náhled|Aleister Crowley připravený k magickému obřadu, 1912
Obřadní magie, též ceremoniální či rituální, je forma magie, která je provozována prostřednictvím obřadů. Koncept je poměrně vágní, ale obřadní magie bývá zpravidla dávána do kontrastu s přirozenou magií, která má být založena na okultních vlastnostech různých přírodnin, a chápána jako založená na kontaktu s duchovními bytostmi: démony, anděly, bohy a podobně.
Dějiny Počátky západní obřadní magie spadají do období mezi koncem 11. století až počátkem 13. století, kdy do Evropy začala pronikat arabská magická literatura, zpočátku především ve Španělsku a na Sicílii. Tyto texty byly přisuzovány starověkým učencům, jako byl Hermes Trismegistos, Apollónios z Tyany, Toz Řecký a Germa Babylónský a částečně navazovaly na pozdně antickou teurgii. Historik vědy David Pingree se domnívá, že kromě řeckých a hermetických předchůdců byla tato literatura ovlivněna také domácí arabskou tradicí, indickým a íránským myšlením a v neposlední řadě „astrálním náboženstvím“ Sabiánů z Harraru. Obřadní magie, která se objevuje v těchto textech, nabízí návody, jak dosáhnout například zdraví, bezpečí, mistrovství ve vědách, úspěchu v lásce, komunikace na dálku nebo otevírání zámků. K jejím postupům patří modlitby, vykuřování, rytí obrazců nebo vyslovování a psaní magických jmen, které zpravidla vedly k vytvoření amuletu nebo talismanu. Bývá založená na astrologii a v jejích obřadech jsou často vzývány planetární inteligence, což posilovalo křesťanskou představu o tom, že magie je založena na styku s démony a vedlo k tomu, že obřadně magická literatura se šířila tajně. Například Vilém z Auvergne, biskup pařížský, ve 13. století hovořil o obřadní magii prostě jako o nekromancii.
Odlišný pohled se objevuje v renesanční magii, například Agrippa von Nettesheim ve své knize De occulta philosophia z počátku 16. století rozděluje magii na přirozenou, nebeskou (astrologii) a obřadní. Obřadní magii spojoval s rozumovým (intellectualis) světem a teologií. V osvícenské Encyklopedii z let 1751 až 1772, se od chvályhodné přirozené a božské magie, odlišuje magie v užším slova smyslu, neboli nadpřirozená magie, která odpovídá Agrippově nebeské a obřadní, a která je považována za odporující vědě a odsouzeníhodnou. Přes úpadek magie během osvícenství byla ale obřadní magie praktikována nadále, například na konci 18. století společně se svobodným zednářstvím a mesmerismem Jean-Baptiste Willermozem a Louis-Claudem de Saint-Martin, členy martinistického hnutí. Dále pak byla popularizována dílem Éliphasem Lévim v polovině 19. století, který v ní viděl nástroj duchovní proměny mága, a Hermetickým řádem Zlatého úsvitu na konci 19. století. Na začátku 20. století byla dále rozvinuta Aleistrem Crowleym.
Reference
Kategorie:Magie Kategorie:Rituály