Křižák luční (Mangora acalypha) je pavouk z čeledi křižákovití (Araneidae) a rodu Mangora. Popis
Křižák luční je relativně malý druh křižáka, podle knihy Pavouci České republiky dorůstající 2,5–3 mm v případě samců a 3,5–4 mm v případě samic. Jiné zdroje uvádějí o něco odlišné rozměry, s délkou samic až 6 mm, respektive celkovou délkou těla až 9 mm. Hlavohruď je hruškovitá a dorůstá asi 1–1,4 mm v případě samců a 1,5–1,8 mm v případě samic. Zadeček je nápadně vejčitý. Obě pohlaví jsou si až na velikost víceméně podobná. Pro své jedinečné zbarvení jde o takřka nezaměnitelný druh pavouka. Charakteristická je zejména kresba na jinak bílo-žlutém zadečku: tvoří ji tři podélné linky (přesněji tři řady černých teček splývající do linek), jež doplňují někdy jen naznačené linky příčné. Tmavá střední linka se někdy táhne až k hlavohrudi. Díky podobnosti tohoto vzoru s kriketovou pálkou se pavoukovi v anglojazyčných zemích říká „the cricket-bat orb weaver“, ve francouzštině zase nese jméno „mangore petite bouteille“ – doslovně křižák „malá láhev“. Hlavohruď má jednotné zbarvení, bývá zbarvena v kombinaci odstínů žluté, zelené a hnědavé. Zdobí ji tmavá podélná linka a úzký černý lem. Kráčivé končetiny jsou světlé a štětinaté. Ekologie a chování
Křižák luční se vyskytuje v západní palearktické oblasti až po střední Asii. Jde o jediného středoevropského – a rovněž českého – zástupce početnějšího rodu Mangora. Na českém území se jedná o běžný druh, zvláště v nížinatých oblastech (resp. vyjma horských pásem se vyskytuje velmi hojně). Jak již jméno napovídá, biotopem těchto křižáků jsou vlhké i suché louky. Obývají však i jiná vhodná otevřená stanoviště, typicky osluněná a s nízkým vegetačním pokryvem. Lze je tak najít na okrajích cest, ve stepích, na lesních světlinách a okrajích polí, ale i na vřesovištích, rumištích a také v sadech či zahradách. Staví si 20–30cm kolové lapací sítě, s 50 až 60 radiálními paprsky a týmž množstvím závitů ve spirále. Síť je velmi hustá, ovšem nikoli příliš pevná – dobře se hodí pro odchyt malého dvoukřídlého hmyzu včetně komárů. Většinou bývá umístěna nízko nad zemí, někdy až téměř vodorovně, častěji však šikmo. Pavouk se většinou zdržuje vespod vypleteného středu své sítě, netká si ani signální lanko. Tak může rychle reagovat na případnou kořist, na druhou stranu je vystaven vyššímu riziku útoku predátorů. V případě ohrožení se skutálí na zem zajištěný hedvábným vláknem, případně zaleze do okolního rostlinstva.
Rozmnožovací období probíhá od pozdního jara do léta, s dospělci se lze nejčastěji setkat od dubna do srpna, někdy však již od února nebo naopak až do října. K páření často dochází začátkem léta. Samice pro svá vajíčka vytvářejí hedvábné kokony, jež ukrývají do vegetace v blízkosti kolové sítě. Kokony křižáků lučních mívají průměr 4–5 mm a každý z nich pojme asi 25 vajíček. Potomstvo se líhne koncem léta, někdy od srpna (či již během července). Dochází k prvnímu svleku, avšak instary následně zimují a pohlavní dospělosti dosahují mladí pavouci až zjara. Význam Díky své hojnosti, nápadnosti a též kvůli snaze lépe zmapovat jeho současné rozšíření byl křižák luční zvolen Evropským pavoukem roku 2026. Odkazy
Reference
Externí odkazy
World Spider Catalog
Kategorie:Křižákovití