Kostel Panny Marie du Taur ( ) je římskokatolický farní kostel, který se nachází na adrese rue du Taur č. 12 bis v historickém centru francouzského města Toulouse, přesněji mezi hlavním náměstím Place du Capitole a bazilikou svatého Saturnina. Jako významná architektonická památka byl kostel zařazen na seznam historických památek již v původním národním soupisu z roku 1840.

Historie

Antický původ a mučednická tradice V první polovině 3. století založil biskup Saturnin v tehdejším významném gallorománském městě Tolosa (dnešní Toulouse) první křesťanskou komunitu. V roce 250 byl umučen v důsledku pronásledování křesťanů nařízeného římským císařem Deciem. Podle textu Pašijí svatého Saturnina, sepsaného pravděpodobně v 5. století, byl biskup zatčen na městském fóru (v místech dnešního náměstí Place Étienne-Esquirol) naproti hlavnímu městskému chrámu a přivázán k býkovi. Zvíře vleklo jeho tělo hlavní ulicí a utrhlo se až za hranicemi města na silnici směřující k městu Divona Cadurcorum (Cahors), což odpovídá linii dnešní ulice rue du Taur.

Na konci 4. století zahájil toulouský biskup Hilarius stavbu svatyně zasvěcené kultu tohoto mučedníka. Podle dochovaných popisů se jednalo o cihlovou klenbu završenou malou oratoří postavenou z běžného stavebního materiálu. Dlouhá tradice klade tuto původní oratoř (martyrium) právě do míst dnešního kostela Panny Marie du Taur. Ostatky světce zde byly uchovávány až do roku 402, kdy byly slavnostně přeneseny do nedaleké baziliky Saint-Sernin, jejíž název je zkomolenou formou jména svatého Saturnina. Pozdní legendy zmiňují, že i přes časový odstup 150 let provázela přenášení ostatků příjemná vůně, což katolická církev tradičně považuje za jeden ze znaků svatosti.

Moderní archeologické vykopávky, které v církevním areálu proběhly v letech 1969–1970, však neodhalily žádné stavební pozůstatky z raně křesťanského období. Z vědeckého hlediska proto nelze přesně lokalizovat původní hrob svatého Saturnina ani památník vybudovaný biskupem Hilariem. Historicky reálná však zůstává možnost, že kostel stojí přímo na místě, kde se mučedníkovo tělo definitivně oddělilo od vlečeného býka.

Středověk a novověk Až do 11. století se budova nazývala pouze kostel du Taur, což odkazovalo na městskou čtvrť, která si uchovávala paměť na divoký běh býka spojený s umučením svatého Saturnina. Ve 12. století byl název změněn na kostel svatého Saturnina du Taur (Saint-Sernin-du-Taur). K definitivnímu přejmenování na současný název k poctě Panny Marie došlo až v roce 1534.

Kostel, jehož charakteristická zvonice v podobě štítu je dodnes dobře viditelná z vyvýšených míst v centru města, byl v současné podobě vybudován během 14. století. Uvnitř uctívaná socha představuje Pannu Marii z Hradeb (Notre-Dame des Remparts), která sem byla přenesena v roce 1783 z tehdejšího náměstí Place Villeneuve (dnešní náměstí Place Wilson).

Moderní dějiny a současnost V roce 2020 se kostel du Taur ocitl v centru celostátního společenského dění ve Francii. Během protestní akce s pořadovým číslem 64 hnutí žlutých vest dne 1. února 2020 vyhledalo v budově chrámu útočiště několik demonstrantů. Následně je odtud vyvedly zasahující policejní síly. Tento zásah na posvátné půdě hnutí tvrdě odsoudilo a vyvolal veřejné reakce tehdejšího prefekta departementu Haute-Garonne Étienna Guyota a toulouského arcibiskupa Roberta Le Galla.

Na počátku 21. století interiér stavby dlouhodobě trpěl nedostatečnou údržbou. Historické stěny poškozovala vzlínající vlhkost, dřevěný mobiliář napadl dřevokazný hmyz a vnitřní malby spolu s vitrážemi byly silně znečištěny prachem, sazemi a kouřem ze svící. Generální opravu vyžadovaly také monumentální varhany. Z tohoto důvodu radnice města Toulouse v roce 2010 zařadila objekt do velkého záchranného plánu renovace tří významných toulouských památek (společně s klášterem jakobínů a kostelem Notre-Dame de la Daurade).

V srpnu 2023 byl kostel pro veřejnost zcela uzavřen a prošel kompletní památkovou rekonstrukcí za 5,69 milionu eur, kterou pod záštitou města vedl specializovaný architekt Axel Letellier. Projekt zahrnoval kompletní restaurování vnitřních maleb, vitráží, modernizaci osvětlení, obnovu sochy Panny Marie z Hradeb a výrazné posílení protipožární ochrany budovy v rámci městského bezpečnostního programu „Grands Vaisseaux“. Po téměř tříletých pracích byl kompletně zrenovovaný kostel slavnostně znovu otevřen pro veřejnost 25. března 2026, na svátek Zvěstování Panny Marie. Dokončení jemného ladění historických varhan Puget z let 1875–1880 bylo naplánováno na léto téhož roku.

Popis

Exteriér Západní průčelí kostela s hlavním portálem je pevně včleněno do souvislé uliční zástavby okolních měšťanských domů. Fasádu tvoří monumentální cihlová stěna, která plní funkci takzvané zvonice v podobě štítu (clocher-mur). Přestože nejde o nejstarší stavbu tohoto typu v regionu (například zvonový štít kostela svatého Štěpána v Montaudranu pochází již ze 12. století), s celkovou výškou 42 metrů patří k nejvyšším. Nad úrovní samotné lodi, kde se stěna mírně zužuje, se zvedají dvě patra zakončená trojúhelníkovým štítem, která po stranách lemují dekorativní nárožní věžičky. Každé z těchto pater prolamují tři otvory pro zvony, jejichž lomené oblouky tvarově napodobují architekturu zvonice nedaleké baziliky Saint-Sernin. Celá konstrukce je na vrcholu opatřena cimbuřím. Zvonkohra kostela sestává ze třinácti zvonů, z nichž jeden pochází pravděpodobně z 15. století, zatímco zbývajících dvanáct odlila v roce 1893 toulouská zvonařská firma Lévêque-Amans.

Gotický vstupní portál svým architektonickým pojetím věrně odpovídá portálu sousedního františkánského kostela (couvent des Cordeliers), který vznikal ve stejném období na počátku 14. století. Portál lemují dvě velké postranní niky s trojlaločnými oblouky, v nichž jsou umístěny plastiky. Původní středověké sochy byly zničeny za Velké francouzské revoluce a v 19. století je nahradily dvě dochované skulptury ze zbourané kaple Notre-Dame de Rieux (demolované roku 1846), které znázorňují svatého Františka z Assisi a jednoho z apoštolů. Bohatě profilované archivolty s šesti oblouky dosedají na štíhlé přízemní sloupky s hlavicemi zdobenými rostlinnými a listovými motivy. Nad archivoltami se klene dekorativní vimperk s fiálami, v jehož trojúhelníkovém středu je vyhloubena menší nika se sochou Panny Marie z 18. století.

Interiér thumb|Pohled do interiéru kostela Jednolodní prostor zaklenutý křížovými žebrovými klenbami vykazuje typické znaky jihofrancouzské gotiky. Loď dosahuje šířky 12 metrů, délky 40 metrů a výšky 16 metrů. V 14. století ji tvořila pouze tři klenební pole o celkové délce 25 metrů a pravděpodobně ji zakončovala velká apsida nad kryptou, která připomínala předpokládané místo prvního hrobu biskupa Saturnina. K rozšíření lodi směrem k východu došlo na konci 15. století v souvislosti s přenesením relikvie svatého Plátna z Cadouinu do Toulouse. Poslední dvě klenební pole se rozšiřují do obdélníkových bočních kaplí.

V 17. století stěny lodi zakrylo dřevěné obložení a po obou stranách byly instalovány monumentální kostelní lavice. Na konci 19. století však byla zahájena rozsáhlá vlna vnitřních úprav. Na restaurování původně dohlížel Eugène Viollet-le-Duc a později v něm pokračoval Anatole de Baudot. V roce 1872 bylo kvůli poškození vlhkostí odstraněno dřevěné obložení, což na jižní stěně odhalilo dochované fragmenty malby ze 14. století. Malba zachycuje rodokmen proroka Jakuba vrcholící u Ježíše Krista, z něhož se dochovalo 38 postav uspořádaných ve dvou registrech. Na severní stěně visí obraz zachycující umučení svatého Saturnina od toulouského malíře Jean-Louis Bézarda, držitele Římské ceny z roku 1825.

Na vstupní stěně průčelí jsou umístěny varhany, které v letech 1878 až 1880 postavila toulouská varhanářská firma Puget. Nástroj prošel rekonstrukcí v letech 1992 a 2017. Od té doby se využívá v období adventu a od Velikonoc do slavnosti Nejsvětější Trojice při pravidelných hudebních setkáních farnosti Saint-Sernin.

Kněžiště bylo upraveno na konci 15. století po stavebním rozšíření hlavní lodi. V roce 1970 prošel prostor liturgickou reformou v duchu Druhého vatikánského koncilu a 22. listopadu téhož roku posvětil nový oltář arcibiskup Jean Guyot. Jsou zde uloženy relikvie svatých Saturnina, Floriána a Kventina. Původní mramorový oltář pocházející z kaple Šedých penitentů byl následně prodán do kostela v obci Lux.

Na dělicí stěně nad oltářem v liturgickém chóru ztvárnil toulouský malíř Bernard Bénézet v letech 1881 až 1882 mučednickou smrt a apoteózu svatého Saturnina spolu s oslavou Panny Marie. Postavy na malbě výrazně vystupují díky zlatému pozadí a tmavým konturám. V téže době vytvořil Jean-Pierre Lavilledieu bohatou neogotickou malířskou výzdobu. Využíval techniku šablonové malby (pounce) s opakujícími se motivy květin, které symbolizují rajské zahrady, božství a nekonečno. Tyto dekory se nacházejí na stěnách, vlysech i vitrážích a vytvářejí barevný vizuální celek propojující celý interiér.

Závěr kostela tvoří malá čtvercová osová kaple, kterou obklopují dvě větší pětiboké kaple. Na svorníku klenby osové kaple se nachází znak opata z Cadouinu – stříbrné lilie na modrém poli převýšené opatskou berlou. V roce 1964 nechal kanovník Thiriet tuto kapli zazdít, aby do ní umístil dřevěnou sochu Panny Marie z Hradeb (či Matky Boží Vysvoboditelky). Socha bývá odívána do různých brokátových rouch podle barev liturgického kalendáře. Dílo pochází ze 16. století a původně patřilo oratoři u brány Villeneuve (v místech dnešní ulice rue Lafayette), která byla postavena na památku „vysvobození“ města v roce 1562, kdy katolická strana po týdnu bojů vyhnala protestantské obyvatelstvo. Po demolici brány i oratoře v roce 1783 byla socha přenesena do kostela du Taur.

Levou kapli zdobí malby Bernarda Bénézeta z období kolem roku 1890 zobrazující smrt svatého Josefa. V pravé kapli se dochovalo pozlacené dřevěné sousoší Výchova Panny Marie svatou Annou. Pravděpodobně se jedná o pozůstatek barokního retáblu, který v roce 1627 vyřezal Arthur Legoust pro bratrstvo svaté Anny.

Během restaurátorských prací na konci 19. století byly osazeny také vitráže, které zhotovili toulouský umělec Victor Gesta a bordeauxský mistr Marcel Fleur.

V srpnu 2023 zahájilo město nové restaurátorské práce s cílem vyřešit vlhkost objektu a strukturálně oddělit střešní krov, čímž se sníží riziko požáru. Podle tradičních řemeslných postupů byly obnoveny nástěnné malby, umělecké kovářské prvky, závěsné obrazy, mobiliář a přibližně dvacet vitrážových oken. Na obnově pracovala řada specialistů a místních řemeslných dílen.

Památkově chráněné prvky a umělecká díla

Mnoho prvků v interiéru kostela je zapsáno na seznamu movitých historických památek.

Chráněné objekty Socha Panny Marie z Hradeb (též nazývaná de la Délivrance nebo du Bon Secours) – dřevěná sakrální plastika ze 16. století. Sousoší Výchova Panny Marie – pozdně renesanční až barokní dílo sochaře Arthura Legousta ze 17. století, umístěné v pravé závěrové (apsidální) kapli. Kněžištní mříž – umělecky zpracovaná kovaná mříž oddělující sanktuárium, pocházející z roku 1778. Umučení svatého Saturnina (oltářní malba) – rozměrný obraz od Bernarda Bénézeta z 19. století umístěný nad hlavním oltářem. Smrt svatého Josefa – monumentální nástěnná malba od Bernarda Bénézeta z 19. století v levé kapli. Rodokmen svatého Jakuba – gotická freska ze 14. století obsahující celkem 38 postav. Umučení svatého Saturnina (obraz) – historické plátno na severní stěně hlavní lodi od toulouského malíře Jean-Louis Bézarda. Chórové varhany – historický romantický nástroj z dílny Pugetů z konce 19. století.

Nechráněná umělecká díla Smrt svatého Josefa – přípravný obraz nebo přidružené malířské dílo od Bernarda Bénézeta, které nemá status samostatné památky.

Varhany