Prochor Ibérský (též Prochor Gruzín, gruzínsky პროხორე ქართველი, † 1066) byl pravoslavný mnich gruzínského původu. Pravoslavnou církví je uctíván jako světec.
Život Pocházel z rodu Šavtelů. Jako dítě byl poslán studovat do monastýru Tskarostavi a tam přijal kněžské svěcení. Poté, ve věku 20-25 let, podnikl pouť do Jeruzaléma a byl postřižen na mnicha v monastýru sv. Sávy Posvěceného. Od roku 1025 žil na hoře Athos v gruzínském monastýru Iviron. Jeho duchovním otcem byl mnich Euthymius. S jeho požehnáním se Prochor vrátil do Jeruzaléma, aby se ujal vedení tamního gruzínského monastýru Svatého Kříže, založeného králem Vachtangem Gorgasalim.
Díky zprostředkování Jiřího z Athosu získal monastýr vedený Prochorem finanční podporu od gruzínského krále Bagrata IV. a jeho matky Marie. Do roku 1061, kdy odešel z funkce představeného, Prochor shromáždil kolem sebe komunitu 80 mnichů. Zemřel v roce 1066 v pouštní poustevně, kam se uchýlil se dvěma dalšími mnichy.
Odkazy
Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Gruzínští svatí Kategorie:Středověcí světci Kategorie:Mniši monastýru Iviron Kategorie:Narození v Gruzii Kategorie:Úmrtí v roce 1066