Koenigsova-Knorrova reakce je substituční reakce glykosylhalogenidů s alkoholy za vzniku glykosidu, jedna z prvních známých glykosylačních reakcí. Objevili ji Wilhelm Koenigs a jeho student Edward Knorr.
450px|střed|Koenigsova-Knorrova reakce
První reakce tohoto druhu využívala acetobromglukózu a alkohol za přítomnosti uhličitanu stříbrného.
Téměř ve stejné době popsal Hermann Emil Fischer velmi podobnou reakci.
Stereochemii produktu určovala skupina navázaná na C2, která vyvolávala 1,2-trans stereochemický přesmyk. Tento účinek bývá výrazný u esterových skupin (například acetylu, benzoylu, pivaloylu), zatímco ethery jej nevytvářejí, což vede ke vzniku směsí stereoizomerů.
Mechanismus V prvním kroku reaguje glykosylbromid s uhličitanem stříbrným za vzniku bromidu stříbrného a oxokarbeniového iontu. Následně se utváří dioxolaniový kruh, jenž na karbonylovém uhlíku reaguje s methanolem SN2 substitucí; při tomto kroku dochází k inverzi konfigurace. Deprotonací oxoniového meziproduktu vznikne glykosid:
bezrámu|upright=3.0
Při syntézách oligosacharidů je možné využít chránicí skupiny navázané tak, že je přístupný jediný hydroxyl.
Obměny Jako Koenigsovy–Knorrovy se obvykle označují reakce využívající jako zdroje glykosylových skupin glykosylchloridy, bromidy, a jodidy, lze je také provést se solemi těžkých kovů, jako jsou bromid rtuťnatý, kyanid rtuťnatý, a trifluormethansulfonát stříbrný.
Dalšími metodami jsou Fischerova glykosidace a používání glykosylacetátů, thioglykosidů, glykosyltrichloracetimidátů, glykosylfluoridů, nebo n-pentenylglykosidů jako zdrojů glykosylových skupin.
Reference
Kategorie:Substituční reakce Kategorie:Reakce sacharidů Kategorie:Jmenné reakce