Cynewulf (což zhruba znamená „Spřízněný vlk“), též Cyneuulf nebo Kynewulf (narozen ?, † 786), byl anglosaský král Wessexu od roku 757 až do své smrti v roce 786.Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, , s. 511–514. Stejně jako jeho předchůdci, kteří nastoupili po králi Ineovi, nepatří zřejmě Cynewulf k pokrevní královské linii rodu Cerdikovců a jeho původ je nejasný. Stal se králem po sesazení krále Sigeberhta.Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Ecgberhta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.

Původ a uchopení moci Král Cynewulf měl údajně pocházet z královské krve Wessexu a měl být přímým mužským potomkem krále Cerdika, ale tato tvrzení byla zřejmě účelová a měla sloužit k legitimizaci jeho nároku na královskou korunu. Patří do skupiny pěti západosaskýchV článku používané termíny západosaský a wessexský jsou synonyma. králů z období mezi lety 726 a 802 (Æthelheard, Cuthred, Sigeberht, Cynewulf a Beorhtric), jejichž původ je vnímán skepticky.

Předchozího krále Sigeberhta přiměla královská rada witenagemot k abdikaci.The Anglo-Saxon Chronicle, trans. & ed. Michael James Swanton (New York: Routledge, 1998), s. 46 Radu vedl Cynewulf, který se stal novým králem Wessexu.Mike Ashley, The Mammoth Book of British Kings and Queens (New York: Carroll & Graf, 1999), s. 311 Je možné, že se to vše dělo z popudu mercijského krále Æthelbalda.

Vláda Zdá se, že král Cynewulf se mohl dostat k moci díky přispění mercijského krále a že král Æthelbald byl schopen uplatňovat určitou míru nadvlády nad wessexským královstvím během období vnitřních zmatků ve Wessexu, protože v roce 757 mohl přidělit půdu v současném hrabství Wiltshire (nominálně v království Wessex) opatovi malmesburského opatství. Jedním ze svědků této darovací listiny byl král Cynewulf.Charta S96 Oblast současného hrabství Wiltshire byla sporným územím na pomezí mezi královstvími Mercií a Wessexem. Podle jiného výkladu této listiny to byl návrat „okupovaných“ území Mercii na jedné straně a uznání Cynewulfa za legitimního krále Wessexu králem Æthelbaldem na straně druhé. Král Æthelbald byl však ještě téhož roku (757) zavražděn svým osobním strážcem a Mercie se na krátkou dobu propadla do chaosu, během něhož spolu bojovali soupeřící uchazeči o trůn. Toho využil král Cynewulf k získání úplné nezávislosti na Mercii. Mimo jiné kolem roku 758 získal kontrolu nad opatstvím Cookham a znovu nad částmi současného hrabství Berkshire.Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, , s. 113. Podařilo se mu také anektovat království Hwicce v oblasti severně od řeky Avon za severozápadní hranicí Wessexu, do té doby závislé na Mercii.Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, , s. 62–63. S novým mercijským králem Offou (757–796) měl ale zpočátku dobré vztahy.

Král Cynewulf podporoval církev. Věnoval majetky klášterům v současných hrabstvích Somerset, Dorset a Wiltshire, ale existuje také příklad toho, že si majetky nárokované církví ponechal pro sebe. Vedl několik válek proti keltobritskému Cornwallu a alespoň jeden pozemkový dar církvi měl tato tažení podpořit modlitbami mnichů. Korespondoval s mohučským biskupem Lullem (754–786), který pocházel z Wessexu. Podpořil váznoucí rozvoj přístavu a obchodního města Hamwic (Southampton) a pravděpodobně tam nechal razit mince.Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, , s. 141. náhled|303x303pixelů|Vražda krále Cynewulfa, zobrazená v ilustrované historii Anglie V roce 772 se král Cynewulf zúčastnil v Sussexu setkání králů Mercie a Kentu, Offy a Ecgberhta II., se sussexskými šlechtici poraženými Offou. Král Offa mohl nakládat s nemovitostmi v Sussexu dle vlastního uvážení. Bývalí králové Oswald (po † 772), Osmund (758/765 – po 772), Ælfwald (765 – po 780) a Oslac (765 – po 780) v listině,Charta S108, kterou jako svědci podepsali, mají pouze titul vévoda (dux) nebo hrabě (ealdorman).Simon Keynes: Kings of the South Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, , s. 509–510. Důvodem setkání bylo pravděpodobně určit osud Sussexu jako provincie ovládané Mercií. Cynewulfova listina z roku 778Charta S264 je jedním z nejranějších svědectví o převodu půdy, jehož příjemcem není církev, ale laik, v tomto případě jeho comes (družiník) a minister (služebník, pomocník) Bica.Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, , s. 245–246.

V roce 779 došlo mezi králi Offou a Cynewulfem k bitvě u Bænesingtunu (Benson v současném hrabství Oxfordshire). Wessex byl poražen a následně ztratil Cookham (Berkshire), oblasti severovýchodního pohraničí a všechna území, která předtím na úkor Mercie uchvátil král Cynewulf. Wessex patrně ztratil i Londýn. V roce 781 musel Wessex v důsledku brentfordského synodu postoupit Mercii klášter v Bathu a oblasti po obou březích řeky Avon. Přes tyto územní ztráty se zdá, že Cynewulf vládl ve své mírně zmenšené říši jako zcela nezávislý král, a chybí důkaz, že by se král Cynewulf stal Offovým vazalem (tak jako později se jím stal jeho nástupce Beorhtric). Vzdor všem těmto konfliktům se králové Cynewulf a Offa roku 786 společně zúčastnili synodu v Canterbury se zástupci papeže Hadriána I.

Sigeberhtův bratr ætheling Cyneheard byl také vyhnancem, ale v roce 786 se vrátil a zaútočil v MerentunuNení známo, kterého z mnoha míst jménem Merton se to týká (snad Marton v Graftonu ve Wiltshire). na krále Cynewulfa s cílem svrhnout ho a převzít moc sám. Oba v tomto boji padli. Anglosaská kronika ve svém epickém vyprávění patrně aplikuje tradiční příběh a není v podrobnostech přesná.

Král Cynewulf byl pochován ve Winchesteru a jeho nástupcem se stal Beorhtric.

Poznámky

Reference

Primární prameny anonym: Anglosaská kronika, online v Projekt Gutenberg (en) Æthelweard: Chronica

Použitá literatura Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, . PDF (6,2 MB) Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain), Continuum, 1995, . D. P. Kirby: The Earliest English Kings, Routledge, London-New York 2000, . Dorothy Whitelock: English Historical Documents 500-1041, Vol 1, Routledge, London 1995 (2. Aufl.), .

Externí odkazy

Kategorie:Panovníci Wessexu Kategorie:Wessexové Kategorie:Narození v 8. století Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v roce 786