Proklamace republiky (irsky Forógra na Poblachta), známá také jako Proklamace z roku 1916 nebo Velikonoční proklamace, byl dokument vydaný Irskými dobrovolníky a Irskou občanskou armádou během Velikonočního povstání v Irsku, které začalo 24. dubna 1916. V něm Vojenská rada Irského republikánského bratrstva, píšící jako „Prozatímní vláda Irské republiky“, prohlásila nezávislost Irska na Spojeném království.

Přečtení proklamace Patrickem Pearsem před Hlavní poštou (GPO) na dublinské tepně Sackville Street (nyní O'Connell Street) znamenalo začátek povstání. Proklamace byla vytvořena podle podobné proklamace nezávislosti vydané během povstání v roce 1803 Robertem Emmetem.

Hlavní myšlenky proklamace Ačkoli povstání z vojenského hlediska selhalo, principy Proklamace v různé míře ovlivnily myšlení pozdějších generací irských politiků. Dokument obsahoval řadu tvrzení:

Vůdci povstání hovořili za Irsko (tvrzení, které historicky uplatňovala irská povstalecká hnutí). Povstání znamenalo další vlnu pokusů o dosažení nezávislosti silou zbraní. Irské republikánské bratrstvo, Irští dobrovolníci a Irská občanská armáda byly ústředními postavami povstání. „Právo irského lidu na vlastnictví Irska.“ Forma vlády měla být republikou. Záruka „náboženské a občanské svobody, rovných práv a rovných příležitostí pro všechny své občany“. Závazek k všeobecnému volebnímu právu bez rozdílu pohlaví, což byl v té době jev omezený pouze na hrstku zemí a ve Spojeném království ještě neexistoval. Slib „stejné péče o všechny děti národa“. Ačkoli tuto frázi používají od 90. let 20. století obhájci práv dětí, pojem „děti národa“ označuje všechny Iry.De Paor 1997, p.74 Spory mezi nacionalisty a unionisty se připisují „rozdílům pečlivě živeným cizí vládou“, což je odmítnutí toho, co bylo později nazváno teorií dvou národů.

Tisk a šíření textu Proklamace byla vytištěna před povstáním na válcovém tiskovém stroji Summit Wharfedale Stop v Liberty Hall v Eden Quay (velitelství Irské občanské armády). Dokument měl problémy s rozvržením a designem kvůli nedostatku písma. Proto byl vytištěn nadvakrát, nejprve horní a poté spodní část na jednom listu papíru, a některé části dokumentu používají písmeno e z jiného písma, které je menší. Papír pocházel z papíren Swift Brook v Saggartu, nedaleko Dublinu. Sazeči byli Willie O'Brien, Michael Molloy a Christopher Brady.

Znění textu naznačovalo, že originální kopii proklamace podepsali vůdci povstání. Nebyly však nalezeny žádné důkazy ani dobové záznamy potvrzující existenci skutečně podepsané kopie. I když pokud by taková kopie existovala, mohla by být snadno zničena po povstání někým, kdo si neuvědomil její historický význam. Molloy řekl, že dokument sestavil z ručně psané kopie s podpisy na samostatném listu papíru, který zničil žvýkáním ve vězení, ale ostatní účastníci to zpochybnili. Molloy také uvedl, že Connolly požádal, aby dokument svým celkovým designem připomínal aukční vyhlášku.

Zůstalo asi třicet výtisků. Pozdější reprodukce jsou někdy mylně připisovány originálům. Poté, co britští vojáci dobyli Liberty Hall, našli tiskařský stroj s vysázenou spodní částí proklamace a údajně některé kopie odnesli jako suvenýry, což vedlo k šíření těchto „polokopií“. James Mosley poznamenává, že kompletní originály se v chaosu rychle staly vzácnými a o více než měsíc později se dublinské policii nepodařilo žádné pro své spisy najít.

Signatáři Signatáři v pořadí, jak se jejich jména objevila v Proklamaci:

Thomas J. Clarke Seán Mac Diarmada Thomas MacDonagh PH Pearse Éamonn Ceannt James Connolly Joseph Plunkett

První jméno mezi signatáři není Patrick Pearse, který Proklamaci jako první nahlas přečetl, ale Tom Clarke, veterán republikánského hnutí. Pokud by jména byla seřazena abecedně, první by byl Éamonn Ceannt. Clarkova vdova ve svých memoárech tvrdila, že plán byl, aby se Clarke stal prezidentem Prozatímní republiky, a proto byl na první pozici. Ostatní lidé spojení s povstáním však s tímto tvrzením nesouhlasí. Pozdější dokumenty vydané povstalci přisuzovaly Pearsovi čestné první místo, avšak jako „vrchnímu veliteli sil Irské republiky a prezidentovi Prozatímní vlády“, nikoli „prezidentovi republiky“. Historikové se nadále přou o to, zda měl být Clarke symbolickou hlavou státu a Pearse předsedou vlády, anebo zda měl být Pearse od počátku ústřední postavou, přičemž jeho titul byl v prohlášeních formulován nejednoznačně.

Všech sedm signatářů proklamace bylo po potlačení povstání popraveno britskou armádou. James Connolly, který byl v bojích zraněn, byl popraven vsedě na židli. Jejich činy byly považovány za velezradu v době války (první světové války), od 9. května bylo v Dublinu vyhlášené stanné právo. Britští političtí představitelé zpočátku považovali popravy za nerozumné, později za katastrofu. Britští premiéři H.H. Asquith a David Lloyd George prohlásili, že litují, že britské armádě umožnili, aby se k této záležitosti v době války chovala jako k záležitosti vojenského práva, místo aby trvali na tom, aby s vůdci bylo zacházeno podle civilního trestního práva.

Ačkoli irská veřejnost zpočátku s povstáním nesympatizovala (přední irské nacionalistické noviny Irish Independent požadovaly popravu povstalců), irské veřejné mínění se změnilo a stalo se více sympatickým k povstalcům v důsledku toho, jak s nimi bylo zacházeno a jak byli popravováni. To mělo výrazný vliv na úspěch Sinn Féin ve všeobecných volbách v roce 1918. Asquithova vláda nakonec nařídila zastavení poprav a trvala na tom, aby s těmi, kteří ještě nebyli popraveni, bylo nakládáno podle civilního, nikoli vojenského práva. V té době však již byli všichni signatáři popraveni, stejně jako řada dalších účastníků.

Dokument dnes alt=Veřejné umělecké dílo v Greystones s moderním irským překladem Proklamace.|náhled|Veřejné umělecké dílo v Greystones s moderním irským překladem Proklamace. Výtisky Velikonoční proklamace jsou nyní považovány za irský národní symbol. Jedna kopie byla v prosinci 2004 prodána v aukci za 390 000 eur (podle tehdejšího kurzu více než 11 milionů korun). Jinou kopii daroval účastník povstání Seán T. O'Kelly budově irského parlamentu Leinster House během svého působení ve funkci prezidenta Irska. O'Kelly kopii podepsal a v současné době je vystavena v hlavním foyeru. Další kopie jsou vystaveny v GPO (ústředí povstání, kde zároveň byla Proklamace poprvé přečtena), Národním muzeu Irska, Dlouhé místnosti knihovny Trinity College, Muzeu GAA (Gaelská atletická asociace) v Croke Parku a dalších muzeích po celém světě.

Faksimile se v Irsku prodávají jako suvenýry a kopie textu jsou často vystavovány v irských školách a irských hospodách po celém světě. Prohlášení nahlas čte důstojník Irských obranných sil před GPO během oslav Velikonočního povstání na Velikonoční neděli každého roku.

Text proklamace . Originál POBLACHT NA hÉIREANN THE PROVISIONAL GOVERNMENT OF THE IRISH REPUBLIC TO THE PEOPLE OF IRELAND

IRISHMEN AND IRISHWOMEN: In the name of God and of the dead generations from which she receives her old tradition of nationhood, Ireland, through us, summons her children to her flag and strikes for her freedom.

Having organised and trained her manhood through her secret revolutionary organisation, the Irish Republican Brotherhood, and through her open military organisations, the Irish Volunteers and the Irish Citizen Army, having patiently perfected her discipline, having resolutely waited for the right moment to reveal itself, she now seizes that moment and supported by her exiled children in America and by gallant allies in Europe, but relying in the first on her own strength, she strikes in full confidence of victory.

We declare the right of the people of Ireland to the ownership of Ireland and to the unfettered control of Irish destinies, to be sovereign and indefeasible. The long usurpation of that right by a foreign people and government has not extinguished the right, nor can it ever be extinguished except by the destruction of the Irish people. In every generation the Irish people have asserted their right to national freedom and sovereignty; six times during the past three hundred years they have asserted it in arms. Standing on that fundamental right and again asserting it in arms in the face of the world, we hereby proclaim the Irish Republic as a Sovereign Independent State, and we pledge our lives and the lives of our comrades in arms to the cause of its freedom, of its welfare, and of its exaltation among the nations.

The Irish Republic is entitled to, and hereby claims, the allegiance of every Irishman and Irishwoman. The Republic guarantees religious and civil liberty, equal rights and equal opportunities to all its citizens, and declares its resolve to pursue the happiness and prosperity of the whole nation and of all its parts, cherishing all the children of the nation equally, and oblivious of the differences carefully fostered by an alien Government, which have divided a minority from the majority in the past.

Until our arms have brought the opportune moment for the establishment of a permanent National Government, representative of the whole people of Ireland and elected by the suffrages of all her men and women, the Provisional Government, hereby constituted, will administer the civil and military affairs of the Republic in trust for the people.

We place the cause of the Irish Republic under the protection of the Most High God, Whose blessing we invoke upon our arms, and we pray that no one who serves that cause will dishonour it by cowardice, inhumanity, or rapine. In this supreme hour the Irish nation must, by its valour and discipline, and by the readiness of its children to sacrifice themselves for the common good, prove itself worthy of the august destiny to which it is called.

Signed on behalf of the Provisional Government: THOMAS J. CLARKE

SEAN Mac DIARMADA P. H. PEARSE JAMES CONNOLLYTHOMAS MacDONAGH EAMONN CEANNT JOSEPH PLUNKETT

Překlad

POBLACHT NA hÉIREANN PROZATIMNÍ VLÁDA IRSKÉ REPUBLIKY OBČANŮM IRSKA

IROVÉ A IRKY: Ve jménu Boha a zemřelých generací, od nichž převzalo svou starou tradici národnosti, Irsko prostřednictvím nás svolává své děti pod svou vlajku a bojuje za svou svobodu.

Poté, co zorganizovalo a vycvičilo své muže prostřednictvím své tajné revoluční organizace, Irského republikánského bratrstva, a prostřednictvím svých veřejných vojenských organizací, Irských dobrovolníků a Irské občanské armády, poté, co trpělivě zdokonalilo svou disciplínu a odhodlaně čekalo na správný okamžik, aby se odhalilo, nyní tento okamžik využívá a s podporou svých dětí v exilu v Americe a statečných spojenců v Evropě, ale především s důvěrou ve vlastní sílu, útočí s plnou důvěrou ve vítězství.

Prohlašujeme, že právo irského lidu na vlastnictví Irska a na plnou kontrolu nad irským osudem je svrchované a nedotknutelné. Dlouhodobé uzurpování tohoto práva cizím národem a cizí vládou toto právo nezrušilo a ani nikdy nemůže být zrušeno, ledaže by došlo ke zničení irského lidu. V každé generaci irský lid prosazoval své právo na národní svobodu a suverenitu; v posledních třech stech letech se ho šestkrát dožadoval zbraněmi. Na základě tohoto základního práva a jeho opětovného dožadování zbraněmi před zraky celého světa tímto prohlašujeme Irskou republiku za suverénní nezávislý stát a zavazujeme se obětovat své životy a životy svých spolubojovníků za její svobodu, blaho a vznešenost mezi národy.

Irská republika má právo na loajalitu každého Ira a každé Irky a tímto ji vyžaduje. Republika zaručuje náboženskou a občanskou svobodu, rovná práva a rovné příležitosti všem svým občanům a prohlašuje své odhodlání usilovat o štěstí a prosperitu celého národa a všech jeho částí, rovnocenně pečovat o všechny děti národa a ignorovat rozdíly pečlivě živené cizí vládou, které v minulosti rozdělily menšinu od většiny.