Posouvání hlásek je termín z germanistiky, který označuje hláskové přeměny při vývoji jazyků:
První posouvání hlásek – vznik germánských jazyků Druhé posouvání hlásek – vznik němčiny
První posouvání hlásek Prvním posouváním hlásek se označují hláskové přeměny, které vedly k vyčlenění germánských jazyků ze skupiny indoevropských jazyků. Je nazýváno také germánské posouvání hlásek. Pojem zavedl Jacob Grimm v r. 1822. Proces není možné zcela přesně časově vymezit; odhaduje se, že začal kolem roku 2000 př. n. l. a byl ukončen kolem roku 400 př. n. l.
neznělé explozívy p, t, k se změnily ve spiranty f, þ, ch pater → fadar (otec) znělé explozívy b, d, g, se změnily na neznělé explozívy p, t, k genu → kniu (koleno) aspirované explozívy bh, dh, gh ze změnily ve znělé spiranty w, ð, g ghost → gast (host)
Vyčlenění germánských jazyků bylo doprovázeno i změnami v systému samohlásek.
Druhé posouvání hlásek Jako druhé posouvání hlásek se označuje proces přeměny v systému souhlásek germánských jazyků, které vedly k vyčlenění (horní) němčiny v 5.–9. století. Proto se někdy také nazývá hornoněmecké posouvání hlásek: neznělé explozívy p, t, k se změnily v afrikáty pf, tz, ch holta → holz (dřevo) appla → apful (jablko) znělé explozívy b, d, g, se změnily na neznělé explozívy p, t, k dag → tag (den) aspirované þ ze změnilo v d broþar → bruoder (bratr)
Při vzniku horní němčiny došlo i k paralelním změnám v systému samohlásek (např. vzniku dvouhlásek staré horní němčiny).
Kategorie:Germánské jazyky Kategorie:Etymologie Kategorie:Fonetika