Æthelheard (což zhruba znamená „Vznešený tvrdý“), též Ethelheard nebo Æþelheard (narozen ?, zemřel 740) byl anglosaský král Wessexu (v letech 726–740).Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. 2001, S. 511–514. Jeho původ je nejasnýzápis v Anglosaské kronice k roku 728. (pozdější zdroje ho nazývají bratrem královny-válečnice Æthelburgy, choti krále Inea)Barbara Yorke: Ine. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. 2001, S. 251–252. a je patrně prvním králem Wessexu, který nepocházel z rodu Cerdikovců (s výjimkou krátké vlády mercijského krále Pendy nad Wessexem v letech 645–648). Byl ženatý s Frithugythou, jejíž původ je neznámý. Æthelheardovy potomky tradice nezachovala. Král Æthelheard zemřel kolem roku 740 a patrně jeho příbuzný Cuthred se stal jeho nástupcem.zápis v Anglosaské kronice k roku 740.Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Ecgberhta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.

Uchvácení trůnu Když král Ine v roce 726 abdikoval a odešel na pouť do Říma, nezanechal jednoznačného dědice a podle Bedy Ctihodného jednoduše ponechal své království „mladším mužům“.Frank Stenton, Anglo-Saxon England (1943, 1971, 1998 Oxford paperback), stránky 72–73. Po jeho odchodu se do sporu o nástupnictví dostali Æthelheard a jeho rival ætheling Oswald. Oswaldův nárok byl patrně oprávněnější, neboť Anglosaská kronika ho nazývá potomkem dřívějšího krále Ceawlina.zápis v Anglosaské kronice, rukopis A, k roku 728. Æthelheard nakonec získal navrch patrně díky pomoci mercijského krále Æthelbalda,D. P. Kirby: The Earliest English Kings. 2000, S. 112–114. jehož vazalem se Æthelheard posléze stal. Nezdá se však, že by Æthelheardova závislost na Mercii bránila Æthelbaldovi, aby v roce 733 převzal rozsáhlá území od Wessexu včetně královského panství Somerton v současném hrabství Somerset a aby udělil půdu na severu Somersetu a Wiltshiru svým příznivcům. Pretendent Oswald zemřel kolem roku 730.zápis v Anglosaské kronice k roku 729.

Vláda Wessex se ocitl v době Æthelheardova panování v období slabosti.Susan E. Kelly (Hrsg.): Charters of Malmesbury Abbey (= Anglo-Saxon Charters. 11). Oxford University Press, Oxford u. a. 2005, , S. 11.

Z této doby se některé dokumenty zachovaly v opisech. V roce 729 darovali král Æthelheard a regina („královna“) Frithugyth velké majetky v Pouholtu (nyní Polden Hills v současném hrabství Somerset) opatu Cengislovi a opatství v Glastonbury.

Mercijský král Æthelbald vpadl v roce 733 do Wessexu a obsadil části současného hrabství Somerset a královské sídlo v Somertonu.zápis v Anglosaské kronice k roku 733. Král Æthelheard musel uznat jeho nadvládu a zdá se, že ho doprovázel na válečných výpravách proti Walesu.Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages. 1995, S. 62. Listina vydaná králi Æthelbaldem a Æthelheardem mezi lety 726 a 737 potvrzující dar půdy u Wacenesfeld (Watchfield v současném distriktu Vale of White Horse) a Geenge (Ginge Brook v současném hrabství Berkshire) pro minster sv. Marie v Abingdonu je pravděpodobně pozdějším padělkem.

V roce 737 darovali Æthelheard a Frithugyth několik malých pozemků v Tantunu (Taunton), Cearnu (pravděpodobně Charmouth v současném hrabství Dorset) a Wiðiglea (Withiel Florey v současném hrabství Somerset) kostelu sv. Petra a Pavla ve Winchesteru.

Podle Anglosaské kroniky Æthelheardova manželka Frithugyth vykonala pouť do Říma v roce 737 ve společnosti sherbornského biskupa Forthhera.zápis v Anglosaské kronice k roku 737.

V roce 739 převedl král Æthelheard na biskupa Forthhera půdu v Creditonu (v současném hrabství Devon), aby měl prostředky na stavbu kláštera („monasterium“ nebo „minster“), který by pečoval a šířil římskou verzi křesťanství vycházející z Canterbury oproti keltské variantě, která se šířila z Walesu a současného hrabství Cornwall a která byla rozšířená i v Devonu. Tento dar později potvrdil král Æthelstan (924–939).

Po úmrtí Æthelhearda ho nahradil Cuthred, možná jeho bratrSymeon z Durhamu: De Gestis Regum Anglorum / Historia regum Anglorum et Dacorum k roku 739. nebo jiný příbuzný.

Poznámky

Reference

Primární prameny anonym: Anglosaská kronika, online v Project Gutenberg (en) Æthelweard: Chronica Symeon z Durhamu: De Gestis Regum Anglorum / Historia regum Anglorum et Dacorum

Použitá literatura (en) Heather Edwards, « Æthelheard (d. 740) », v Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, 2004 (dostupné online [archive]) (nutná registrace). G. H. Wheeler, « The Genealogy of the Early West Saxon Kings », v English Historical Review, svazek 36, číslo 142, duben 1921, s. 161–171. A. H. Krappe, « An English Version of the Ploughman King », v The Journal of English and Germanic Philology, svazek 48, číslo 1, leden 1949, s. 108–111. David C. Douglas (Hrsg.): English Historical Documents. Band 1: Dorothy Whitelock (Hrsg.): Antiquity to early medieval. c. 500–1042. 2nd edition, reissude. Routledge, London 1996, . David P. Kirby: The Earliest English Kings. Revised edition. Routledge, London u. a. 2000, . Michael Lapidge, John Blair, Simon Keynes, Donald Scragg (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Reprinted edition. Blackwell, Oxford u. a. 2001, . Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages. Leicester University Press, London u. a. 1995, .

Kategorie:Panovníci Wessexu Kategorie:Wessexové Kategorie:Narození v 8. století Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v roce 740