Prusko (zastarale a polsky Prusy, německy , lat. Borussia, Prutenia, prusky Prūsa, slezsky Praj(z)sko, švédsky Preussen, francouzsky Prusse, maďarsky Poroszország) byl historický státní útvar ve střední Evropě, který měl po několik staletí zásadní vliv na německé a evropské dějiny. Jeho hlavním městem byl původně Královec, posléze Berlín. Jeho území je dnes rozděleno mezi Německo, Polsko, Rusko a okrajově i Belgii, Dánsko, Česko, a Litvu.
Název Prusko pochází od Prusů, baltských kmenů příbuzných Litevcům a Lotyšům, žijících okolo Gdaňského zálivu. Ve třináctém století bylo původní středověké Prusko dobyto Řádem německých rytířů. V 17. století bylo Prusko připojeno k významnějšímu Braniborskému markrabství a na počátku 18. století, v souvislosti se založením Pruského království, se název „Prusko“ přenesl na celý stát (jehož jádrem bylo však nadále Braniborsko). Ten se díky své vojenské vyspělosti a efektivitě postupně stal evropskou mocností s rozhodujícím vlivem na střední Evropu, jedním z tahounů průmyslové revoluce a vůdčí silou procesu sjednocení Německa. Od roku 1871 byl pruský král zároveň německým císařem.
Po první světové válce a pádu monarchie bylo Prusko transformováno ve Svobodný stát v rámci nové německé Výmarské republiky. Po nacistické reorganizaci ve 30. letech ztratilo jako entita na reálném významu. V roce 1947 bylo rozhodnutím spojenecké kontrolní komise Prusko formálně zrušeno.Clark, Christopher (2006): Iron Kingdom: The Rise and Downfall of Prussia, 1600-1947.
Geografie
Územní vymezení Původní Prusy představovaly území v jižním Pobaltí mezi dolní Vislou a dolním Němenem (zhruba pozdější Západní a Východní Prusy). Po ovládnutí Braniborskem se stát označovaný jako Prusko rozšířil na rozsáhlé oblasti v severní části tehdejší Svaté říše římské, dnes patřící z většiny Německu (Braniborsko, Šlesvicko-Holštýnsko, Dolní Sasko, Porýní, Vestfálsko aj.), zčásti Polsku (Slezsko, Lubušsko, Pomořany) a okrajově také Belgii (Eupen a Malmédy), Dánsku (jižní okraj) a Česku (Hlučínsko). Mimo Říši patřilo do Pruska ještě zejména Velkopolsko (Poznaňsko), na severovýchodě zasahovalo až na dnešní území Ruska (Kaliningradská oblast) a Litvy (Klajpeda).
V dnešním Německu se v pruském území nacházelo množství enkláv jiných historických panství (Oldenbursko, Brunšvicko-Lünebursko, Meklenbursko aj.). Součástí Pruska byl také Hohenzollern, malé rodové území pruské vládnoucí dynastie v jižním Německu.
Rané dějiny Prus
Pohanské Prusy Již v době před naším letopočtem sídlily ve východním Pobaltí kmeny Prusů. Proto neslo toto území ve středověku název „Prusy“. Prusové zůstali pohany a nevytvořili si státní organizaci. Pokusy pokřesťanštit Prusy zůstaly bezvýsledné. Kromě toho sami začali pořádat loupeživé vpády na polské území. Mazovský kníže Konrád proto pozval na obranu svého území do země Řád německých rytířů a daroval jim roku 1226 chelmiňskou zemi (v okolí města Chełmno na dolní Visle).
Pruský řádový stát Roku 1237 se Řád německých rytířů spojil s Řádem mečových bratří, který operoval v Livonsku. Pruské území se tak dostalo do kleští a bylo během následujících 50 let dobyto. Křížových výprav proti Prusům se účastnili i čeští panovníci Přemysl Otakar II. a Jan Lucemburský. Původní pruské obyvatelstvo bylo poněmčeno nebo vyhubeno, Prusy byly kolonizovány zejména německými kolonisty. Roku 1309 se řádové území rozšířilo o Gdaňské Pomoří.
Němečtí rytíři expandovali proti dosud pohanské Litvě i křesťanskému Polsku, které se na obranu proti řádu spojily Krevskou unií do jednoho státního celku roku 1385, kterému vládli Jagellonci. Roku 1410 dosáhlo Polské království významného vítězství nad řádem německých rytířů v bitvě u Grunwaldu. Další porážka čekala slábnoucí řád v třináctileté válce s pruskými městy a Polskem.
V roce 1466 byl uzavřen druhý toruňský mír, podle jehož ustanovení Polsku připadly Prusy královské, s Marienburgem, který byl dosud sídelním městem velmistra řádu, Gdaňskem, Toruní a Elblagem. Hlavním městem zbývajícího řádového území, Prus křižáckých, se stal Königsberg, založený českým králem Přemyslem Otakarem II. Postavení řádového velmistra v Prusích se však stále zhoršovalo, neboť polští králové vůči němu stupňovali své nároky. náhled|Středověký Pruský řádový stát
V roce 1510 byl velmistrem řádu zvolen Albrecht Braniborský z dynastie Hohenzollernů. O dva roky později byl slavnostně uveden do Königsbergu. Důvodem jeho volby byly příbuzenské vazby na polského krále Zikmunda I. Starého, který byl jeho strýcem. Od uzavření druhého toruňského míru v roce 1466 panovaly totiž mezi křižáky a krakovským dvorem velmi napjaté vztahy a představitelé řádu se domnívali, že by volbou Albrechta mohli přispět k jejich vylepšení. To se však ukázalo být velkým omylem, neboť ani vztahy mezi Hohenzollerny a jejich polskými příbuznými nebyly dobré.
Pruské vévodství Albrecht se jako velmistr bezúspěšně snažil o mírové narovnání mezi řádem a polským králem. Ani válka, která probíhala v letech 1519–1521, nedopadla dobře. Proto Albrecht vyřešil kritickou situaci svérázným způsobem a to tak, že přijal roku 1525 luteránskou reformaci a prohlásil se za světského vládce dosud řádového území. Prusy knížecí se poté staly lénem polského krále.
Po smrti vévody Albrechta se pruským vévodou v roce 1568 stal jeho syn Albrecht Fridrich. Ten však v roce 1577 onemocněl a místo něj nastoupil v pozici regenta Jiří Fridrich Braniborský z Braniborska-Ansbachu (a Braniborska-Kulmachu), který byl posledním mužským členem nejmladších větví dynastie. Jelikož vévoda Albrecht Fridrich neměl žádné syny, stal se následníkem manžel jeho dcery Anny Pruské, braniborský kurfiřt Jan Zikmund, který se tak po Albrechtově smrti stal pruským vévodou. I když nakrátko (od r. 1618 do své smrti r.1619), zahájil svou vládou novou etapu - spojení Pruska s Braniborskem v jeden stát.
Spojení s Braniborskem
Roku 1618 byly knížecí Prusy spojeny s Braniborským markrabstvím, kde vládli rovněž Hohenzollernové. Vznikl nový stát Braniborsko-Prusko se silně německým charakterem. Hlavním městem se stal Berlín. „Velký kurfiřt“ Fridrich Vilém (1640–1688) dosáhl zrušení vazalských závazků a Velavskou smlouvou z 19. září 1657 i zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo i ostatními mocnostmi uznáno 3. května 1660 přijetím Olivského míru. Na rozdíl od západní části nového státu se východní část nestala součástí Svaté říše římské národa německého.
Pruské království náhled|Po Bitvě u Mollwitz (1741) Prusko ovládlo Slezsko, území Koruny české
Dne 18. ledna 1701 kurfiřt Fridrich III., syn Fridricha Viléma, se svolením polského krále a římskoněmeckého císaře prohlásil sebe v Königsbergu „Králem v Prusku“ jako Fridrich I., čímž založil Pruské království.Dějiny Pruska - Hans-Joachim Schoeps, Nakladatelství Lidové noviny, edice: Dějiny států, 2004,
Prusko pak ve slezských válkách v letech 1740–1745 získalo od habsburské monarchie většinu Slezska a Kladsko, původně území Koruny české. Tento zisk pak dokázalo ubránit během sedmileté války. To byl počátek mocenského vzestupu Pruska, které se stalo jedním z nejdůležitějších evropských států. V této době mělo Prusko nejen skvěle vycvičenou armádu, ale také efektivní úřednický aparát.
V letech 1772–1795 se Prusko zúčastnilo trojího dělení Polska a získalo tak rozsáhlá území na východě (Varmii, Západní Prusko, Chelmiňsko, Notečsko – Netzedistrikt, Velkopolsko, Kujavsko, Siradzko, Leczycko část Podlesí, a západní a severní Mazovsko včetně Varšavy), kde pak postupně vzniklo Západní Prusko, Nové Východní Prusko a Jižní Prusko.
Napoleonské války V období napoleonských válek ztratilo Prusko v bojích proti Napoleonovi a jeho spojencům rozsáhlá území na západě i východě, což si však po porážce Francie vykompenzovalo na Vídeňském kongrese, kde získalo západní část varšavského velkoknížectví, na níž vytvořilo Poznaňsko, severní polovinu Saska včetně Dolní Lužice a severovýchodní poloviny Horní Lužice, a celé Porýní a Vestfálsko. Od Švédska pak smlouvou ze 4. června 1815 získalo severní část Předních Pomořan včetně Rujány. 8. června 1815 pak Prusko spolu s Rakouskem a ostatními německými státy vytvořilo Německý spolek, k němuž však nepatřily jeho 3 nejvýchodnější provincie Poznaňsko, Západní Prusko a Východní Prusko.
Prusko bylo v letech roku 1851 poraženo Dánskem v prusko-dánské válce (1848–1851), v níž chtělo Prusko ovládnout Dánskem kontrolované Šlesvicko s početnou německou menšinou. Roku 1863 pak bylo Šlesvicko začleněno přímo do Dánska, což bylo zjevným porušením Londýnského protokolu z roku 1851, v němž se Dánsko mimo jiné zavázalo ponechat Šlesvicku jeho práva. Důsledkem byla následující dánsko-německá válka. Roku 1864 Prusko s Rakouskem a ostatními německými státy bojovalo proti Dánsku, které chtělo oddělit jím ovládané Holštýnsko a Lauenbursko od Německého spolku (Dánský král byl v rámci personální unie také vévodou Šlesvicka-Holštýnska, ale Holštýnsko bylo spolu s Lauenburskem na rozdíl od severnějšího Šlesvicka členem Německého spolku) a začlenit je do Dánska. V této válce bylo Dánsko poraženo, Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko územním ziskem Rakouska a Lauenbursko s titulem vévodství připadlo Prusku..
Sjednocení Německa
Prusko-rakouská válka
Spor s Rakouskem o vedoucí úlohu v Německém spolku a o Šlesvicko-Holštýnsko pak vedl roku 1866 k prusko-rakouské válce, v níž bylo Rakousko a jeho spojenci poraženi. Prusko pak kromě anexe celého Šlesvicka-Holštýnska anektovalo rozsáhlá území rakouských spojenců: Království Hannoverského, Kurfiřtství Hesenského a Vévodství Nasavského.
V anexi dalšího rakouského spojence království Saského mu zabránilo negativní stanovisko Rakouska a Francie, a Sasko bylo postiženo „pouze“ vysokými reparacemi. Další rakouští spojenci, království Bavorské a Velkovévodství Hesenské, musely postoupit Prusku menší okrajová území. Velkovévodství Hesenské ztratilo okres Biedenkopf, západní část okresu Gießen a nedávno získané Hesensko-Hombursko. Bavorsko bylo nuceno odstoupit Prusku okrajová území ve Francích (okres Gersfeld a část území východně od hesenského města Gelnhausen). Na získaných územích poté Prusko vytvořilo provincie Hannoversko, Hesensko-Nasavsko a Šlesvicko-Holštýnsko.
Prusko se pak stalo zakládajícím spolkovým státem Severoněmeckého spolku, který byl pod jeho hegemonií a v němž mu patřila většina území. Až do konce první světové války pak už mělo stejný rozsah.
V letech 1870–1871 pak Prusko po boku dalších německých států bojovalo proti Francii v prusko-francouzské válce. Dne 18. ledna 1871 se pak stalo největší spolkovou zemí nově založeného Německého císařství s oficiálním názvem Německá říše.
náhled|vpravo|Politická mapa Pruska (před rokem 1905)
Prusko-francouzská válka
19. července 1870 Francie vyhlásila válku Prusku. Díky spojeneckým smlouvám se přidaly k Prusku armády všech německých států. Francie byla na válku špatně připravena a po bitvě u Sedanu kapitulovala 2. září 1870. Lid ve válce pokračoval, jeho odpor byl zlomen až obležením a ostřelováním Paříže.
Příměří bylo podepsáno v lednu, mírová smlouva pak 10. května 1871. Francie přišla o některá území.
Německé císařství Po pádu monarchie roku 1918 tu pak v rámci Výmarské republiky vznikl Svobodný stát Prusko (Freistaat Preußen). V důsledku Versailleského míru ztratilo Prusko rozsáhlá území na východě, severu a západě. Obnovená Litva získala severní část Východního Pruska; obnovené Polsko většinu Západního Pruska a Poznaňska, nepatrnou část Východního Pruska a část Slezska; Československo pak získalo Hlučínsko.
Na západě pak Belgie získala Eupen a Malmédy, na severu získalo Dánsko část Šlesvicka (dnešní dánský okres Jižní Jutsko). Gdaňsk s okolím se stal samostatným státem (Svobodné město Gdaňsk) pod patronací Společnosti národů. Část Porýní se stala součástí Sárska. V letech 1921 a 1929 byl pak do Pruska ve dvou fázích začleněn Svobodný stát Waldeck-Pyrmont.
Výmarská republika
náhled|Pruská vlajka používaná v letech 1918-1933