Jaroslav Suchánek (1. března 1892 Rosnice – 10. června 1942 Lidice) byl český šéfkuchař a vlastenec, jeden z lidických mužů zavražděných nacisty u Horákova statku v Lidicích.

Život Byl synem rolníka, avšak otce ztratil již ve svých pěti letech a matka se musela sama starat o hospodářství a čtyři nezletilé děti. Vyučil se v Hradci Králové cukrářem. Po vyučení odešel do Prahy, kde vystudoval ještě kuchařskou školu.

Působení v Luhačovicích

Ve svém oboru, gastronomii, se stal odborníkem a byla mu nabídnut post šéfkuchaře v komplexu Arco v Luhačovicích.

V roce 1925 získal Arco, původní zotavovnu Emanuela Vepřeka z počátku 20. století, nový majitel, Všeobecný penzijní úřad, který se rozhodl jej pro pohodlí hostů v roce 1926 přestavět na hotel nejmodernějšího typu, včetně prostoru venkovního okolí ve stylu anglického parku. Všeobecný penzijní úřad velmi stál o to, aby v nově vybudovaném komplexu Arco pracoval šéf kuchyně, jakým byl Jaroslav Suchánek, a podařilo se jej získat. Tak více než 10 let žil Jaroslav Suchánek v Luhačovicích, kde byl oceňován nejen jako odborník – šéf kuchyně, ale oblíbený byl pro svůj lidský přístup.

Působení na Slovensku a období druhé světové války

Z Luhačovic byl povolán v roce 1935 do Vysokých Tater, kde působil jako vrchní šéfkuchař nově zbudovaného sanatoria Všeobecného pensijního ústavu ve Smokovci.

V době druhé světové války byl jako příslušník české národnosti vypovězen ze Slovenska. Bylo mu nabídnuto vrátit se zpět do Arca, ale mezitím němečtí okupanti zabrali i tento podnik a byly zde umístěny německé děti. Nabídku, kterou považoval za službu nacistům, tak odmítl. Byla mu následně nabízena mnohá pracovní místa v Německu, avšak pro okupanty pracovat nechtěl, proto odjel i se svou rodinou na přechodnou dobu do Lidic, než si najde práci v Praze.

V období heydrichády byla bez jediného důkazu o zapojení obyvatel Lidic, malé hornické obce na Kladensku, do atentátu na Reinharda Heydricha, obec vydrancována a vypálena. Děti byly povětšinou zaplynovány (zemřely bolestivou smrtí v pojízdných plynových komorách) a ženy odvezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku.

Jaroslav Suchánek byl ve svých 50 letech zastřelen s ostatními lidickými muži na Horákově statku. Byl pochován v Lidicích do společného hrobu. V místě někdejší zahrady Horákova statku vznikl pomník obětem 2. světové války – lidickým občanům.

Nápis:

"Zde odpočívá 173 lidických mužů

popravených německými nacisty

10. června 1942. náhled|Hrob lidických mužů v pietním areálu Lidice (173 of Lidice men still rest here after their execution by German Nazis on 10th June, 1942)"

Publikační činnost náhled|SUCHÁNEK Jaroslav, Jak vařiti v přírodě, přebal knihy, 1930 Za dobu svého působení v Luhačovicích napsal Jaroslav Suchánek dvě kuchařské knihy, do kterých vložil své bohaté zkušenosti:

Jak vařiti v přírodě – sestavil J. Suchánek, chef-kuchař zotavovny „ARCO“ Všeobecného pensijního úřadu v Luhačovicích (s podtitulem: Praktická a nezbytná příručka pro skauty, turisty i táborníky a pro všechny, kteří po shonu a chvatu ve městech chtějí pookřát a zotaviti se ve volné přírodě a dokázati, že i ve vaření jsou soběstační). Vydáno: 1930, nakladatelství Karel Smolík, 100 stran, psáno česky, brožovaná kniha. Suchánkova kuchařka (s podtitulem: Kuchařské předpisy k levnému a účelnému vaření a zdraví prospěšnému upravení pokrmu). Vydáno: 1933, nakladatelství Karel Smolík, 260 stran, psáno česky, pevná vazba.

Dům č.p. 83 v Lidicích Společně s maminkou a rodinou obýval dům č.p. 83 (domek 16) v Lidicích, výčet osob byl následující:

Suchánková Anna – narozená 22. května 1895 v Lidicích, rozená Votrubová, z koncentračního tábora Ravensbrück (číslo věžně: 11787) se vrátila a žila v nově postavených Lidicích do své smrti roku 1971, Jaroslav Nový – narozený 21. srpna 1912 v Buštěhradě, kde navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Vyučil se také pekařem a pracoval ve Vojenských pekárnách v Praze. Po vojenské službě a praxi nastoupil práci do Poldiny huti na Kladně. V roce 1936 se oženil a s rodinou se usadil v Lidicích. Ve svých 30 letech byl v Lidicích společně se všemi muži zastřelen, Jarmila Nová – narozená 20. října 1915 v Lidicích. Rozená Müllerová. Přežila koncentrační tábor Ravensbrück (číslo vězně: 11824) a po svém návratu dožila v nově postavených Lidicích, Alena Nová – narozená 30. ledna 1938 v Lidicích. Ve svých 4 letech usmrcena v Chelmnu plynem, Miloslava Suchánková (provdaná Kalibová) – narozená 9. prosince 1922 v Lidicích. Z Ravensbrücku se vrátila (číslo vězně: 11789) a dožila v nových Lidicích, Jaroslava Suchánková (provdaná Skleničková) – narozená 27. března 1926, přežila odvlečení a týrání v koncentračním táboře Ravensbrück (číslo vězně: 11788). Dožila v nových Lidicích. náhled|Rodinný hrob Suchánkových na lidickém hřbitově

Zajímavost Když se 10. června 1942 při německé selekci obyvatel Lidic, po atentátu na R. Heydricha, rozhodovalo mezi smrtí a životem, měla dcera Jaroslava Suchánková štěstí, neboť jí bylo v té době 16 let. Byla tak zařazena mezi ženy a přežila. Ostatní děti z Lidic, jen třeba o pár týdnů mladší než ona, postihl krutý trest, většina ze 105 dětí byla nacisty usmrcena v pojízdných plynových komorách v Chelmnu.

Šestnáctiletá Jaroslava, její starší sestra Miloslava a maminka Anna byly společně s ostatními lidickými ženami převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam ji bylo vypáleno na předloktí číslo vězně 11788 a byla ubytována v bloku mezi dalších 600 žen. Denně pracovala minimálně v dvanáctihodinové pracovní době, kdy šila oblečení pro vojáky. Přežívala o vodové polévce, kávové náhražce a 20 dkg chleba, nevyspalá na kovových palandách, mezi nemocnými a umírajícími.

O přežití v koncentračním táboře rozhodovalo odhodlání a náhoda. Z 203 lidických žen, které přežily útrapy a mučení v koncentračním táboře a následný pochod smrti, se domů vrátilo pouze 143 žen, mezi ně patřila i Jaroslava, její sestra a maminka.

Vzpomínky na události války a životní příběh svůj a své rodiny sepsala Jaroslava Skleničková do dvou knížek: Jako chlapce by mě zastřelili a Vzpomínky mne stále tíží.

Obě její knihy se staly smutným odkazem pro příští generace. Do svých posledních dní jezdila po školách, byla zvána na besedy, sepisovala své vzpomínky.

Odkazy

Reference

Literatura KYNCL, VOJTĚCH. Lidice: zrození symbolu. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2482-4 SKLENIČKOVÁ, JAROSLAVA. Jako chlapce by mě zastřelili. Příběh nejmladší lidické ženy. Praha: Prostor, 2010. ISBN 978-80-7260-228-5

Externí odkazy https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2769-luhacovice/Dru%C5%BEstevn%C3%AD/ https://vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-zlin/luhacovice.html https://luhacovice.cz/11406n-pametni-desky-obetem-ii-svetove-valky/ http://www.csns.cz/byla-posledni-z-prezivsich-192 https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/jak-variti-v-prirode-581336 https://www.vets.cz/vpm/15609-pomnik-horakuv-statek/

Kategorie:Čeští kuchaři Kategorie:Lidé z Luhačovic Kategorie:Členové Sokola Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Oběti nacistického Německa Kategorie:Vyhlazení Lidic Kategorie:Narození 1. března Kategorie:Narození v roce 1892 Kategorie:Narození v okrese Hradec Králové Kategorie:Úmrtí 10. června Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí v Lidicích Kategorie:Pohřbení v okrese Kladno Kategorie:Muži