Koncert () byl krycí název diverzní operace prováděné sovětskými partyzány, která probíhala od 19. září 1943 do konce října 1943 a byla pokračováním operace Válka o kolejnice.

Výchozí podmínky a cíle operace

Krycí název operace Koncert byl zvolen, protože symbolizoval součinnost a koordinaci akcí partyzánů na rozsáhlém území. Hlavním cílem diverzní operace sovětských partyzánů bylo vyřadit z provozu rozsáhlé úseky železničních tratí v německém týlu, a tím zásadním způsobem narušit plynulou přepravu vojsk Wehrmachtu, bojové techniky a strategických zásob na frontu. Záměrem bylo narušit německému velení možnost rychlého přesunu záloh na ohrožené úseky fronty a poskytnout tak podporu Rudé armádě. Operace partyzánů byly zaměřeny tak, aby způsobily maximální škody německé dopravní infrastruktuře, což by následně snížilo operační mobilitu Wehrmachtu. Spolu s železniční infrastrukturou se terčem sabotáží staly i významné silnice, letiště a sklady paliva a munice. Partyzáni měli také za úkol paralyzovat nepřátelskou automobilovou dopravu.

Ukrajinské partyzánské oddíly, zejména ty operující mezi řekami Desnou a Dněprem, měly za úkol obsazovat a udržet říční přechody a předmostí. Za těmito účely byli k partyzánským jednotkám vysazováni příslušníci pravidelných jednotek zejména dělostřelci.

Sovětská taktika Začátkem září 1943 schválil Ústřední štáb partyzánského hnutí pod velením Ponomarenka Operační plán zničení nepřátelských železnic. Každá partyzánská jednotka dostala v rámci operace specifický bojový úkol. Partyzáni absolvovali hromadný výcvik v technikách kladení min a ničení objektů za pomocí výbušnin. Ve Volyňi, na okupovaném území, byl pro výcvikové účely vybudován celý cvičný areál, který se skládal z 300 metrů dlouhého úseku železnice vybaveného různými obrannými opevněními.

Úkolem partyzánských jednotek bylo vyhodit do povětří přes 272 000 kolejnic. Ale po vyhodnocení zkušeností z operace Válka o kolejnice partyzánské jednotky zaměřily svou pozornost také na ničení lokomotiv. Pro potřeby operace bylo naplánováno převést 120 tun výbušnin a dalšího nákladu běloruským partyzánům a 20 tun kalininským a leningradským partyzánům.

Německá taktika Německá taktika zajištění bezpečnosti zásobování fronty spočívala na teroru, zastrašování a snaze zlomit vůli sovětského obyvatelstva k odporu. V týlových oblastech probíhaly před vlastní operací Koncert rozsáhlé kárné vojensko-policejní operace zaměřené na likvidaci band, jak byli sovětští partyzáni označováni v německých zprávách. Z těch nejvýznamnějších to byly operace Cikánský baron a Cottbus.

Ruskojazyčné noviny vydávané pod německým dohledem vedly rozsáhlou propagandistickou kampaň mající za cíl očernit partyzány například v novinách Nový směr. Byly také napsány divadelní hry, které zdůrazňovaly nesmyslnost odporu proti německé okupační správě. Jedním z takových představení byla hra Vlk, jejímž autorem byl Sergej Širokov.

Nasazené síly

Sovětští partyzáni Operace se zúčastnilo 193 partyzánských jednotek čítajících přes 120 000 osob (alternativní zdroje uvádějí 150 000 nebo 210 000 osob) z Běloruska, Pobaltí, Karélie, Krymu a Leningradské, Kalininské, Smolenské a Orelské oblasti. Délka operační linie byla přibližně 900 kilometrů (bez Karélie a Krymu) a její hloubka přes 400 kilometrů. Tato operace úzce souvisela s nadcházející sovětskou ofenzivou na smolenském a homelském směru a s Bitvou o Dněpr. Operace podléhala velení Ústředního štábu partyzánského hnutí.

Německé síly Bezprostředně v týlové oblasti byly k zabezpečení zásobovacích tratí nasazeny zajišťovací divize (německy Sicherungs-Division), prapory pomocné policie včetně specializovaných stíhacích oddílů (německy Jagdkommandos) a mobilizované obyvatelstvo. Přesný počet nasazených osob tak nelze stanovit, protože jednotlivé složky reagovaly na vzniklou situaci a zapojovaly se podle potřeby.

Průběh operace Kvůli zhoršujícím se povětrnostním podmínkám sovětská letadla dodala partyzánům do 19. září 1943 pouze 50 procent plánovaných zásob, takže zahájení operace bylo odloženo na 25. září 1943. Některé partyzánské brigády se však díky nedostatku spojení přesunuly do svých výchozích linií již v noci 19. září 1943 a zaútočily na železniční komunikace. Většina partyzánských sil zahájila bojové operace v novém termínu, tj. v noci 25. září 1943, kdy proběhla hlavní vlna sabotáží. Partyzánské jednotky útočily na německé posádky, dobývaly železniční přejezdy, zaminovaly tratě a ničily důležitá zařízení a vybavení.

Německé velení se snažilo destrukcím čelit rychlým přesunem železničních opravárenských praporů pro zajištění rychlých oprav a nucenou prací místních obyvatel na zničených úsecích. Kolejnice a pražce byly dodány z okupovaného Polska, Protektorátu a z Německa. Partyzáni pak v průběhu operace na opravené nebo opravované úseky zaútočili znova.

Operace byla postupně ukončována kvůli nedostatku výbušnin. Jednotlivé partyzánské brigády pokračovaly v akcích podle stavu zásob až do konce října 1943 a některé z nich prováděly sabotáže ještě v listopadu 1943.

Výsledky operace Během operace bylo vyhozeno do povětří přibližně 150 000 kolejnic z 11 milionů na okupovaném území ve stavu k 1. lednu 1943. Jen běloruští partyzáni vyhodili do povětří přibližně 90 000 kolejnic, dále 1 041 (jiné prameny uvádějí téměř 1 500) vlaků, poškodili nebo zničili 72 (jiné prameny uvádí přes 100) železničních mostů a zlikvidovali 58 německých posádek. V důsledku partyzánských akcí byla kapacita železnic snížena o 35–40 procent, což výrazně ztížilo pohyb německých vojsk a pomohlo Rudé armádě při ofenzivních akcích. Navíc se vlaky uvízlé v železničních uzlech stávaly cílem náletů sovětského válečného letectva, což zvyšovalo německé ztráty. Obzvláště velké množství kolejnic bylo zničeno v úsecích Luninec – Kalinkovičy (41 781), Pskov – Dno (23 887), Polock – Maladzečna (21 243), Leningrad – Pskov (17 659), Mogilev – Žlobin (15 074), Kryčaŭ – Uněča (12 204), Orša – Minsk (7 982), Brjansk – Uněča (7 031).

Vedle materiálních škod sehrál podstatnou roli i psychologický účinek. Ani vojáci vysílaní k frontovým jednotkám, ani muži mířící na dovolenou do týlu si již nemohli být jisti bezpečným a plynulým přesunem, a tato nejistota citelně narušovala bojovou morálku německého vojska. Souběžné sabotáže na mnoha místech způsobily rozklad odhodlání jednotek střežících železnice, které pak musely být nahrazeny jednotkami mířícími na frontu.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Dokumentární snímek na youtube Операция «Концерт» — партизанский удар по тылам Вермахта () Kategorie:Bitvy a operace druhé světové války Kategorie:Bitvy a operace východní fronty druhé světové války Kategorie:Bitvy roku 1943 Kategorie:Partyzáni Kategorie:Partyzánky Kategorie:Partyzánské války Kategorie:Partyzánské organizace Kategorie:Sabotáže Kategorie:Útoky na železnici a metro