Nové Zámky byly renesanční pevnost v prostoru historického centra stejnojmenného města v Nitranském kraji na Slovensku. Pevnost byla vybudována v letech 1573–1581 v průběhu osmansko-habsburských válek a opakovaně byla dobyta Turky nebo účastníky stavovských povstání. Opevnění bylo zbořeno v letech 1724–1725. Pozůstatkem pevnosti je uliční síť městského centra a návrší v místech jednoho z bastionů.
Historie
Předchůdcem města byla dřevohlinité opevnění, které nechal v letech 1545–1546 vybudovat ostřihomský arcibiskup Pavol Várdai. Po dobytí Ostřihomi Turky v roce 1543 mělo chránit Podunajskou nížinu. Tehdejší pevnost tvořily čtyři bastiony obklopené vodním příkopem napájeným vodou z Nitry. Pevnost tak patřila k nejstarším bastionovým pevnostem na Slovensku. Konstrukce opevnění se skládala z dvojice dřevěných stěn vzájemně zpevněných výpletem a s vnitřním prostorem vyplněným udusanou zeminou. Později nechal pevnost opravit arcibiskup Mikuláš Oláh a umístil do ní stálou posádku.
Impulsem k vybudování větší pevnosti se stalo dobytí Fiľakova Turky v roce 1554. Roku 1556 rozhodla vídeňská dvorská rada o výstavbě nové pevnosti a císař Maxmilián II. pověřil projekčními pracemi italské stavitele Ottavia a Giulia Baldigary. Giulio Baldigara s projektováním začal v roce 1567 a samotná výstavba v sousedství staré pevnosti začala roku 1573. Stavební práce vedl Ottavio Baldigara a podle pamětní desky, kterou v pevnosti nechal osadit císař Rudolf II., skončily v roce 1581. Zdokonalování opevnění ale pokračovalo i v dalších letech a ve stejné době bylo zbořeno staré opevnění. Na stavbu dohlížel Bedřich ze Žerotína a finančně na ni přispěly české stavy. Na jejich počest nesly tři ze šesti bašt názvy Žerotínova, Fridrichova a Česká.
Ottavio Baldigara navrhl podobu římskokatolického kostela z roku 1584 a do roku 1595 vznikl také evangelický a kalvínský kostel. V té době už byla dokončena vnitřní zástavba města, k níž patřil palác velitele pevnosti a arcibiskupský palác. V letech 1626–1631 byl postaven františkánský klášter s kostelem.
Roku 1588 se kapitánem pevnosti stal Mikuláš Pálffy. Poprvé byla pevnost obležena v roce 1605 povstalecko-tureckým vojskem, které ji po dobytí obsadilo a drželo až do roku 1607. Znovu byla pevnost dobyta v roce 1619 povstalci Gabriela Bethlena. Císařské vojsko ji dokázalo dobýt až v roce 1621. Při obléhání dne 10. července 1621 padl velitel císařských vojsk generál Karel Bonaventura Buquoy. V roce 1663 pevnost po měsíčním obléhání dobyli Turci, kteří z ní učinili centrum nově zřízeného Novozámeckého ejáletu. Tím zůstala až do roku 1685, kdy pevnost dobyla zpět císařská armáda.
Válečné škody měly být opraveny pod vedením stavitele Elase van Lennepa, ale práce byly přerušeny Rákócziho povstáním, během něhož povstalci roku 1704 pevnost dobyli. Po potlačení povstání bylo opevnění na pokyn císaře Karla VI. v letech 1724–1725 rozebráno na stavební materiál.
Stavební podoba Pevnost měla pravidelný šestiúhelníkový půdorys s hrotitými bastiony v nárožích. Obklopoval ji vodní příkop napájený mlýnským náhonem. Vstup do města umožňovala dvojice bran: Ostřihomská a Vídeňská. Přicházelo se k nim po mostech, jejichž střední část tvořila zdvihací ramena. Podle vyobrazení z roku 1639 obvod příkopu vymezovala kontreskarpa a glacis a přístup k oběma mostům chránily raveliny. Někdy před rokem 1653 bylo vnější opevnění rozšířeno o deset dalších ravelinů s vlastními příkopy a vnějšími valy.
Odraz v kultuře Obléhání pevnosti v roce 1663 ztvárnil Juraj Červenák v historickém fantasy románu Hradba západu.
Reference
Kategorie:Pevnosti na Slovensku Kategorie:Zaniklé stavby na Slovensku Kategorie:Nové Zámky