Jaderná elektrárna Dukovany (EDUK, v Česku též EDU, dříve JEDU) je jaderná elektrárna na území České republiky poblíž obce Dukovany (okres Třebíč), na hranici Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Jedná se o jednu ze dvou současně plánovaných jaderných elektráren v Československu (spolu s JE Jaslovské Bohunice na západním Slovensku). Leží přibližně 25 kilometrů jihovýchodně od Třebíče v trojúhelníku, který je vymezen obcemi Dukovany, Slavětice a Rouchovany, poblíž PVE Dalešice, jejíž dolní nádrž (Vodní nádrž Mohelno) slouží jako zdroj chladicí vody. Od roku 2026 se očekává životnost čtyř bloků elektrárny až 80 let, která bude vyžadovat každoroční investice. To znamená, že elektrárna bude vyřazena z provozu v roce 2067. Zároveň se počítá se souběžným provozem staré i nové elektrárny po dobu asi 30 let. Celkový výkon tak přesáhne 4000 MW.
Charakteristika alt=JE Dukovany pohled ze severozápadu|vlevo|náhled|Pohled na elektrárnu ze severozápadu V EDU jsou v provozu čtyři energetické jednotky s tlakovodními reaktory. Uvedeny do provozu byly v letech 1985 až 1987. Výkon elektrárny byl po spuštění 1760 MW (4 × 440 MW). Po postupné a dlouhodobé modernizaci dosáhla elektrárna v roce 2025 instalovaného výkonu 2048 MW (4 x 512 MW). Majitelem i provozovatelem elektrárny je firma ČEZ, která každoročně investuje do EDU řádově jednotky miliard korun. Ředitelem elektrárny je od června 2020 Roman Havlín.
V roce 2017 obdržela elektrárna nové provozní licence pro všechny bloky na dobu neurčitou. Předpokládaný provoz stávajících bloků byl do roku 2067. Pro potřeby EDU bylo současně vybudováno Vodní dílo Dalešice sloužící jako zásobárna chladicí vody a nouzový zdroj elektrické energie v případě blackoutu. Kapacita vodního díla je 127 milionů m³ vody.
V roce 2023 vyrobila EDU 14,3 TWh elektrické energie a dlouhodobě pokrývá asi 20 % z celkové spotřeby elektřiny v České republice. Výroba elektřiny, kterou JE Dukovany vyrobila za 35 let provozu (1985-2020), by v hnědouhelné elektrárně znamenala kromě emisí SO2 a NOx, také 316 milionů tun CO2. Vytěženo by muselo být 253 miliónů tun hnědého uhlí.
Pracovníci K 1. lednu 2025 zaměstnávala firma ČEZ přímo v EDU 1680 zaměstnanců. Přibližně polovina měla vysokoškolské vzdělání a průměrný věk zaměstnanců byl 43 let. V roce 2024 nastoupilo do elektrárny 247 nových zaměstnanců. Jde o rekordní číslo související s plánovanou dostavbou dvou nových reaktorových bloků. Další vyšší stovky zaměstnanců pracují také přímo v elektrárně, ale jsou zaměstnanci jiných dodavatelských firem. Celkem zaměstnává JE Dukovany přibližně 3000 pracovníků. Jedná se tak o největšího zaměstnavatele v regionu. Studie Univerzity Karlovy ukázala, že s provozem EDU souvisí celkem až třicet tisíc pracovních míst. Uchazeči o práci v EDU od pozice operátor musejí podstoupit psychotesty, které jsou prvním sítem, kterým projde jen 7% uchazečů. Dalším je potom několikaleté studium ve školícím středisku ČEZ v Brně. Vzhledem k plánované dostavbě EDU otevřeli na VUT v Brně obor Jaderná energetika.
Historie náhled|Katastrální území při EDU. Zaniklé obce vyznačeny kurzivou náhled|Pohled na elektrárnu z východu, bývalé území Lipňan náhled|Hlavní vchod EDU
Počátky V roce 1970 Československo a Sovětský svaz ratifikovaly smlouvu o dodávce čtyř jaderných reaktorů do Československa. Tyto čtyři reaktory se měly rozdělit do lokalit Jaslovské Bohunice a Dukovany. Původně šlo o typizované bloky VVER-440/230, přímé předchůdce typizovaného projektu VVER-440/213. Označení zařízení mělo být V1 pro Jaslovské Bohunice a V2 pro Dukovany a výstavba měla začít v letech 1972 a 1973. Plánování projektu Dukovan začalo v roce 1971 a měly být vybudovány pouze dva bloky typu VVER-440/230 (To je také důvod, proč na rozdíl od typově identické elektrárny Mochovce jsou turbínové haly rozděleny a nejsou přímo propojeny). Práce v lokalitě byly zahájeny v roce 1974. Československo však požadovalo výstavbu čtyř bloků v Dukovanech a dalších čtyř v Jaslovských Bohunicích. V důsledku toho byly v roce 1974 plány upraveny a došlo i ke změně projektu, od té doby se plánovaly čtyři typizované bloky VVER-440/213, jakožto nástupce typu 230. Stavba, zahájená roku 1975, byla přerušena v roce 1978, čímž došlo k několikaletému zpoždění v důsledku špatného rozhodnutí při začátku plánování elektrárny.
Struktura pojmenovávání projektů byla změněna tak, že projekt V2 o dvou blocích, který měl původně stát v Dukovanech se přesunul do Jaslovských Bohunic a později také změněn na VVER-440/213 a pro Dukovany byly vytvořené nové projekty V3 a V4, z čehož V3 nahrazuje V2 a V4 byl následně přidán dodatečně. Po rozpadu Československa se systém pojmenovávání jaderných elektráren písmeny „V“ a číslem uchytil pouze v elektrárně Jaslovské Bohunice, i když mělo jít o standardní názvy projektů jaderných elektráren v Československu (například Mochovce měly nést označení V5 pro bloky 1 a 2 a V6 pro bloky 3 a 4. V7 a V8 měly nést bloky 5, 6, 7 a 8, které nebyly nikdy postaveny).
Výstavba a uvedení do provozu Výstavbu EDU částečně dokumentuje československý film z roku 1984 s názvem Atomová katedrála. V letech 1975 až 1989 se v Československu přibližně zdvojnásobila výroba elektřiny. Obyvatelé sice dostatek elektřiny bezprostředně pocítili, protože zmizely blackouty běžné koncem 60. let, většinu elektráren ale tvořily elektrárny uhelné. Ty působily na řadě míst zhoršení kvality ovzduší a opakované ekologické demonstrace. To vedlo tehdejší komunistickou vládu k myšlence nahrazení uhelných elektráren elektrárnami jadernými. Podle původních předpokladů a životnosti, na kterou byly elektrárny navrženy, měly už koncem 20. století být uhelné elektrárny nahrazeny z velké většiny jadernými zdroji. Před rokem 1989 byly v Československu kromě EDU uvedeny do provozu nebo rozestavěny další tři jaderné elektrárny (JE Temelín a na slovenském území JE Jaslovské Bohunice a JE Mochovce).
Výstavbě elektrárny předcházelo zrušení tří vesnic, v jejichž katastrálních územích byla stavba projektována. Šlo o obec Skryje s jejich místní částí Lipňany a dále o obec Heřmanice. Skryjské území bylo připojeno k území obce Dukovany, heřmanické k území obce Rouchovany.
Výstavba prvního a druhého bloku jaderné elektrárny byla zahájena 1. ledna 1979. Ke spuštění prvního reaktoru došlo 12. února 1985, jeho připojení k síti proběhlo 24. února 1985, komerční provoz byl pak zahájen 3. května 1985. Ke spuštění druhého reaktoru došlo 23. ledna 1986, připojení k síti proběhlo 30. ledna 1986 a komerční provoz byl zahájen 21. března 1986. Výstavba další dvojice reaktorů byla zahájena 1.3. 1979. Třetí reaktor se spuštění dočkal 28.10. 1986, připojen k síti byl 14.11. 1986 a jeho komerční provoz nastal 20.12. 1986. Čtvrtý reaktor se dočkal spuštění a 1.6. 1987, připojení k síti proběhlo 11.6. 1987 a komerční provoz se rozběhl 19.7. 1987. První blok byl tedy uveden do provozu v roce 1985, čtvrtý v roce 1987.
Přibližně 80 % zařízení v EDU bylo vyrobeno v tehdejším Československu. Podklady pro projekt zpracovala sovětská firma LOTEP, prováděcí projekt Energoprojekt Praha, generálním dodavatelem stavby byly Průmyslové stavby Brno a generálním dodavatelem technologie Škoda Praha. Na výstavbě reaktorů spolu se sovětskými firmami spolupracovala Škoda Plzeň, která zároveň vyrobila a dodala všechny turbogenerátory. Parogenerátory vyrobily Vítkovické železárny.
Modernizace během provozu Během provozu je EDU neustále modernizována. V roce 2017 byla dokončena rozsáhlá modernizace systémů řízení a kontroly. Došlo ke zvýšení odolnosti všech objektů důležitých z pohledů jaderné bezpečnosti, posílení záložních a bezpečnostních systémů. Byly postaveny nové seizmicky odolné ventilátorové věže, rozšířen počet dieselgenerátorů včetně dvou tzv. SBO dieselgenerátorů o výkonu 3,2 MW pro případ úplné ztráty napájení. Proběhla instalace třetích čerpadel chlazení bazénu skladování a řada dalších opatření.
Dne 1. ledna 2017 byl změněn „atomový zákon“, kdy je tak nutné, aby vstup do tzv. životně důležitých prostor byl povolen pouze lidem s platnou bezpečnostní prověrkou, kterou uděluje Národní bezpečnostní úřad.
Od roku 2020 došlo k dalšímu zpřísnění norem. Do strategických prostor elektrárny mohou pracovníci vstupovat pouze s platnou bezpečnostní kvalifikací a nejméně ve dvou. Nově byly také upraveny vstupy a ploty. Součástí bezpečnostních opatření je bezletová zóna a speciální policejní jednotka, která sídlí přímo v JE Dukovany. V prosinci 2019, na základě auditu společnosti Det Norske Veritas GL, splnila EDU všechny mezinárodní normy ochrany prostředí. EDU je držitelem certifikátu ISO 14001 – Ekologický podnik. V roce 2020 byl instalován laserový systém, který chrání elektrárnu před útokem ze vzduchu (např. drony). V roce 2021 byla dokončena rekonstrukce 6. chladicí věže. V prosinci téhož roku byla postavena nová administrativní budova se 43 kancelářemi.
Provoz elektrárny K roku 2025 je elektrárna v provozu 40 let. Vzhledem k faktu, že v elektrárně a v okolí je k dispozici kompletní energetická infrastruktura, bylo rozhodnuto o rozšíření elektrárny výstavbou dvou nových bloků. Rozhodnutí je součástí aktualizované státní energetická koncepce, která v souvislosti s postupným utlumováním výroby v uhelných elektrárnách, počítá s nárůstemhttps://www.stream.cz/dvtv-interview/jadro-je-nase-jedina-cesta-velky-prusvih-si-nemuzeme-dovolit-vladni-klimaticky-plan-je-desivy-65059512 výroby z obnovitelných a jaderných zdrojů, přechodně doplněných plynovými zdroji.
Lex Dukovany alt=Elektrárna zepředu|náhled|Elektrárna ze přední strany V březnu 2021 zaslal spolek Pro dostavbu JETE jihočeským poslancům a senátorům otevřený dopis, ve kterém je žádal, aby bylo upřednostněno rozšíření elektrárny Temelín před elektrárnou Dukovany. V dubnu roku 2021 přijala vláda ČR rozhodnutí o tom, že v tendru rozšíření elektrárny nebude osloven ruský Rosatom. Dne 27. září 2021 tehdejší prezident republiky Miloš Zeman podepsal zákon o opatřeních k přechodu Česka k nízkouhlíkové energetice (tzv. Lex Dukovany). Z výstavby byly zároveň vyloučeny ruské a čínské firmy. Spolek Pro dostavbu JETE upozornil, že tímto zákonem byly z dodavatelského řetězce vyřazeny také české firmy s majetkovou účastí ruských subjektů.
Dodávky paliva Firma ČEZ v roce 2023 podepsala smlouvu na dodávky palivových souborů pro elektrárnu Dukovany s americkou firmou Westinghouse a francouzskou firmou Framatome. Zatímco Westinghouse si palivo vyrábí sám, u Framatomu jde o licenční výrobu paliva firmy TVEL. Současně probíhají jednání s Framatomem o vývoji vlastního paliva, na kterém by se podílela i firma ČEZ. Riziko, že by ruský TVEL (patřící pod státní podnik Rosatom) mohl Framatomu licenci odebrat, podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové vyloučit nelze, není ale pravděpodobné.
Nové palivové články měly být dodávány do EDU od konce roku 2024. Ruská firma TVEL dodávala palivo nepřetržitě od spuštění elektrárny. Původně se předpokládalo, že náhrada dodavatele nebude možná, avšak firma Westinghouse urychlila jeho vývoj. Palivo pro Dukovany bude vyráběno v pobočce firmy Westinghouse ve Švédsku. Podle firmy ČEZ bude ve skladech elektrárny nadále udržována zásoba paliva na přibližně tři roky provozu. Z důvodu zpoždění vývoje jaderných palivových článků pro EDU, bude ruská státní firma TVEL dodávat palivo pro EDU až do roku 2028. Důvodem je skutečnost, že před rokem 2022 žádná firma, kromě ruského TVELu palivové články vhodné pro EDU nenabízela. Po roce 2028 bude palivo postupně nahrazováno od firem Westinghouse a Framatome.
Budoucnost náhled|První a druhý blok
Výstavba nových bloků