Sajjid Džaláluddín Surch-Póš Buchárí (persky: سید جلال الدین سرخ پوش بخاری, [Sajjid Džalál-ud-dín Surch-Púš Buchárí]), též al-Buchárí ( 22. květen 1195 Buchara – 20. květen 1290 Úč, 595-690 A.H.) byl súfijský náboženský učitel a hlasatel islámu. Jako misionář působil v západních oblastech indického subkontinentu.

Život Džaláluddín al-Buchárí se narodil jako Džaláluddín Haider ("lev") roku 1195 (595. roku Hidžry) v Buchaře, metropoli někdejší Bucharské provincie Chórezmské říše. Rané vzdělání mu zajistil jeho otec. Později jej ovlivnil sajjid Šáh Džamá Mudžarad z Kolhápuru v dnešní Indii.

Buchárí spolu se svými příbuznými emigroval před Čingischánovými Mongoly do Bakkaru na Indu v Sindhu. Po sporu se svými nastávajícími švagry přesídlil spolu se svým tchánem sajjidem Badruddínem do Multánu a nakonec roku 1244/45 do Úče, kde se svým synem Bahá‘al-Halímem založili náboženskou školu (madrasu). vlevo|náhled|Vstup do hrobky Džalaluddina Buchárího s jeho portrétem na banneru, Uch Sharif Buchárí tu zemřel roku 1290 (690. roku Hidžry) ve věku 95 let. Nejprve byl pohřben ve vesnici Risálpur, asi 10 kilometrů od Úče, ale kvůli obavám z povodní byla jeho rakev přemístěna do Úče a uložena poblíž hrobu jeho syna (nebo vnuka) Radžana Kattala. Naposledy byly jeho ostatky přemístěny na současné místo na západním okraji města Machdumem Mušammadem Naubahárem roku 1618. Současnou hrobku měl nechat vystavět naváb Bahával Chán II. z Bahávalpuru. Komplex jeho hrobky a přilehlé mešity je jako součást souboru mauzoleí v Uchu od roku 2004 na předběžném seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO.

Džaláluddín Buchárí odvozoval svůj původ od 10. šíitského imáma Alího al-Hádího (čímž mu náleželo přízvisko al-Nakví – "jasný", "čistý"). Přezdívku Surch-Póš ("oděný v červeném") získal díky svému charakteristickému červenému plášti.

Učený muž měl (a dosud má) hojné potomstvo, z nichž řada v dalších generacích pokračovala v jeho stopách a dosáhli proslulosti jako islámští misionáři, náboženští učitelé a předáci uctívaní věřícími v dnešní Indii a Pákistánu. Známí jsou jako klan (nebo řád) Jalali (podle jednoho ze jmen praotce Buchárího). K nejvýznačnějším jsou řazeni vnuci Džahanián Džahángír, Džahanián Džahángašt (1303–1383), Sadruddín Radžan Katal, prapravnučka Bíbí Džawíndí (†1402), či Sadruddín Šáh Kabír Nakví al-Buchárí.

Přímí potomci Džaláluddína Buchárího užívají přízvisko Nakví al-Buchárí.

Dílo Džaláluddín Buchárí působil na svých četných cestách jako misionář a vykladatel Prorokova učení v duchu súfijského náhledu. V tomto ohledu byl následovníkem Baháuddína Zakariji ze sunnitského řádu Suhravardíja. Tradice Buchárímu přisuzuje obrácení kmenů jako Súmro, Samma, Čadhar, Siál, Dahar a Warar k islámu.

Byl, spolu s Baháuddínem Zakarijou z Multánu (1170–1267), Bábá Farídem z Pakpattanu (1174–1266) a Lál Šáhbázem Kalandarem, aka Džhulélálem ze Sehvánu (1177–1274), členem skupiny náboženských myslitelů, označované jako Čár jár ("Čtyři přátelé") působící ve 13. století na západě indického subkontinentu. Skupina stála u základů súfijských hnutí Suhravardíja a Čiští.

Své myšlenky i rodinnou historii Buchárí sepsal v řadě rukopisů, které mají být v držení jeho potomků. Tiskem vyšel spis Marát-i-Džalálí (persky: مرآت جلالی) zabývající se genealogií rodové linie Sajjidů.KHALEEL Ahmad (ed.). Mirat-e-Jalali. Asrar Karimi Press, Allahabad 1918 (nákladem Jamia Hamdard, Delhi) Dostupné online. ss 79. (urdu)

Ocenění Džaláluddín Buchárí je považován za svatého muže šíitského islámu. Jeho následovatelé a ctitelé jeho učení pro něj vybudovali v Úči honosný pohřební komplex s hrobkou a mešitou, ve kterém se každoročně při výročí jeho úmrtí koná týdenní urs (oslava blízká pojmu křesťanské pouti) s hojnou účastí věřících.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články Úč Úč Šaríf (komplex mauzoleí) Súfismus

Kategorie:Súfí Kategorie:Narození v roce 1195 Kategorie:Úmrtí v roce 1290 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Buchaře Kategorie:Úmrtí v Pákistánu