Hlavní silnice 27 je silnice ve Švýcarsku. Začíná v Silvaplaně a končí na rakouské hranici u vesnice Martina v obci Valsot. Celková délka silnice činí 89 kilometrů. Mezi Samedanem a Celerinou a mezi Zernezem a Susch sdílí trasu s hlavní silnicí 29, resp. s hlavní silnicí 28.

Průběh trasy náhled|vlevo|Konec silnice ve vesnici Martina Silnice začíná v obci Silvaplana na křižovatce s hlavní silnicí 3, která přichází z průsmyku Julierpass a pokračuje do údolí Val Bregaglia. Silnice 27 prochází Svatým Mořicem a poté křižovatkou s hlavní silnicí 29, která směřuje k průsmyku Bernina a do údolí Val Poschiavo. Dále silnice vede na východ od letiště Samedan, poté jižně od Samedanu a pokračuje sestupem Horním Engadinem až do Zernezu. Zde začíná společný úsek s hlavní silnicí 28, která vede do Švýcarského národního parku, přes průsmyk Ofenpass a do údolí Val Müstair.

Za Zernezem vstupuje silnice do Dolního Engadinu a zde končí společný úsek se silnicí 28, která přichází z průsmyku Flüelapass. Po průjezdu Scuolem dosahuje vesnice Martina, která je součástí obce Valsot. Celní stanice zde označuje začátek celní enklávy Samnaun. Silnice končí na rakouské hranici.

Historie náhled|vlevo|Proměnné značení, signalizující stav provozu na průsmyku Flüelapass Engadinská údolní silnice v dřívějších dobách nevedla po dně údolí jako v současnosti, ale vyhýbala se obtížným místům v údolní nivě. To vysvětluje například to, proč se kdysi významný most Punt Ota na hranici Horního a Dolního Engadinu dnes nachází mimo trasu silnice 27, nebo že silnice pod Zernezem až do konce 18. století překračovala Inn po mostě Justizbrücke a vedla kolem popraviště Fuorcha po pravé straně údolí směrem k Susch. Ze stejného důvodu vedla tehdejší údolní silnice v Dolním Engadinu přes vesnice Guarda, Ftan a Sent, které dnes leží vysoko nad silnicí, s odpovídajícími stoupáními a klesáními k níže položeným sídlům mezi nimi, jako je Ardez či Scuol.

Za údržbu jednotlivých úseků odpovídaly obce, což bylo spojeno s jejich nárokem na přepravní monopol: delší přepravy přes více obcí bez překládky, nebo dokonce souvislé tranzitní přepravy, byly spíše vzácné. Přesto existoval určitý dálkový transport rud a soli z Hallu do Chiavenny a zpětný tranzit rýže. Dálkovou přepravu navíc omezovala vnitřní cla, která se až do 18. století vybírala například v Susch nebo Scuolu.

Systém veřejných vodních kanálů a skladovacích budov, běžný v jiných alpských oblastech, zde neexistoval, i když například již neexistující hostinec Chanoua nad Ardezem představoval jakousi přestupní stanici v provozu dostavníků a povozů. Místo toho se zboží skladovalo soukromě, často i pod širým nebem. Stará silnice byla sice sjízdná pro vozidla, ale pro jednospřežní vozy snáze než pro větší povozy. Přeprava se často prováděla na saních, mimo jiné proto, že v zimě bylo pro dopravní práce k dispozici více pracovních sil než v jiných ročních obdobích.

V letech 1864–1865 vznikla engadinská silnice ze Silvaplany až do Martinsbrucku (dnes Martina). Tato výstavba silnice souvisí s budováním moderní silnice přes průsmyk Flüelapass (1866–67) a s výstavbou první silnice pro povozy přes průsmyk Ofenpass (1871–72), tedy dvou úseků dnešní hlavní silnice 28.

Hlavní silnice 27 obchází od 80. let 20. století obce Celerina, Samedan, Bever, Madulain, Zuoz a S-chanf v Horním Engadinu pomocí obchvatů. Další obchvaty vznikly i v Dolním Engadinu (Scuol a Ardez).

Odkazy Reference

Externí odkazy

27 Kategorie:Doprava v kantonu Graubünden