George Spencer, C.P. (řeholním jménem: Ignatius od sv. Pavla; 21. prosince 1799 Londýn – 1. října 1864 Carstairs) byl anglický šlechtic, římskokatolický duchovní a passionista. Katolická církev jej uctívá jako ctihodného.

Život Narodil se 21. prosince 1799 v Londýně jako syn George Johna Spencera, 2. hraběte Spencer a Lavinie Spencer.

Jako dítě žil na rodinném sídle Althorp a byl vzděláván svou guvernantkou a matkou. V roce 1808 nastoupil spolu se svým bratrem Frederickem na Eton College, aby pokračoval ve vzdělání. Na Etonu se Spencer dostal pod vliv Richarda Godleyho, pevně založeného anglikána, který ho seznámil s různými praktikami zbožnosti a asketismu.

Nespokojeni s výukou a evangelikálními vlivy na Etonu ho rodiče o Vánocích roku 1814 ze školy odvolali. Jeho vzdělání pak pokračovalo pod vedením Charlese Jamese Blomfielda z Buckinghamshiru, který mu poskytl klasičtější vzdělání a připravil ho na svátost biřmování.

V říjnu 1817 Spencer nastoupil na Trinity College v Cambridge, kde studoval teologii. Velkou část dlouhých prázdnin roku 1818 strávil v Tywynu se svým přítelem Thomasem Fremantlem.

Na Cambridge si Spencer užíval společnost okruhu přátel, se kterými často trávil dny rozhovory, pitím čaje a hraním karet. Lady Spencerová svého syna kárala, protože měla pocit, že ztrácí čas. Přesto Spencer po ukončení studia v roce 1819 získal vyznamenání.

Jak bylo tehdy zvykem, vydal se po dokončení univerzity se svými rodiči na Kavalírskou cestu. Ačkoliv si Spencer zjevně užíval kulturní stránku této cesty, byl zděšen svým setkáním s kontinentálním katolicismem.

Anglikánský kněz Po návratu z Evropy se Spencer pustil do studia, aby se připravil na svěcení v anglikánské církvi. Jako nejmladší syn aristokratické rodiny to byla očekávaná kariérní cesta, kterou měl následovat. Studoval klasické jazyky a také si najal židovského učence, aby ho učil hebrejsky.

Dne 22. prosince 1822 byl Spencer vysvěcen na jáhna. Po dobu dvou let pracoval v nedělní škole. Dne 13. června 1824 byl vysvěcen na kněze. Poté mu jeho otec svěřil správu farnosti v Bringtonu. Spencer se plně oddal péči o svou farnost a své dny trávil návštěvami farníků, nemocných a umírajících. Často byl také viděn, jak rozdává jídlo, oblečení a peníze.

Katolický konvertita Během svého působení v Bringtonu začal Spencer klást otázky ohledně své anglikánské víry a začaly ho trápit pochybnosti. Zkoumal každou tradici – od Vysoké církve přes evangelikální směr – a dokonce i ve své vlastní farnosti se setkával s mnoha metodisty a dalšími neanglikánskými věřícími. Georgeovo vzdělání bylo silně zaměřeno na Písmo a měl potíže najít v Bibli oporu pro učení obsažené v 39 článcích víry.

Během pobytu na ostrově Isle of Wight začal číst spisy raných církevních otců, zejména Jana Zlatoústého (Chrysostoma) a Řehoře Velikého. Díky tomuto čtení začal postupně chápat rozdíl mezi katolickým a protestantským myšlením.

Od roku 1827 se Spencer začal seznamovat s několika katolickými kněžími, kteří ho povzbuzovali, aby ve svém studiu pokračoval. Krátce poté obdržel první ze tří anonymních dopisů od pisatele z Lille. Tento pisatel věděl o Spencerových pochybnostech a navrhoval mu, aby se více zamyslel nad katolicismem. Nakonec ho setkání s Ambrosem Phillipsem de Lisle, nedávno konvertovaným Angličanem ke katolictví, nasměrovalo na cestu obrácení.

Po několika setkáních s de Lislem a dalšími kněžími se Spencer vzdal své farnosti v Bringtonu a 30. ledna 1830 byl přijat do katolické církve.

Aby se stáhl z veřejného života a zmírnil dopad na své rodiče, odešel Spencer do Říma studovat na Papežskou anglickou kolej. Zde se setkal s Nicholasem Wisemanem, pozdějším kardinálem, který ho vyučoval v otázkách katolické tradice. V Římě se Spencer také setkal s Domenicem Barberim, passionistickým knězem s velkým nadšením pro obrácení Anglie ke katolické víře. Barberi měl později sehrát v Spencerově životě významnou roli.

Během studií v Římě George napsal popis svého obrácení z protestantství ke katolické víře, který byl publikován v katolických časopisech. Nakonec byl v lednu 1832 vysvěcen na jáhna a na svátek svatého Augustina z Canterbury, 28. května téhož roku, byl vysvěcen na kněze.

Křížová modlitba za Anglii

V srpnu 1832 se Spencer vrátil do Anglie, aby působil jako kaplan v kostele ve Walsallu, kde mu byla svěřena zvláštní péče o kapli ve West Bromwich. Zde založil tři školy, přednášel o náboženství a získal mnoho konvertitů, kromě svých běžných farních povinností.

Spencerova pověst kazatele začala růst a brzy kázal i na vzdálenějších místech, jako byly kostel sv. Chada v Manchesteru a kostel sv. Marie v Derby.

Během návštěvy Francie v roce 1838 navrhl Spencer Hyacinthe-Louisovi de Quélen, pařížskému arcibiskupovi, křížovou modlitbu za obrácení Anglie. Mnoho Spencerových vlivných přátel se k této iniciativě připojilo a zprávy o ní se rozšířily po celé Británii i impériu.

V květnu 1839 byl jmenován spirituálem seminaristů na Oscott College a ve stejném měsíci kázal v kostele sv. Chada v Manchesteru na téma Velký význam sjednocení katolíků a protestantů v Anglii a způsob, jak toho dosáhnout.

V lednu 1840 navštívil Johna Henry Newmana na Oriel College v Oxfordu, aby ho požádal, aby se k němu připojil v modlitbě za „jednotu v pravdě“. Newman Spencera odmítl a dokonce se s ním nechtěl setkat, ale později se za to omluvil ve svém díle Apologia.

Passionista Spencer často uvažoval o možnosti, že by mohl mít povolání ke vstupu do řeholního života, a v roce 1846 absolvoval dlouhé duchovní cvičení, na jehož konci dospěl k rozhodnutí, že je Boží vůlí, aby vstoupil do kongregace passionistů.

Dne 5. ledna 1847 přijal George Spencer řeholní hábit z rukou svého starého přítele Domenica Barberi, který přivedl tuto kongregaci do Anglie v roce 1841 s pomocí Spencera. Spencer přijal řeholní jméno Ignác od svatého Pavla, pod kterým byl od té doby znám.

Spencer se plně oddal životu passionisty a po složení řeholních slibů v roce 1848 začal kázat po celé Británii a Irsku, přičemž vždy vyzýval k modlitbám za obrácení Anglie.

V srpnu 1849 kázal Spencer v Belgii, kde se dozvěděl o smrti Barberiho. Následně se stal provinciálem kongregace passionistů v Anglii a Belgii.

V roce 1851 se Spencer vydal do Říma, aby získal papežovo schválení pro svou činnost; při návratu se setkal také s několika významnými biskupy a rovněž s císařem Františkem Josefem I.

Konec života Spencerovo zdraví bylo vždy velmi křehké a vyčerpán neustálou prací, kázáním a žebráním utrpěl infarkt a 1. října 1864 zemřel.

Spencer se vracel z misie ve Skotsku na konci září 1864. Zastavil se v Carstairs, aby navštívil starého přítele. Své zavazadlo nechal na nádraží a vydal se pěšky venkovskou cestou k domu, kde se zhroutil a zemřel.

Byl pohřben spolu s Domenicem Barberi a Elizabeth Prout v kostele sv. Anny v Suttonu.

Když bylo jeho tělo v roce 1973 exhumováno, bylo zjištěno, že Spencer trpěl těžkou artritidou, ale jeho jazyk nevykazoval od dne smrti žádné známky rozkladu.

Proces svatořečení Proces byl zahájen roku 1992 v arcidiecézi Liverpool. Dne 20. února 2021 uznal papež František jeho hrdinské ctnosti.

Odkazy Reference

Externí odkazy The Hagiography Circle

Kategorie:Muži Kategorie:Ctihodní Kategorie:Passionisté Kategorie:Angličtí římskokatoličtí duchovní Kategorie:Angličtí šlechtici Kategorie:Spencerové Kategorie:Narození 21. prosince Kategorie:Narození v roce 1799 Kategorie:Narození v Londýně Kategorie:Úmrtí 1. října Kategorie:Úmrtí v roce 1864 Kategorie:Úmrtí ve Skotsku