Eleonora hraběnka Andrássyová ( Eleonore Gräfin Andrássy de Csikszentkirály und Kraszna Horka, geborene Gräfin von Kaunitz; 27. srpna 1862 Zahrádky – 8. dubna 1936 Budapešť) byla česká a uherská šlechtična z rodu Kouniců. Provdala se do vlivné rodiny Andrássyů a patřila k výrazným osobnostem společenského života v Uhrách. V době Československé republiky vlastnila rozsáhlé velkostatky v severních Čechách, zemřela v Budapešti jako poslední potomek rodu Kouniců.
Životopis náhled|vlevo|Hraběnka Eleonora Andrássyová s dětmi Karlem a Marií Gabrielou (Wiener Salonblatt, 1892) Pocházela ze starého šlechtického rodu Kouniců, patřila k tzv. české linii.Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 1000–1001 (heslo z Kounic) ISBN 80-7185-200-7 Narodila se na zámku Nový zámek jako nejmladší ze čtyř potomků hraběte Albrechta z Kounic (1829–1897) a jeho manželky Alžběty Felicitas, rozené hraběnky Thun-Hohensteinové (1831–1910).Rodokmen české větve Kouniců dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1864; Gotha, 1864; s. 413 dostupné online Pokřtěna byla jako Eleonora po své babičce, známé české vlastence Eleonoře Kounicové (1809–1898). Měla tři starší sourozence, bratři Vilém Leopold (1859–1860) a Karel Vilém (1861–1888) zemřeli předčasně a jejich úmrtím skončila naděje na pokračování rodu Kouniců v mužské linii.Rodokmen Kouniců in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 574 Starší sestra Marie (1855–1918) se provdala za prince Egona Hohenlohe (1853–1896)Gothaischer genealogischer Hofkalender 1897; Gotha, 1897; s. 156 dostupné online a později požádala o rozšíření jména do podoby Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst-Kaunitz.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství, Praha, 2006; s. 187–188 ISBN 80-86781-08-9 Eleonora vyrůstala převážně na jižní Moravě, když otec v roce 1862 v soudním procesu obhájil nárok na majetek vymřelé moravské větve Kouniců, takže dětství strávila v Brně a na zámku Slavkov. Otec Albrecht byl v té době poslancem Moravského zemského sněmu.Albrecht z Kounic na webu Encyklopedie Brna dostupné onlineMALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury, Matice moravská, Brno, 2012; s. 368–369 ISBN 978-80-7325-272-4
náhled|vlevo|Nový zámek, majetek Eleonory Andrássyové v letech 1918–1933 Jejím manželem se stal uherský šlechtic hrabě Géza Andrássy (1856–1938) ze starobylé rodiny, byl mimo jiné synovcem uherského předsedy vlády a rakousko-uherského ministra zahraničí Gyuly Andrássyho.Rodokmen Andrássyů dostupné online Sňatek se konal 17. května 1882 v pražském kostele sv. Jindřicha a po církevním obřadu se svatební hosté přesunuli do Kounického paláce v Panské ulici.Wiener Salonblatt, 21. května 1882; Vídeň, s. 6–7 dostupné online
náhled|vlevo|Zámek Betliar, hlavní rodové sídlo Andrássyů Po uzavření manželství se Eleonora přestěhovala do Uher. Géza Andrássy byl nejbohatším členem rozvětvené rodiny Andrássyů a zároveň jedním z největších pozemkových vlastníků v Uhrách, v pěti župách mu patřily velkostatky s rozlohou přes 40 000 hektarů půdy, největší podíl připadal na Zemplínskou župu v Horních Uhrách, kde Andrássyové vlastnili mimo jiné hrad Krásna Hôrka.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 19, 62 ISBN 978-80-254-9315-1 Rodina sídlila v Budapešti, oblíbeným sídlem na venkově byl zámek Betliar, kde probíhaly kontinuální stavební úpravy koncem 19. století a v roce 1905.Historie zámku Betliar dostupné online. Géza byl c. k. tajným radou, komořím a členem uherské Sněmovny magnátů,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1905; Gotha, 1904; s. 26 dostupné online proslul také svými aktivitami v oblasti podnikání, sportu a automobilismu. Z manželství se narodily tři děti, z toho dva synové Karel (Károly, 1888–1910) a Emanuel (Manó, 1892–1953).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1909; Gotha, 1908; s. 26 dostupné online Dcera Irma (Marizza, 1886–1961) se v roce 1907 provdala za prince Johanna Liechtensteina (1873–1959), kapitána řadové lodi u c. k. námořnictva a diplomata.Rodokmen Lichtenštejnů dostupné online
Eleonora se jako manželka bohatého uherského magnáta stala výraznou osobností společenského života nejen v Budapešti. Pořádala kulturní akce a kulturní život podporovala také na manželových statcích. Její zájem o hudbu dokládá sbírka hudebnin na zámku Betliar. Věnovala se i charitě a byl čestnou předsedkyní Ženského spolku v Rožňavě.BARCZI, Július, ŠMELKOVÁ, Eva: Andrássyovci a Rožňava in: Forum historiae. Časopis a portál pre históriu a príbuzenské společenské vedy, Bratislava, 2008; s. 1-8 dostupné online V roce 1885 byla jmenována dámou Řádu hvězdového křížeHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1885; s. 275 dostupné onlineWiener Salonblatt, 11. ledna 1885; Vídeň, 1885; s. 1 dostupné online a později obdržela i titul c. k. palácové dámy s přístupem k císařskému dvoru.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 41 dostupné online
Dědictví na Moravě a v Čechách Když v roce 1897 zemřel otec Albrecht z Kounic, došlo ke složitému procesu dědického řízení na jeho majetcích na Moravě a v Čechách. Moravský fideikomis Slavkov-Uherský Brod převzal jeho nejmladší bratr Václav Robert z Kounic (1848–1913), další moravský majetek Jaroměřice nad Rokytnou získal vzdálený příbuzný hrabě Rudolf Kristián Wrbna-Kounic (1864–1927). Na rozdíl od moravských statků připouštěl statut českého fideikomisu Nový zámek-Houska dědictví i v ženské linii, takže jej získala Eleonořina starší sestra Marie, provdaná Hohenlohe, s podmínkou přijetí jména Kounic (Kaunitz), což se také stalo císařským diplomem z roku 1904 (Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst-Kaunitz).ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století; Praha, 2023; s. 140–141 ISBN 978-80-86781-44-0 Eleonora byla v té době naprosto finančně nezávislá, z otcova odkazu proto získala jen nárok na část mobiliáře ze zámku Slavkov. Její strýc Václav Kounic neměl o slavkovský zámek zájem a v roce 1901 jej pronajal arcivévodkyni Štěpánce, vdově po korunním princi Rudolfovi. Krátce po uzavření nájemní smlouvy však Eleonora Andrássyová nechala odvézt ze Slavkova velký počet nábytku, obrazů a porcelánového nádobí do Betliaru. Proti tomu princezna Štěpánka protestovala a na další rok jí byl snížen nájem o 1 000 korun. V dalších letech již za jiných nájemců odvezla Eleonora další vzácný nábytek do Prahy (1908), k dalšímu přesunu mobiliáře došlo v roce 1910 do Vídně a na novogotický zámek v Parchovanech (Parnó) na Slovensku. Díky těmto přesunům se na zámku Slavkov nedochovalo prakticky žádné původní vybavení.RŮŽIČKOVÁ, Michaela: Slavkovský zámek v období správy JUDr. Václava Kounice in: JUDr. Václav Kounic a jeho doba; Matice moravská, Brno, 2009; s. 151–153 ISBN 978-80-86488-61-5
Na základě dědické posloupnosti převzala v únoru 1918 kounický majetek v severních Čechách, který zdědila po starší sestře, princezně Marii Hohenlohe (1855-1918). Zatímco potomci Marie Hohenlohe získali z kounicovských statků Březno, Eleonora měla nárok na fideikomisní velkostatky Nový zámek a Houska s rozlohou přes 6 000 hektarů půdy.KOBLASA, Pavel: Reálné fideikomisy aristokratických rodin v Českém království a a střední Evropě; Národní archiv Praha, 2025; s. 90–91 ISBN 978-80-7469-147-8 Součástí dědictví byl také Kounický palác v Praze na Malé Straně, který prodala v roce 1919 za půl miliónu korun. Kvůli efektivnějšímu hospodaření se krátce poté zbavila i velkostatku Houska, který v roce 1924 koupil Josef Šimonek, generální ředitel Škodových závodů za dva a půl miliónu korun.Historie hradu Houska na webu 'Asociace majitelů hradů a zámků dostupné onlineHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 151 Do rozlohy velkostatku zasáhla pozemková reforma, i tak jí ale zůstaly rozsáhlé pozemky v rozsahu přes 4 000 hektarů půdy včetně pronajatých průmyslových podniků a hospodářských dvorů.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 89–90 ISBN 978-80-254-9315-1 V roce 1924 navíc byly zrušeny fideikomisy. Díky tomu se o svůj dědický podíl přihlásil Eleonořin synovec Alexander Hohenlohe, který byl nakonec finančně odškodněn dohodou z roku 1925.KOBLASA, Pavel: Kounicové a Nový zámek in: Rodopisná revue; Praha, 2015; s. 18–19
Na zámku Zahrádky pobývala Eleonora i s manželem Gézou po roce 1918 pravidelně každé léto a podzim, v roce 1923 zde byl hostem Jiří Guth-Jarkovský. Sídlo v severních Čechách pro ni ale nebylo prioritou, o čemž svědčí fakt, že velkou část uměleckých sbírek nechala převézt na Betliar. V roce 1933 převedla vlastnická práva k Novému zámku na dceru Irmu, provdanou Lichtenštejnovou. Její synové Karl Emanuel a Johann Franz Liechtensteinové pobývali na Zahrádkách do roku 1945, kdy jim byl majetek zestátněn na základě Benešových dekretů.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 354
Eleonora Andrássyová zemřela jako poslední potomek českého rodu Kouniců 8. dubna 1936 v Budapešti ve věku 73 let. Pochována byla v hrobce Andrássyů na zámku Krásná Hôrka.dostupné online
Na její osobnost odkazuje název kulturní akce Operný večer grófky Eleonory, který se od roku 2018 koná na zámku Betliar.Operní večer na počest Eleonory na webu slovenskoceskyklub.sk dostupné onlineOperný večer Eleonoy Andrássy na webu Muzeum Betliar dostupné online
Galerie
Odkazy Reference
Literatura ASCHENBRENNER, Martin: Zámky okresu Česká Lípa; Česká Lípa, 2022; s. 56–82 (kapitola Zahrádky - Nový zámek) ISBN 978-80-908430-0-4 POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2017; Praha, 2017; 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9
Eleonora Eleonora Kategorie:České šlechtičny Kategorie:Uherské šlechtičny Kategorie:Rakouské šlechtičny Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození 27. srpna Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Úmrtí 8. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1936 Kategorie:Ženy