Bernard Lown (7. června 1921 Utena – 16. února 2021 Chestnut Hill) byl litevsko-americký kardiolog, vědec a významný mírový aktivista. Podílel se na vývoji defibrilátoru, který pro resuscitaci srdce používá stejnosměrný proud, a kardioverteru pro korekci poruch srdečního rytmu. Zavedl nové použití lidokainu v léčbě poruch srdečního rytmu.
Během své lékařské kariéry se zaměřil na dvě hlavní oblasti: problém náhlé smrti a vliv psychického stresu na kardiovaskulární systém. Jeho výzkum vedl k mnoha významným lékařským objevům, mezi než patří i koronární jednotka. Jeho práce umožnila a zajistila bezpečné provádění moderní srdeční chirurgie a řady dalších inovací. V roce 1985 Lown převzal Nobelovu cenu míru jménem mezinárodní organizace Lékaři proti jaderné válce (IPPNW), kterou spoluzaložil se sovětským kardiologem Jevgenijem Čazovem, který se později stal ministrem zdravotnictví SSSR.
Lown byl emeritním profesorem kardiologie na Harvard T.H. Chan School of Public Health a emeritním vedoucím lékařem v Brigham and Women’s Hospital v Bostonu, ve státě Massachusetts. Byl zakladatelem Lown Cardiovascular Center a nadce Lown Cardiovascular Research Foundation později přejmenované na Lown Institute, jehož cílem je reforma zdravotního systému i společnosti.
Mládí a studia Bernard Lown se narodil 7. června 1921 v Uteně v Litvě jako Boruch Lac v židovské rodině, jeden jeho dědeček byl rabín. Když mu bylo 14 let, rodina emigrovala do USA do státu Maine a on nastoupil na Lewiston High School, kterou absolvoval v roce 1938. Pokračoval ve studiu zoologie na University of Maine, kde v roce 1942 získal bakalářský titul. Následně v roce 1945 získal titul M.D. na lékařské fakultě Johns Hopkins University. V rámci lékařského vzdělání pracoval v Yale-New Haven Hospital (Yaleova Univerzita, New Haven, Connecticut) a Montefiore Medical Center v Bronxu, NY a získal kardiologické stipendium v Peter Bent Brigham Hospital (nyní Brigham and Women’s Hospital) v Bostonu. Jeho mentorem v kardiologii byl renomovaný klinický kardiolog Samuel A. Levine. Specializoval se na kardiologii a většinu své profesní kariéry spojil s Harvard Medical School a nemocnicí Brigham and Women’s Hospital v Bostonu.
Vývoj defibrilátoru Lown pomohl zvýšit mezinárodní lékařské povědomí o náhlé srdeční smrti jako hlavní příčině úmrtnosti v rozvinutém světě. Na základě pozorování pacientů dospěl k závěru, že náhlá srdeční smrt je reverzibilní a lze ji přežít a že lidé, kteří byli úspěšně resuscitováni, mohou mít téměř normální délku života.
Ve spolupráci se svým mentorem Samuelem A. Levinem Lown došel k závěru, že vysoká úmrtnost na infarkt, která tehdy činila 35 procent, byla s největší pravděpodobností způsobena přísným režimem klidu na lůžku. Pacienti zůstávali připoutáni na lůžku po dobu šesti nebo více týdnů. Hlavní komplikací klidového režimu byla plicní embolie, která se významně podílela na úmrtnosti. Lown vyzkoušel u 81 pacientů alternativní léčbu, kdy se hospitalizace zkrátila pouze na několik dní. Úmrtnost u těchto pacientů se snížila o dvě třetiny. Včasnou aktivizací pacientů se zachránilo mnoho životů.
Ve spolupráci s elektrotechnickým inženýrem Baruchem Berkovitzem vyvinuli defibrilátor, který k resuscitaci používá stejnosměrný proud. Toto zařízení zachránilo nespočet životů a umožnilo provádět operace na otevřeném srdci. Do té doby se experimentálně používal střídavý proud, který působil popáleniny kosterního a srdečního svalu a u velké většiny zvířecích pokusů vyvolal fibrilaci síní i komor. Během roku intenzivního výzkumu v roce 1961 Lown a jeho spolupracovníci prokázali, že specifický průběh stejnosměrného proudu (DC) reverzoval komorovou fibrilaci a obnovoval normální srdeční rytmus bez poškození srdce nebo kosterního svalstva. Tento objev usnadnil celosvětové přijetí defibrilátoru a kardioverteru a zlepšil přežití pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Defibrilátor používající stejnosměrný proud poskytl nový přístup k resuscitaci pacientů a otevřel cestu novým možnostem v kardiochirurgii.
Lown dále zkoumal možnost použití defibrilátoru k léčbě tachykardií, které neohrožují život. Zjistil, že načasování elektrického výboje mimo krátké zranitelné období srdce trvající 0,03 sekundy zabránilo komorové fibrilaci nebo náhlé srdeční smrti. Tuto metodu načasovaného výboje stejnosměrného proudu nazval „kardioverzí“. Kardioverter a defibrilátor používající stejnosměrný proud byly obzvláště cenné na koronárních jednotkách, kde jsou hospitalizováni pacienti nejvíce náchylní k náhlé srdeční smrti a jiným závažným arytmiím.
Kromě pokroku v lékařské technologii objevil Lown nové aplikace pro dva léky, které byly široce používány při srdečních obtížích: digitalis a lidokain. Až do 50. let 20. století byla otrava digitalisem hlavní příčinou úmrtí pacientů s městnavým srdečním selháním. Během lékařské stáže v nemocnici Montefiore v New Yorku Lown prokázal klíčovou roli draslíku při určování bezpečného užívání digitalisu. Jeho objev vedl k odklonu od dlouhodobě působících digitalisových léků, jako je digitoxin. Místo toho se všeobecně prosadil krátkodobě působící digitalisový glykosid. Lown také zaměřil pozornost lékařů na ztrátu draslíku při užívání různých diuretik.
V roce 1964 Lown představil nové použití léku lidokain k regulaci poruch srdečního rytmu. Dříve lidokain používali téměř výhradně zubní lékaři jako anestetikum.
Koronární jednotka V roce 1965 Lown vybudoval v nemocnici Peter Brigham Hospital v Bostonu jednu z prvních koronárních jednotek zaměřených na prevenci poruch srdečního rytmu. Dokázal, že pomocí nepřetržitého elektrokardiografického monitorování a péče vysoce kvalifikovaných zdravotních sester lze arytmie identifikovat a léčit dříve, než se stanou nebezpečnými. Koronární jednotka v nemocnici Brigham se brzy stala vzorem pro ostatní nemocnice.
Optická vlákna V roce 1957 se Lown zabýval otázkou, jak vizualizovat aterosklerotický aortální plak, který se vyskytuje ve velkých koronárních cévách zásobujících srdeční sval živinami. Doufal, že vizualizace plaku usnadní najít způsob léčby a prevence infarktů a náhlé srdeční smrti. Seznámil se s Michaelem Polanym, fyzikem z American Optical Company. V té době Polanyi pracoval na optických vláknech. Lown obdržel na výzkum optických vláken grant od Hartford Foundation. Optická technologie však byla v té době nedostatečná, proto od tohoto výzkumu upustili. Lownova práce však ukázala, že pomocí optických vláken je možné měřit u psů saturaci kyslíkem a u lidí určit srdeční výdej.
Mírové hnutí
Lékaři za sociální odpovědnost (PSR) Na počátku roku 1961 svolal Lown skupinu lékařů z bostonských fakultních nemocnic, aby se zabývali rostoucí hrozbou jaderné války mezi SSSR a USA. Tímto politickým tématem se lékaři ve Spojených státech dosud nezabývali. Nová organizace si dala název Lékaři za sociální odpovědnost (PSR).
Do konce roku 1961 skupina vypracovala pět výzkumných článků o zdravotních důsledcích jaderného útoku na město Boston o síle deseti megatun, síle, kterou americká armáda považovala za možnou a pravděpodobnou. Série článků „The Medical Consequences of Thermonuclear War“ (Lékařské důsledky termonukleární války) byla publikována jako sympozium v časopise New England Journal of Medicine v květnu 1962. Uvedené články podnítily celosvětové protijaderné hnutí lékařů a pomohly prosadit smlouvu o omezení jaderných zkoušek v americkém Senátu.
Výbor pro odpovědnost za vietnamské děti zraněné válkou (COR) Lown se podílel na organizaci Výboru pro odpovědnost za záchranu dětí popálených a zraněných válkou (COR), byl jeho vedoucím členem. Cílem této organizace bylo přivést zraněné a popálené vietnamské děti k léčbě do Spojených států.
Takovou misi nebylo možné uskutečnit bez sanitních letadel, která přepravovala velmi nemocné děti. Lown vedl delegaci do Washingtonu na schůzku s Williamem F. Bundym, tehdejším náměstkem ministra zahraničí. Přesvědčil ho, aby cíl COR podpořil. V roce 1967 Pentagon začal přepravovat vietnamské děti do USA.
Lékaři proti jaderné válce (IPPNW) V roce 1980 vyzval Lown skupinu lékařů, aby se zorganizovali proti rostoucí jaderné hrozbě, která vznikla po invazi SSSR do Afghánistánu a zvolení Reaganovy administrativy. Malá skupina lékařů založila s pomocí převážně studentů prvního ročníku lékařské fakulty Harvardovy univerzity organizaci Lékaři proti jaderné válce (IPPNW).
Tato organizace by nemohla vzniknout bez úzkého přátelství Lowna s Jevgenijem Čazovem. Oba kardiologové spolupracovali na výzkumu náhlé srdeční smrti, který sponzoroval National Heart and Lung Institute. Lown vedl americkou a Čazov sovětskou pracovní skupinu kardiologů. Časté návštěvy SSSR s americkými kolegy kardiology podpořily dialog a porozumění mezi lékaři obou znepřátelených zemí, položily základy a umožnily vznik IPPNW v roce 1981. Lown popsal tyto události ve svých pamětech Prescription for Survival: A Doctor's Journey to End Nuclear Madness (Recept na přežití: Cesta lékaře k ukončení jaderného šílenství).
Lown a Čazov převzali jménem IPPNW Nobelovu cenu míru za rok 1985. Nobelova komise ocenila IPPNW za „šíření informací a zvyšováním povědomí o katastrofických důsledcích atomové války“.
Činnost v oblasti veřejného zdraví
SatelLife a ProCor Lown založil dvě organizace na pomoc lékařům v rozvojových zemích, které jim zprostředkovávají relevantní informace o kardiovaskulárních onemocněních a jejich prevenci, v roce 1988 vznikla organizace SatelLife a v roce 1997 ProCor.
SatelLife využívá satelitní a internetové technologie a poskytuje zdravotnickým pracovníkům v rozvojových zemích přístup k lékařské literatuře. ProCor vytvořila v rozvojových zemích po celém světě internetovou síť zdravotnických pracovníků. Tato internetová komunita umožňuje lékařům a zdravotníkům přístup k relevantním a spolehlivým lékařským informacím o kardiovaskulárních onemocněních. Zaměřuje se na prevenci nemocí a zabývá se nárůstem kardiovaskulárních onemocnění v rozvojových zemích.
Lown Institute Lown v roce 1973 založil nadaci Lown Cardiovascular Research Foundation (Lownovu nadaci pro kardiovaskulární výzkum) s cílem podporovat kardiovaskulární zdraví po celém světě prostřednictvím výzkumu, vzdělávání a globální osvěty. Nadace se snažila realizovat jeho vizi o zdravějším světě prosazováním preventivní medicíny, neinvazivní léčby srdečních onemocnění a citlivého přístupu k léčbě. V roce 2012 byla nadace přejmenována na Lown Institute. Prostřednictvím výzkumu, klinických programů a konferencí se zabývá rostoucí krizí v americkém zdravotnictví, která se vyznačuje nadměrnou, nedostatečnou či nesprávnou léčbou.
Lown Institute každoročně uděluje Shkreliho ceny pojmenované po Martinu Shkreli za „nejhorší příklady ziskuchtivosti a selhání ve zdravotnictví“. „Vítěze“ vybírá porota složená z klinických lékařů, odborníků na zdravotní politiku, novinářů a zástupců pacientů. V roce 2020 byla cena udělena pracovní skupině Trumpovy administrativy pro osobní ochranné prostředky (PPE).
Osobní život V roce 1946 se Lown oženil se svou sestřenicí. Manželé zůstali spolu až do její smrti v roce 2019. Měli spolu tři děti: Anne, Fredrica a Naomi. Lown zemřel 16. února 2021 ve svém domě v Chestnut Hill v Massachusetts ve věku 99 let.
Publikace Je autorem nebo spoluautorem více než 400 výzkumných článků publikovaných v recenzovaných lékařských časopisech po celém světě a několika knih o medicíně.
To Heal a Sick Planet. Hiroshima, Japan: Chugoku Shimbun, 1991. Never Whisper in the Presence of Wrong. Cambridge, MA: International Physicians for the Prevention of Nuclear War, 1993. Practicing the Art While Mastering the Science. Brookline, MA: Lown Cardiovascular Research Foundation, 1995. The lost art of healing. Boston: Houghton Mifflin 332 s. . Prescription for survival: a doctor's journey to end nuclear madness. 1st ed. vyd. San Francisco, Calif: Berrett-Koehler Publishers 436 s. (A BK currents book). .