Lidový svaz práce ( , , zkratka NTS) byla nacionalistická politická organizace bílé emigrantské komunity založená 1. června 1930 v Jugoslávii. Byla založena mladými ruskými antikomunistickými emigranty v Bělehradě. Na svržení sovětského režimu spolupracovala s tajnými službami států nepřátelských SSSR.

Vznik

Předchůdci První zárodek NTS vznikl v bulharské hornické vesnici Pernik (). Bývalí důstojníci poražené Wrangelovy armády, kteří pracovali v uhelných dolech, zde zorganizovali kroužek vzájemné pomoci. Snažili se udržet si smysl pro sounáležitost a odhodlání sloužit Rusku. Jejich potomoci zakládali ruské mládežnické kroužky v emigraci, které hledaly nová řešení soudobých problémů prostřednictvím intenzivních politických debat. V emigračních zemích se tyto neformální kroužky omladiny vyvinuly a sjednotily do ruských mládežnických svazů. Do konce 20. let 20. století se ujala myšlenka na vytvoření jednotného svazu zahrnující veškerou ruskou mládež v emigraci. Předchůdcem NTS byl Svaz ruské národní mládeže (). Ten se v roce 1929 sloučil s několika podobnými mládežnickými organizacemi a byl přejmenován na Národní svaz ruské mládeže () a jeho zakladateli byli mladí ruští emigranti.

První sjezd a založení Svazu Ruská emigrantská mládež hledala nový způsob boje za osvobození Ruska od bolševismu, ale ne zbraněmi a bojem, leč myšlenkami a kultivací vlastního charakteru. Na prosazení těchto idejí byl dne 1. června 1930 na prvním sjezdu zástupců ruských národních mládežnických skupin a svazů v Bělehradě vyhlášen vznik jediného sjednoceného svazu. Ten zahrnoval mládežnické skupiny z Jugoslávie, Francie, Bulharska a Nizozemska. Na sjezdu bylo zvoleno vedení, formulovány ideologické principy nové organizace a přijata její prozatímní charta. Tato událost je pokládána za den založení strany. Jádrem strany byly děti a vnuci bělogvardějců, kteří byli donuceni opustit Rusko. Program NTS přijatý na sjezdu obsahoval zejména:

pevnou centrální moc, nadtřídní a nadstranickou, zajištění osobních svobod a rovnost všech před zákonem, svobodu ekonomických vztahů a soukromé vlastnictví především půdy, „zdravý národní egoismus“ v zahraniční politice.

Byla zformována ideologická základna podle koncepce korporativismu, který byl po roce 1943 nahrazen pojmem solidarismus. NTS proti komunistickým myšlenkám postavil myšlenky solidarismu, proti materialismu idealismus, proti internacionalismu ruské vlastenectví bez šovinismu a proti apatii aktivismus. Prosazování ideového směru NTS nebylo jednomyslné, Svazem od počátku zmítaly rozpory a nesouhlasy se závěry sjezdu. Rozdíly byly zdůrazněny osobními antipatiemi a protichůdnými ambicemi vůdčích osobností, což vedlo k nejednotnosti a k rozkolu.

Druhý a třetí sjezd Ve dnech 25. až 28. prosince 1931 se v Bělehradě konal druhý sjezd, který také změnil název strany na Národní svaz práce nového pokolení (). Novým pokolením byli míněni lidé nezatížení imperiální minulostí Ruska. Proto do charty byla přidána věková hranice a do Svazu tak mohly vstupovat pouze osoby narozené po roce 1895. Věková hranice měla podle členů Svazu chránit organizaci před „hříchy a předsudky minulosti“. Tedy před vlivem starých stranických vůdců, kteří byli obviňováni z tragédie Ruského impéria. Delegáti sjezdu formulovali taktiku revolučního boje takto:

Po sjezdu se hlavním cílem Svazu stalo ideologické sjednocení bílé emigrantské mládeže. K dosažení tohoto cíle byly pořádány kurzy správného projevu, veřejného vystupování a politické výchovy. Na třetím sjezdu Svazu v roce 1934 v Bělehradě se transformoval z konfederace mládežnických sdružení na jedinou politickou organizaci s pevnou centralizovanou strukturou. Členskou základnu netvořili jen Rusové, ale i další národy Ruského impéria, a proto organizace ve svých politických programech používala termín Rossijané, tedy občané impéria bez ohledu na jejich etnický původ, více než Ruskije, tedy etničtí Rusové.Hymna svobodného Ruska – jedna z návrhových verzí ruské hymny, vytvořená po Únorové revoluci v roce 1917. Tato verze, stejně jako mnohé jiné, nebyla Prozatímní vládou přijata. NTS ji později využívala jako svou vlastní hymnu.|náhledOd roku 1943 se organizace nazývala Lidový svaz práce (NTS).

Meziválečná éra Na začátku roku 1934 Svaz vydal několik tematických vzdělávacích materiálů a brožur jako Průvodce absolvováním kurzu politické gramotnosti, Průvodce absolvováním kurzu řečnických dovedností, Taktika boje ve městě, Seznam knih o národně-politické výchově a Jak udržet tajemství. Po absolvování kurzů byly se studenty konány pohovory k posouzení jejich znalostí. NTS postupně sdružil ruské národní mládežnické emigrantské skupiny již dříve vytvořené v Bulharsku, Jugoslávii, Francii, Československu a Nizozemsku. V roce 1934 měla pobočky již v 15 zemích. NTS v roce 1936 v Paříži vytvořila propagandistickou školu, která pořádala týdenní školení pro vedoucí kádry Svazu. Koncem 30. let 20. století otevřel NTS pobočky v sedmnácti zemích od Austrálie až po Spojené státy a uváděl se stav přibližně 1560 stálých členů.

Organizace si kladla za cíl boj za svržení komunistického režimu v SSSR. Za tímto účelem vysílala do SSSR svoje agenty. Vzhledem k nedostatku zkušeností a vlastních kanálů pro tajný vstup do SSSR bylo vedení Svazu nuceno vyhledat pomoc u organizace v Bratrstvo ruské pravdy (). Pro zasílání agentů bylo také využívána organizace ROVS. Vzhledem k tomu, že NKVD měla v ROVS své spolupracovníky, lidé vyslaní do NTS byli velmi rychle zatýkáni a likvidováni. Agenti sovětských tajných služeb věděli o činnosti NTS od jeho počátků a bedlivě ji sledovali. V roce 1932 překročili první členové NTS sovětské hranice přes Pobaltí, ale byli okamžitě zatčeni OGPU. Zradili je jejich vlastní spolupracovníci, kteří pracovali pro sovětskou zpravodajskou službu.

Po sérii zatčení se vedení NTS rozhodlo změnit přístup a zvolilo jinou taktiku. Byli vysíláni agenti jednotlivci, kteří se navzájem neznali. Proto vedení NTS předpokládalo, že je nebude možné odhalit prostřednictvím jejich vzájemných vazeb. Agenti jednotlivci byli vysíláni v letech 1932–1934 do Sovětského svazu přes hranici s pobaltskými státy, finské nebo rumunské hranice. Všichni vyslaní agenti byli NKVD buď ihned zatčeni, nebo s obtížemi uprchli zpět za hranice.

První částečný úspěch se dostavil v roce 1935, kdy překročili hranici SSSR a státem Mandžukuo členové NTS. Dorazili do Moskvy, kde se pokoušeli navazovat kontakty. Poté se vydali zpět přes celou Sibiř. Při návratu je téměř u hranic poznal železničář, který je znal z Charbinu. Ten je ihned nahlásil NKVD, které je zatklo a později v Irkutsku byli zastřeleni.

V roce 1936 se podle některých zdrojů členové NTS zapojili na straně Franca do občanské války ve Španělsku. Válka ve Španělsku byla pro ně pokračováním občanské války v Rusku a někteří se domnívali, že cesta do Moskvy povede přes Madrid. Jedním z členů NTS byl údajně také Igor Konstantinovič Sacharov.

S ohledem na neúspěchy agentů bylo v roce 1937 rozhodnuto zřídit speciální školy pro přípravu na mise. Tato zařízení byla podporována polskou vojenskou tajnou službou, které také v té době v boji proti SSSR také řídila Prométhejské hnutí. Před nasazením absolvovali členové NTS speciální výcvik, který zahrnoval studium geografie regionů hraničících s Polskem, seznámení se se sovětskou terminologií, kurz šifrování a dešifrování korespondence a kurz fotografování. Kromě teoretických znalostí museli budoucí agenti být v dobré fyzické kondici, kdy výjimkou nebyl nácvik dlouhých pochodů. Členové NTS tak měli možnost přejít s podporou polských vojáků zelenou hranici a na oplátku polským zpravodajcům předávali informace o situaci v SSSR. V srpnu 1938 byly z Polska do SSSR vyslány tři skupiny agentů, jejichž osudy byly:

Skupina se po střetu se sovětskou pohraniční hlídkou byla donucena vrátit. Skupina byla zlikvidována při přestřelce na hranicích. Skupině se podařilo strávit 4 měsíce v SSSR a po prozkoumání situace se vrátili zpět do Polska. Jejich zkušenosti posloužily k přípravě dalších skupin. Průnik třetí skupiny v roce 1938 je označován za počátek existence struktur NTS v SSSR, které v letech 1938–87 působily v ilegalitě. Dvěma agentům NTS se podařilo získat práci ve Vitebsku v místní továrně, kde se snažili zjistit, zda by podzemní hnutí mohlo fungovat v sovětských podmínkách. V roce 1940 byl zatčeni NKVD. Ze strany NTS byly také prováděny pokusy o založení buněk strany přímo v SSSR pomocí letákové kampaně a podvratné literatury, která byla zasílána různými cestami do SSSR. O odhalení takto vzniklé skupiny informoval sovětský Moskevský rozhlas dne 6. prosince 1938. Jména lidí a jejich působení však v pramenech nejsou k dispozici.

Ve 30. a 40. letech 20. století členové NTS prováděli v SSSR podzemní práci, distribuovali literaturu a zakládali ilegální buňky. NTS fungovala jako podvratná organizace zaměřená proti SSSR s cílem svrhnout režim. V létě 1939 bylo do SSSR vysláno devět lidí, ale tyto skupiny byly buď zlikvidovány, nebo o jejich činnosti nejsou spolehlivé zprávy. Další agenti vyslaní do SSSR se měli usadit v sovětském prostředí, najít si práci, integrovat se do prostředí a navázat kontakty se skupinami nespokojenými s bolševickým režimem. Sovětské zpravodajské služby je však brzy pozatýkaly. Agenti byli často odhaleni díky nedodržování pravidel mlčenlivosti, korespondencí s lidmi v zahraničí, neopatrnými rozhovory a následnými udáními. Dne 6. července 1941 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu odsoudilo dvanáct agentů, členů NTS, k trestu smrti.

Druhá světová válka

Před začátkem války V předvečer války členové NTS diskutovali nad otázkou, s kým se spojit proti bolševikům a čí pomoc je pro Svaz přípustná. Odpověď na tuto otázku byla vyřešena tak, že ruské svědomí může mít jen jednu odpověď, a to: „ani se Stalinem, ani se zahraničními dobyvateli, ale s celým ruským národem". Říšské bezpečnostní složky, zejména gestapo, přísně dohlížely na všechny ruské emigranty a pro sledování jejich aktivit vytvořily Úřad pro ruskou emigraci, v jehož čele v letech 1936 až 1945 stál generál Vasilij Biskupskij (). Skupiny, které tento dohled odmítly stejně jako NTS, mohly být rozpuštěny. Činnost Svazu však byla tolerována, protože v roce 1937 byla v Berlíně s podporou japonského velvyslanectví, japonské rozvědky (Tokumu Kikan, ) a s tichým souhlasem německé vojenské rozvědky založena podzemní tiskárna NTS. Tiskárna fungovala v naprosté izolaci a utajení. O její existenci nevěděli ani řadoví členové Svazu. Náklad publikací neustále rostl a do poloviny roku 1938 Kra (), jak se tiskárna jmenovala, vydávala až 150 000 letáků měsíčně. V červenci 1938 NTS formálně rozpustila svou pobočku v Německu, podle svého prohlášení údajně s úmyslem vyhnout se spolupráci s nacistickou mocí.

Po začátku války Se začátkem druhé světové války v září 1939 byly nelegální přechody hranic v Polsku po jeho porážce nuceně zastaveny. Ale Svazu se otevřely nové možnosti v Rumunsku, kde v pohraničních oblastech docházelo k velkému pohybu obyvatelstva. Zde došlo k přechodu agentů Svazu, z nichž několik bylo zlikvidováno NKVD. Dalším se ale podařilo usadit se v SSSR a začít plnit své úkoly. Jejich osudy se po vstupu do SSSR vyvíjely různě:

Vasilij Durnovo (), Jevgenij Akulov () a Dimitrij Potapov () byli zřejmě po válce zatčeni orgány státní bezpečnosti a skončili v táborech. Alexander Kolkov () zemřel v roce 1943 na tyfus na Kavkaze. Podle dalšího zdroje byl odhalen jako agent v roce 1941 a zlikvidován. Čuprunov () byl povolán do Rudé armády, dostal se do zajetí. Němci byl zařazen do služby jako překladatel. Později sloužil jako tlumočník pro RONA Bronislawa Kaminského. Onemocněl tuberkulózou a při převozu sanitním vlakem z Varšavy zmizel beze stopy.