Vacuum Oil Company byla americká ropná společnost.
Prolog Společnost Vacuum Oil Company of Rochester, NY byla založena v roce 1866 Matthewem Ewingem a Hiramem Bondem Everestem. V roce 1879 převzala 75% podíl ve Vacuum Oil společnost Standard Oil miliardáře Johna Davisona Rockefellera seniora. V roce 1911 byl uplatněn na společnost Standart Oil tzv. Shermanův antimonopolní zákon; společnost se musela rozdělit do desítek společností. Vacuum Oil Company se tak stala firmou s právní subjektivitou.
Vacuum Oil Company v Evropě alt=Gargyole logo Vacuum Oil Company|náhled|Chrlič logo Vacuum Oil Company První krok k proniknutí na evropské trhy bylo založení dceřiných společností Deutsche Vacuum Oil Aktiengesellschaft a Vacuum Oil Company Részvénytársaság Budapešt dne 30. prosince 1898. Protože vláda stanovila vysoká dovozní cla, nezbývalo než začít těžit vlastní ropu. V oblasti Haliče firma nakoupila dostatečné množství vrtů a dále hledala vhodné místo pro zpracování ropy. V roce 1905 postavila rafinerii u města Czechowice-Dziedzice v dnešním Polsku, o rok později rafinerii nedaleko Hamburku v Schlau a.d. Elbe (dnes Wedel). V roce 1908 se rozběhla výroba v Almásfüzitő poblíž Komárna.
Vstup VOC na rakouský trh byl odmítán těmi, kteří z obchodu s ropnými výrobky profitovali. Místní rafinerie a velkoobchodníci lobovali proti VOC i v českých vlasteneckých novinách. Vycházely články volající po státním zásahu, včetně policejních kontrol. Vyzývali vládu, aby důrazně a s pomocí správných prostředků hájila zájmy domácího průmyslu proti Amerikánům. Články obsahovaly výzvy, aby byl petrolej prodáván pouze v sudech.
VOC prodávala produkty moderními metodami. Vyhnula se síti velkoobchodníků a nabízela přímo malým obchodníkům zapůjčení malé čerpací stanice, kterou by průběžně doplňovala. Majitelé obchodů by mohli odebrat pouze 10 kg petroleje (dle jiných pramenů 20 litrů) bez nutnosti kupovat celý sud. Čerpací stanice byly vybavené měřicím zařízením, které umožňovalo komfortní způsob prodeje. vlevo|náhled|Logo Vacuum Oil Company Rozvážka cisternovými vozy byla posměšně přirovnávána k mlékařkám. Sofistikovanější námitky se týkaly nabízení petroleje na místě, bez předchozí objednávky. Tuto objednávku mohl přijmout pouze obchodní agent. Obchodní agent mohl mít pouze neprodejné vzorky a nikoli celé množství.
Ochrana rakouského trhu Vláda zvažovala kroky proti vstupu Vacuum Oil Company na rakouský trh. Nabízela se povinnost získat koncesi na stavbu rafinérií a ropovodů místo dosavadního stavebního povolení. V roce 1911 byl přijat zákon o prohlášení státního monopolu na průzkum a hledání ropy a zemního plynu a pro těžbu byly zavedeny za příslušný poplatek nové koncese.
Dalším nástrojem vlády byly tarify Císařsko-královské státní dráhy (k. k. StB). Obdobně jako u cel byly i železniční tarify diferencovány dle přepravovaného produktu. Tento systém byl zrušen a nahrazen diskriminačními sazbami pro jednotlivé železniční vlečky. Na 8. června 1910 byla svolána schůzka ministrů financí, železnic, obchodu a veřejných prací ve věci ochrany petrolejářského průmyslu a přijata opatření:
od 11. srpna 1910 budou zrušeny dosavadní tarify a stanoveny tarify pro jednotlivé vlečky (společnosti) do tří měsíců nabyde platnost výpověď stávající smlouva o přepravě kotlových vozů. do 48 hodin nabyde platnost výpověď na pronájem nádrží v Boryslavi.
Kroky rakouské vlády proti VOC sledovala i americká vláda, i když sama byla s mateřskou Standard Oil Company ve sporu.
Škody na zisku řešila VOC soudní žalobou, kterou posuzovaly soudy všech stupňů. Během soudních peripetií zneužívala vláda finanční úřad, příp. pracovní úřad k účelovým kontrolám VOC. Tisk informoval o konečné blamáži vlády ve věci sporu s VOC. V rámci mimosoudního vyrovnání získala VOC od státu v roce 1914 dvě ropná pole.
Začátkem 20. století používal stát k regulaci trhu rozdílná cla na ropu a na petrolej. Aby se dovozci vyhnuli vysokým clům na petrolej, nechali ropu destilovat na ropných polích (Kavkaz, Rumunsko). K vyrobenému petroleji přidali tmavé oleje vznikl tzv. Kunstöl (umělá ropa), kterou deklarovali na hranicích jako ropu. Petrolej pak snadno oddělili na místě spotřeby.
S růstem automobilismu získal benzín daleko větší význam a nestačila jen výroba ze zpracovávané ropy. Opět se obcházely celní předpisy. Dovozní cla byla větší u motorového benzinu než u ropy, a proto se u rafinerií v Rumunsku míchala tzv. pakura, směs motorového benzinu a mazutu (ropného destilačního zbytku). Pakura se pak na hranicích deklarovala jako ropa.
Vacuum Oil Company v Československu Po vzniku Československa byla rafinerie odříznuta od dodávek z Haliče a ropa odjinud byla díky poválečnému boomu cenově nedostupná. Nabízelo se řešení v podobě pronájmu rafinerie solventní společnosti. Tou byla americká společnost Vacuum Oil Company, se kterou akcionáři podepsali nájemní smlouvu.
Dne 1. července 1925 uzavřela správní rada Společnost pro rafinování petroleje pachtovní smlouvu s VOC na dobu tří roků. Součástí smlouvy byla opce na prodloužení pachtovní smlouvy o další tři roky.
Ředitelem rafinerie Vacuum Oil Company v Kolíně byl Ing. Hugo Bauer.
Rafinerie minerálních olejů VOC stavěla druhý pipestill, tj. zařízeni pro moderní trubkovou destilaci jako doplněk k stávajícímu již destilačnímu zařízení.
Kolínská rafinérie se stala podnikem s nejmodernějšími technologiemi a navýšila tak výrobní kapacity. Rozvoj motorismu přeorientoval výrobu i prodej z petroleje na benzín a olej pro motory. Kromě jediné konkurenční rafinerie v Evropě, uměla vyrábět špičkové letecké oleje jen rafinerie v Kolíně.
Statistiky Sdružení čsl. benzínových firem vykazovaly v ČSR celkem 5 357 benzínových čerpadel. VOC prodával benzín značky Sfinx v 1559 stanicích a firmou ovládaný Naftaspol měl 646 čerpadel. Součástí marketingu byla reklama, na které se podílel i místní výtvarník Zdenek Rykr.
Vznikaly čerpací stanice s ručními čerpacími stojany, z jejichž podzemních nádrží o objemu do 5 m³ se čerpalo palivo přes skleněné odměrné válce do nádrže automobilu. Tyto stojany vyráběla firma Inž. Hejduk & Faix v Praze – Libni.
Kolínská rafinerie vydala v roce 1927 inzerát v knize Hospodářská politika čs. průmyslu v letech 1918-1928 spolu s konkurenčními firmami:
Závody Fantovy, a.s. Pardubice-Praha „ODRA", průmysl minerálních olejů a. s., Nový Bohumín APOLLO rafinerie minerálních olejů, a.s. Bratislava Přívozské závody minerálních olejů, spol. s r.o., Přívoz Kralupská rafinerie minerálních olejů, Kralupy-Praha Vacuum Oil Company, a.s. Praha, rafinerie Kolín Rafinerie minerálních olejů Šumperk, spol. s r.o., Šumperk Ant. Himmelbauer a spol., továrna parafinu, ceresinu a minerálních olejů Moravská Ostrava „VESTA", Slovenský průmysl minerálních olejů Trstená-Bratislava Jihokarpatská rafinerie minerálních olejů a obchodní akciová společnost Mukačevo-Praha
Dne 26. dubna 1933 zasedala komora pražské burzy a doporučila ministru financí zrušení burzovního záznamu akcií České akciové společnosti pro rafinování petroleje v Kolíně v likvidaci.
Kolínská rafinerie vydala v roce 1938 inzerát v časopise věnovaném vojensko-technickým otázkám „Vojensko-technické zprávy" spolu s konkurenčními firmami:
Závody Fantovy, akciová společnost Praha; rafinerie v Pardubicích a Novém Bohumíně Apollo, rafineria minerálnych olejov, účastinárská spoločnost Bratislava; rafinerie v Bratislavě a Šumperku Přívozské Závody minerálních olejů, akc. spol., Moravská Ostrava-Přívoz Kralupská rafinerie minerálních olejů, Praha; rafinerie v Kralupech Weinberger & Ortner, Legina-Michalany Priemyselna a obchodna úč. spol. Košice; rafinerie Strážske
Firma dbala na svoji image a inzerovala svůj podíl na závodě 1000 mil československých.
Po mnichovské dohodě Dne 29. listopadu 1938 se společnost Vacuum Oil Company na valné hromadě zabývala situací vzniklou v důsledku obsazení částí státního území, na kterém se nacházejí nemovitosti a čerpací stanice společnosti. Byly uděleny plné moci k jednání o převodech těchto pozemků.
Říšský protektor Neurath vydal dne 5. září 1939 nařízení o hospodaření s minerálními oleji. Dne 14. září 1939 vydal protektorův pověřený zmocněnec pro hospodařením s minerálními oleji Eger vyhlášku č. 2, která vymezila jednotlivým petrochemickým firmám okresy, kde mohou distribuovat pohonné hmoty. Firma Vacuum Oil Company, a. s. měla vyhrazen východní břeh Vltavy, Kolín, Brno, Zlín, Prostějov, Kroměříž, Olomouc a Moravská Ostrava.
Dne 11. prosince 1941 vyhlásilo Německo válku USA. Od 9. dubna 1942 byl do firmy dosazen správce nepřátelského majetku a vlastníci (američtí občané) tak ztratili kontrolu nad podnikem.
Rafinerie byla podnikem, který měl zásadní vojenský význam, a proto spadal přímo pod Reichsministerium für Bewaffnung und Munition (RMfBuM) v českém překladu Říšské ministerstvo pro výzbroj a střelivo.
Nálety Dne 24. srpna 1944 provedla spojenecká letadla první nálet na rafinerii. Továrnu zasáhlo 73 bomb. Nálet měl za oběť 27 lidských životů. Výroba byla obnovena 1. prosince 1944.
Dne 28. prosince 1944 byla rafinerie bombardována znovu. Usmrceno bylo 7 lidí. Na odstraňování škod byla nasazena služba Technische Nothilfe a do konce ledna 1945 byla zařízení znovu zprovozněna.
Třetí nálet byl proveden 15. března 1945. I když byla rafinérie náhradním cílem, měl nálet zdrcující následky včetně smrti 37 lidí. Po roce 1948 označovali komunisti tento nálet za zcela zbytečný.
Po 2. světové válce Dne 28. října 1945 byla společnost Vacuum Oil Company a. s. již v první etapě znárodněna a podřízena národnímu podniku Rafinerie minerálních olejů se sídlem v Pardubicích, která vznikla Vyhláškou ministra průmyslu č. 960/1946 ze dne 7. března 1946.
Odkazy
Reference
Kategorie:Ropné firmy Kategorie:Firmy v Kolíně Kategorie:Nadnárodní korporace