Beatrice Landovská (* 2. září 1962 Praha) je česká astroložka, učitelka, básnířka a dramatička, dcera Pavla Landovského a Heleny Albertové. Dětství a dospívání strávila v prostředí disentu, kvůli otcovým aktivitám měla komplikovaný přístup ke vzdělání a byla pod dohledem Státní bezpečnosti. Po studiu na gymnáziu pracovala v pomocných profesích v divadle a později jako učitelka. Ve své tvorbě zpracovává osobní vzpomínky na dospívání v rodině disidentů a život během komunistickém režimu.

Biografie Beatrice Landovská se narodila 2. září 1962 v Praze do rodiny Pavla Landovského a Heleny Albertové. Oba její rodiče v té době působili v klatovském divadle, otec jako herecký elév a matka jako čalounice, která se ale často objevovala i v různých rolích. Vzhledem k bohémskému životnímu stylu svých rodičů vyrůstala Beatrice spolu s mladší sestrou Andreou až do devíti let převážně v pražských Vokovicích v péči prarodičů z matčiny strany.

Po zrušení klatovského divadla se rodina přestěhovala do Prahy, matka pracovala v Divadelním ústavu a otec hrál od roku 1966 v Činoherním klubu. Kvůli protirežimní činnosti Pavla Landovského nesměla být Beatrice přijata na žádnou pražskou střední školu. Nakonec se dostala na gymnázium v Dobříši a po dvou letech přestoupila do Radotína. Protože Landovský v roce 1979 emigroval do Rakouska, nemohla Beatrice studovat na vysoké škole, ale nedařilo se jí ani najít po maturitě zaměstnání. O prázdninách nastoupila jako průvodkyně na hradě Kost a na Hrádku u Nechanic. Nakonec se uplatnila jako zvukařka v tehdejším Realistickém divadle a po roce přešla jako rekvizitářka do Divadla E. F. Buriana.

V 80. letech 20. století se zapojila do činnosti disentu a undergroundu. Díky spolužákovi z radotínského gymnázia Jáchymu Topolovi se dostala k práci pro samizdat, přepisovala texty pro samizdatový časopis Jednou nohou, později přejmenovaný na Revolver Revue. V roce 1986 se seznámila s básníkem J. H. Krchovským, s nímž prožila jedenáct let a narodily se jim dvě dcery. V témže roce odešla z Divadla E. F. Buriana a než odešla na mateřskou dovolenou, pracovala na půl úvazku v knihovně v Klementinu. Na konci 80. let navštěvovala tzv. podzemní univerzitu pražských bohemistů, kde vyučovali pedagogové vyloučení z pražských vysokých škol. Po roce 1989 přešel program studia oficiálně pod Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Účastnila se také protirežimních demonstrací.

V 90. letech těžko hledala další směřování a uplatnění, vyučovala český jazyk a literaturu na pražských středních školách. V roce 1997 se její vztah s Krchovským rozpadl. Od roku 2000 se věnuje astrologii a rodinným konstelacím.

Od třinácti let si vede deníky a své vzpomínky na dětství do roku 1975 zachytila v knize Nikdy není pozdě na šťastné dětství (2019). Druhý díl zamýšlené autobiografické trilogie Když máma spala vyšel v roce 2025. Autorka očima adolescentní dívky popisuje společenské dění v Praze v letech 1976 až 1979 a boj o středoškolská studia poté, co její otec podepsal Chartu 77 a následně byl nucen vycestovat ze země. Posledním dílem trilogie by měly být vzpomínky na léta 1980 až 1986 pod názvem Ve stínu kvetoucích mladíků.

Landovská je také autorkou divadelních her Věra (1997), Boží mlýny a Koťátka (2015) a básnických sbírek Geniální vystoupení (1984) a A stejně tančím v rytmu bosém (2018).

Reference

Kategorie:České spisovatelky 21. století Kategorie:České básnířky Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:České astroložky Kategorie:Narození v roce 1962 Kategorie:Narození 2. září Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Ženy Kategorie:Žijící lidé