Jaroslav Josef Švrčina (5. ledna 1919, Zborovice – 14. dubna 1986, Zborovice), byl strojní inženýr, průmyslový manažer a významný budovatel poválečného strojírenského průmyslu. Život Své dětství prožil v rodných Zborovicích po boku maminky, tatínka a sestry na statku svých rodičů téměř v centru obce, nedaleko kostela. Mezi svými vrstevníky vybočoval již od útlého věku. Po absolvování prvních ročníků základní školy v rodné vesnici jej rodiče přihlásili jako nadprůměrného žáka na státní reálné gymnázium do nedaleké Kroměříže.
Své zalíbení nalezl už během prvních ročníků studia na gymnáziu v Kroměříži, především v matematice, fyzice a němčině. Pro svou zálibu ve výpočtech a zájmu o techniku si po maturitě zvolil studium strojírenství na Vysoké škole technické Dr. Eduarda Beneše v Brně. Slibně rozběhnutou dráhu vysokoškolského studenta však přerušily události 17. listopadu 1939 a násilné uzavření českých vysokých škol nacisty v reakci na studentské demonstrace. V následujících válečných letech byl nejprve pracovním úřadem přidělen ke společnosti K. Mertl v Kroměříži. Po několika letech byl jako totálně nasazený nucen opustit nejen rodné Zborovice, ale i Moravu a byl přidělen na nucené práce do Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt). Na jaře roku 1945, v závěru války, přežil rozsáhlé spojenecké bombardování a s několika dalšími nuceně nasazenými podstoupil riskantní útěk zpět do vlasti. Ve Zborovicích pak v úkrytu přečkal závěr války a dočkal se osvobození rodné obce 30. dubna 1945. Krátce po ukončení druhé světové války, 8. května 1945, se mu narodil první syn Josef ze čtyř dětí. Následně se vrátil na vysokou školu, aby dokončil válkou přerušené studium. Souběžně se studiem pracoval na přesunu výroby nástrojů pro domácnost z příhraničního Jablunkova do areálu bývalého cukrovaru ve Zborovicích. Tento přesun znamenal nejen záchranu celého areálu, ale zároveň položil základy pro dlouhá desetiletí průmyslového rozvoje obce. V areálu dnešní Pilany pracovalo koncem 80. let v třísměnném provozu několik stovek zaměstnanců nejen ze Zborovic, ale i ze širokého okolí. Během politicky složitých 50. let se musel vypořádat s rostoucím ideologickým tlakem. Pro své nezávislé názory a politicky odlišné myšlení, které se neslučovaly s tehdejší stranickou linií KSČ, byl počátkem 50. let ze strany vyloučen. Přestože mu tento politický postih způsobil řadu nepříjemností, díky svým zkušenostem, odborným schopnostem a celoživotnímu přístupu k lidem mohl ve své profesní dráze pokračovat. Jako zkušenému výrobnímu řediteli mu byla nabídnuta možnost podílet se na vybudování nového závodu v Kysuckém Novém Mestě – Závodů valivých ložisek. Tuto výzvu přijal a s celou rodinou se odstěhoval na Slovensko, na Kysuce. Po několika letech byla jeho úloha při budování závodu považována za splněnou a s rodinou se mohl vrátit do rodných a milovaných Zborovic. Své bohaté manažerské dovednosti a technické zkušenosti následně uplatnil v podniku PAL Magneton v Kroměříži ve funkci náměstka a v závěru svého profesního života jako dlouholetý ředitel závodu PAL v Morkovicích. Ani v důchodovém věku nepřestal být aktivní. Jeho zkušeností a pomoci využíval jak podnik Nářadí Zborovice, tak PAL Morkovice. Jak již bylo zmíněno v úvodu, díky své výborné znalosti němčiny spolupracoval v seniorském věku například také s cestovní kanceláří Čedok a nesčetněkrát doprovázel zájezdy do tehdejšího východního i západního Německa.
Reference
Kategorie:Čeští průmyslníci Kategorie:Čeští strojní inženýři Kategorie:Českoslovenští manažeři Kategorie:Absolventi Vysokého učení technického v Brně Kategorie:Narození v roce 1919 Kategorie:Narození 5. ledna Kategorie:Narození ve Zborovicích Kategorie:Úmrtí v roce 1986 Kategorie:Úmrtí 14. dubna