Vlajko Begović (8. února 1905 Fakovići - 17. února 1989 Bělehrad) byl jugoslávský komunistický revolucionář, účastník Španělské občanské války, člen francouzské Résistance během druhé světové války a jugoslávský politik.

Po revoluci v Jugoslávii působil jako předseda Federální plánovací komise a v letech 1967 až 1984 byl členem Rady federace. Zastával funkci ředitele několika vědeckých ústavů a byl redaktorem řady teoretických a politických časopisů. Byl zakladatelem řady prestižních vědeckých institucí v Bělehradě, jako je Ústav sociálních věd a Fakulta politických věd. Napsal odborné práce v oblastech ekonomie, sociologie, historie a teorie socialismu. Během své revoluční činnosti používal stranické pseudonymy jako Boti, Unger, Hans, Stanković, Stefan Štern a Vladimir Stefanović.

Život Narodil se v Rakousko-Uherském Fakovići do rodiny pravoslavného kněze. Politicky se radikalizoval už během jeho raných studií. Čtením Maxima Gorkeho a Nikolaje Černyševskeho se stal ateistou. Začal se identifikovat se socialismem a četl práce Marxe, Lenina, Kautskeho, Bucharina a Lunačarskeho. Když po odtržení od Rakousko-Uherska viděl, že jeho rodina stále žije v chudobě a těžkostech, přestal věřit v srbský nacionalismus a sjednocenou Jugoslávii.

V roce 1926 dokončil v Sarajevu střední technickou školu a odešel na další studia do Prahy, kde navštěvoval Vysoké učení technické. Bez předchozích spojení se Begović přidal ke Komunistické straně Československa a účastnil se demonstrací. Když jednoho dne házel v Praze kameny na místní policii během demonstrace před pražským vlakovým nádraží, měli si ho všimnout členové Jugoslávské komunistické mládeže. V roce 1927 se stal členem Svazu komunistické mládeže Jugoslávie a od roku 1930 členem Svazu komunistů Jugoslávie.

Od 19. listopadu 1936 pobýval ve Španělsku, kam přijel mezi prvními jugoslávskými dobrovolníky bojovat ve Španělské občanské válce na straně republikánů. Původně byl přiřazen k XIII. Interbrigádě, ale později byl převelen do kádrového oddělení. Od ledna 1937 působil v XV. Interbrigádě a poprvé se dostal do přímého boje v bitvě na Jaramě, kde byl zraněn do krku. Následně byl povýšen do hodnosti kapitána a byl jmenován vedoucím oddělení zpravodajství a sledování XV. interbrigády. To znamenalo začátek Begovićovy činnosti v oblasti kontrašpionáže. Po pádu Druhé Španělské republiky v roce 1939 byl spolu s dalšími členy Interbrigád internován v koncentračních táborech ve Francii. Ačkoli byl vysokým důstojníkem, nebyl zařazen do speciální jednotky určené k evakuaci, které se podařilo vyhnout zatčení francouzskou policií. Skončil v táboře Saint-Cyprien, kde vedl vnitřní „zpravodajskou službu“ odpovědnou za personál (kádry) a řešení problémů, jako byla demoralizace.

Po německé okupaci Francie byl převezen do internačního tábora v Gurs a později do Le Vernet. Nakonec byl na konci roku 1942 přemístěn do věznice v Castres, odkud se mu v září 1943 podařilo uprchnout spolu s Ljubem Ilićem a dalšími Jugoslávci, aby se připojili k francouzskému odboji. Po osvobození Francie se v roce 1945 vydal osvobozovat Jugoslávii. Během svého návratu do vlasti začal pracovat jako refaktor v deníku Borba.

Rodina Jeho otec, Simo Begović (1872–1952), byl pravoslavný kněz. Simo Begović působil od roku 1910 jako komisař srbské nacionalistické organizace Narodna Odbrana pro východní Bosnu. Jako srbský nacionalista a odpůrce rakousko-uherské nadvlády byl Simo Begović jedním z těch, kteří byli v letech 1915 a 1916 odsouzeni k smrti v sarajevském procesu za velezradu, ale díky zásahu španělského krále Alfonse XIII. byl omilostněn. Poté, co se Bosna a Hercegovina stala součástí nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, se rodina přestěhovala do Pale, kde otec Simo působil jako kněz v kostele Nanebevzetí Nejsvětější Bohorodičky až do roku 1941. Ačkoli sám nebyl komunistou, otec Simo podporoval revoluční přesvědčení svého syna.

Vlajko měl dva bratry a dvě sestry. Jeho bratr Slobodan byl za druhé světové války zabit Ustašovci v koncentračním táboře Slana na ostrově Pag. Jeho sestra Ksenija (provdaná Tanasković) byla zabita četníky během sedmé ofensivy v roce 1944.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1905 Kategorie:Úmrtí v roce 1989 Kategorie:Jugoslávští politici Kategorie:Muži Kategorie:Jugoslávští komunisté Kategorie:Interbrigadisté Kategorie:Hrdinové socialistické práce (Jugoslávie) Kategorie:Narození 8. února Kategorie:Úmrtí 17. února Kategorie:Úmrtí v Bělehradě