Kostel svaté Barbory ve Štěpánově je římskokatolický jednolodní kostel postavený v novogotickém stylu. Výstavba proběhla v letech 1872–1875 podle návrhu vídeňského architekta Friedricha Von Schmidta. Od roku 1991 je chráněn jako kulturní památka.
Historie
Vznik stavby náhled|225x225pixelů|Bedřich Egon kardinál Fürstenberg Zadavatelem a mecenášem byl František Klein, tehdejší spolumajitel místních železáren. Klein potřeboval pro státní úřady písemný souhlas o povolení ke stavbě od místního faráře Antonína Fučíka, kvůli svým záměrům s kostelem o toto povolení však nepožádal. Měl obavy, že by jej farář neschválil, jelikož chtěl postavit kostel německý, ve kterém budou latinské bohoslužby doprovázeny německými duchovními písněmi, kázání budou v němčině a bohoslužby bude vykonávat rodilý Němec, pro kterého zde také přestavěl dům. Klein chtěl kostel postavit pro německou dělnickou kolonii ve Štěpánově. Proto zajel přímo na olomoucké arcibiskupství, kde tehdy byl arcibiskupem Němec, Bedřich kardinál Fürstenberg. Tomu uvedl důvod ke stavbě a povolení získal. Výstavba kostela tedy začala bez souhlasu české štěpánovské farnosti.
Projekt a výstavba kostela Návrh vytvořil roku 1868 vídeňský architekt Friedrich von Schmidt. Kostel je dlouhý 31,5 metru a široký 13 metrů a byl vystavěn v letech 1872–1875. V posledním roce se kromě stavebních dodělávek provádělo i vnitřní zařízení kostela, to bylo dokončeno v polovině října 1875. Současně byla dokončena i přestavba domu pro německého kněze, lidem přezdívaná jako „kaplánka”. František Klein nechal po dokončení stavby provést přepis v pozemkových knihách, kde uvedl změnu majitele pozemku i s vybudovaným kostelem z rodiny Kleinů na římskokatolickou církev, což se v pozdějších letech opomnělo.
Posvěcení kostela sv. Barbory Klein požádal arcibiskupa Fürstenberga o posvěcení nového kostela, domluvili se, že biskupská konsekrace proběhne v neděli 17. října 1875. Fürstenberg ani jeho konzistoř neuznali za vhodné uvedené datum Antonínu Fučíkovi sdělit a pověřili tím Kleina. Ten oznámil faráři den a hodinu a upozornil ho, že obřad bude trvat pět hodin. Současně zažádal o přesunutí mše pro české farníky na dřívější hodinu, aby se mohli farář i s farníky poté dostavit v průvodu k uvítání arcibiskupa. K tomu účelu měl být čtyřmi muži donesen baldachýn. Fučík Kleinův požadavek splnil, přesto se do průvodu k uvítání arcibiskupa sešlo málo lidí, nebyli k dispozici ani čtyři muži k nesení baldachýnu. I přes neúčast českých farníků arcibiskup Bedřich kardinál Fürstenberg provedl obřad svěcení nového kostela a zasvětil ho svaté Barboře, patronce hutníků a horníků.
Odpor faráře Antonína Fučíka Farář Antonín Fučík vyjádřil svůj nesouhlas se stavbou nového kostela mimo jiné tím, že se o zahájení jeho výstavby nezmínil ve farní pamětní knize. Později také při oznamování konsekrace kostela jej označoval jako „kapli”, přestože s ohledem na jeho rozměry se jedná o kostel či svatyni.
Beneficiát Německý farář, který denně sloužil mši svatou pro Němce, mohl zdarma obývat tzv. kaplánku, menší domek se zahradou a dvorkem. Takovému knězi se říkalo „beneficiát u sv. Barbory”. Ve farním archivu však není uvedeno ani jedno jméno takového beneficiáta, pouze na hřbitově byl nalezen jeden hrob s nápisem: “Karel Essler arc. rada, farář v. v., beneficiát u sv. Barbory.”
Prodej kostela a převod do majetku církve Po první světové válce byli Kleinové z finančních důvodů nuceni odprodat veškerý svůj majetek ve Štěpánově včetně kostela sv. Barbory akciové společnosti Zöptauer und Stephanauer Bergbau – und Eisenhütten Aktiengesellschaft in Stephanau. Tato společnost však nemohla udržet provoz ve štěpánovských hutích a začala rozprodávat některé části svého majetku, mezi nimiž byl i kostel sv. Barbory. Tehdy byl farářem ve Štěpánově Jindřich Ptašinský (1932–1937), který se o prodeji kostela dozvěděl. Kvůli obavám, že se kostel dostane do rukou lidí, kteří by ho užívali ke světským účelům, se vydal do Olomouce k arcibiskupovi Leopoldu Prečanovi, aby navrhl odkoupení kostela katolickou církví. Dohoda byla vyjednána a stanovena cena 300 tisíc korun za kostel a 16 tisíc za kaplanku. Arcibiskup Prečan zmocnil Ptašinského k dalšímu jednání a podpisu kupní smlouvy. Ta byla podepsána 1. a 4. dubna 1934, zakoupený kostel věnoval arcibiskup štěpánovské duchovní správě a dal o tom provést patřičné záznamy do pozemkových knih.
Kostel za druhé světové války V roce 1937 přišel do Štěpánova nový farář Josef Slavík, pocházel z Dubu, avšak své dětství prožil ve Vídni a uměl tedy dobře německy. Mohl tedy ihned po svém nástupu vykonávat bohoslužby s kázáním v němčině. Po zřízení Protektorátu německá správa zpočátku tolerovala skutečnost, že bohoslužby v německém jazyce vedl farář české národnosti. Postupem času se to však stalo pro německé obyvatele nepřijatelné. Vypravili se tedy do Olomouce na farní úřad při chrámu svatého Mořice, kde tehdy kázal rodilý Němec dr. Josef Matzke. Ten jim přislíbil, že bude do Štěpánova každou neděli jezdit, nezažádal však o souhlas místního faráře o kázání v cizí farnosti. Místo sebe často posílal německé kaplany, jeden z nich byl zuřivý nacista a kázal ve stejnokroji ordnerů, jen na uniformu si položil kněžskou štolu. Na základě jednání dr. Matzkeho podal Slavík stížnost dopisem z 30. dubna 1941 adresovaným olomoucké konsistoři. Brzy byl Slavík do konsistoře pozván a dostal zákaz jakýchkoliv stížností na dr. Matzkeho či jeho kaplany.
Konsistoř přípisem z 1. září 1941 vyjmula kostel sv. Barbory ze štěpánovské farnosti a dala jej do správy německého kněze Josefa Lantsche, toho ustanovila farářem Němců ve Štěpánově. Kněz Lantsch měl i nadále pobývat v Olomouci a do štěpánovského kostela dojíždět.
Válečné škody v roce 1945 Ve dnech 5. až 8. května 1945 kostel utrpěl škody při válečných bojích, zaznamenal je farář Slavík, který se poté i zasloužil o opravu kostela v poválečném období. Kostel utrpěl čtyři dělostřelecké zásahy. První z nich zasáhl kostelní věž, zničena byla trámová vazba věže, břidlicová krytina, věžní hodiny, jeden ocelový zvon a dubová hranice v místech, kde visel zničený zvon. Druhý zásah byl do kostelního průčelí a zasáhl jeden z opěrných pilířů, ten však neprorazil. Zásahem bylo také zničeno velké gotické okno a rozeta nad ním. Třetí zásah do trámové střechy přerazil několik vazních trámů a poničil břidlicovou krytinu. Poslední zásah směřoval do sakristie, kterou zdemoloval i se skříňovým vybavením.
Kostel bezprostředně po druhé světové válce, za komunismu a současně Hned po skončení války začal farář Slavík s opravami kostela. Opravy trvaly až do roku 1948 a vyžádaly si náklady 90 000 korun. Na jaře roku 1948 měl být kostel znovu otevřen, to již ale politická situace neumožnila, a tak zůstal opravený kostel uzavřen až do roku 1959. Tehdy vyšly najevo škody, které byly v průběhu let v kostele napáchány, byly poničeny tři obrazy v kostele uložené, z varhan byly ukradeny cínové píšťaly a retabulum hlavního oltáře, na kterém byly omalované dřevořezby, bylo rozlámané na kusy. V roce 1958 plánovali komunisté umístit do kostela družstevní krávy, k tomu ale nedošlo a kostel dali do pronájmu Krajskému zdravotnickému skladu. Faráře Slavíka pouze obeznámili a pověřili, aby z kostela vystěhoval veškerý movitý inventář, a tehdy farář zjistil výše zmíněné škody na majetku. Věci z kostela sv. Barbory byly uloženy do bývalé kůlny při stodole na faře, pouze dva nepoškozené ocelové zvony byly převezeny do kostela sv. Vavřince. Většinu této stodoly tehdy obývalo štěpánovské JZD, protože po smrti faráře Slavíka byla fara neobydlena. Většina kostelních věcí, včetně kostelních lavic, byla rozkradena nebo poničena. Rozhodnutím finančního odboru ONV v Olomouci z 22. prosince 1961 byl pozemek, na kterém stojí kostel sv. Barbory, odepsán i s budovou vlastníka kostelu, kterým doposud byl římskokatolický farní úřad ve Štěpánově, a připsán novému vlastníku: Československý stát, ve smlouvě je uvedeno, že kostel se vyvlastňuje bez náhrady. Krajský zdravotnický sklad užíval kostela do roku 1983, poté budovu převzal státní podnik Kniha se sídlem v Olomouci, tento podnik využíval kostel do roku 1991. Žádný z uživatelů nezaplatil nájemné, pouze bylo uvedeno, že jako náhrada z neuhrazení nájemného podnik Kniha Olomouc zaplatil v roce 1987/1988 za výměnu vadné střešní krytiny za krytinu osinkocementovou. Nyní je kostel ve vlastnictví obce Štěpánov.
Architektonický popis exteriéru Fasádu tvoří přiznané režné zdivo z červených pálených cihel, které jsou typickým architektonickým prvkem vybraných německých regionů. Jedná se o volně stojící jednolodní stavbu na obdélníkovém půdorysu v prostoru před nádražím. Spodní část stavby tvoří sokl z hrubě opracovaného kamene. Exteriér budovy charakterizuje prostý opěrný systém. Podélné stěny jsou členěny pomocí pilířů, mezi nimiž se nacházejí okna zakončená lomeným obloukem. Na severozápadní straně je kostel zakončen presbytářem a po jeho bocích jsou schodišťové přístavky, na které navazuje z obou stran transept s vlastními bočními vstupy. Kostel je krytý sedlovou střechou s výrazným sklonem, z hřebene střechy vystupuje sanktusníková věžička, ukončená jehlanovou střechou, po bocích má hodinové ciferníky.
Na východní straně kostela se nachází osově souměrné průčelí s dominantním trojúhelníkovým štítem, na jehož vrcholu je umístěn reliéfní medailon s hlavou Ježíše Krista lemovaný štukovou kartuší s rostlinnými motivy. Stěna je vertikálně členěna jednou odstupňovanými opěrnými pilíři krytými jednoduchou stříškou. V centrální ose je umístěn hlavní vstup s ústupkovým portálem, ve kterém jsou dvoukřídlé, červeně natřené dveře. Vstupní portál s dveřmi napodobují sedlový portál doplněný kružbou, je zde zdůrazněna nápodoba gotického okna. Před vstupem je jednostranné zděné schodiště se zdobným kovovým zábradlím. Po stranách portálu jsou umístěna úzká okna s kamenným ostěním, zakončená lomeným obloukem. V horní části štítu se nachází sdružené okno (biforium), jehož kružbu ukončuje trojlaločnatý obrazec (jeptiška). Nad biforiem je umístěna rozeta. Okna po bocích, rozeta i nadpraží dveřního portálu jsou vyplněny trojlistými kružbami.
Jižní a severní strany kostela jsou symetrické, vertikálně a pravidelně rozdělené opěrnými pilíři. V jednotlivých polích mezi pilíři se nacházejí vysoká okna s cihlovými profilacemi z oblounů a žlábků, zakončená lomenými oblouky. Uvnitř oken jsou trojlistové kružby a pod nimi dvě jeptišky. Pod hranou střechy probíhá cihelná interpretace zubořezu a římsa. Na jihozápadní a severozápadní straně jsou boční vstupy do transeptu kryté boční arkádou. Mezilodní sloupy arkády jsou posazeny na kamenném soklu, na němž jsou dva oblouny oddělené výžlabkem, dřík je hladký a hlavice je tvořena krčkem a kruhovým prstencem rozšiřujícím se nahoru k abaku. Vystupující sakristie má po obou stranách dvě malá okna a nad nimi jedno velké, kopírující okna v polích mezi pilíři.
Na západní straně kostela se nachází presbytář na polygonálním (pětibokém) půdorysu. Stěny presbytáře jsou v rozích zpevněny pilíři, které korespondují s pilíři na hlavní lodi. V každé stěně je umístěno jedno úzké okno s ostěním a vnitřní kružbou, zakončené lomeným obloukem. V místě napojení presbytáře na transept jsou po obou stranách schodišťové přístavky, s malými obdélníkovými okny. Pod hlavní římsou se nachází interpretace obloučkového vlysu ztvárněná pomocí cihel.
Architektonický popis interiéru