudon (1717–1790)
Reference
Kategorie:Vojáci Kategorie:Dějiny Turecka