Národní podnik Perla byl jedním z největších textilních a bavlnářských podniků v Československu, který během své existence prošel řadou transformací. Vznikl v roce 1946 na základě dekretu prezidenta o znárodnění a připojením dalších průmyslových závodů znárodněných po roce 1948.

Během let 1948 až 1978 byla zrušena řada neefektivních provozů a některé závody se sloučily. Výsledných třináct závodů se nacházelo ve východočeském a severomoravském kraji v okresech Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou, Svitavy a Šumperk. Podnik vyráběl bavlněné a směsové tkaniny – popelíny, košiloviny, flanely, šatovky, povlakoviny a technické tkaniny pro domácí i zahraniční trh a zahrnoval následující provozy: přádelny mykané a česané příze, zušlechťovny přízí, tkalcovny hladké, přetkávané a žakárské a zušlechťovny tkanin. Příze se zpracovávaly klasickým i bezvřetenovým způsobem.

Po sametové revoluci došlo během privatizace v roce 1994 k rozdělení podniku a transformaci na akciovou společnost. Kvůli velké konkurenci z Asie a rychlému střídání generálních ředitelů a manažerů bez odpovídající kvalifikace se společnost potýkala s poklesem zakázek. Podnik čelil i řadě dalších potíží, uzavřel nevýhodnou spolupráci s italskou firmou Pertex a některé závody postihly povodně nebo požár. Závod v Zábřehu ukončil výrobu v roce 2005 a po jeho uzavření byl areál textilky Perla postupně rozprodán. Závod v Ústí nad Orlicí skončil v roce 2009 v konkurzu.

Historie

Perla Ústí nad Orlicí thumb|Budova podniku Perla v Hylvátech v Ústí nad Orlicí, bývalá Perla 06 (Friedrich Pollak) V roce 1855 založil Jan Hernych v Ústí nad Orlicí podnik s ruční textilní výrobou. V roce 1879 koupil dům čp. 64 na místě pozdějšího závodu Perly a instaloval zde prvních šest ručních stavů. Firma prosperovala a v roce 1888 zaměstnávala v šesti městech již 2600 dělníků a její strojový park činil 3000 mechanických stavů. Janův syn Florián ve městě vybudoval mechanickou tkalcovnu, kam od roku 1890 začal soustřeďovat své zaměstnance, a o čtyři roky později decentralizovanou ruční výrobu úplně zastavil. Vzhledem k tomu, že další rozvoj v Ústí nad Orlicí blokovala městská rada složená z části z majitelů konkurenčních závodů, začal Florián Henrych investovat jinde. Vznikly tak závody v Doudlebách, Vamberku a Nadelburku u Vídně. Roku 1899 koupil továrnu v Chrudimi a další menší mechanické tkalcovny přebudoval z vodních mlýnů v Hnátnici, Nekoři a Jihlavě.

Další rozvoj pozastavila první světová válka a německá okupace. Židovské závody (Friedrich Pollak) byly arizovány v roce 1942 a převzala je firma Spinnstoffwerke Friedrich Arntz und Co., v roce 1943 byla většina závodu přeměněna na výrobu leteckých motorů. V roce 1945 vyhlásilo ministerstvo průmyslu v závodě národní správu, v roce 1946 byla firma znárodněna a vznikl národní podnik Spojené české a moravské bavlnářské závody se sídlem v Ústí nad Orlicí. V důsledku připojení dalších průmyslových závodů znárodněných po roce 1948 se počet závodů zvýšil na 48. Byly vytvořeny čtyři základní závody, k nimž byly organizačně připojeny závody z nejbližšího okolí. V roce 1949 byly tyto čtyři závody osamostatněny a vznikly samostatné národní podniky:Varga, Zdenek. Problematika cenové tvorby v textilním průmyslu. Liberec, 1988. Diplomová práce. Vysoká škola strojní a textilní v Liberci. Fakulta textilní. S. 9–10 Utex, bavlnářské závody v Ústí nad Orlicí Perla, bavlnářské závody v České Třebové Orban, bavlnářské závody v Žamberku Vigona, přádelny a tkalcovny ve Svitavách

Rozhodnutím Ministerstva spotřebního průmyslu došlo v roce 1958 ke sloučení národních podniků Utex Ústí nad Orlicí a Perla Česká Třebová do nového n.p. Perla se sídlem v Ústí nad Orlicí. Továrna v Ústí nad Orlicí se stala součástí Perly jako závod 01 a závod v České Třebové dostal číslo 02. Národní podnik Orban se stal součástí Perly roku 1967.

V sedmdesátých letech 20. století textilní podnik Perla slučoval 15 závodů a zaměstnával více než šest tisíc zaměstnanců. Značka Perla představovala jistotu a prosperitu, díky níž se městu Ústí nad Orlicí přezdívalo „východočeský Manchester“. Kromě textilní výroby se zde rozvíjel související strojírenský průmysl a také výzkum, školství a vývoj. V Ústí nad Orlicí vznikl prototyp bezvřetenového předení a byla zde zahájena textilní výroba v první rotorové přádelně na světě. Ještě v roce 1989 tehdy státní podnik Perla zaměstnával přes 5 200 pracovníků.

V roce 1994 došlo během privatizace k rozdělení podniku a vznikla akciová společnost. V následujících letech čelila řadě potíží, uzavřela nevýhodnou spolupráci s italskou firmou Pertex, po které zbyly podniku obrovské ztráty. V roce 1995 vyhořela tkalcovna a o dva roky později podnik velmi poškodily povodně. V roce 1999 podnik investoval cca 400 mil. Kč do moderní úpravny látek pro posílení konkurenceschopnosti. Úpravna byla nejmodernějším provozem v Česku a i v rámci Evropy byla ojedinělá.

V roce 2001 měla firma 1 400 zaměstnanců. V letech 2001 až 2009 došlo k rychlé výměně devíti generálních ředitelů a manažerů bez zkušeností v textilním průmyslu a odpovídající kvalifikace. Díky tomu i velké konkurenci z Asie se společnost potýkala s poklesem zakázek. Závod v Zábřehu ukončil roku 2005 výrobu a po jeho uzavření byl areál textilky Perla postupně rozprodán. Narůstaly dlužné částky za energie a nakonec i mzdy pracovníků. Bylo vyhlášeno insolvenčního řízení a 18. června 2009 skončil textilní závod Perla v Ústí nad Orlicí v konkurzu. Před vyhlášením konkurzu měl podnik už jen tři provozy, tkalcovnu, barevnu a úpravnu, a zaměstnával 400 lidí. Provoz byl definitivně ukončen 30. září 2009, kdy podnik opustilo posledních 30 zaměstnanců, a skončila tak i tradice výroby klasického textilu v Ústí nad Orlicí.

Perla Česká Třebová Na levém břehu řeky Třebovky v katastru České Třebové stával mlýn čp. 408, který majitel Matýsek předělal na stoupu (valchu) pro praní ovčí vlny. V roce 1848 ji koupil pan Šponer ze Svitav, který ji přeměnil na přádelnu bavlněných odpadků a postavil v ní první vertikální parní stroj. V roce 1881 se majitelem stala vídeňská firma Hermann Pollack´s Sőhne a došlo k velkému rozvoji podniku. Firma dala továrně známou značku – velké P v trojúhelníku a tehdejší městys Parník se stal centrem celého komplexu Pollackových textilních závodů v Rakousku-Uhersku. V roce 1888 byla v továrně zavedena elektřina a roku 1913 tovární telefon.

Krátce před připojením Rakouska k fašistickému Německu v roce 1938 byla část ústředí firmy přemístěna z Vídně do České Třebové, neboť majitelé byli Židé a cítili se v Rakousku ohroženi. Během okupace Československa převzala textilku německá firma DETAG. Textilní výroba se snížila na minimum a byla zahájena zbrojní výroba. Po skončení války byla na továrnu jako na německý majetek uvalena národní správa a později byla znárodněna. Roku 1946 byla rozhodnutím ministra průmyslu zařazena do nově vytvořeného národního podniku Spojené české a moravské bavlnářské závody se sídlem v Ústí nad Orlicí. V rámci reformy řízení průmyslu vznikl v roce 1949 nový národní podnik Perla Česká Třebová, k němuž patřily závody v Poličce (později Hedva), v Zábřehu a v Třebařově. V roce 1958 došlo ke sloučení podniků Utex Ústí nad Orlicí a Perla Česká Třebová do nového n.p. Perla se sídlem v Ústí nad Orlicí.

Na základě politického a ekonomického uvolnění v roce 1968 byl závod v České Třebové k 1. 1. 1969 vyčleněn jako samostatný národní podnik Primona. V období normalizace bylo toto rozhodnutí předmětem kritiky a proto došlo roku 1978 k opětovnému začlenění českotřebovského závodu do n.p. Perla. Primona byla jako samostatný státní podnik obnovena 1. července 1990. V průběhu let narůstaly dluhy, zatímco odbyt i výroba klesaly. V srpnu 2003 podnik zkrachoval a ukončil tak textilní tradici v České Třebové.

Perla Zábřeh V polovině 19. století zřídil v Zábřehu Julius Lensen barvírnu příze. Později se společníkem stal Wilhelm Brass a po Lensenově úmrtí podnik přešel plně do vlastnictví rodiny Brassů, která továrnu výrazně rozšířila o přádelny a další barvírnu u Varnsdorfu. Po rozšíření se závod stal hlavním zaměstnavatelem ve městě. Firma Wilhelm Brass und Söhne prosperovala a začátkem 20. století zaměstnávala na 1 500 lidí. Ze Zábřehu mířilo zboží do celého Rakousko-Uherska a dalších evropských zemí, ale také do Ameriky, Indie či Egypta. Celý rod Brassů podporoval nacionalismus, ve všech oblastech prosazovali německé zájmy a zakládali německé školy. V roce 1938 velmi ochotně a rychle předělali zábřežskou textilku na zbrojní výrobu.

Po konci války v roce 1945 byla rodina vysídlena do Německa. Do továrny se vrátila textilní výroba a stala se součástí národního podniku Spojené české a moravské bavlnářské závody. Od roku 1953 byl závod součástí národního podniku Perla, který sídlil nejprve v České Třebové a později v Ústí nad Orlicí. V padesátých a šedesátých letech 20. století prošel závod rozsáhlou modernizací a výrobní sortiment se z klasických přízí změnil na příze česané. V sedmdesátých letech se původní barvírna přeměnila na výrobnu netkaného textilu. Perla bývala největším zaměstnavatelem ve městě. V dobách největšího rozkvětu v zábřežském závodu pracovalo 840 lidí a 90 učňů. Ještě v roce 2004 zaměstnávala Perla v Zábřehu 144 dělníků, výroba byla definitivně ukončena v roce 2005 a areál textilky byl postupně rozprodán.

Areál textilky v Ústí nad Orlicí Z původního tříhektarového areálu zkrachovalé Perly, který se nachází v samém centru města, se zachovala jen část objektů – původní výrobní budova navržena Pavlem Janákem, kancelářská část bloku a kotelna s trafostanicí, ostatní stavby byly zbourány. Opuštěný areál v roce 2010 odkoupilo město Ústí nad Orlicí s cílem zajistit revitalizaci tohoto území, která zahrnuje výstavbu základní technické infrastruktury, novostavbu domu dětí a mládeže, novostavbu ateliérů uměleckoprůmyslové školy, rekonstrukci bývalé administrativní budovy, přestavbu bývalé kotelny a rozvodny a realizaci centrálního parkoviště. Přeměnou části průmyslového areálu vznikne živé multifunkční centrum s galerijním prostorem, veřejně přístupným nádvořím a kavárnou.

Prvním dokončeným projektem v rámci revitalizace je novostavba domu dětí a mládeže od architektonického ateliéru MS architekti, které dominuje venkovní horolezecká stěna s originální terasou s výhledem na město. Ve dvoupodlažním objektu se nacházejí výukové a zájmové učebny, tělocvična, taneční sál, nahrávací studio a keramická dílna. Celá budova včetně suterénu a střechy má bezbariérový přístup. Střecha budovy slouží jako relaxační plocha a část střechy je zelená. Dešťová voda ze střechy se zachytává do retenční nádrže a využívá se k zalévání veřejné zeleně vysazené v okolí.

Odkazy Reference

Literatura Nejedlá, Z. 5× Perla – Nutzungskonzept für die stillgelegten Textilfabriken Perla in Ústí nad Orlicí. Wien 2013, diplomová práce, on-line: https://repositum.tuwien.at/handle/20.500.12708/9461

Kategorie:Ekonomika komunistického Československa Kategorie:Zaniklé firmy v Česku Kategorie:Československé firmy Kategorie:České textilní firmy