Jaromír Machula (24. ledna 1916 Hlavatce u Tábora – 2000) byl český římskokatolický kněz, vatikánský diplomat, účastník československého zahraničního odboje a exilový pracovník.

Životopis Josef Machula se narodil 24. ledna 1916 v Hlavatci u Tábora v rodině truhláře. Obecnou školu navštěvoval v rodné obci a poté studoval na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích, kde úspěšně odmaturoval. V roce 1937 odešel do Říma, aby studoval katolickou teologii v Papežské koleji Nepomucenum, která připravovala české a moravské bohoslovce ke kněžské službě.

Studium završil 12. července 1942 kněžským svěcením. Vzhledem k okupaci Československa se stejně jako řada dalších českých bohoslovců rozhodl nevrátit do vlasti a zůstal v Římě jako prefekt koleje Nepomucenum. Během druhé světové války se aktivně zapojil do činnosti československého exilu. Po osvobození Říma spojeneckými vojsky se na konci června 1944 stal tajemníkem nově vzniklého Československého národního výboru v Itálii, který koordinoval činnost československé exilové komunity.

Ve stejné době navázal kontakty s Československou vojenskou misí v jihoitalském Bari a přihlásil se do československé zahraniční armády. Dne 14. srpna 1944 byl spolu s dalšími dvanácti českými kněžími a řeholníky odveden do vojenské služby. Protože jako duchovní nemohli vykonávat ozbrojenou službu, udělil jim papež Pius XII. 22. prosince 1944 zvláštní dispens umožňující službu beze zbraně.

Než odcestoval do Velké Británie, pracoval na získávání podpory pro československý odboj ve vatikánských kruzích a podílel se na přípravách obnovení diplomatických vztahů mezi Československem a Svatým stolcem. Do Anglie odplul z Neapole 1. března 1945 a o necelé dva týdny později dorazil do Británie. Po zařazení k československému náhradnímu tělesu byl uvolněn pro službu ministerstvu zahraničních věcí. V Londýně informoval ministra zahraničí Jana Masaryka o situaci ve Vatikánu a o možnostech obnovení diplomatických vztahů. Ministr Hubert Ripka jej charakterizoval jako mimořádně inteligentního, vzdělaného a politicky schopného kněze s výbornou znalostí Vatikánu i poměrů v Itálii.

V červnu 1945 se vrátil do Říma, kde pokračoval v diplomatických jednáních. Po návratu do Československa v září 1945 krátce působil jako kaplan ve Vejprnicích u Plzně. Již počátkem roku 1946 byl jmenován církevním poradcem československého vyslanectví u Svatého stolce ve Vatikánu, kde se podílel na obnově diplomatických vztahů mezi Československem a Vatikánem.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se rozhodl do vlasti nevrátit. Komunistickými úřady byl suspendován z diplomatické služby a na doporučení pražského arcibiskupa Josefa Berana pokračoval ve studiu kanonického práva na papežské univerzitě Angelicum v Římě, které absolvoval v letech 1948 až 1951. Současně se zapojil do pomoci československým uprchlíkům jako člen Papežské komise pro české uprchlíky v Itálii.

Po dokončení studií krátce působil jako kaplan v severoitalské obci Mezzocorona. V roce 1952 se stal členem Rady svobodného Československa, jedné z hlavních politických organizací československého exilu. Do roku 1954 pracoval v Itálii také pro české vysílání italského rozhlasu.

Později přesídlil do Spolkové republiky Německo. Nejprve působil v Mnichově a poté v Hamburku, kde se dlouhá léta věnoval duchovní péči o české emigranty. Současně zastával funkci nemocničního kaplana v hamburských nemocnicích, kterou vykonával až do svého odchodu do důchodu. Po pádu komunistického režimu se pravidelně vracel do České republiky a udržoval kontakty s rodným krajem. Zemřel v roce 2000.

Reference

Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Diplomaté Česka Kategorie:Absolventi Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka Kategorie:Absolventi Nepomucena Kategorie:Čeští emigranti do Itálie Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války Kategorie:Příslušníci československé zahraniční armády Kategorie:Narození v roce 1916 Kategorie:Narození 24. ledna Kategorie:Narození v okrese Tábor Kategorie:Úmrtí v roce 2000 Kategorie:Muži