Státní převrat v Ázerbájdžánu (1993)

Státní převrat v Ázerbájdžánu roku 1993, známý také jako povstání v Gjandže, byl vojenský převrat vedený ázerbájdžánským vojenským velitelem Suratem Hüseynovem. Dne 4. června 1993 zahájily Hüseynovovy jednotky pochod z města Gjandža na ázerbájdžánské hlavní město Baku s cílem svrhnout prezidenta Abulfaze Elčibeje, který byl zvolen v prvních svobodných volbách nezávislého Ázerbájdžánu v roce 1992. Převrat podporovaný Ruskem vedl ke sesazení Elčibeje a k nástupu Hejdara Alijeva do funkce prezidenta. Kontext Ázerbájdžán vyhlásil nezávislost na SSSR v roce 1991 během rozpadu Sovětského svazu. Později téhož roku se Ázerbájdžán zapletl do první války o Náhorní Karabach proti separatistické Republice Náhorní Karabach podporované arménskými silami. Částečně v důsledku nepokojů vyvolaných tímto konfliktem svrhl státní převrat v roce 1992 vládu Ajaze Mutalibova, kterého po volbách v roce 1992 nahradil Abulfaz Elčibej. Předehra Měsíce před povstáním docházelo k rostoucím rozporům mezi Elčibejem a předními představiteli ázerbájdžánského vojenského aparátu, včetně ministra obrany Rahima Gazijeva a kapitána Surata Hüseynova, velitele 709. brigády ázerbájdžánských pozemních sil.V únoru 1993, poté co vojenský personál nahlásil obvinění z neposlušnosti namířená proti Hüseynovovi a Gazijevovi, podnikla Elčibejova vláda kroky k potrestání obou velitelů. Hüseynov dostal rozkaz vrátit se do hlavního města Baku, ale místo toho přesunul své jednotky do Gjandže. Gazijev byl ze své funkce odvolán později téhož měsíce. V březnu vedla ofenzíva arménských sil v oblasti Kalbadžar přiléhající k Náhornímu Karabachu k obsazení Kalbadžaru, což bylo úspěšné částečně i kvůli odchodu Hüseynova z fronty. Katastrofální porážka vyvolala tlak na Elčibejovu administrativu, která reagovala vyhlášením celostátního výjimečného stavu. Povstání Dne 4. června 1993 byl odražen kontingent vojsk vyslaný Elčibejovou vládou k vyřešení situace s Hüseynovem v Gjandže. Po tomto střetu začala Hüseynovova milice, vyzbrojená materiálem zanechaným ruskou 104. gardovou výsadkovou divizí, „pochod na Baku“ s cílem konfrontovat vládu.Ihned poté odstoupily desítky představitelů Elčibejovy vlády a vypukly protesty požadující změnu vlády. Elčibej, čelící silící opozici a hledající spojence, se obrátil na Hejdara Alijeva, bývalého šéfa ázerbájdžánské KGB a předsedu Nejvyššího shromáždění Nachičevanské autonomní republiky. Alijev s podporou Elčibeje úspěšně kandidoval na post předsedy parlamentu, kterým se stal 15. června. Dne 18. června, když se Hüseynovova milice přiblížila k hlavnímu městu Baku, Elčibej uprchl do svého rodiště v Nachičevanu. Veřejný pořádek se nadále rozpadal, když Hüseynovův spojenec, talyšský nacionalista Alikram Humbatov, zahájil další povstání a vyhlásil Talyšsko-mugaňskou autonomní republiku v oblasti Lenkoranu. V nepřítomnosti zvoleného prezidenta udělil parlament 24. června předsedovi Alijevovi zvláštní pravomoci. Následujícího dne byl Hüseynov jmenován předsedem vlády a politická situace se začala stabilizovat. Referendum konané 29. srpna 1993 formálně zbavilo Elčibeje moci, což Alijevovi umožnilo stát se ústavním prezidentem ve volbách konaných o několik dní později. Následky Vřava způsobená převratem umožnila arménským silám během léta 1993 dále obsadit oblasti Agdam, Fizuli a Džabrajil. Za Alijevovy vlády dosáhly ázerbájdžánské protiúderky jen omezeného úspěchu při opětném dobytí částí zabraných území. Když se konflikt dostal do patové situace, podepsal Hejdar Alijev v květnu 1994 Biškekský protokol, čímž válka skončila. V říjnu 1994 se vztahy mezi Alijevem a Hüseynovem vyostřily, přičemž prezident obvinil Hüseynova z přípravy státního převratu ve spolupráci s jednotkami OPON. Hüseynov uprchl do Ruska, kde se spojil se svým bývalým spiklencem Rahimem Gazijevem. Oba byli později vydáni a v Ázerbájdžánu odsouzeni. Alijev zůstal prezidentem a v roce 1998 vyhrál sporné volby; v úřadu setrval až do roku 2003, kdy moc přešla na jeho syna Ilhama Alijeva. Sesazený prezident Abulfaz Elčibej zůstal v Nachičevanu až do svého návratu do politiky v roce 1997. Později opustil zemi a odešel do Turecka, kde v roce 2000 zemřel. Reference

Související články Talyšsko-Mugaňská autonomní republika Pokus o státní převrat v Ázerbájdžánu (1995)

Kategorie:Dějiny ÁzerbájdžánuKategorie:Události roku 1993