Katedrála svatého Petra v Lisieux je římskokatolická katedrála postavená v duchu normanské gotiky. Nachází se ve francouzském městě Lisieux v departementu Calvados v metropolitním regionu Normandie. Před sloučením s diecézí Bayeux-Lisieux sloužila jako sídelní kostel diecéze Lisieux.

Od roku 1840 je katedrála zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Historie Bývalá katedrála svatého Petra patří k vzácným památkám v Lisieux, které přečkaly bombardování v roce 1944. Ačkoliv se existence katedrály v těchto místech předpokládá již od 6. století, současná podoba stavby vznikla pravděpodobně v letech 1160–1230 z iniciativy biskupa Arnoula. Architekt již od počátku počítal s využitím čtyřdílných žebrových kleneb a opěrného systému, což z katedrály činí jednu z nejstarších gotických staveb v Normandii.

Zatímco poměrně strohá loď čerpá inspiraci z gotiky oblasti Île-de-France, části dostavěné ve 13. století (závěr, lucernová věž či západní průčelí) již nesou typické znaky normanského stylu. V roce 1442 zde byl pohřben biskup Pierre Cauchon, jehož jméno je spjato s procesem s Janou z Arku.

Od dob Velké francouzské revoluce slouží jako běžný farní kostel a jako takový je majetkem města Lisieux. Stavbu nelze zaměňovat s bazilikou svaté Terezie z Lisieux z 20. století, která je postavena v novobyzantském stylu.

Třetí nebo čtvrtá katedrála

Současná katedrála není původní stavbou na tomto místě. Již k roku 538 je zmiňován první biskup v Lisieux, Theudobaudis (Thibaut). Přítomnost biskupa v období raného středověku automaticky předpokládá existenci katedrálního kostela, o jehož podobě však není nic známo. Není jasné, zda byl tento první svatostánek poškozen během vikingských nájezdů.

První konkrétní zmínky o katedrále pocházejí až z 11. století, kdy biskup Herbert (1026–1049) a jeho nástupce Hugues d'Eu (1049–1077) zahájili její celkovou rekonstrukci. Rozšíření půdorysu kostela si tehdy vynutilo demolici části městských hradeb. Pravděpodobně během těchto stavebních prací byly v prostoru chóru objeveny ostatky několika svatých, kteří zde byli dříve uctíváni: svatého Ursina, svatého Patricia a svatého Berthevina.

V roce 1136 se katedrála stala obětí ničivého požáru.

Během stoleté války nechal tehdejší biskup opevnit katedrálu i biskupské sídlo hradbami a příkopy, přičemž k jejich stavbě byly pravděpodobně využity zbytky původního římského opevnění.

Etapy gotické výstavby Katedrála v Lisieux patří k nejstarším gotickým památkám v Normandii. Její přestavba začala podle Éliane Pèlerinové kolem roku 1160, zatímco Alain Erlande-Brandenburg uvádí rok 1170. Katedrála přijala nový slohový proud dávno předtím, než Normandii dobyl francouzský král Filip II. August. Tato stylová předstihovost je připisována stavebníkovi, biskupu Arnoulovi (1141–1181), který pravděpodobně povolal mistra z oblasti Île-de-France. Arnoul byl vlivný prelát a o architektonických novinkách měl dobrý přehled – byl blízkým přítelem opata Sugera ze Saint-Denis a 11. června 1144 se osobně účastnil vysvěcení tamního opatského chrámu. S rekonstrukcí však nemohl začít před rokem 1149, neboť doprovázel krále Ludvíka VII. na druhé křížové výpravě (1147–1149). Samotné práce tak pravděpodobně započaly mezi lety 1170 a 1172.

Stavitelé zahájili rekonstrukci od hlavní lodi. Proto tato část působí poněkud robustním dojmem: arkády nesou mohutné sloupy, první patro tvoří slepé tribuny se silnou profilací a poslední úroveň představují vysoká okna. Výsledkem je poměrně těžká a tmavá loď. Tato první etapa byla dokončena krátce před rokem 1183, což potvrdila moderní dendrochronologická analýza dřevěných prvků krovu.

Zbytek kostela byl pravděpodobně dokončen v první čtvrtině 13. století. Požár z roku 1223 katedrálu zřejmě výrazněji nepoškodil. Transept a první dvě klenební pole chóru zachovávají stejný styl jako hlavní loď. Závěr chóru však vykazuje výraznou změnu koncepce. Nový stavitel, odlišný od mistra z Arnoulovy doby, již prosadil čistě normanskou gotiku namísto francouzského stylu: arkády tvoří zdvojené sloupy, abaky mají kruhový či polygonální tvar a stěny zdobí prořezávané trojlisty. Gotický sloh je zde již mnohem vyvinutější a vertikálnější – namísto slepých tribun lodi se objevuje triforium, arkády se zužují, sloupy subtilní a profilace prvků je propracovanější.

Po dokončení těchto prací se stavitelé vrátili k hlavnímu průčelí, aby osadili sochařskou výzdobu tří portálů a vztyčili obě věže.

Rozšiřování a přestavby Stavba katedrály je proces, který v podstatě nikdy nekončí, a ta v Lisieux není výjimkou. Již v první polovině 14. století se do rozšiřování objektu zapojili kanovníci, kteří nechali podél bočních lodí přistavět dvanáct obdélníkových, téměř čtvercových kaplí. Tyto drobné stavby nesou typické znaky pozdní (plaménkové) gotiky a jejich budování probíhalo postupně až do 15. století.

Svůj otisk v Lisieux zanechal také bývalý biskup z Beauvais Pierre Cauchon (biskupem v Lisieux v letech 1432–1442), přestože sídlil převážně v Rouenu či Paříži. Nechal přestavět Mariánskou kapli (chapelle de la Vierge) na východním konci chrámu. V této osové kapli chóru, kterou nechal zbudovat, byl po své smrti pohřben a jeho ostatky zde odpočívají dodnes. Kaple v flamboyantním stylu vyniká svou hloubkou (17,20 metru) a devíti velkými okny s vitrážemi. Gotika zde dosahuje svého ideálu, kdy prázdné plochy oken vítězí nad plnými stěnami.

Kromě těchto reprezentativních úprav zažila katedrála i vynucené rekonstrukce. V roce 1553 došlo ke zřícení jižní věže. Správě katedrály se podařilo shromáždit dostatek prostředků na zahájení její obnovy až o 26 let později. Pravděpodobně z obavy z dalšího neštěstí navrhli stavitelé novou věž s mnohem menším počtem okenních otvorů, než měla ta původní.

V roce 1562 katedrálu vyplenili Hugenoti pod vedením Guillauma de Hautemer, přičemž došlo mimo jiné k zneuctění ostatků svatého Ursina.

Popis Půdorys této gotické stavby pravděpodobně vychází z původní románské katedrály. Skládá se z narthexu (předsíně) a hlavní lodi o osmi klenebních polích, kterou doplňují boční lodi. Transept je na své východní straně opatřen boční lodí, což je v rámci Normandie velmi vzácné uspořádání. Chór tvoří čtyři klenební pole a závěr, na který navazuje chórový ochoz se třemi paprsčitě uspořádanými kaplemi. Toto architektonické řešení se shoduje s koncepcí katedrály v Rouenu.

Rozměry Celková délka 110 m Výška klenby 20 m Výška klenby v křížení (lucernová věž) 30 m Šířka hlavní lodi 6 m Šířka bočních lodí 4 m

Exteriér

Stavbě katedrály dominují tři věže: lucernová věž, která je pro velké normanské kostely typická, a dvě věže v průčelí. Severní, subtilní věž, pochází ze 13. století. Sousední věž byla po zřícení v roce 1553 znovu postavena v letech 1579 až 1600. Je zakončena štíhlou jehlanovitou střechou a dosahuje výšky 72 metrů. Její sloh lze jen stěží jednoznačně definovat; jde o plaménkovou gotiku s určitými renesančními prvky (půlkruhové oblouky, poměrně malé otvory, výrazná horizontála). Architekt Georges Duval v této souvislosti hovoří spíše o „románském mišmaši“.

Podobně jako mnoho jiných normanských kostelů se i katedrála v Lisieux vyznačuje střídmou vnější výzdobou. Na portálech například nenajdeme žádnou sochařskou výzdobu; kámen oživují pouze geometrické motivy, rostlinné dekory, sloupky či slepé arkády. Jediným fantaskním prvkem exteriéru jsou drobné tesané obličeje (maskarony).

Interiér

Členění stěn, které je pro velké gotické chrámy typické, se skládá ze tří úrovní: Spodní úroveň tvoří arkády vedoucí do bočních lodí. Mezilehlé patro se v různých částech katedrály liší. V hlavní lodi a prvních dvou klenebních polích chóru se nacházejí tzv. slepé tribuny (empory). Jsou označovány jako „slepé“, protože nevedou do patra nad bočními loděmi (to zde chybí), ale pouze do prostoru jejich krovů. Horní úroveň tvoří bazilikální okna.

Nejstarší části katedrály v Lisieux čerpají inspiraci z raně gotických staveb v oblasti Île-de-France, konkrétně z katedrál v Laonu, Paříži a případně v Sens. Podoba sloupů v arkádách hlavní lodi vykazuje s těmito vzory značnou podobnost. Jak naznačuje historik William W. Clark, je také možné, že se na architektuře katedrály v Lisieux podepsal vliv východní Normandie, zejména katedrály v Évreux.

Boční lodi a kaple Kaple přístupné z bočních lodí začínají na severní straně až od třetího klenebního pole. Ve druhém klenebním poli severní lodi se nachází trůnící socha svatého Petra.

Kaple severní boční lodi (směrem od narthexu) Kaple Zvěstování: Nachází se zde zpovědnice z 18. století, v níž svatá Terezie z Lisieux přijímala svátost smíření. Kaple svaté Germaine: Uchovává sochu světice z 19. století a olejomalbu Zvěstování z 18. století. Kaple Panny Marie Lurdské: Obsahuje náhrobní desku Jeana le Neveu, děkana katedrální kapituly ze 13. století, a obraz Obětování Páně v chrámě (18. století). Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova: Je zde umístěn obraz Zjevení Nejsvětějšího Srdce svaté Markétě Marii Alacoque od malíře Guérina z 19. století. Kaple svatého Expedita: Zdobí ji freska světce a dvě olejomalby: Narození Páně (18. století) a Pieta (přelom 17. a 18. století). Kaple Panny Marie Růžencové: Má dochovanou dlažbu z Pré d'Auge. Jsou zde obrazy Uvedení Panny Marie do chrámu (18. století) a Svatý Petr uzdravuje nemocné svým stínem z roku 1770 od Jean-Baptisty Robina.

Kaple jižní boční lodi (směrem od narthexu) Křestní kaple: Obsahuje mramorovou křtitelnici, krucifix z 19. století a obraz Kázání svatého Petra (1770, autor Larrieu). Kaple svatého Pavla: Uchovává obraz Svatý Pavel na Areopagu z roku 1770 od Jean-Jacquese Lagrenéeho. Kaple svatého Josefa: Dominuje jí socha světce z roku 1884 a dvě olejomalby: Extáze svatého Jeronýma (dar místního kanovníka z roku 1749) a Smrt svatého Josefa (19. století). Vzpomínková kaple: Obsahuje grafiku s „Pravou podobou“ Svaté Tváře (dar strýce sv. Terezie, p. Guérina) a obrazy Poslední večeře (1785, Descours mladší) a Svatá Cecílie (1804, Philippe Guérin). Kaple svaté Anny: Nachází se zde sousoší svaté Anny a Panny Marie z 19. století a obrazy Osvobození svatého Petra (1770, Jean-Joseph Taillasson) a Výchova Panny Marie (18. století). Kaple Panny Marie Ustavičné pomoci: Jsou zde plátna Vzkříšení Tabity (1770, Anicet Lemonnier) a Apoteóza svatého Františka Salského (18. století). Kaple svatého Benedikta: Oltář stojí na vyřezávaných sloupcích pocházejících z původní kazatelny z konce 16. století. Je zde obraz Anděl strážný (1875, Édouard Krug). Kaple Panny Marie Karmelské (bývalá kapitulní síň): Uchovává obraz Apoteóza svatého Karla Boromejského z 18. století.

Transept a křížení

Střední patro je rytmizováno otvory vedoucími do chórového ochozu. Jedná se o dispozici typickou pro normanskou a původní románskou architekturu.

V severním čele transeptu se nacházejí dvě pohřební niky vtesané do síly zdi. Jsou místem posledního odpočinku biskupa Guillauma de Rupierre († 1201), jeho otce a dvou bratrů. Stěnu biskupovy hrobky zdobí scéna Posledního soudu vrcholící apoteózou vyvolené a požehnané duše. V blízkosti je umístěn gisant - (ležící náhrobní socha) biskupa Jeana († 1141). Jižní průčelí transeptu tvoří portál, vedle něhož se v boční lodi nachází další arkádová hrobka patřící biskupu Jeanu de Samois († 1302). V ní je dnes uložen poškozený (dekapitovaný) gisant biskupa Pierra Cauchona.

Chór a závěr

V zadní části chóru odpovídá druhá úroveň triforiu. To není prosvětlené, neboť zde nejsou žádná okna. Přítomnost tohoto triforia potvrzuje příslušnost závěru k paprskovité gotice. Architektura závěru vychází z normandského gotického stylu; hlavními zdroji inspirace byly regionální stavby, konkrétně opatství Saint-Étienne v Caen a katedrála Notre-Dame v Bayeux.