Noční vigilie je název českého vydání německého satirického románu z období romantismu Die Nachtwachen des Bonaventura, který byl anonymně vydán roku 1804 v Časopise nových německých originálních románů (Journal von neuen deutschen Original-Romanen) pod pseudonymem Bonaventura. Jako jeho autor je dnes obecně uznáván německý prozaik, dramatik a divadelní režisér a ředitel Ernst August Friedrich Klingemann.SCHILLEMEIT, Jost. Klingemann, August (Pseudonym Bonaventura). Neue Deutsche Biographie 12 (1980). S. 78 f. Dostupné online
Otázka autorství románu Ještě v osmdesátých letech 20. století byl autor tohoto díla neznámý.Ernst August Klingemann. Bibliotheca Augustana. Dostupné online Román byl připisován mimo jiné Jeanovi Paulovi, Clemensu Brentanovi, E. T. A. Hoffmannovi, Friedrichu Schlegelovi, Friedrichu Schellingovi nebo jeho ženě Carolině. Dlouho byl za autora považován Karl Friedrich Gottlob Wetzel.HOFFMEISTER, Gerhart. Nachtwachen [Night-Vigils / Nightwatches]. The Literary Encyclopedia. Dostupné online Autorství Klingemanna bylo potvrzeno až roku 1987, když byl ve sbírce rukopisů na Amsterdamské univerzitě nalezen seznam Klingemannových publikací, do kterých Klingemann ručně vepsal „Nachtwachen“ s údaji o vydání. Tento nález podpořil předchozí výzkumy založené na stylistické a lingvistické analýze.HAAG, Ruth. Noch einmal. Der Verfasser der Nachtwachen von Bonaventura. In: Euforion. Bd. 81 (1987). S. 286-297
Název románu Doslovný překlad názvu románu je Noční hlídky, resp. Noční obchůzky, což odpovídá tomu, že hlavní postavou je ponocný Johannes Kreuzgang, který na svých nočních obchůzkách (hlídkách) bloudí spícím městem. Protože při nich vede temné filozofické a satirické úvahy o světě, lidské společnosti a hlouposti, použil český překladatel výraz vigilie, který kromě liturgického významu duchovního rozjímání znamená také noční bdění nebo přímo hlídku.REJMAN, Ladislav. Slovník cizích slov. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1971. S. 405.Ani jiné jazyky nepřekládají název vždy doslovně, například anglicky se právě ze stejného důvodu jako v češtině používá kromě názvu The Nightwatches také Night Vigils.
Charakteristika románu thumb|left|Předpokládaný autor románu Ernst August Friedrich Klingemann Román je rozdělen do šestnácti epizod, označených jako „noční vigilie“ (hlídky, obchůzky), ve kterých vypráví ponocný Kreuzgang v první osobě příběh svého života, rozjímá o světě, z něhož si zoufá, a zároveň cynicky glosuje absurditu a nesmyslnost lidské existence. Věda, náboženství a umění jsou satirizovány groteskními obrazy. Různé textové formy (řeč, prolog, milostný dopis, dopis na rozloučenou, báseň, esej nebo popis obrazu), které nemusí být vždy nutně součástí zápletky a jsou do vyprávění vkládány kolážovitým způsobem, narušují narativní strukturu textu a celkově jej činí nesouvislým a fragmentárním. Román jak formou i obsahem odráží chaos světa a daleko předběhl svou dobu. Je považován za předchůdce modernismu. Když však vyšel, zůstal bez většího povšimnutí.Nachtwachen. getAbstract. Dostupné online
Dílo se vyznačuje radikálním nihilismem a deziluzivním pesimismem. Představuje tak temné a obskurní stránky německého romantismu. Je myšlenkově příbuzné dílům Georga Büchnera, ale má také nápadné podobnosti s některými texty Jeana Paula. Vychází z tzv. menippské satiry vysmívající se světu s jejími rysy groteskna a fantastična. Smích však zde ztratil svou optimistickou funkci, ale stal se démonickým a ďábelským, čímž autor signalizoval změnu lidských představ o světě. Tento smích radikálně demaskuje svět, ale má také masku, pod níž se již skrývá prázdné Nic, nepřipouštějící žádný smysl.KROLOP, Kurt. Anonymně vyslovený ortel. Předmluva. In Bonaventura: Noční vigilie. Praha: Odeon 1978. S. 15-16. [Dále jen Krolop]
Motiv masky, který je součástí divadelní metaforiky, kterou z tradičního symbolu světa jako divadla (Theatrum Mundi), ve kterém je člověk loutkou řízenou Bohem pro jeho dobro, mění autor tak, že pohyby loutky nevydávají svědectví o božském řízení, ale pouze o zákonech mechaniky, a když se vodící aparát přetrhne, je lidská maska konfrontována s oním Nic osamělého lidského já. Motiv masky je tak démonizován stejně jako motiv smíchu a maska se tak stává rekvizitou děsu pro vyjádření lidského odcizení sobě i světu.Krolop. S. 17-18.
Právě tato konfrontace s prázdnotou a mechanizací lidské existence činí z Nočních vigilií dílo, které svou hloubkou anticipuje klíčové směry moderního myšlení. Klingemannův radikální pesimismus s rozkladem společenských jistot a s jeho vizí ‚‚nicoty‘‘ přímo předjímá nihilismus Friedricha Nietzscheho, kdy se svět mění v chaotické jeviště bez režiséra. Skrze motivy masek a loutek dekonstruuje autor lidskou identitu, čímž otevírá cestu k modernistickému chápání subjektu jako fragmentárního a cizího sobě samému. Postava pomocného Kreuzganga, prototyp vykořeněného jedince s jeho pocity marnosti, úzkosti a sociálního odcizení, vykazuje nápadné paralely s literárním světem Franze Kafky i s pozdější existencialistickou filozofií.SÖLLE, Dorothee. Untersuchungen zur Struktur der "Nachtwachen" von Bonaventura. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht 1959GILLESPIE, Gerald. Foreword in Die Nachtwachen des Bonaventura / The Night Watches of Bonaventura. Chicago: University of Chicago Press 1970, S. 10–15.
Obsah románu V šestnácti nočních hlídkách (vigiliích) ponocného Johannese Kreuzganga se v jeho horečnatých a halucinačních reminiscencích postupně dozvídáme podrobnosti z jeho života. Ve svých snových rozjímáních, prokládaných setkáními z jednotlivých epizodických příběhů, pak Kreuzgang reflektuje tragikomickou povahu a nesmyslnost lidské existence. Obsah románu je popsán chronologicky podle děje. Ve skutečnosti jednotlivé vigilie tuto chronologii narušují a podporují tak fragmentární zobrazení světa v jeho chaosu (za jednotlivými vyprávěnými epizodami bude v poznámce uvedeno, která vigilie se jich týká).
Kreuzgang je zplozen na Štědrý den. Jeho matkou je cikánka a otcem alchymista a zaříkávač ďábla, který se okamžitě nabídne jako kmotr ještě nenarozeného dítěte. Když se Kreuzgang narodí, jeho matka zařídí, aby dostal za pěstouna jednoho ševce. Švec to ve své autobiografii popisuje tak, že jej jedna cikánka vyškolila v hledání pokladů. Když podle jejího návodu nalezl na hřbitově těžkou truhlu a otevřel ji, nalezl v ní malého nahého chlapečka. Ponechal si ho, a protože dítě bylo nalezeno nedaleko od křížové cesty (německy Kreuzweg), dal mu neobvyklé jméno Kreuzgang (což německy doslova znamená Křížová chodba).Čtvrtá vigilie
Švec je hloubavý člověk a vychová v chlapci uměleckou citlivost a smysl pro poezii, ironii a satiru. Kreuzgang pak začne vydávat satirické básnické letáky, slušně za ně vydělává a ševcova dílna nějakou dobu slouží i jako básnický ateliér. Když však jeden (zřejmě významný) pán zjistí, že satiry se přesné hodí na něho, podá na něj žalobu pro urážku na cti, a Kreuzgang je jako politický delikvent zavřen do vězení.Sedmá vigilie
Po propuštění zjistí, že jeho pěstoun mezitím zemřel. Proto se snaží uživit jako potulný zpěvák kramářských písní. Když však své morytáty z „menších mordů“ rozšíří na velké „vraždění duší církví a státem“,BONAVENTURA. Noční vigilie. Překlad František Marek. Praha: Odeon 1978. S. 77. [Dále jen Bonaventura] je znovu postaven před soud. Na základě jeho ironicko-satirické obhajoby rozhodne soud, že trpí částečným pomatením mysli a jako nepříčetného ho nechá zavřít do blázince. Tam pomáhá psychiatrovi při vizitě analýzou utkvělých představ ostatních spolubláznůDevátá vigilie a naváže milostný poměr s herečkou ze sousední cely, která hrála v divadle šílenou Ofélii z Hamleta tak, že se již nedokázala vrátit do skutečného života. Vyměňují si milostné dopisy. Ofélie porodí mrtvé dítě a těsně předtím, než sama zemře, obklopena blázny, konečně pozná sama sebe.Čtrnáctá vigilie
Když je z blázince vyloučen, vydá se k Oféliině hrobu na hřbitově. Tam se setká s loutkářem a jde s ním hrát loutkové divadlo, protože loutkářův předcházející společník právě zemřel. V jedné vesnické hospodě sehrají hru o Holofernovi a Judit. Sedláci se při představení tak rozvášní, že vtrhnou na jeviště, odnesou Judit a uťatou Holofernovu hlavu před dům starosty a požadují jeho hlavu. Kreuzgang dav uklidní, ale v noci se objeví starosta se soudními sluhy a všechny loutky zatkne, protože jsou politicky nebezpečné. Přísným výnosem cenzury byla totiž ve státě zakázána jakákoliv satira bez výjimky a konfiskuje se již předem. Loutkář chodí celý příští den jako ve snách a nakonec se oběsí na jevišti.Patnáctá vigilie
Kreuzgang pak hledá útočiště ve státní službě a dostane nakonec místo ponocného v sídelním maloměstě jednoho trpasličího knížectví v jižním Německu. Při svých nočních pochůzkách se pak stává svědkem mnoha groteskních příhod a setkává se s podivnými osobami, z nichž některé snad nejsou ani lidské. Oknem vidí například umírajícího muže obklopeného rodinou. Vedle muže stojí flanďák, který se ho zuřivě snaží obrátit na víru. Když se mu to nepovede, s proklínáním ho opouští a vyřítí se ven. V temné uličce se srazí s ponocným Kreuzgangem, který si ho na okamžik splete s ďáblem.První vigilie Následující noc zpozoruje, jak do pokoje zesnulého vstupují o půlnoci tři přízračné postavy, které zdánlivě kradou mrtvé tělo. Když scénu osvětlí blesk, je mrtvola opět na svém místě, vetřelci však vedle ní položili ďábelskou masku podobnou hlavě.Druhá vigilie Ďáblova hlava na smrtelné posteli vyděsí obyvatele města. Její vnější vrstva je vyrobena ze železa a má zámek, ke kterému chybí klíč. Než se úřady stihnou rozhodnout, co s ďáblovou hlavou udělají, vyžádá si jí církev a maska nakonec zmizí.Třetí vigilie
Během pochůzky jej na jeho oblíbeném místě ve výčnělku starého gotického dómu vyruší přízračný šílenec, který chce dýkou spáchat sebevraždu. Kreuzgang se s ním dá do řeči a muž mu chce představit svůj životní příběh jako loutkové divadlo. V následném představení o několika dějstvích vystupují dva bratři, kolombína, harlekýn a další postavy. Loutky zpochybňují svou existenci jako loutek a odporují šílenému režisérovi, který jim nakonec vysvětlí, že trpí svou nesmrtelností. Po staletí se marně a mnoha způsoby pokoušel o sebevraždu. Keuzgang zvažuje, že šíleného loutkáře zbaví trápení sám, ale rozhodne se to neudělat, protože by v rozhodném okamžiku mohlo jeho šílenství zmizet, a nechá ho napospas osudu.Čtvrtá vigilie Následující den, stále rozrušený předcházejícími nočními událostmi, nemůže usnout. Snaží se převést metafory loutkového divadla do prózy. Jde o příběh dvou bratrů, dona Juana a dona Ponceho, kteří se nevědomky zamilují do stejné ženy, Ines. Juan marně hledá Ines po celém Španělsku. Když se zoufale vrátí domů, najde ji vdanou za svého bratra. Namluví mu, že je mu nevěrná a bratr jí zabije. Oba bratři se následně zblázní.Pátá vigilie
Protože má Kreuzgang zálibu v bizarních věcech, dostane nápad zinscenovat pro město falešný soudný den tím, že neoznámí čas, ale věčnost. Panika a strach mezi jeho spoluobčany vede k tomu, že všem spadne pomyslná škraboška a odhalí to, co doposud skrývali. Původně měl být Kreuzgang za svůj žert potrestán zbavením úřadu ponocného, ale nakonec mu byl zabaven jen jeho roh, aby již nemohl troubit.Šestá vigilie
Když navštíví v podkrovním pokoji zadluženého městského básníka, který za noci píše svou tragédii pojmenovanou Člověk, zjistí, že básník spáchal sebevraždu poté, co vydavatel shledal jeho tragédii nedostatečně tragickou na to, aby ji bylo možné otisknout. V předmluvě k vrácené tragédii Kreuzgang zjistí, že v ní vystupuje harlekýn, který vysvětluje, že vážné pravdy se nejlépe sdělují v bláznovském oděvu, a také oznamuje, že největší zábavu způsobuje strhávání masek postav až k té předposlední hypokratické a pak k poslední, pevné, která se už nesměje ani nepláče. Při prohlížení básníkových listin najde Kreuzgang jeho Dopis na rozloučenou se životem.Osmá vigilie