Osamělý (Ensam) je autobiografický román Augusta Strindberga.

Kontext Děj knihy se odehrává ve Stockholmu ve čtvrti Östermalm. Autor v románu popisuje a analyzuje svou potřebu osamění a nezávislosti na lidském kontaktu. Jedná se o melancholický lyrický autobiografický román, který byl poprvé vydán v roce 1903.

Dílo uzavírá Strindbergovu autobiografickou tvorbu, kam patří ještě romány Syn služky, Bláznova obhajoba, Inferno, Legendy a Klášter. Osamělý zachycuje období od Strindbergova návratu do Stockholmu přes odchod od třetí manželky Harriet Bosseové a následující rok.

Na rozdíl od předchozího autobiografického díla Klášter, kde Strindberg používá k vyprávění třetí osobu a všechny reálné historické postavy maskuje fiktivními jmény, je v Osamělém použita první osoba.

Strindberg shrnuje svůj zápas i soužití se samotou do sedmi číslovaných kapitol. V každé z nich se vyrovnává s životem bez lidského kontaktu, který pokládá za svou vědomou volbu a zároveň odhaluje strasti společenského outsidera. Ve své tvorbě uplatňuje experimentální metodu, v níž se sám stává objektem vědeckého zkoumání. Zároveň však nedokáže sám k sobě zaujmout zcela nestranný postoj. Strindberg se zde pokouší formulovat teoretický koncept, jenž by mu umožnil zkoumat vlastní budoucnost a současně uchovat vědomí své minulosti.

Děj Strindberg se po návratu do města setkává se starými přáteli, ale rychle si uvědomuje, že s nimi už nesdílí ani jazyk, ani způsob myšlení. Vědomě se proto uchyluje do samoty a usazuje se v nově pronajatých pokojích, přičemž odmítá společenské vazby i běžnou komunikaci. Osamění vnímá jako zdroj svobody i zostřeného vnímání: mlčenlivý kontakt s lidmi na ulici, s nájemníky domu či s proměnami všedního života mu umožňuje vidět svět intenzivněji a básnicky jej přetvářet. Zároveň se noří do reflexí vlastního dětství, víry a duchovních zdrojů, které čerpá eklekticky z různých náboženských tradic i z obdivu k autorům, zejména Balzacovi a Goethovi. Samota ho však činí také zranitelným: citlivěji vnímá osudy druhých a bolestně si uvědomuje vlastní odloučení, které se snaží tlumit alespoň svou anonymní přítomností v městském provozu.

S příchodem jara, léta a podzimu se jeho pozorování prohlubují a propojují s básnickými obrazy (básně Ahasverus, Vlci vyjí), v nichž se ztotožňuje s vyhnanými či o svobodu připravenými bytostmi. Letní vyprázdnění města posiluje jeho izolaci a vyvolává obavu z narušení pečlivě střežené samoty, symbolicky vyjádřenou hrozícím setkáním se synem, k němuž nakonec nedojde. Zlom přináší kontakt s bývalým vězněm, jenž relativizuje Strindbergovo chápání samoty jako privilegia, a později i setkání se starým přítelem – klavíristou –, s nímž naváže skutečný lidský vztah a tvůrčí spolupráci. V závěru románu Strindberg z dálky sleduje život ženy v protějším domě a její dítě, čímž si vytváří fantaskní rodinu. Když se žena zasnoubí s klavíristou, přijímá jejich štěstí s klidem a smířením a s vědomím, že dokáže mít radost ze života druhých, se dobrovolně vrací zpět do své samoty.

Česká vydání První české vydání Osamělého v překladu Radka Kejzlara vyšlo v roce 1974 v nakladatelství Svoboda společně s románem Klášter, Tentýž překlad vydal v roce 1995 Ivo Železný.

Odkazy

Reference

Literatura

KEJZAR, Radko. Na okraj dvou Strindbergových autobiografických románů. In: STRINDBERG, August. Osamělý. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974. ROBINSON, Michael. Strindberg and Autobiography [online]. Ubiquity Press, 2013 [cit. 2026-01-20]. Dostupné z: https://library.oapen.org/bitstream/id/a688f54a-4b41-4c61-9810-f232f9c974af/533910.pdf.

Související články

August Strindberg Švédská literatura

Externí odkazy https://aleph.nkp.cz/F/N98SC65FFEPG1NKAYVGPP6BXFYVP923QTM7V81XGMXXD44BXL7-04876?func=short-jump&jump=000121

Kategorie:Díla Augusta Strindberga Kategorie:Švédské romány Kategorie:Knihy z roku 1903