náhled|156x156pixelů|Podpis Contardo Ferrini (5. dubna 1859, Milán – 17. října 1902, Suna) byl italský právník a právní historik. Byl také zbožným římským katolíkem, který žil životem modlitby a služby chudým. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.
Život Narodil se 5. dubna 1859 v Miláně rodičům Rinaldu Ferrinimu a Luigii Buccellati. Pokřtěn byl ve stejné křtitelnici, kde byl o 46 let dříve pokřtěn bl. Frédéric Ozanam, rovněž rodák z Milána. Poté, co ve dvanácti letech přijal první svaté přijímání, vstoupil do laického Bratrstva Nejsvětější svátosti.
Rinaldo Ferrini, profesor matematiky a přírodních věd, učil svého syna již v raném věku. Naučil se mluvit několika jazyky. Jeho láska ke katolické víře vedla přátele k tomu, že mu dali přezdívku „Svatý Aloysius“ (podle sv. Aloise Gonzagy). V sedmnácti letech nastoupil na univerzitu v Pavii a o dva roky později byl jmenován děkanem studentů. V jednadvaceti letech získal na univerzitě titul doktorem práv. Jeho doktorská práce, která spojovala trestní právo s homérskou poezií, byla základem pro získání stipendia na Berlínskou univerzitu, kde se specializoval na římsko-byzantské právo, obor, v němž se stal mezinárodně uznávaným odborníkem.
Během svého pobytu v Berlíně psal o svém nadšení z přijetí svátosti pokání poprvé v cizí zemi. Tato zkušenost mu, jak napsal, připomněla univerzálnost římskokatolické církve.
Po návratu do Itálie působil jako přednášející na univerzitách v Messině, Modeně a Pavii. Svou první profesuru získal v mladém věku dvaceti šesti let. Snažil se rozlišit své povolání, ať už jako diecézní kněz, člen řeholního řádu nebo jako ženatý muž. Nakonec své povolání naplnil jako svobodný laik. Složil Bohu slib čistoty, v roce 1886 se stal členem III. řádu svatého Františka a byl také členem Společnosti svatého Vincence z Pauly, do které ho uvedl jeho otec, který byl rovněž jejím členem.
Jako člen fakulty na Univerzitě v Pavii byl považován za odborníka na římské právo. Během své kariéry publikoval knihy, články a recenze. Nějakou dobu učil na Pařížské univerzitě. Později se kromě civilního právníka věnoval také kanonickému právu.
V roce 1900 onemocněl se srdcem. Na podzim roku 1902 se vydal za odpočinkem do svého venkovského sídla ve vesnici Suna v provincii Novara (nyní součást obce Verbania v provincii Verbano-Cusio-Ossola) na břehu jezera Maggiore. Během svého pobytu tam onemocněl tyfem. Zemřel na něj ve věku čtyřiceti tří let dne 17. října 1902. Mezi obyvateli Suny se ihned šířila pověst o jeho svatosti. Jeho kolegové z univerzity v Pavii o něm psali dopisy, v nichž jej označovali za světce. Jeho ostatky jsou uchovávány v kapli Katolické univerzity Nejsvětějšího Srdce v Miláně.
Úcta vlevo|náhled|Jeho hrobka v kapli Katolické univerzity Nejsvětějšího Srdce v Miláně Jeho beatifikační proces započal dne 6. července 1922, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 8. února 1931 jej papež Pius XI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného.
Blahořečen byl dne 13. dubna 1947 v bazilice sv. Petra papežem Piem XII.
Jeho památka je připomínána 17. října. Bývá zobrazován v obleku.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Italští blahoslavení Kategorie:Italští římští katolíci Kategorie:Italští právníci Kategorie:Kanonisté Kategorie:Právní historikové Kategorie:Italští historikové Kategorie:Italští spisovatelé vědecké literatury Kategorie:Františkánští terciáři Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození 5. dubna Kategorie:Narození v Miláně Kategorie:Úmrtí v roce 1902 Kategorie:Úmrtí 17. října Kategorie:Úmrtí ve Verbanii Kategorie:Pohřbení v Miláně Kategorie:Zemřelí na břišní tyfus Kategorie:Absolventi Univerzity v Pavii Kategorie:Absolventi Humboldtovy univerzity Kategorie:Muži