náhled|nivchský pár (vepředu) a Ainu (vzadu), ilustrace z knihy G.T. Paulyho: Etnografický popis národů Ruska
Nivchové (rusky: Нивхи), též Giljaci jsou obyvatelé ruského Dálného východu. Obývají severní část ostrova Sachalin (Sachalinská oblast), západní i východní pobřeží, povodí řek (hlavně řeka Tym) a povodí řeky Amuru (Chabarovský kraj, Přímořský kraj, Židovská autonomní oblast). Malá část jich nepůvodně žije na Ukrajině a na severu Japonska (ostrov Hokkaido).
Nivchů je přibližně 5 800. Podle sčítání v roce 2002 jich v Rusku žije 5 162 a na Ukrajině, podle sčítání z roku 2001, jich žije 584.
Etnonymum Nivchové se sami sebe označují jako Ньивхгу (Nivchgu) nebo Ньигвнун (Nigvnun) – tyto názvy znamenají „lidé“. Rusové označují Nivchy slovem Нивхи (Nivchi) – toto označení bylo přijato sovětskou vládou v roce 1930. Ruští objevitelé je však ze začátku nazývali Гиляки (Giljaki, ), které je dnes zastaralé. Slovo Giljak pravděpodobně pochází z tunguzských jazyků a znamená „lidé, kteří používají velké lodě s krátkými pádly“.GALL, Timothy. Worldmark Encyclopedia of Cultures and Daily Life, S. 2-4
Antropologie Nivchové jsou mongoloidní rasy. Jsou kratšího vzrůstu (do 160 cm), mají šikmé (mandlové) oči, úzké rty a plochý a kulatý obličej. Mají tmavé vlasy, oči a na rozdíl od ostatních mongoloidů mají tmavší pleť.
Jazyk
Nivchština je izolovaný jazyk. Má tři dialekty rozdělené podle oblastí které Nivchové obývají: amurský (povodí Amuru – Chabarovský kraj), severosachalinský (severní část Sachalinu) a východosachalinský (východní část Sachalinu).
Historie Nivchové jsou považováni za potomky nejstarších neolitických obyvatel povodí Amuru a Sachalinu. Nejstarší zmínka o Nivchech pochází z 12. století z čínské kroniky kde Nivchové jsou nazýváni Giljemi (: Ťi-lie-mi, 吉列迷), později byli v kontaktu s administrativou dynastie Jüan.
Během 17. a 18. století byli Nivchové objeveni Rusy. V roce 1643 o Nivchech napsal Rus Vasilij Poljarkov, který je nazýval Giljaky.
Během druhé světové války přemístili Japonci Nivchy (okolo 100 osob) a Ainy z japonské části Sachalinu (též Karafuto) na Hokkaidó. Mnoho Nivchů se po válce vrátilo zpět na Sachalin, malá část Nivchů zůstala v Japonsku.
Sovětský režim a kolektivizace přinesly velké změny v životě Nivchů. Nivchové se museli vzdát tradičního rybolovu a začít pracovat v kolchozech (první nivchský kolchoz – Čir-unvd (Nový život) byl založen v roce 1930) a věnovat se zemědělství. Nucení Nivchů k zemědělství bylo však těžké z důvodu animistického přesvědčení že orat půdu je hřích. Nivchština byla ve školách a na veřejných prostranstvích zakázána. Nastolena byla ruština, čímž se zrychlila rusifikace Nivchů.
V roce 1991, po rozpadu Sovětského svazu Nivchové přestali pracovat v kolchozech. V dobách Sovětského svazu Nivchové byli závislí na financování státu. V důsledku toho se po jeho rozpadu mezi nimi rozmohla chudoba. Dnes je tradiční způsob život Nivchů ohrožen těžbou zemního plynu a ropy na Sachalinu.
Náboženství a mytologie Nivchové tradičně vyznávají animismus a šamanismus. Nivchové mají animistické představy o světě – skoro každý přírodní jev má svého yz, pána, ducha.VOSKOBOJNIKOV, M.G.; MENOVŠČIKOV, G.A.. Pohádky sibiřských lovců, S. 409. Nivchové věřili že svět má tři vrstvy. Naše země je prostřední. Pokud člověk zemře, dostane se do podsvětí (dolní svět, Mly-vo). V podsvětí trvá život déle a vše je opačně (např. léto se změní na zimu, den na noc atd.). Muži musejí projít v podsvětí tři vrstvy – proto jsou pohřbívání ve třech vrstvách oblečení. Ženy musejí projít čtyři vrstvy – jsou tedy pohřbeny ve čtyřech vrstvách oblečení.
Stvoření světa Nivchové věří že zemi stvořil Tajchnad. Když Tajchnad kráčel po Sachalinu, z jeho šlápot se stalo říční koryto pro řeku Tym. A kam šlehnul bičem, tam vytvořil přítok řeky Tym.SANGI, Vladimír Michajlovič. Námluvy v Ke-vo. S 18. Dalším důležitým bohem byl Pal-Yzng – bůh hor a tajgy. SANGI, Vladimír Michajlovič. Námluvy v Ke-vo. S. 193. Podle mýtu vznikli Nivchové takto: Na vodě plavala kachna které snesla vejce ze kterých se vylíhla mláďata. Ta si postavila hnízda. Když hnízd bylo mnoho, spojila se a začala na nich růst tráva a později i stromy, mezi nimiž byl i modřín. Když kapky modřínové pryskyřice ukáply na zem, stali se z nich Nivchové. Modřínová pryskyřice je tmavá, proto mají Nivchové tmavší pleť než jejich sousedé Orokové, kteří mají velmi světlou pleť díky tomu, že podle mýtu pocházejí ze smůly borovice, která je světlá.
Krmení živlů Aby si Nivchové zajistili dobrý lov či štěstí, tzv. krmí (tento akt se nazývá ču-ču) duchy moře (pro zajištění dobrého rybolovu), ohně (který je mezi Nivchy zvláště ceněný) či země (pro dobrý lov). Do ohně, moře či do země (v tomto případě do křoví) se dávají obětiny duchům těchto živlů v podobě jídla (mos, jukola), koření, vodky (arak), tabáku, bylinek či vrbových proutků. I v současnosti se na mnoho místech na Sachalinu koná v předvečer začátku rybářské sezóny rituální krmení ducha moře které je spojené s vystoupením folklorních souborů, ukázkami tradičního tance a zpěvu, a soutěžení v tradičních sportech. Těchto slavností se účastní mnoho lidí z řad široké veřejnosti.
náhled|nivchský medvědí rituál Medvědí rituál Nivchové tradičně praktikovali medvědí rituál (čchyf-lecherd) – náboženský obřad, jehož součástí je obětování medvěda. Medvěd je v nivchské mytologii vnímán jako nejvyšší tvor, prapředek Nivchů a medvědí rituál je vnímán jako komunikace s nadpřirozeným světem kam medvěd po smrti odejde. Naposledy se na Sachalinu tento rituál spojený s obětováním medvěda prováděl v 60. letech 20. století. Některé jeho prvky, jako je medvědí tanec žen, hostina s tradičními pokrmy nebo soutěže v tradičních sportech se dosud provádějí.
Tento medvědí rituál se prováděl v lednu a únoru. Nejprve bylo nutné v lese odchytit medvídě, v případě nutnosti byla jeho matka zabita. Medvídě bylo chováno v chlívku z kmenů stromů ozdobeném jedlemi (inau) na nichž byly zavěšeny posvátné hoblinky štěstí (nau). O medvídě se ženy staraly jako o vzácného hosta – bylo myto a krmeno až do dospělosti, tedy 2-3 roky. V den rituálu muži medvěda uvázali na lano a vyvedli z chlívku na místo obětování. Tam jej uvázali ke dvěma sloupkům vyřezávaným ze dřeva (kargan), také zdobeným jedlemi inau. Ženy se rituálu neúčastnily – během oběrování tančily medvědí tanec (ticht), kdy s větvičkami jehličnanů v rukou a za doprovodu tradičního hudebního nástroje tjatid schar (kmen stromu do kterého se buší paličkami) předváděly pohyby medvěda. Nakonec byl medvěd zastřelen šípem do srdce. Spolu s ním byli zastřelenii dva psi, mající za úkol duši medvěda vyprovázet k Pal-Yzngovi, bohovi hor a tajgy. Poté byl medvěd stažen z kůže a druhý den jeho vařené maso snědli účastníci rituálu. Pouze medvědí lebka a kůže z jeho hlavy, dále používána jako maska, snědeny nebyly, pokládaly se za posvátné. Následovala bohatá hostina, každý host byl hoštěn tradičním nivchským pokrmem mosem) a hry, spojené se zápasy a soutěží ve skoku do výšky a do dálky, skoku přes saně, v hodu harpunou či v závodě psích spřežení.
Tradiční způsob života Tradičně žili Nivchové usedle či polokočovně. V létě se přesunovali do letních vesnic blízko pobřeží či řek a živili se zde hlavně rybolovem a lovem mořských savců (tuleni, kytovci). V zimě žili v zimních vesnicích, které byly umístěny často v tajze nebo dále od pobřeží, kde se věnovali hlavně lovu lesní zvěře ale také stále rybolovu. Mořští savci a ryby se prakticky lovili celý rok. Díky tomu jejich maso tvoří nejdůležitější složku nivchské kuchyně. Tuleni (tuleň obecný) a kytovci se tradičně lovili harpunami a sítěmi z kožených řemínků. Ryby se nejčastěji lovili do sítí. Menší lesní zvěř, jako jsou lišky, soboli, vydry říční a různí ptáci se lovila méně, pomocí luku a šípů nebo různých pastí (oka). Při lovu medvěda se používal oštěp. Kromě lovu se Nivchové živili sběrem lesních plodů a řas, který zajišťovaly ženy a děti, a chovem psů kteří sloužili jako zápřah do saní. Malá část Nivchů, která se věnovala chovu sobů, byla ovlivněna Tunguzy (Oroky, Evenky) – názvy typu sobů aj. jsou tunguzského původu. náhled|tradiční nivchské letní obydlí - ke-raf náhled|nivchská letní vesnice, začátek 20. století náhled|mos, tradiční nivchský pokrm Tradiční obydlí Od dubna do podzimu žili Nivchové ve svých letních osadách. Letním obydlím (ke-raf)SANGI, Vladimír Michajlovič. Námluvy v Ke-vo. S. 8. je dřevěná chýše, která je často postavená na kůlech. Zimním obydlím je zemnice ve tvaru komolého čtyřbokého jehlanu nazývaná to-raf.SANGI, Vladimír Michajlovič. Námluvy v Ke-vo. S. 9. Stěny to-rafu jsou z kmenů stromů, které jsou z části zabudované v zemi a pokryté zeminou a trávou. Uprostřed zemnice je ohniště (nad ním otvor pro kouř) a kolem stěn jsou rozmístěny lavice na kterých se spí.
Klan Nivchské vesnice (vo) byly stavěné poblíž řek či blízko k mořským pobřežím. V jedné vesnici mohlo žít až 20 rodin stejného klanu – skupiny lidí, kteří mají společné předky. Mezi Nivchy je byla pravidlem monogamie, ale často se mezi nimi objevovala i polygamie. Nivchové jsou tradičně patrilineární – dědictví a privilegia se dědí po otcovské linii. Pokud se muž ucházel o dívku, museli ymchové (rod ženicha)SANGI, Vladimír Michajlovič. Námluvy v Ke-vo. S. 22. přivést „výkupné“ za nevěstu achmalkům (rod nevěsty)SANGI, Vladimír Michajlovič. Námluvy v Ke-vo. S. 24. v podobě kožešin, zbraní, jídla, kovových předmětů (nádobí, ozdoby apod.), vodky (arak) a také loveckých psů. Poté žije nevěsta v klanu ženicha.SANGI, Vladimír Michajlovič. Námluvy v Ke-vo. S. 51. Podle Lva Šternberga se ve společenském systému Nichvů uchovaly pozůstatky skupinového manželství. Mimomanželský sexuální styk byl tolerován, dokonce běžný, zejména mezi mužem a sestrami jeho manželky, ženami bratrů a ženami z klanu jeho matky. Naopak styk mezi muži a ženami jeho otcovského klanu byl přísně zakázán jako incestní. Tabu incestu bylo tak silné, že sourozenci opačného pohlaví spolu obvykle ani nemluvili..REID, Anna. Šamanův plášť. Praha: BB/art, 2004. S. 155.
Tradiční kalendář a činnosti v průběhu roku Nivchové dělili rok do dvanácti lunárních měsíců. Měsíce byly nazvány podle typických činností, které se v nich prováděly nebo podle aktuálních změn života v přírodě. Názvy měsíců jsou svým významem velmi podobné pojmenování měsíců u severoamerických indiánů, zvláště kmenů Severozápadního pobřeží, např. Tlingitů a Cimšjanů. Tlo lion („měsíc mrazu“): listopad-prosinec. Zamrzají řeky, lidé začínají jezdit na saních s psím spřežením.
Klu lion („posvátný měsíc“): prosinec-leden, loví se kožešinová zvěř pomocí samostřílů, připravuje se medvědí rituál.
Č'amn lion („měsíc orlů“): leden-únor, pořádá se medvědí rituál, lidé se navštěvují, domlouvají se sňatky.
K'ar lion („měsíc vran“): únor-březen, muži loví kožešinovou zvěř, ženy předou vlákna z kopřiv a lýka..
Tšat lion („měsíc konipasů“): březen-duben, muži loví soby na lyžích na umrzlém sněhu, opravují čluny, ženy opravují sítě.
Pitul lion („měsíc květin“): duben-květen, muži spouštějí čluny na vodu, loví tajmeny a chytají medvíďata pro chov, ženy vykopávají cibulky řebčíku kamčatského (sarany).
Mask'so lion („měsíc plotic“): květen-červen, muži loví medvědy a lišky, chytají plotice a karasy na jezerech. Ženy sbírají stonky bolševníku, bohaté na cukry.
Nykš č'eu lion („měsíc sušení bylin“): červen-červenec, muži suší ryby a vydělávají kožešiny, ženy sbírají a suší bolševník, lopuch a další byliny.
Ten'ivota lion („měsíc lososa gorbuši“): červenec-srpen, muži chytají lososa gorbušu, ženy ho suší na jukolu a sbírají lesní jahody.
Lachivota lion („měsíc lososa kety“): srpen-září, muži chytají lososa ketu, ženy ho suší na jukolu a sbírají bobule klikvy a brusinek, také suší seno na vložky do zimních bot.
N'arg'u lion („měsíc pastí“): září-říjen, muži líčí oka na kožešinovou zvěř, ženy sbírají kopřivy a divoké konopí pro výrobu vláken.