Jindřicha Francka synové byla firma, která vyráběla kávové náhražky neboli kávové surogáty.
Heinrich Franck Söhne Johann Heinrich Franck otevřel v roce 1822 ve stuttgartské čtvrti Vaihingen malý obchod s potravinami. Za napoleonských válek poznal ve Francii recepty na čekankovou kávu, které vznikaly během Kontinentální blokády a rozhodl se vyrábět cikorku pro svůj vlastní obchod. V roce 1828 byla tedy ve Vaihingenu an der Enz založena malá továrna na čekanku, která zpočátku zaměstnávala tři muže na pražení a mletí čekanky a deset dívek na přepravu.
V roce 1832 byla ve Steinheimu u Esslingenu postavena první sušárna čekanky mimo Vaihingen, následovaná v roce 1844 sušárnou v Großgartachu, v roce 1853 v Meimsheimu, v roce 1866 v Brettenu a v roce 1880 v Eppingenu a Marbachu. Johann Heinrich Franck vedl společnost do roku 1867.
Z šestnácti dětí Johanna Heinricha Francka vynikali synové Hermann, Wilhelm a Karl. Rok po smrti zakladatele společnosti, v roce 1868, přemístil obchodně zdatný syn Hermann Franck celý provoz z Vaihingenu do Ludwigsburgu. Syn Wilhelm Franck zavedl do výroby moderní pražící zařízení. Syn Karl Franck se stal ředitelem továrny Franck v rakouském Linci, která byla založena v roce 1879. V roce 1883 firma expandovala do Švýcarska (Basilej), do Itálie (Milán) a do Čech (Chomutov). Následovaly podniky: Košice (1888), Bukurešť, (1889) Záhřeb (1889), New York - Flushing (1895), Pardubice (1896), Bjelovar (1900), Nagykanisza (1909), Skawina (1910), Mosonszentjanos (1910).
Firma Heinrich Franck Söhne zřizovala další provozy i v Německu: v roce 1900 byla založena továrna v Halle, v roce 1911 továrna Kornfranck v Neuss (an der Rhein) a v roce 1921 závod v Magdeburgu.
Čechy/Československo/Protektorát V roce 1883 zakoupila firma objekty firmy Erste österreichische Strohmassa - továrny na slámový papír v Chomutově.
V dubnu 1895 zakoupil Carl Heinrich Franck stavební pozemky. Dne 14. července 1896 založil Carl Heinrich Franck s Robertem Franckem firmu v Pardubicích. Zaprotokolována u Krajského a obchodního soudu v Chrudimi byla pouze německy: „Heinrich Franck Söhne“. Na německý zápis odmítavě reagoval novinář z listu Pardubický obzor. Novinář z Neodvislých listů reagoval ještě xenofobněji: „v srdci tvé vlasti usadil se Němec...“ Uvádí, že český zemědělec musí čekanku vyvážet, protože mu firma Jindřicha Francka synové nezaplatí dost. A navíc firma dováží čekanku ze zahraničí.
Odpůrci stavby doufali, že přesun výroby z Chomutova do Pardubic firma přehodnotí. Poté co přednosta trati Josef Nigrin provedl obhlídku trati za účelem zřízení vlečky, bylo jasné, že továrna v Pardubicích bude. Žádost o povolení stavby továrny na kávové náhražky Jindřicha Francka synové v Pardubicích „Na Skřivánku“ byla vyřízena 29. června 1896. Stavba byla dokončena byla v září 1897. V lokalitě už stavěl podnikatel Č. Blecha továrnu, která měla taktéž vyrábět cikorku. Ještě než rozjel výrobu, prodal objekty firmě Jindřicha Francka synové. Vyvolání dohadů o tom zda Č. Blecha budovy skutečně prodal byl novinářský trik, jak zvýšit aktraktivitu a prodejnost novin. Na schůzi zastupitelstva byl položen dotaz, zda městská rada učinila v souvislosti s udělením stavebního povolení opatření, které by zajistilo, že nově stavěná továrna nebude pouhou zahraniční filiálkou, která nebude platit daně v Pardubicích. Začátkem září 1897 povolila městská rada firmě Jindřicha Francka synové stavbu bytového domu, truhlárny a skladiště na prkna.
V roce 1887 byl založen závod v Pardubicích. Tento závod byl jeden z desítek závodů firmy Heinrich Franck Söhne rozmístěných po celém světě. V roce 1899 byly firmě povoleny stavební změny na nemovitostech čp. 362 a 372. Areál továrny se kontinuálně rozšiřoval po dobu 50 let.
V roce 1917 byla firma ve znění „Heinrich Franck Söhne, Linz, Komotau, Pardubitz, Skawina bei Krakau, Kassa, Zagreb“ uvedena v Čestné knize rakousko-uherských ozbrojených sil (Ehrenbuch der Oesterreichisch-Ungarischen Wehrmacht).
V roce 1902 se ke společnosti přidali další společníci: Richard Heinrich Franck a Wilhelm Heinrich Franck.
Dne 30. června 1920 byla zrušena hlavní pobočka v Linci a ustanovena nová hlavní pobočka v Chomutově s vedlejšími pobočkami v Praze, Pardubicích, Plzni (Lobzy - Martinská 4), Hořicích a Košicích. Firma měla sušárny v Moravanech, Vranovicích a Seredi nad Váhom.
Dne 13. května 1921 byl hlavní závod přenesen do Prahy a ustanoveny odštěpné závody v Plzni, Pardubicích, Chomutově, Hořicích, Košicích, sedrie tamtéž a Seredi, sedrie Bratislava na Slovensku.
V únoru 1927 se stala firma akciovou společností. První řádná valná hromada se konala 12. května 1928. Výroba firmy se koncentrovala do Pardubic, kde probíhala výstavba nových objektů.
Dne 30. dubna 1941 byl název společnosti změněn na Akciová společnost Franckovka, německy Aktiongesellschaft Franck.https://isdv.upv.gov.cz/doc/RejstrikoveKnihy/OZ/Praha/56216-56559.pdf Změna byla schválena 3. července 1941 ministerstvem vnitra.
Během Protektorátu spolupracovala společnost s německými firmami zabývající se technologií výroby cikorky. Firma Laboratorium für Lebensmittel-Untersuchungen sídlící v Berlíně - Köpenicku prováděla chemické rozbory kořenů čekanky a jiných surovin pro výrobu kávovin. Firma Dierolf & Schneider vyráběla stroje a zařízení pro výrobu kávovin a sušení čekanky.
Sortiment Firma vyráběla pravou Franckovku, žitnou kávu Perola, fíkovku Rosilka, kávovou náhražku Enrilo, zdravotní kávu Nerva. Oblíbená byla Karo - Franckovka.
Nelítostná konkurence Na výroční valné schůzi Ústředního spolku malokupců si stěžoval kupec z Kladna, že dostává letáky od firmy Jindřicha Francka synové pouze v jazyce německém. Byť by nám milostivě zasílali letáky v jazyku českém, nebudeme zahazovat peníze cizákům.
Firma Jindřicha Francka synové, vydávala v tisku prohlášení, že v podniku panuje naprostá rovnoprávnost národnostní a poukazovala na zaměstnání českého dělnictva a úřednictva. Levicový tisk namítal, že prohlášení firmy otištěno jen kvůli platbě novinám, protože „šlo o obchod“. Socialističtí novináři kritizovali firmu, že není česká, a diskriminuje dělníky kvůli sociálně demokratickým názorům. O diskriminaci ze strany socialistů mohl naopak mohl mluvit Antonín Novotný, pracovník balírny, který byl inzerátem v tisku označen za donašeče.
Zemědělci z Polabí byli varování, že zájem firmy Jindřicha Francka synové o výkup čekanky je pouze přechodný. V zahraničí je velký zájem o pěstování čekanky, proto budou výkupní ceny klesat. Zájem firmy o českou čekanku však neutuchával ani po desetiletích. Oponenti si našli další výhradu: čekanka bude firmou exportována, a na české výrobce se nedostane. Před zasetím čekanky firma zaručovala pěstitelům výkupní cenu, která byla navázána na základní cenu cukrovky. Základní cenu stanovovala Jednota československých řepařů a mohla být menší než cena výkupní.
Kolínská cikorka, konkurent „Franckovky“ si najala Otto Havla, redaktora České hroudy, na dehonestaci konkurenta. Otto Havel rozjel kampaň nesenou nesmiřitelným národovectvím. Poukazoval na demonstraci proti Janu Kubelíkovi v Linci. Firma vysvětlila, že zaměstnanci byli svědky a nikoli účastníky výtržností. Kolínská cikorka označila vysvětlení za vymlouvání, na které je odporné se dívat. O „Franckovce“ se mluvilo jako o německé, která pod rouškou českosti zaplavuje český trh.
Firma rozeslala domácnostem zdarma reklamní balíčky cikorky s výzvou, aby lidé žádali jen Franckovu cikorku a jinou odmítali. „Jinou cikorku“ si konkurenti vyložili jako „nečeskou cikorku“ a mluvili o útoku na český průmysl.
V období před Mnichovskou smlouvou se otázka českosti/nečeskosti firmy objevila opět. Starosta Pardubic Dr. Frýba vydal 10. června 1938 prohlášení, že firma má takřka výhradně české zaměstnance i management. Ve správní radě zasedají 4 Čechoslováci, 1 Angličan a 1 Švýcar.
Reklama Vstup firmy na český trh byl razantní. Na každou adresu tj. každé hospodyni poslala zdarma balíček své Franckovy kávy.
Firma ve svých reklamách psala: „Doporučuje se, by bylo při nákupu dobře dbáno tovární známky »kávového mlýnku« jakož i podpisu Jindřicha Francka synové; všechny padělky račte odmítnouti. Zapamatujte si proto - Franckovku s kávovým mlýnkem !“ Logo i barvy plechovek byly pro firmu důležité; vedla o ně i soudní spory.
Firemní reklama byla v ulicích měst. Reklamu na štítě domu čp. 372, který stál naproti pardubické továrny přes Rašínovu třídu schvalovala městská rada. Reklama na žitnou kávu Perola s Karo Franckovkou byla provedena na jižní fasádě a to tak kvalitně, že byla viditelná ještě v roce 1974. Vzbuzovala nelibost komunistů, protože připomínala „kapitalistický, zašlý společenský řád“.
Firemní tiskárna vytiskla reklamní betlém, který přikládala k výrobkům továrny. Tři králové nesou do Betléma Franckovku, Perolu a Dosku.
Na Pražských vzorkových veletrzích upoutal pozornost nákladní vůz, který vezl obří plechovky Karo-Franckovky, Doska-Franckovky a Peroly.
Po druhé světové válce nahradilo ve znárodněném podniku logo kávového mlýnku logo s kávovým šálkem. Logo nebylo v kolizi s žádným ze čtyř známek firmy Jindřicha Francka synové: kávovým mlýnkem, lvem nesoucím šálek, kávovou konvicí ani s andílkem, který mele kávu.https://isdv.upv.gov.cz/doc/RejstrikoveKnihy/OZ/Praha/56216-56559.pdf
Firemní film „Pěstování čekanky a výroba cikorky“ byl na pomezí reklamy a osvěty.
Po 2. světové válce Po porážce německých nacistů iniciovali komunisté vznik revolučních orgánů. V podnicích vznikaly národní rady. Komunistické názory nesdíleli všichni členové závodní rady ve Franckovce. Hlasování dne 3. srpna 1945 ve věci žádosti o instalování Národní správy do pardubické Franckovky nebylo jednohlasné. Komunisté vzpomínali, jak před válkou oceňovalo vedení továrny nejen pracovníky, kteří odpracovali v závodě 40 let, ale i pracovníky s 25 lety práce. Kvitovali, že při první poválečné příležitosti se dne 22. února 1946 oslava uskutečnila za účasti prokuristy závodu a ústředního ředitele.
Národní správa byla instalována v červenci 1946 do celého podniku Jindřicha Francka synové, včetně pardubické pobočky.
Na Slovensku byl proces konfiskace Franckovky podle Benešových dekretů zastaven povereníctvem (ministerstvem) vnitra a povereníctvo výživy zrušilo národní správu. Na protest vyhlásilo 200 zaměstnanců v Seredi stávku. Ta byla odvolána po ujištění, že situace bude příslušnými orgány prozkoumána.
Výměrem zemského národního výboru v Praze ze dne 11. března 1947, č. P.-K. 3587/45-1946-3479/8-1946, byly sloučeny národní správy firem:
Akciová společnost Franckovka v Praze II., Václavské nám, č. 25 Franck a Kathreiner společnost s r. o., továrna na kávoviny v Chomutově Roka, potravinářské továrny, společnost s r. o. v Teplicích-Šanově s pobočným závodem v Podmoklech-Oldřichově
V jednu národní správu pod jménem: „Ústřední národní správa, sdružených podniků Franckovky“.
Přídělový systém Kávoviny byly sice pouhými náhražkami kávy, ale i ty byly na příděl. Za balíček o váze 250 gramů odevzdal spotřebitel 4 body. Ani přídělový systém nebyl zárukou, že spotřebitel zboží obdržel. Bylo povoleno čerpání v následujícím přídělovém období. Příděl kávovin platil i pro hostince, kterým místní národní výbor vydával odběrový list. Dávka na hosta byla 150 g kávoviny. V září 1946 se kávoviny staly volně prodejným zbožím. V roce 1947 se objevily obava o znovuzavedení přídělového systému na kávoviny. V roce 1953 byl zaznamenán nebývalý prodej Melty, který byl dle tisku způsoben fámami o ukončení její výroby. Následná měnová reforma ukázala, že „neuvážené nakupování“ mělo důvod. Spotřeba kávovin se měla dle socialistických plánovačů vyrovnat se spotřebou kávy v roce 1975.
Znárodnění Vyhláškou ministryně výživy č. 1243 ze dne 8. prosince 1949 byl určen za základní závod národního podniku Kávoviny, závod v Pardubicích.