Fearmongering (česky přibližně šíření strachu, též scaremongering) označuje záměrné vyvolávání a zneužívání strachu prostřednictvím přehánění a zkreslování informací o přicházejících hrozbách, zpravidla za účelem dosažení určitého prospěchu.
Teorie Podle evoluční antropologie a evoluční biologie mají lidé vrozenou tendenci věnovat pozornost nebezpečí, jelikož schopnost rozpoznat hrozby byla během lidské evoluční historie klíčová pro přežití. Tento instinkt se vztahuje nejen na přímá fyzická ohrožení, ale také na sociální rizika, například strach ze separace nebo odmítnutí skupinou. Tento efekt je dále zesílen kulturním vývojem, kdy zpravodajská média uspokojují lidskou touhu po zprávách o nebezpečích a rizicích, ať už fyzických, nebo sociálních.
Podle teorie ekonomiky pozornosti je pozornost občanů omezeným zdrojem, o který soupeří zpravodajská média, politické kampaně, sociální reformátoři, inzerenti, organizace občanské společnosti, misionáři a pořadatelé kulturních akcí. V této soutěži o pozornost používají různí sociální aktéři fearmongering jako taktiku, která jim umožní si udržet zájem společnosti. Tento postup byl zaznamenán při prezidentských volbách v České republice v roce 2023, kdy bylo výrazně zdůrazňováno téma války a míru s cílem získat podporu voličů. Odborníci v této souvislosti hovoří o tzv. kultuře strachu. Její dlouhodobé působení může mít významné psychologické a sociální důsledky, zejména pocity bezmoci a rezignace, které oslabují snahu jednotlivců aktivně zlepšovat své životní podmínky.
Fearmongering může mít silné psychologické dopady, záměrné, ale i neúmyslné. Jedním z možných efektů je tzv. syndrom nepřátelského světa, kdy lidé vnímají svět jako nebezpečnější, než ve skutečnosti je. Tento jev může způsobit, že se lidé obávají málo pravděpodobných hrozeb a vynakládají na jejich prevenci nadměrné množství času a zdrojů, zatímco pravděpodobnější rizika ignorují. Například někteří rodiče nechávají děti doma, aby zabránili jejich únosu, přičemž méně pozornosti věnují běžnějším nebezpečím, jako jsou nemoci spojené se špatným životním stylem nebo dopravní nehody. Fearmongering může také vyvolat efekt semknutí kolem vlajky, tedy navýšení podpory vlády nebo politických vůdců během určité krize. Tento jev se projevil na počátku pandemie covidu-19 v České republice, kdy došlo k nárůstu důvěry veřejnosti ve vládu.
Příklady
Masmédia Silná ekonomická konkurence nutí komerční masmédia, aby se ve velké míře spoléhala na děsivé reportáže a špatné zprávy v emocionálních závodech ve zbrojení. Příběhy o kriminálních činech, zejména násilných zločinech a zločinech proti dětem, zaujímají v novinových titulcích významné místo. Podle analýzy amerických novin se 10 až 30 % novinových titulků týká kriminality a strachu, přičemž se pozornost médií přesouvá od jednotlivých kriminálních případů k tematickým článkům o strachu. Ve Velké Británii se zpravodajská média pravidelně zaměřují na krvavé sexuální zločiny jako na parametr konkurence. Toto trvalé zaměření na emocionálně silné sexuální trestné činy výrazně ovlivnilo politiku a legislativu v zemi.
Reklamy na produkty Své místo na trhu si našli inzerenti, kteří zjistili, že „strach prodává“. Reklamní kampaně založené na obavách, někdy označované jako tzv. šokující reklamy, se v posledních letech stávají stále populárnějšími. Strach je silná emoce a lze jej využít k tomu, aby se lidé nechali přesvědčit k rozhodnutí založenému spíše na emocích než na rozumu. Od reklam na automobily, které naznačují, že méně airbagů způsobí újmu rodinným příslušníkům diváků, až po reklamy na dezinfekční prostředky, které ukazují bakterie číhající na každém povrchu, reklamy založené na strachu fungují. Ačkoli vyvolávání strachu v reklamách vyvolalo u veřejnosti několik negativních reakcí, existují důkazy, že „šokující reklama“ je velmi účinnou přesvědčovací technikou.
Psychologická válka Fearmongering se běžně používá v psychologické válce za účelem ovlivnit cílovou populaci. Tato taktika zahrnuje hanobení nepřítele prostřednictvím hanlivých kampaní (tzv. smear campaigns). Operace pod falešnou vlajkou byly v mnoha případech použity jako záminka pro zahájení války, včetně incidentu v Tonkinském zálivu, Mainilského incidentu a operace Himmler. Také terorismus je druh psychologické války. Jeho cílem je vyvolat násilí a teror, aby upoutal pozornost médií nebo zastrašil nepřítele.
Další taktikou je strategie napětí, která spočívá ve vyvolávání násilí a chaosu s cílem vytvořit politickou nestabilitu, zdiskreditovat protivníka, připravit půdu pro více autoritářskou nebo fašistickou vládu nebo zabránit dekolonizaci kolonií. Strategie napětí je spojována zejména s rozšířeným politickým násilím v letech 1960 až 1980 v Itálii, známým jako „Olověná léta“. V těchto letech došlo v zemi k mnoha teroristickým útokům, některé z nich spáchaly pravicové a neofašistické skupiny, jiné zase levicové skupiny. Některé útoky, které byly původně přisuzovány levicovým skupinám, byly podezřelé nebo potvrzené jako operace pod falešnou vlajkou. Hlavním cílem strategie napětí v Itálii bylo zabránit komunistům v získání moci a připravit půdu pro neofašistickou vládu.
Reference
Související články
Alarmismus Apel na strach Kultura strachu Manipulace davu Citové vydírání Falešné zprávy Strach, nejistota, pochyby Zastrašování Morální panika Propaganda Semknutí kolem vlajky Syndrom nepřátelského světa Šokující reklama Hanlivé kampaně Strategie napětí
Kategorie:Propaganda Kategorie:Reklama Kategorie:Strach Kategorie:Anglická slova a fráze