Falkenhaynové

Falkenhaynové (psáno také Falkenhain, Falkenhon) byl šlechtický rod, který se ve 13. století usadil ve Slezsku. Rod se rozšířil postupně v jednotlivých větvích na Moravu, do Rakouska a Pruska.

Historie Rod pocházel nejspíše původem z Míšně. Jednotliví členové rodu se ve Slezsku usadili převážně v Lehnickém, Svídnickém a Javorském knížectví. V roce 1290 se v listinách objevuje Cunrad (Konrád) jako rádce svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového. V letech 1292 až 1300 vystupuje ve vratislavských dokumentech Wolfhervon Falkinhain, který byl kastelánem (purkrabí) na hradě Olešnici. V letech 1339 až 1360 byl Konrád (mladší) von Falkenhayn hejtmanem Vratislavského knížectví. V roce 1342 je Konrád jedním ze tří slezských šlechticů, u kterých si budoucí císař Karel IV. zastavuje svou korunu za 42 hřiven. Konrád měl syna Oldřicha a dceru Annu.

Větve rodu

Slezská větev

Hlavní linie: z Chróstnik (Brauchitschdorf) Tato linie měla své sídlo v Chróstniku, její členové zastávali vysoké posty v Lehnickém knížectví. Zikmund von Falkenhayn (1609–1659) měl s druhou manželkou Evou von Nimptsch tři syny: Ferdinanda (používal druhé jméno Bedřich), Rudolfa a Zikmunda. Na přelomu 17. a 18. století získali každý z bratrů postupně český titul barona a hraběte. Potomci hraběte Bedřicha přesídlili do Rakouska a byli zakladateli rakouské větve rodu. V roce 1741 získal Zikmundův vnuk Arnošt August pruský titul hraběte.Arnošt August von Falkenhayn byl zakladatelem pruské větve rodu.

Linie z Kochlice (Kuchelberg) Vznikla v 15. století. V roce 1518 byl Mikuláš von Falkenhayn vlastníkem panství Kochlice, Gorzelin (německy: Fauljoppe). V 16. století získali členové této linie další panství Lipiny (Krummlindy) a Mazurowice (Maserwitz). Linie vymřela v 17. století.

Linie z Górzyca (Lerchenborn) Vznikla na konci 15. století a vymřela ve Slezsku v 17. století. Panství Gorzyca zdědila šlechtická rodina von Bock.

Linie z Komorniki (Kummernick) Vznikla na konci 15. století a vymřela v polovině 16. století. Panství zdědili Zedlitzové.

Linie z Bukowna (Buchwald) Vznikla pravděpodobně v 16. století, její posledním představitelem byl Jan von Falkenhayn, který zemřel v roce 1641, jeho epitaf byl umístěn v kostele sv. Petra a Pavla v Lehnici. Členové linie vlastnili také panství Rakoszyce.

Linie z Usza (Ausche) Vznikla také v 16. století a vymřela v 18. století. Ve vlastnictví rodu bylo rovněž panství Strupina.

Linie z Krzeczyn Mały (Klein Krichen, Malý Krychov) V roce 1562 získal Kryštof von Falkenhayn v Niském knížectví panství Kyjów, které je blízko Vidnavy. V roce 1581 získal Arnošt Falkenhon z Malého Krychnova panství Zopowy na Hlubčicku, dále koupil od bratří Oderských z Lideřova Sudice na Opavsku, dále nedaleký Pietraszyn a v roce 1592 Bělou. V letech 1576 až 1594 byl Arnošt vrchním hejtmanem Krnovského knížectví, Bytomského a Bohumínského panství. V roce 1586 získal Bedřich von Falkenhayn panství Korytów v Kladsku. Bedřich byl císařským číšníkem. S manželkou Annou von Reichenbach měli děti Siegfrieda a Annu. Po Arnoštovy zdědil Bělou Zikmund Falkenhof, následně se majitelem stál Siegfried, a poté jeho sestra Anna.

Linie z Głoska (Gloschkau, Glošek) Členové této linie se objevuji v 16. století v Opavském a v Krnovském knížectví a dále na Moravě. V některých záznamech je jméno uváděno v pozměněné na „Falkenhon“ s předikátem „z Glošku”. V roce 1526 se prvně na Moravě objevil Arnošt Falkenhon z Glošku, který získal za věrnou službu od Václava Berky z Dubé dům pod hradem Šternberk. Arnošt měl syna Petra a dceru Magdalénu, která se vdala za Mikuláše Horeckého z Horky. V Poprockého „Zrcadle markrabství moravského” je uvedeno přesné datum smrti Arnošta dne 12. července 1551. Arnošt měl nejspíše bratra Kryštofa. Kryštof byl ženatý s manželkou Magdaléno z Vrchlabí a spolu měli děti: syna Bartoloměje a dcery Saloménu, Barboru a Elišku. Kryštof vlastnil Skaličku (Skalka u Prostějova) a Pivín, které získal od Jaroslava z Perštejna.Na Moravě rovněž působil Jiří Adam Falkenhayn z Glošku, který přišel o majetek následkem účasti na Stavovském povstání. Na přelomu 16. a 17. století vlastnili jednotliví členové rodu majetky v Opavské knížectví, panství Držkovice.

Rakouská větev Rakouská větev rodu vznikla Bedřichem von Falkenhayn (* 1649), který pocházel z hlavní linie, která vlastnila panství Chrostníky. Nejprve působil jako brunšvicko-lüneburský tajný rada a mimořádný vyslanec. Službu u brunšvicko-lüneburského vévody opustil a přešel do služeb císařských. Stal se císařským komořím, dvorským válečným radou, generálním válečným komisařem a také tajným radou. V roce 1682 byl povýšen do českého stavu svobodných pánů, v roce 1689 do českého hraběcího stavu a v roce 1690 do říšského hraběcího stavu. V roce 1718 získal jeho syn Arnošt August Rudolf von Falkenhayn (1683–1743) titul svobodného pána v Dolním Rakousku. Syn Arnošta, Norbert Mikuláš von Falkenhayn (1725–1777) byl císařským komořím a dolnorakouským vládním radou. Norbert Mikuláš si vzal za manželku hraběnku Františku von Kolonitsch, manželé měli syny Arnošta Augusta, Evžena a dcery Oldřišku a Alžbětu. V roce 1799 se Arnošt August oženil s Terezii von Kalckreuth, která přinesla do manželství panství Kyjovice v Opavsku, které poté vlastnil jejich syn Theodor. Potomci Evžena dosáhli v 19. a 20. století významných postů v c. k. armádě a v politice.

Pruská větev V roce 1741 získal Arnošt August von Falkenhayn pruský titul hraběte od pruského krále Bedřicha II. Velikého. Potomci Arnošta Augusta v dalších generacích vymřeli. V Prusku se prosadila jiná větev rodu pocházející ze Slezska, její členové byli nejprve pruští velkostatkáři, kteří se etablovali nejvíce v pruské a později německé armádě a politice. Rodovým sídlem bylo v Západním Prusku město Białochowo.

Erb

Rodový erb (původní) Ve stříbrném štítě je vodorovně položený červený lovecký roh bez kování a šňůry s obrácený nátrubkem doprava (z pohledu štítu). Klenot je tvořen figurou ze štítu, která má na koruně volavčí peří. Přikryvadla jsou červeno-stříbrná.

Svobodný pán – erb z roku 1700 Štít je čtvrcený, v první a a čtvrtém poli je lovecký roh, ve druhé a třetí pole je dělené, v horní části jsou dvě dvoulistá červená jablka na stonku a ve spodní části je modré pole. Klenot tvoří dvě přilby. První přilba (pravá s pohledu štítu) je tvořena korunkou a na ní je umístěn lesní roh, který má nad sebou volavčí péra. Druhá přilba je umístěna mezi stříbro-modré rohy, v korunce je umístěn stonek a na něm jablko. Přikryvadla jsou modro-stříbrná.

Svobodný pán – erb z roku 1721 Rod se vrátil k jednoduchému štítu s jedním loveckým rohem, ale nad ním zůstaly dvě přilby. Na druhé přilbě je nově klenotem dělené orlí křídlo.

Hrabě – erb z roku 1741 Prusko Kompozice erbu je shodná z erbem svobodných pánů z roku 1721, rozdíl je jen ve šrafování druhé přilby. Nově je šrafování péra přilby v celém rozsahu v červené barvě.

Hrabě – erb od poloviny 18. století Rakousko Štít je čtvrcený s tzv. srdečním štítkem uprostřed, který má uprostřed červený lovecký roh ve stříbrném poli (odkaz na slezskou linii), v prvém a čtvrtém poli jsou do uhlopříčky osazeny tři zlaté koule (možná jablka), které odkazuji na spojení s rodem von Holzapfel, ve druhém červeném poli vpravo je umístěn dvouocasý stříbrný lev s korunou, ve třetím poli je umístěn jednorožec, pole je vodorovně rozděleno stříbrnou část a černou část. Klenoty tvoří tři korunované přilby, krajní přilby nesou lovecké rohy a prostřední přilba nese vyrůstajícího stříbrného českého lva z druhého pole.

Významné osobnosti Eugen Isidor von Falkenhayn – rakouský generál Erich Georg von Falkenhayn – pruský ministr války, pruský a německý generál Franz von Falkenhayn – rakousko-uherský důstojník a politik Julius von Falkenhayn – zemský hejtman v Horním Rakousku, ministr zemědělství Předlitavska

Galerie

Odkazy Reference

Kategorie:Slezské šlechtické rody Kategorie:Moravské šlechtické rody Kategorie:Rakouské šlechtické rody Kategorie:Německé šlechtické rody