Václav Vejrych z Gemsenfelsu, někdy psán jako Weyrych (asi 1600 – 1660) byl český statkář a hejtman štěpanického a jilemnického panství. V lidové kultuře proslul jako čaroděj, který se spolčuje s ďábly.

Životopis Nedá se přesně určit, z jakých poměrů pocházel a jaké postavení měla jeho rodina. Narodil se pravděpodobně v roce 1600. Jeho manželka se jmenovala Rozina, prvorozený syn Jiřík odešel po dokončení studií do Itálie, kde ve Florencii sloužil toskánskému velkovévodovi. Mladší děti se jmenovaly Mikuláš a Marie.Václav Weyrich, Krkonoše: časopis Správy Krkonošského národního parku. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 1975, 8(2), s. 28. ISSN 0323-0694. Dostupné online Vlastnil svobodný statek Vejrychovsko na západě Jilemnice. Již v předbělohorském období sloužil jako hejtman branského panství pod nekatolíkem Václavem Zárubou z Hustířan.HORÁČEK, Jaromír. Václav Vejrych, hejtman branského panství. Krkonoše: časopis Správy Krkonošského národního parku. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 1973, 6(6), s. 28. Dostupné online V roce 1620 nechal postavit kostelík Božího těla ve vsi Jilmu (dnes součásti Jilemnice). Ten byl zničen při požáru města v roce 1788. Po konfiskaci majetku Václava Záruby z Hustířan působí i nadále jako hejtman pod rodem Harrachů. Do historie Jilemnice se zapsal zejména v roce 1637, kdy mu město prodalo část obecního lesa. Zavázal se, že v rámci finančního vyrovnání postaví městu novou školu, jelikož starou vypálili roku 1634 Švédové.SOKa Semily, Archiv města Jilemnice, Pamětní kniha městečka Jilemnice při straně hořejší, kn. 856, fol. 10 Roku 1642 nechává sepsat nový urbář panství štěpanického i jilemnického.Urbáře. Krkonoše: časopis Správy Krkonošského národního parku. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 10.04.1980, 13(4), s. 21. Dostupné online Jako hejtman štěpanického panství údajně bojoval proti Švédům, za což mu roku 1647 císař Ferdinand I. udělil přídomek „z Gemsenfelsu“.FIŠERA, Zdeněk, Panská sídla na Jilemnicku, Krkonoše: časopis Správy Krkonošského národního parku. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 1993, 26(12), s. 22,23. ISSN 0323-0694. Dostupné online Jan Luštinec naopak uvádí, že úspěšně zažádal prostřednictvím kardinála Harracha o udělení šlechtického titulu a erbu.

Poté, co byla v roce 1650 zahájena rekatolizace v Podkrkonoší, pomáhá, ač tajný nekatolík, knězi Salomonu Riesovi s rekatolizací. Při této situaci narážejí na odpor, později dokonce na povstání, které je však vojensky potlačeno.FIŠERA, Zdeněk, Panská sídla na Jilemnicku, Krkonoše: časopis Správy Krkonošského národního parku. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 1993, 26(12), s. 22,23. ISSN 0323-0694. Dostupné online

Václav Vejrych z Gemsenfelsu zemřel v roce 1660 v Jilmu. Byl pravděpodobně pohřben při kostelíku Božího těla v Jilemnici, jeho hrob byl však zničen. Vejrychovský dvůr však i nadále existoval. Nachází se na Grauparově mapě jilemnického panství z roku 1765 i na císařském otisku stabilního katastru z roku 1842. Ve 20. století na místě někdejšího panského domu stála už jen stodola a hospodářské stavení, později zanikly i ty. V současnosti (2025) na místě dvora stojí obchodní dům Norma. Mezi jeho přímé potomky patří architekt Jan Vejrych.

V kultuře

Pověsti Václav Vejrych se stal postavou jilemnických pověstí. V lidových pověstech z pozdější doby vystupuje převážně jako čaroděj praktikující černou magii. V některých pověstech dokázal sám sebe roztrhnout a být na více místech najednou.Čarodějnické rejdy v Krkonoších a Podkrkonoší, Krkonoše: časopis Správy Krkonošského národního parku. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 08.1998, 31(8), s. 24,25. ISSN 0323-0694. Dostupné online V jiných pověstech přikázal povozu hnojit bez lidské pomoci pole či z otrub vhozených do kotle vody vyčaroval rotu vojáků, s nimiž potlačil selské povstání na brannském panství (v roce 1651). Za tyto čáry musel ale těžce zaplatit tím, že mu na nohou i rukou postupně narostla kopyta. Při svém pohřbu údajně přičaroval do své vlastní rakve přičaroval koňský ocas namísto svých tělesných ostatků.

V jedné z pověstí měl doma magickou knihu, pomocí níž vyvolával ďábly, kteří mu sloužili. I proto se jeho statku dařilo dobře. Když Vejrych zemřel, tradovalo se, že jej zabili pekelníci. Když vycházel pohřební průvod, bylo údajně vidět Vejrycha, jak se na průvod dívá z vikýře svého statku. Vejrychovsko poté zdědili jeho příbuzní, avšak jeho duch se začal mstít. Jilemnicí se projížděl v černém kočáru (s ním měla být i neznámá paní v černém oděvu a několik čertů). Vyděšené jilemnické obyvatele zachránil až pohodný z Pecky, který se postavil kočáru do cesty.HORYNA, Václav, VÁŠA, Miroslav. Černokněžník Vejrych (z Jilemnicka), Pověsti českého severovýchodu. Hradec Králové: B.E. Tolman, 1947, s. 191. Dostupné onlineKdyž dojelo tajemné spřežení ke křižovatce, zahlédl pohodný, že v kočáře sedí samí pekelníci. Zvolal:

„Hahou! Jedeš také, Vejrychu?“

„Hoho,“ ozval se hlas z kočáru. „Ten jede za námi.“

Za prvním kočárem se hnal hned druhý. A pohledný opakoval svou:

„Hahou! Jedeš s nimi, Vejrychu?“

„Hoho,“ byla druhá odpověď. „Jede za námi.“

A za druhým kočárem třetí.

„Hahou! Jedeš teď, Vejrychu?“

„Jedu,“ vykřikl Vejrych a postavil se v kočáře, aby ho bylo vidět.

Pohledný popadl cihlu, kterou měl po pravé ruce a mrštil ji po postavě v kočáře. Mířil dobře. Vejrych vypadl z kočáru, koně zastavili a bylo ticho. Pak se Vejrych vzpamatoval z mrákot, vytřel se a chtěl do vozu. Ale pohledný ho počal kropit svěcenou vodou a raněný se zase zhroutil. Teď spustil pohledný svůj zaklínadla, kterými se naučil od čarodějnice. Vejrycha zaklel v černého kocoura.Kocoura pak popadl do pytle a zakopal jej na neznámém místě. Tím se Jilemnice zbavila Vejrychova prokletí.

Literatura Pověst o Vejrychovi využil i Jaroslav Havlíček a děj svého románu Petrolejové lampy umístil právě na Vejrychovsko. To v jeho díle slouží jako statek Malinových, kteří statek získali poté, co se původní majitel pomátl a svoje peníze rozházel po lese. Za potomky Antonína Maliny se provdá Štěpka Kiliánová a pak na Vejrychovsku začne sama žít.

Erb Blason erbu: Modrý štít, na dolní části jsou tři zelené kopečky, prostřední převyšuje oba krajní, vyrůstá z něho zelený strom, před ním se nachází červený kamzík připravený ke skoku. Na štítu je otevřená turnajová přilba, na obě strany s červenými a bílými přikrývadly a zlatou korunou, z níž vychází ke skoku připravený kamzík.SCHMID, Ludvík, Václav Weyrych z Gemsenfelsu, regent harrachovského panství, Listy genealogické a heraldické společnosti, sešit 12, 1976, s. 35.FIŠERA, Zbyněk, Hejtman Vejrych, Almanach Klubu přátel historie v Jilemnici Transsaltum IV, 2012, s. 20.

Odkazy

Reference

Literatura

HELENA, Chalupová. Čechami obchází strašidlo byrokrata. Posmrtné obrazy úředníků. Folia historica Bohemica. 2019, roč. 34, čís. 1. s. 147-154. ISSN 0231-7494. Dostupné online

Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Hejtmani Českého království Kategorie:Horní Branná Kategorie:Úmrtí v roce 1660 Kategorie:Pohřbení v Jilemnici Kategorie:České legendy a pověsti