Malajsie je stát v jihovýchodní Asii, který je rozdělen Jihočínským mořem na dva geografické celky: Malajský poloostrov a Východní Malajsii na ostrově Borneo. Poloostrovní Malajsie má pozemní a námořní hranici s Thajskem a námořní hranici se Singapurem, Vietnamem a Indonésií. Východní Malajsie má pozemní hranici s Brunejí a Indonésií a námořní hranici s Filipínami a Vietnamem. Oba celky mají podobnou krajinu, pobřežní roviny zvedají do kopců a vysokých hor, většinu země pokrývá tropický deštný les. Panuje zde tropické rovníkové podnebí, horké a vlhké po celý rok. Malajsie se skládá ze 13 států a tří federálních území, na ploše 331 000 km² žije 35 milionů obyvatel. Hlavním a největším městem je Kuala Lumpur, Putradžája je sídlem federální výkonné a soudní moci, mezi další velká města patří Kajang, Seberang Perai, Subang Jaya a Klang. Malajsie je etnicky a jazykově rozmanitá země, hlavní skupiny obyvatel tvoří Malajci (57 %), Číňané (23 %), Indové (7 %), úředním jazykem je malajština, druhým aktivním jazykem je angličtina Dále se zde vyskytuje 111 živých domorodých jazyků. Oficiálním náboženstvím je islám, který vyznávají necelé dvě třetiny obyvatel, 19 % obyvatel se hlásí k buddhismu, 9 % ke křesťanství a 6 % k hinduismu.
Země má svůj původ v malajských královstvích, která od 18. století podléhala Britskému impériu spolu s britským protektorátem Průlivové osady. Během druhé světové války bylo Britské Malajsko spolu s dalšími blízkými britskými a americkými koloniemi okupováno Japonským císařstvím. Po třech letech okupace byl Malajský poloostrov v roce 1946 krátce sjednocen jako Malajský svaz, a to až do roku 1948, kdy byl restrukturalizován jako Malajská federace. Země získala nezávislost v srpnu 1957. V září 1963 se nezávislé Malajsko spojilo s tehdejšími britskými korunními koloniemi Severní Borneo, Sarawak a Singapur a vznikla Malajsie. V srpnu 1965 byl Singapur z federace vyloučen a stal se samostatnou, nezávislou zemí.
Malajsie je federativní konstituční volenou monarchií, hlavou státu je král, který je každých pět let vybírán z devíti dědičných sultánů malajských států; zákonodárnou moc má dvoukomorový federální parlament. Země je rozvíjejícím se trhem, rozvojovou a nově industrializovanou zemí. Hospodářství je 35. největší podle nominálního hrubého domácího produktu a je tradičně poháněno přírodními zdroji, ale rozšiřuje se i do oblasti obchodu, cestovního ruchu a zdravotní turistiky. V indexu lidského rozvoje zaujímá 67. místo. Malajsie patří mezi 17 zemí s největší biodiverzitou na světě; je domovem mnoha endemických druhů. Země je zakládajícím členem Organizace islámské spolupráce, Východoasijského summitu a Sdružení národů jihovýchodní Asie a je členem Hnutí nezúčastněných zemí, Commonwealthu a Asijsko-pacifického hospodářského společenství.
Název Název Malajsie vznikl spojením slova „malaio“ a řecko-latinské přípony „-σία/-sia“, což lze přeložit jako „země Malajců“. Malajské slovo melayu lze odvodit z tamilských slov malai a ur, která znamenají ‚hora‘, respektive „město, země“. Slovo Malayadvipa používali staroindičtí obchodníci pro označení Malajského poloostrova. Kromě těchto hypotéz se slovo melayu (nebo mlayu) mohlo ve staré malajštině/javánštině používat pro označení „rychlosti nebo stálého běhu“. Tento výraz vznikl pro označení silného proudu řeky Melayu na Sumatře. Název později pravděpodobně převzalo království Melayu, které existovalo v 7. století na Sumatře.
Dějiny
vlevo|náhled|Portugalská pevnost A Famosa z 16. století
Známky osídlení člověkem moderního typu pocházejí z období před 40 000 lety, nejstaršími obyvateli byli Negritové. Další osadníci a obchodníci přicházeli z Indočíny, Indie a z jižní Číny a postupně vytvořili do konce 1. století prosperující obchodní společnost, která však nevytvořila větší centralizovaný stát. Byla rovněž pod silným vlivem Číny i Indie. Díky indickému vlivu místní obyvatelé přijali buddhismus a hinduismus. Největší rozmach těchto náboženství lze zaznamenat mezi 7.–13. stoletím, díky námořní velmoci (thalasokracii) Šrívidžaja, která měla hlavní sídlo v Palembangu na Sumatře (dnes součást Indonésie) a Malajsie se ocitla pod jejím silným vlivem. Islám se začal šířit ve 14. století. V jeho šíření sehrál klíčovou úlohu Malacký sultanát, který roku 1402 založil sultán Paramešvára, jenž byl původně uprchlým posledním králem království Singapura, které neodolalo tlaku Ajutthajského království a říše Madžapahit. Malacký sultanát je prvním významným státem, který měl sídlo na území dnešní Malajsie. Hlavním městem se stala Malakka. Paramešvára učinil z Malakky centrum obchodu, především s kořením, čínským porcelánem a hedvábím. Zpočátku byl islám jen náboženstvím vládnoucí elity, později však panovníci začali vyžadovat i konverze obyvatelstva. Nárůst konvertitů je patrný zvláště ve druhé polovině 15. století. Islámskou zemí je Malajsie dodnes. Kolem roku 1500 moc a sláva Malackého státu kulminovaly, tehdy ovládl veškerý námořní obchod v oblasti.
Roku 1511 však byla Malaka dobyta Portugalci, čímž byla zahájena éra evropského kolonialismu v jihovýchodní Asii. Roku 1641 dobyli Malakku Nizozemci, kteří v zemi zůstali téměř 200 let. S Nizozemci ovšem obchod s kořením začal upadat. Roku 1795 dočasně získali Malakku Britové. Vrátili ji sice Nizozemcům v roce 1818, ale rok poté dobyli přístav Singapur. Roku 1824 Britové znovu získali i Malakku a roku 1826 sjednotili Penang, Malakku a Singapur v tzv. Průlivové osady. Od 70. let 19. století začali postupně ovládat i vnitrozemí Malajského poloostrova kvůli kontrole obchodu s cínem, čímž postupně vytvořili tzv. Britské Malajsko sestávající z Průlivových osad, Federovaných a Nefederovaných států. Na severu Bornea založil anglický dobrodruh James Brooke roku 1841 dynastii bílých rádžů ze Sarawaku, jež vládla oblasti 100 let. Britové Malajsii proměnili i etnicky – na práci v dolech dováželi především Číňany a na práci na kaučukovníkových plantážích Indy, především Tamily, čímž změnili demografickou mapu země. Číňané se později chopili obchodu ve velkých městech a stali se obchodní elitou. Po odchodu Britů se ukázalo, že malajsko-čínský etnický konflikt je velmi vážný a není dořešen dodnes. Za druhé světové války byla po bitvě o Malajsko celá země okupována Japonci. Na okupovaném malajském území se Japonci snažili využít protibritských nálad a cíleně pěstovali malajský nacionalismus. Stejně tak proti sobě stavěli Malajce a Číňany.Po válce začal malajský boj za nezávislost a sjednocení. Na poloostrově vznikla Malajská komunistická strana, která pod záštitou komunistické Číny bojovala s Brity. Hlásili se do ní zejména etničtí Číňané. V reakci na nástup komunistů na poloostrově vznikla antikomunistická koalice, která komunisty porazila a ve volbách v roce 1955 získala většinu. Roku 1957 si pak vymohla nezávislost na Británii. Prvním premiérem byl zvolen Tunku Abdul Rahman, na svém postu vydržel až do roku 1970. Nový stát byl vyhlášen 16. září 1963, když byly připojeny i ostrovní státy Sarawak a Sabah na Borneu a dočasně také Singapur, čímž se Malajsko stalo Malajsií. Singapur, obývaný především Číňany, byl ovšem roku 1965 z malajsijské federace vyloučen a stal se nezávislým státem. I nadále byly však národnostní poměry v Malajsii složité, Malajci tvořili 50 procent obyvatel, Číňané 40 procent. Napětí vygradovalo roku 1969. Číňané se stali obětí lidových pogromů. Vláda na jedné straně tvrdě proti pogromům zakročila, na straně druhé se jim do budoucna rozhodla zabránit dalšími protičínskými opatřeními a také utužením režimu, oslabením demokracie a suspendací některých občanských svobod. Ty nebyly již nikdy plně obnoveny.
Roku 1973 vznikla Národní fronta (Barisan Nasional), koalice pravicových stran, která ovládala malajsijský politický systém čtyřicet let. Symbolem této etapy byl především premiér Mahathir Mohamad, zastávající svůj úřad 22 let (1981–2003). Je mu připisován velký hospodářský rozvoj, Malajsie se za jeho vlády změnila z agrární země v asijského ekonomického tygra. Roku 2007 čelila Barisan Nasional prvním masovým protestům žádajícím demokratizaci země. V roce 2009 se Najib Razak stal premiérem Malajsie. Nicméně byl zapleten do několika kontroverzních událostí a obvinění z korupce během svého úřadování. Po svém odchodu z úřadu byl stíhán a souzen kvůli obviněním z finančního podvodu a korupce. Roku 2018 se k moci vrátil Mahathir Mohamad, byť v čele nově ustavené koalice Pakatan Harapan. V roce 2022 se do čela vlády dostal opoziční vůdce Anwar Ibrahim, který v minulosti strávil mnoho let ve vězení, mj. kvůli obviněním z homosexuality. Posunul zemi blíže k Číně a Rusku, když začal usilovat o vstup do uskupení BRICS.
Státní symboly Vlajka
Malajsijská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se čtrnácti vodorovnými pruhy, sedmi červenými a sedmi bílými. V modrém kantonu je žlutý půlměsíc a žlutá hvězda se čtrnácti cípy.Malajsijská vlajka na Flags of the World
Znak
Malajsijský státní znak je tvořen mnohonásobně děleným štítem, symbolizující spolkové státy a federální území tvořící Malajsii, a který podpírají dva tygři. Nad štítem je zlatý půlměsíc s cípy směřující vzhůru, mezi nimiž je zlatá hvězda se čtrnácti paprsky. Pod štítem je zlatá, dvakrát přeložená stuha s mottem BERSEKUTU BERTAMBAH MUTU ().Malajsijský znak na Flags of the World
Geografie náhled|350x350pixelů|Topografická mapa Malajsie Malajsie leží v jihovýchodní Asii, mezi 100° a 120° východní délky a 7° severní šířky a rovníkem. Stát tvoří dva hlavní geografické celky – Malajský poloostrov, kde žije 80 % obyvatelstva, a ostrov Borneo, o nějž se Malajsie dělí s Indonésií. Na něm se nacházejí dva členské státy malajsijské federace: Sabah a Sarawak. Mezi nimi leží malý, ale nezávislý stát Brunej. Malajský poloostrov odděluje na jihu od ostrovního státu Singapur jen úzký průliv, na západě od indonéského ostrova Sumatra Malacký průliv. Sarawak se táhne podél Jihočínského moře, Sabah je omýván Suluským a Celebeským mořem.
Rozloha Malajsie je 330 803 kilometrů čtverečních, z toho poloostrovní část zaujímá 132 490 km čtverečních a ostrovní část 198 447 km čtverečních. Je 66. největší zemí světa. Západní Malajsie sdílí pozemní hranice s Thajskem, zatímco východní Malajsie s Indonésií a Brunejí. Země také sdílí námořní hranice s Indonésií, Vietnamem a Filipínami. Pozemní hranice jsou z velké části definovány geologickými prvky, jako je řeka Perlis, řeka Golok a Pagalajský kanál, zatímco některé námořní hranice jsou předmětem probíhajících sporů. Malackým průlivem proudí 40 % světového obchodu. vlevo|náhled|Národní park Kinabalu Malajsie je velmi hornatá. Hlavní horské pásmo Korbu se táhne od thajských hranic na severu až k Melace na jihu. Na východě země se tyčí pohoří Tahan. Na jihu převládají nížiny, zejména kolem řeky Pahang. Povrch Bornea, zvláště jeho severní části, je také značně hornatý. Nachází se zde i nejvyšší hora Malajsie, Kinabalu (4 101 m n. m.). Kinabalu se nachází v Národním parku Kinabalu, který je zapsán na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. V Sarawaku se nachází největší jeskynní systém na světě Mulu, a to v Národním parku Gunung Mulu, který je rovněž na seznamu světového dědictví. Nejdelší řekou Malajsie je Rajang. Největším ostrovem je Banggi.
Podnebí je rovníkové s vysokými teplotami a vysokou vlhkostí po celý rok. Monzuny (v dubnu až říjnu v jihozápadní části země, v říjnu až únoru v severovýchodní) přinášejí každý rok hojné srážky, průměrně 250 cm za rok. Horské oblasti jsou pokryty tropickým pralesem. náhled|Raflézie z východní Malajsie