Sociálně-emoční učení (Social and Emotional Learning, SEL) je proces, při kterém si lidé osvojují znalosti, postoje a dovednosti nezbytné pro zvládání emocí, stanovování si cílů, projevování empatie a budování vztahů. Cílem je komplexní rozvoj osobnosti, který člověku umožní dělat zodpovědná rozhodnutí a zvládat zátěžové situace.
Pět klíčových kompetencí CASEL Organizace CASEL (Collaborative for Academic, Social, and Emotional Learning) vytvořila model sociálně-emočního učení, který je široce přijímán v odborných komunitách. Ten definuje pět hlavních klíčových kompetencí:
Sebeřízení (Self-management): Schopnost regulovat své emoce, zvládat stres a motivovat se k dosahování cílů. Sociální uvědomění (Social awareness): Schopnost empatie (vcítění se) a pochopení perspektivy druhých lidí. Zodpovědné rozhodování (Responsible decision-making): Rozhodování na základě etických norem s ohledem na důsledky pro sebe i okolí. Vztahové dovednosti (Relationship skills): Umění jasně komunikovat, spolupracovat v týmu a konstruktivně řešit konflikty. Sebeuvědomění (Self-awareness): Schopnost rozpoznat vlastní emoce, myšlenky i své silné a slabé stránky.
Historie a vývoj Počátky sociálně-emočního učení sahají do 60. let 20. století na Yaleovu univerzitu, kde psychiatr James P. Comer začal zkoumat vliv sociálních faktorů na školní úspěšnost dětí. Termín sociálně-emoční učení byl však oficiálně zaveden v roce 1994 na setkání vědců ve Fetzerově institutu a následně ve stejném roce vznikla organizace CASEL, která měla za cíl tento obor sjednotit a propagovat. Celosvětové povědomí o tématu pak v roce 1995 výrazně zvýšila kniha Emoční inteligence od Daniela Golemana, která přinesla vědecké poznatky o emocích a mozku široké veřejnosti.
Přínosy Výzkumy ukazují, že když se školy věnují těmto dovednostem, dochází k měřitelnému zlepšení studijních výsledků, rozvoji sociálních dovedností a k lepšímu duševnímu zdraví.
Učitelé, kteří rozvíjí své emoční kompetence, vykazují nižší riziko vyhoření, efektivnější vedení třídy a kvalitnější vztahy s žáky.
Sociálně-emoční učení je odborníky považováno za efektivní prevenci sociálně-patologických jevů a investice do programů má vysokou ekonomickou návratnost. Je to díky snížené kriminalitě mladistvých, vyšší zaměstnanosti a lepším výdělkům v dospělosti (díky měkkým dovednostem) a nižším nákladům na zdravotní péči a sociální systém.
Kritiky a výzvy Přínosy sociálně-emočního učení jsou sice široce uznávány, ale existují i kritické hlasy a výzvy spojené s jeho zaváděním:
Zátěž učitelů: Pedagogové upozorňují na riziko přetížení, pokud mají kromě výuky plnit i roli psychologických mentorů bez dostatečného výcviku. Měření výsledků: Diskutuje se o tom, zda a jak lze sociální dovednosti objektivně známkovat, aniž by docházelo k diskriminaci dětí s odlišnou povahou nebo kulturním zázemím.
Situace v Česku V České republice jsou principy sociálně-emočního učení integrovány do výuky skrze průřezová témata Osobnostní a sociální výchova (OSV), která je povinnou součástí základního vzdělávání.
Školy také využívají licencované preventivní programy, které tyto principy uplatňují v praxi, např.:
Druhý krok: Program zaměřený na prevenci násilí a rozvoj empatie pro děti v mateřských a základních školách. KiVa: Program, který se specificky zaměřuje na prevenci a řešení šikany prostřednictvím práce s celou třídou.
V oblasti rodinné výchovy v Česku s těmito principy pracuje koncept popsaný v knize Respektovat a být respektován, který učí rodiče nahrazovat autoritativní výchovu komunikací a empatií.
Odkazy
Reference
Související články Emoční inteligence Citová výchova Nenásilná komunikace Měkké dovednosti
Externí odkazy Oficiální web výchovného konceptu a seminářů Hlavní mezinárodní organizace pro sociálně-emoční učení Programu KiVa proti šikaně v ČR Legislativa a dokumenty ministerstva školství k prevenci šikany a rizikového chování
Kategorie:Pedagogická psychologie Kategorie:Emoce