Hadžhir (arabsky هجهر, anglicky Hadjhir) je pohoří na ostrově Sokotra v Arabském moři, který spolu s okolními ostrovy tvoří stejnojmennou provincii, jež je součástí Jemenské republiky. Zatímco Jemen je asijským státem, z geografického hlediska Sokoterské soustroví jako bezprostřední pokračování Afrického rohu náleží k Africe. Nejvyšším vrcholem Hadžhiru a potažmo i Sokotry a ostrovů v severní části Indického oceánu je dvojvrchol Mašanig (1519 m n. m.) v horském hřebeni (džebelu) Skand.Souostroví Sokotra, pro svou přírodní rozmanitost a bohatství endemických druhů fauny a flóry nazývané „Galapágami Indického oceánu“, bylo v roce 2008 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
Geografie
Geologie Sokotra bývala prapůvodně součástí superkontinentu Gondwany, který se v průběhu stamilionů let postupně proměnoval a rozpadal na menší kontinenty. vlevo|náhled|Na geologické mapě Sokotry zřetelně vyniká žulový masív Hadžhiru v severovýchodní části ostrova Před zhruba 18 miliony let se od většího kontinentu oddělil ostrov Sokotra a od té doby na něm zůstaly stovky původních živočišných a rostlinných druhů. Jedním z nejznámějších místních endemitů je strom dračinec rumělkový (Dracaena cinnabari), který je považován za relikt z geologického období křídy. Pohoří Hadžhir je prastarého vulkanického původu, převažuje zde žula a metamorfované horniny. Nejvyšší vrcholy pohoří, dosahující výšky kolem 1500 metrů, jsou tvořeny žulou, zatímco 400–600 metrů vysoké pobřežní útesy jsou vesměs vápencové. vlevo|náhled|Mapka pohoří Hadžhir s popisem místních hornin, pravděpodobně dílo Thomase N. Lathama, člema expedice z liverpoolského muzea z r. 1899 Reliéf horské krajiny je členitý, na úpatí vysokých vrcholů a skalních věží se nacházejí hluboké vlhké rokle. Jsou zde strmé svahy, poseté balvany, na mírnějších svazích bývají pastviny. Svahy Hadžhiru jsou porostlé vegetací a vyskytují se zde i potoky. Pohoří Hadžhir tvoří rozvodí ostrova. Na mírnějších svazích a v údolích se nachází načervenalá půda, vzniklá rozpadem místní žuly. Také horské štíty jsou zbarvené do červena.
Klima a biologická rozmanitost náhled|Porosty dračince rumělkového v pohoří Hadžhir Srážky jsou na ostrově spíše vzácné, avšak v zimním období od října do února chladnější severní vítr přináší do východní části ostrova déšť, který někdy zasahuje i severní partie pohoří Hadžhir.Zhruba 150 satelitních snímků Sokotry, pořízených systematicky během 40 let americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA) potvdilo, že zimní monzun při průchodu nad Arabským mořem absorbuje vlhkost a na Sokotře poté narazí na hory a pobřežní útesy. Vlhké studené masy jsou zde orograficky vyzdviženy a vytvářejí nad pohořím Hadžhir oblaka, způsobující mlhu, mrholení a drobný déšť. Vlhost, která se hromadí ve skalách a na horských pláních, vyváří vhodné podmínky pro existenci desítek druhů rostlin, včetně endemitů, jako je zmíněný dračinec rumělkový.
Celkem se na ostrově Sokotra vyskytuje na 1000 druhů rostlin a živočichů, například z 825 druhů rostlin tvoří 37% endemity. Zhruba sto endemických druhů se nachází v místních horách, přičemž polovina z tohoto počtu žije výhradně v pohoří Hadžhir.Tento počet dosud není definitivní, neboť jsou stále objevovány nové druhy – například ve druhé dekádě 21. století objevili vědci z brněnské Mendelovy univerzity a z Královské botanické zahrady ve skotském Edinburghu v pohoří Hadžhir v nadmořské výšce cca 700 metrů dosud neznámý endemický druh rostlin z čeledi šáchorovitých, který nazvali Carex socotrana. Vědci z Mendelovy univerzity zkoumají přírodní rozmanitosti ostrova Sokotra již řadu let.
Historie Bohatství endemických druhů, vyskytujících se na Sokotře, bylo známo již od poloviny 19. století, kdy ostrov v roce 1859 navštívil Charles Darwin.
V letech 1898–1899 navštívila Sokoterské soustroví expedice anglických badatelů z liverpoolského muzea. Výsledky vědeckého zkoumání oblasti včetně nálezů přírodnin z horského masívu Hadžhiru jsou uchovávány v muzejních sbírkách v Liverpoolu, které byly postupně od druhé poloviny 20. století až po začátek 21. století včleněny do soustavy Liverpoolských národních muzeji (National Museums Liverpool).Výsledky bádání zveřejnili účastníci expedice Henry Ogg Forbes a William Robert Ogilvie-Grant v roce 1903 v díle The natural history of Sokotra and Abdel-Kuri. V knize byly publikovány také fotografie pohoří Hadžhir, pořízené v roce 1899 H. O. Forbesem.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sokotra Kategorie:Světové dědictví (Jemen) Kategorie:Pohoří v Africe