Věra Doušová, rozená Mölzerová (* 8. června 1947, Praha), je česká socioložka, ekonomka, bývalá učitelka a ředitelka Potravinové banky. Zapojila se do disentu a pomáhala distribuovat exilovou literaturu. V 90. letech 20. století pomáhala přesídlit volyňské Čechy do České republiky a je aktivní v různých charitativních projektech.

Dne 28. října 2022 ji prezident republiky udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Život Dětství a studium Narodila se v Praze do věřící rodiny. Její matka Věra redigovala knihy v nakladatelství Olympia a otec Josef Molzer byl novinář, který dlouho působil v Československém rozhlase a později ve Svobodném slově. Protože byli její rodiče velmi zaneprázdnění, měla do šesti let chůvu a čas strávila u prarodičů z matčiny strany v Kamenných Žehrovicích. Na škole se dobře učila a po maturitě plánovala studium medicíny. Rodiče jí však nepodepsali přihlášku, protože se domnívali, že nemá disciplínu a že by to nezvládla. Ze vzdoru si tedy podala přihlášku na obor tělesné výchovy, ale nedostala se na ni. Byla přijata na druhý obor, a to na filozofii, ke které si navíc přidala sociologii. Studovala v letech 1965 až 1970 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde ji například vyučovali Jan Patočka, Milan Machovec a Jiřina Šiklová, s níž se během studia také spřátelila.

Práce, disent a emigrace Během studií se jí v roce 1968 narodil syn a pod tlakem rodičů si vzala jeho otce. Po promoci se manželům narodila holčička a brzy poté začala pracovat ve vydavatelství Magnet. Když dceři byl jeden rok, rozvedli se a přestěhovala se s dětmi do Kostelce nad Labem. Po konfliktu s nadřízeným opustila vydavatelství a začala učit na základní škole. V roce 1975 získala studijní pobyt v Ústavu pro filozofii a sociologii Československé akademie věd, kde byl vedoucím odboru její spolužák Rudolf Kučera, jenž nad ní držel ochrannou ruku. Po účasti na pohřbu Jana Patočky byli oba dva propuštěni z práce. Spolu s Jiřinou Šiklovou byla zaměstnána jako uklízečka v univerzitní knihovně. Zapojila se také do distribuce samizdatové literatury. Nejprve ji přepisovala na psacím stroji, ale nebyla dost zručná, a proto jí Jiřina Šiklová navrhla, aby skrze vjezd do domu získávala zakázanou literaturu dodávkami z Francie. Každý měsíc tedy dodávka přivezla knihy, časopisy, korespondenci a finanční prostředky pro rodiny politických vězňů. Sběrné materiály ukrývala v rozkládacích gaučích a rozdělovala je, když byly děti ve škole a po vyčkání na bezpečnou situaci.

V tu chvíli byla ve vztahu s jaderným fyzikem. Díky svobodomyslným názorům byl neustále propouštěn, a proto se rozhodli emigrovat, i když už očekávali dítě. Po domluvě nejdříve emigroval partner, aby vytvořil pro rodinu podmínky. Po třech letech, během nichž se jim narodila dcera, bylo vše nachystáno, a tak se vydala s dětmi do Varšavy, odkud bylo možné odletět do Vídně za dolary bez víza. Na letišti je však zadržel československý velvyslanec, ačkoli měla připravené alibi, neodletěli, byli vráceni zpět do Čech a pas jí byl odebrán. Díky renomované advokátce nebyla odsouzena, ale zůstala jako nespolehlivá osoba a její vztah s partnerem skončil. V důsledku odposlechů, prohlídek domu a výslechů se přihlásila na konkurz do Československého lunaparku, který putoval po Sovětském svazu. Díky skvělé znalosti ruštiny vyhrála konkurz. Díky triku od Jiřiny Šiklové vrátili zabavený pas a v lednu 1983 začala pracovat v lunaparku jako učitelka, tlumočnice a ekonomka až do roku 1989.

Volyňští Češi a práce pro nadace Díky výborné znalosti ruštiny a prostředí byla v roce 1990 požádána Václavem Havlem o pomoc s přesídlením Volyňských Čechů z oblasti Černobylu, kteří mu v lednu 1990 během návštěvy Moskvy předali podepsanou petici a žádali českou vládu o povolení přestěhovat se do Česka. Nejprve byla zahájena osvětová kampaň a pořádány sbírky potravin, během nichž osobně dohlížela na distribuci balíčků. Zároveň s podporou ministra zdravotnictví Bojara zajistila léčení nemocných dětí v českých nemocnicích a letní ozdravné tábory. Po schválení zákona o přesídlení poskytovala pomoc při zařizování dokladů, hledání nového bytu či s odjezdem krajanů. Následně začala od roku 2006 také pořádat Mezinárodní krajanský festival.

Po dokončení přesídlení se zaměřila na oblast uprchlických táborů a následně pracovala pro nadaci Dětský mozek. Současně vyučovala sociální práci na vysokých školách v Praze i v Liberci. V roce 1997 vytvořila organizaci Sedm paprsků, kde sepsala příručku, natočila film a poskytovala informace o autismu. Od tohoto roku také začala se svým druhým manželem dovážet kompenzační pomůcky ze Skandinávie. Když byla ředitelkou Olivovy nadace, měla kontakt s potravinovou bankou. V bance panoval chaos, jenž jí vadil, a tak byla zvolena její předsedkyní. Zavedla systém a banka se rozrostla. Třináct let pracovala jako místostarostka městské části Praha Dolní Chabry. Za svoji činnost obdržela několik ocenění. V roce 2018 získala cenu #laskavec od Nadace Karla Janečka a dále například obdržela ocenění od hejtmanky Středočeského kraje, primátora HMP, cenu britského velvyslanectví a také cenu od nadace Krása pomoci. V roce 2024 vyšla o ní biografie od Vladimíra Kroce s názvem Věřím v dobré konce : dobrodějka s duší rebelky.

U příležitosti oslav výročí vzniku Československa byla 28. října 2022 vyznamenána prezidentem Milošem Zemanem Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Ocenění Cena #laskavec od Nadace Karla Janečka (2018) Cena britského vyslanectví (2019) 60px Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (2022) Cena hejtmanky Středočeského kraje (2023) Cena Beauty of Help Award 2025

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:České aktivistky Kategorie:České manažerky Kategorie:České socioložky Kategorie:Čeští místní politici Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Paměť národa Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození v roce 1947 Kategorie:Narození 8. června Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy